Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495493/bmid_sudetsky-dum-CSY-495493.jpg
5
1352
1352
Sudetský dům série
1. díl >
Jaro - léto 1945. Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovy okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Literatura česká Historické romány
Přidat komentář
Jaro 1945 , konec války. České rodiny míří do Sudet , aby osídlily domy po vyhnaných Němcích ... Příběh o nenávisti, touze po pomstě, ale i o lásce, přátelství a naději. Příběh o kolektivní vině a hlavně o tom , že většinou na všechno doplatí nevinní lidé, kteří chtějí jen obyčejně žít. Za mě výborná kniha .
Příběh knihy připomíná důležité období našich dějin. Očekávala jsem ale větší dramatičnost příběhu.
Nebylo to spatne, audiokniha se dobre poslouchala, pribeh hezky ubihal, ale neco mi tam chybelo. Vadi mi neuzavrenost pribehu, ktery ale bude mit pokracovani v knize Sudetsky dum 2.
Kniha se četla dobře, ale literárně to na pět hvězdiček nevidím. Je ale moc dobře, že se toto téma objevuje. Nikdy není nic černobílé a vždycky to odnesou jen obyčejní lidé. Velmi smutné...
A zrovna koukám, že spoustou lidí poptávaný druhý díl opravdu bude. Tak to budu napnutá, jak to s hlavními hrdiny dopadne.
Korektor by se měl polepšit, to rozhodně!
Kniha se mi moc líbila. Pocházím z Krkonoš a Sklenařice, které jsou na obrázku od nás byly asi dva kilometry, takže jsem si příběh zasadila i tam. Příběh se mi moc líbil, líbilo se mi, jak se mi, že autor žádné z rodin nestranil, k oběma byl objektivní a spravedlivě kritický. Knihu jsem přímo hltala, ale konec mě zklamal. Přišlo mi, jakoby to už autor potřeboval rychle ukončit.
O odsunu Němců víme asi všichni, ale tahle kniha se dotýká i toho co se dělo lidem v hlavě. Ano i občané Sklářů nebyli bez viny, což je i v knize několikrát zmíněno. Knihu mohl pan Javůrek natáhnout na x desítek stran čímž by ji podle mě hodně poškodil. Velmi jsem si oblíbila Františka, který zjistil, že vše není jen černobílé a také Paulu. I to, že se nekonal happy end a nechává na čtenáři jak by se mu líbilo, aby celý příběh pokračoval. V pár recenzích jsem četla i kritiku, že postavy jsou ploché. Vzhledem k tomu, že kniha popisuje pár měsíců, tak mě osobně stačilo vykreslení postav. Opravdu je to kniha, která stojí za přečtení.
Na základě zkušeností své vlastní rodiny věřím, že takhle to v pohraničí opravdu vypadalo, a je moc dobře, že se o tom čím dál tím víc píše.
Napsané docela čtivě, ale přesto mi tam něco malinko chybí. Sudetský dům má zajímavý příběh a zápletku, z hlediska jazyka, charakteristik postav a popisu jejich emocí je ale spíš průměrný. Asi jsem rozmazlená Mornštajnovou nebo Katalpou, které mají svůj vlastní výrazný a zajímavý styl vyprávění. Ale ta úplně závěrečná scéna byla popsaná silně, to zas jo.
Čekala jsem víc, bohužel do žádné z postav jsem “nepronikla” a jejich příběhy mě nechávaly víceméně klidnou. Příběh plochý a předvídatelný, postavy bez psychologie, navíc dost zmatené. Miluju rozjímání nad dočtenou knihou, tady nebylo nad čím. Na druhou stranu, četla jsem horší :). Kdo má chuť na jednodušší oddechovku, tak si přijde jistě na své.
KOREKTORA OKAMŽITĚ VYHODIT!
Předvídatelné, bez hlubší psychologie postav. Některé ahistorické pasáže, leč kniha se četla sama. Jako oddech dobrá záležitost.
Téma velmi dobré, příběh zajímavý.
Ale ta čeština, ta čeština... Jeden čas jsem četla e-knihy, ale ty přepisy byly tak tragické a plné chyb, že jsem se vrátila k papírovým knihám. U téhle je to asi jedno, co bych zvolila.
Velmi černobílé a školometské, přitom nelze zrovna říct moralistické - morálka se autorovi dařila kroutit a ohýbat hned od počátku až neuvěřitelně. Např. jako dobrý muž byl (na téže stránce) označen ten, kdo skoro ubil svého otce dřevěným křížem (okolnosti byly polehčující, ale záměr otcovraždy není prostě přijatelný nikdy a nikde).
Chápu to tak, že autor prostě musel stranit (ve všem) svým prarodičům, o jejichž příběh dle jeho vlastních slov jde. Ale nic se nesmí přehánět: zejména za války i po válce jistě nebylo snadné postavit se pevně na nějakou stranu, aniž by člověk neohrozil sebe a své blízké a aby současně obstál ve vlastních očích, ale autor to zde velice nepříjemně omlouvá, či dokonce rozbíjí už už přijatelné chování zase nějakou událostí a jednáním již za hranou...
Velice se mi tenhle způsob vyprávění příčil. Zjednodušení v popisu situací, charakterů a jednání podporoval naneštěstí i převelice jednoduchý styl skoro holých vět, který asi nutil autora být vždy tak rezolutní - v pozitivních soudech o svých lidech a negativních vyjádřeních o těch druhých.
A těch hrubek tam tedy taky bylo..., MOBA se ne a ne polepšit.
(SPOILER)
Pocházím ze stejného kraje, jako Štěpán Javůrek a téma je mi blízké. Minulost by neměla být zapomenuta a přiblížit románovou tvorbou události, které se staly, je záslužné. V příbuzenstvu z otcovy strany máme dokonce rodinu, která se přistěhovala do obce Milešov do domu, který obývali sudetští Němci. Můj strýc (1930-2006) o tom často vyprávěl. Byl nejstarší ze sedmi děti z chudé rodiny ze středních Čech. Měli jeden hektar půdy a sotva se uživili. V Milešově se nastěhovali přímo k původním majitelům a zalehli do ještě teplých peřin, jak se říkávalo. Vyprávěl. jak jim bylo původních obyvatel líto a tak společně hospodařili a jedli u jednoho stolu do té doby, než byli Němci odsunuti. Vyprávěl, jak sklízeli jejich ovoce z jejich sadu a posílali plné vozy na trh. Kniha je dobře napsaná, čtivě, trochu předvídatelně. Závěrečná pasáž, kdy se mladý František rozhodne odjet do Prahy s bláhovou nadějí na změnu k lepšímu a tím zvrátí osud svůj i své lásky, mi přijde trochu přitažená za vlasy. Spíš je tam proto, aby bylo na co navázat. A že by se už nesetkali? Určitě fungovala pošta :-)
Knize vytýkám chybné skloňování jmen Smolíkovi a Fuchsovi. Ve čtvrtém pádě jen vzácně najdeme správný tvar.
(SPOILER) Krásný příběh, chytil mě a nepustil. Konec mě trochu zarazil, je pěkně useknutý. Počítám, že bude pokračování? Určitě by mě zajímalo, jak to bylo s postavami dál, zda se František s Paulou ještě setkali (věřím, že ano) a kam až to dotáhl Tomeček?
Predchozi dve autorovy knihy me prilis neoslovily. Ale tato byla naprosto skvela. Clovek vi zase kousek z historie, ktera by se nemela zapominat.
Silný příběh, bohužel tak nějak useknutý, snad autor přemýšlí o pokračování? Jediné minus: postavy jsou takové... neživotné. Přitom by člověk snadno chápal popsané emoce, ale nějak autorovi to vyprávění nevěřím.
K čemu došlo po skončení 2. světové válce asi všichni víme. Došlo k vysidlování sudetských Němců. Tato kniha tyto události víceméně popisuje. To, jak se k nám Němci chovali během války, nyní vracíme i s úroky zpět. Alespoň dějiny tak hovoří. Přesto jsem si jista, že ne každý Němec sympatizoval s politikou Hitlera.
Naopak jsem si během čtení kladla otázku, kam až to Vojtěch Tomeček v politické kariéře dotáhne.
Jako vždy příběh ze Sudet. Popsaná doba,ale hlavně lidé,kteří v ní žili. Osudy dosti tragické.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Nádherná, dojemná knížka.
Přečetla jsem ji doslova během chvilky. Vypráví o životě v Sudetech po válce. Životě, ve kterém se mísí osudy Čechů a Němců. Životě, kde se ukazuje, že nikdy nic není jenom černé nebo bílé.
Doporučuji přečíst.