Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495493/bmid_sudetsky-dum-CSY-495493.jpg
5
1329
1329
Sudetský dům série
1. díl >
Jaro - léto 1945. Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovy okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Přidat komentář
S**** komunisti! Samozřejmě, že ne úplně všichni a samozřejmě, že i mezi nekomunisty byli sadističtí a bezpáteřní lidé... Jen jsem si musela ulevit
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Už předmluva byla neotřelá a citlivá a dojemná a tak to pokračovalo celou knihu.
V jakém místě a v jakých horách se tedy můj knižní Glasendorf nachází? Nechť si jej každý čtenář umístí do míst, které má rád, a do hor, které jsou mu nejbližší. Nejde totiž o to, kde se příběh odehrává, ale o lidi, kteří jej vytvářejí...
Nezapomenutelné. :-)
Kniha na nesmírně obtížné téma. Je dobře, že jsou takové knihy psány a že čtenáři mohou zprostředkovaně zažít všechna příkoří tehdejší temné doby a zamyslet se nad tím, jestli je vše opravdu tak černobílé. Jako člověk pocházející ze Sudet jsem odmalička slýchávala příběhy o tom, jak je ten a onen statek po Němcích, jak našli noví obyvatelé schované zásoby na tajných skrýších i dlouho potom, co k odsunu došlo a jak veškeré morální hodnoty jsou zpochybňovány, když slyšíte, k jakým příkořím na obou stranách docházelo. Během čtení mi tolikrát bylo tak teskno! Do příběhu jsem se velmi rychle začetla a s hrůzou očekávala, co ještě přijde dál. Jednotlivé postavy byly uvěřitelné a i jejich chování jen potvrzovalo to, že nic není černobílé. Přesně jak se píše v knize: "Já jen vím, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. A jazyk, kterým mluví, v tom nehraje žádnou roli." Jednu hvězdičku strhávám za ne úplně dobrou korekturu, gramatická chyba u skloňování příjmení rodin mi opakovaně trhala oči. Na druhý díl se však i tak velmi těším, už aby byl v knihovně připraven!
O Sudetském domě byly od jeho vydání napsány desítky recenzí a stovky komentářů, a proto nemohu sdělit nic objevného. Snad jen zamyšlení nad tím, kdo je "cílovka" tohoto románu. Ti, co naši historii znají podrobně, v něm nenajdou nic překvapivého, nic hlubšího. Ti, kteří se za minulého režimu o tzv. divokém odsunu Němců neučili a o naše dějiny se více nezajímali, se přesvědčí, že zlo plodí zlo (viz zděšení odsouvaných, že je nakládají do stejných dobytčích vagonů, ve kterých Němci odváželi Židy do koncentračních táborů). A pro ty, co již mají "načteno", to může být jen drsná romance s předvídatelným dějem i koncem.
"František pochopil, co mu chtěla říct. Život, to je cesta. Dlouhá a klikatá cesta. A člověk se musí pořád prát. Za sebe. Za své blízké. Za věci, které má rád. Nic není takové, jak to vypadá na první pohled. A všechno to platí dvojnásob v dobách, jako je tato." str. 93
Tato pasáž mě přiměla přemýšlet nad tím, zda i současní dvacetiletí vnímají životní cestu jako neustálou bitvu. S čím bojují? Jsou ochotni se za něco prát? Jak by se zachovali, kdyby se (nedejbože) dostali do stejných situací jako František? Právě tato postava mě v knize zaujala nejvíce. Ač na krátkém časovém úseku, škoda že autor tak spěchal, vidíme, jak se nejmladší Smolík vyrovnává s rozporuplnou dobou. Dle mého pouze tato postava má v ději alespoň nějaký vývoj.
Vykřičníky, všude samé vykřičníky. To byla první myšlenka, která mě při čtení napadla. Bohužel pak to už šlo dál v tomto duchu. Je to škoda, z tématu by se dal vytřískat skvělý příběh, bohužel mi nesedí autorův styl... a vykřičníky.
Kniha není špatná, ale taková mi přijde jako "slohová práce na téma.....".
Autor a jeho pojetí soužití sudetských němců a čechů není až tak pravdivé.
Sám pocházím z Chebu (63) a vím podle příjmení spolužáků a spolužaček kolik zde žilo po válce němců a jaký zde byl turistický ruch. A to i za "tuhé totality".
Každopádně se autor sice snaží o objetivitu myšlení a jednání obou stran, ale jaksi z výsledku plyne, že nakonec ti němci zase tak špatní nebyli a všechno to špatné způsobil jeden člověk.
Samozřejmě člen Rudých gard a hlavně člen KSČ. Ten je jakým si společným jmenovatelem a ztělesněním všeho zlého.
Jen bych panu spisovateli připoměl přísloví o "setí větru a sklízení jeho následků".
Velmi čtivě napsané, je to neradostné čtení plné emocí, německé versus české rodiny v pohraničí po válce, kde vše platí oko za oko, zub za zub. Lidé jsou plní naději a rozhořčení zároveň, v srdcích jsou plní pomstychtivosti a zároveň se bojí o své životy a do toho začínající komunistický režim.
Začnu tím pozitivním: autor se snaží být objektivní a popsat situaci z obou stran. A myslím, že se mu to daří dobře.
Jinak se v rámci žánru jedná o ryze průměrnou knihu a zpracování tématu je spíš slabší. Jazyk knihy je nezajímavý, styl vyprávění je "Franta měl hlad - koupil si rohlík - najedl se - Franta už neměl hlad". Příběh knihy je velmi předvídatelný a není tam nic, co by člověka překvapilo nebo co by nečekal.
Pokud vás téma zajímá, poohlédněte se po jiných knihách, které téma zpracovávají o mnoho lépe a literárně jsou skvělé. Sudetský dům skvělý není. Není vyloženě špatný, ale další díl už číst rozhodně nebudu.
Zajímavý pohled autora na historické události vysidlování sudetských Němců. Názorově vybalancované. Přivítala bych i hlubší nástin reálií. Chvílemi mi obsah přišel až příliš lehce predjimatelny, škoda, že se nevyhnul klasickému tématu lásky. Ale určitě zaujal a těším se na další části.
...Kdo je vlastně postavil proti sobě? Byli to zlí, zákeřní a mocí opilí jedinci na obou stranách. To oni jim uchystali válku a vše, co s ní souviselo. Pro svůj vlastní prospěch. Pro své cíle. Udělali těm obyčejným lidem život těžkým....
Chtělo se mi brečet.
První díl série z českého prostředí mě překvapil, jak dobře a čtivě je napsaný. Líbil se mi, vyvolal všechny emoce, jak měl, zkušený rukopis autora vás vede příběhem bez dechu až k závěru.
Další, nově objevený český autor ukázal, že i u nás jdou napsat skvělé příběhy, bez přehnané marketingové podpory. Dobrá kniha si cestu ke čtenáři najde, a podle více než tisícovky hodnocení (92%) je vidět, že oblibu a kvality knih mladého českého autora potvrdilo mnoho dalších čtenářů. Doporučuji.
Opět jeden z těch drsných příběhů ze zaniklé vesničky v pohraničí, z doby těsně po válce, kdy to stále ještě vře na obou stranách.
A tak jako vždy se ukazuje, že ti mocní (a křiví) zmůžou vše a obyčejný člověk nemá pražádnou šanci.
Pan Javůrek tu skvělou čtivou formou odkryl karty, které většině z nás bývaly dlouho zakryty.
Upřímně? Těch slz a vzteku jsem u čtení této knížky zrovna málo nebylo.
90%
Skvělý román o osidlování Sudet českými obyvateli těsně po válce. Jedněmi z nich je rodina Smolíkova, která míří do obce Glasendorf. Tam sdílí dům s rodinou sudetských Němců. Kniha končí odsunem původních německých obyvatel.
Kniha se čte velice dobře, ale občas se tam dějí dost hrozné věci, které vymýšlí člen rudé gardy, komunista a předseda MNV Vojtěch Tomeček. Jde tady o téma, kterému jsme se dlouho vyhýbali a teď nám bylo podáno čtivou a srozumitelnou formou. Čtení se neobešlo bez slz.
Vřele doporučuji a už se těším na druhý díl.
Téma skvělé; dějinné období, které tak moc potřebuje literárně (a nejen literárně) zpracovat, protože je pokřiveno desetiletí trvající komunistickou propagandou.
Takže je fajn, že se mladý autor chopil tohoto náročného tématu a snažil se zobrazit dění v poválečných „Sudetech“ tak, jak skutečně probíhalo. Takže tady velké plus a všechny palce nahoru.
Jenže napsat dobrou knihu je kumšt, a autor, přes všechnu záslužnou snahu vymyslet spletitý napínavý i dojímavý příběh o osudech sudetských Němců a nových osídlencích, sestavil spíš jednoduchou ilustraci dějin, připomínalo mi to spíš hraný „doku“ film, bez větší přidané literární hodnoty. Což na druhou stranu neznamená, že to je špatně.
Knihu rozhodně nezatracuji a myslím, že pro osvětu o poválečném dění v pohraničí udělal autor opravdu velký kus práce, fandím mu, a protože mě velmi zajímá dějinné období okolo února 1948, možná se nakonec pustím i do druhého dílu.
Nevím, jestli se autor postupně zlepšoval, nebo jestli jsem si na jeho styl psaní v průběhu čtení zvykla, ale zezačátku se mi vůbec nelíbil způsob jeho vyprávění. Krátké úderné věty mi připomínaly Václava Řezáče, který už je dneska prostě trochu passé. Mám holt ráda souvětí, můj problém. Vadily mi i opakující se hrubky (např. naprostá ignorace toho, že příjmení Smolíkovi/Fuchsovi se v akuzativu má psát s ypsilon na konci). Nějak jsem se prostě nemohla do děje ponořit celých prvních asi 120 stran, vlastně až do doby, než se obě rodiny setkaly a došlo k první společné konfrontaci. Celých těch prvních 120 stran jsem měla pocit, jako bych četla něco, co už znám, děj byl předvídatelný a byla jsem z toho trochu zklamaná. Potom se to ale krásně rozběhlo, postavy mě začaly zajímat a už mi to nepřipadalo tak primitivní jak na začátku. Příběh mi navíc připomínal vypravování mých předků, kteří také přišli po válce do sudetského domu, který několik měsíců sdíleli dokonce s několika rodinami. Takže Sudetský dům pro mě sice nebyla žádná hoch literatura, ale další díl si určitě přečtu, a dokonce se na něj těším.
Téma, na které nemůžeme být hrdí a o kterém se dodnes příliš nemluví. Příběh popsal zlo v mnoha jeho tehdejších podobách: nacionalistické tendence na straně Čechů i Němců, spoustu lží a uměle vytvářené nenávisti, hon na všechny, kdo vybočovali. A samozřejmě je tu problematika kolektivní viny, která brala lidem domov, majetek, násilně je vytrhla z míst, kde žili desítky generací a sebrala jim i poslední zbytky sebeúcty. V několika předchozích komentářích jsem si přečetla, že je "těch klišé příliš". No, možná bych tomu rozuměla, kdybych v době bolševika nežila a řadu těch absurdit nezažívala na vlastní kůži. Jenže pamětníci mají často selektivní paměť a na to zrůdné se snaží nevzpomínat a ti, kdo od dětství žijí svobodně, prostě odmítají uvěřit, že to nebyl středověk, ale že se toto barbarství odehrálo relativně nedávno a dokonce u nás za humny.
Toto byla kniha, která se mi líbila i když pěkného v ní bylo pomálu a která čtivou formou přinesla téma, které mělo zaznít.
Poslouchala jsem v audioverzi. Pribeh je to silny, ostatne jako vsechny s touto tematikou. Mně trochu vadil hlas pani Janovicove - prilis jemny az nezny na takovou knihu.
Tema je to silne a doporucuji.
Kolektivni vina je bohuzel soucasti nasich dejin a porad se opakuje.
Štítky knihy
vesnice Sudety poválečná doba poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1963 |
Knihu jako dílo hodnotím 5ti hvezdičkami. Knihu jsem četla do společného čtení našeho čtenářského klubu, jinak bych jí vůbec nečetla. Nečtu holocaust a tento druh četby. Ačkoliv kniha jako dílo je výborná, obsah knihy není druh četby, kterou vyhledávám a vyhledávat budu. Další knihy od autora si nepřectu právě z tohoto důvodu. Jinak kdo takové knihy čte tak autora určitě doporučím.