Šumava známá i neznámá
Petr David , Vladimír Soukup
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359707/bmid_sumava-znama-i-neznama-xmN-359707.jpg
5
20
20
Opravdový chrám přírody, největší oáza zeleně uprostřed Evropy, romantika i nostalgie, dramatické příběhy a záhady – je těžké vystihnout charakteristiku Šumavy, pohoří, ke kterému se musíme pořád vracet. Je to rozmanitá oblast, kterou je dobré poznávat více srdcem než očima, vnímat nálady a krásy v průběhu všech ročních období, hledat nová místa a vracet se na místa již navštívená. Kniha se zabývá přírodou, historií i památkami a odhaluje, jak Šumava dokáže na člověka působit a jaká tajemství skrývá. Vedle známých turistických center a historických měst (Vimperk, Prachatice) si připomeneme i zaniklé osady a vesnice, místa, která byla dlouhá roky veřejnosti nepřístupná – právě na Šumavě přece byla ta nejostřeji střežená hranice, pověstná „železná opona“. Vedle známých přírodních lokalit (Boubínský prales, Černé a Čertovo jezero) nechybí vyprávění o oblastech, kam zdaleka tolik návštěvníků nepřijde (Milešický prales), o místech znovuobjevených v posledních desetiletích (Prášilské jezero, jezero Laka, Plechý a Plešné jezero, pravý břeh Lipenské přehrady), o úžasných technických dílech (Schwarzenberský kanál), o originální architektuře (volarské domy). Závěrečnou kapitolu tvoří přehled značených turistických cest a tipy na nejhezčí výlety.... celý text
Přidat komentář
Dobře uspořádaný průvodce Šumavou, velmi kvalitní zpracování (křídový papír i fotografie), beru si ho s sebou na dovolenou a uvidíme, co všechno z něj stihnu poznat na vlastní oči! Těším se.
Moc hezky zpracovaná kniha o Šumavě, známá i méně známá místa.
Kvalitní foto i papír umocní zážitek z této knihy.
Výborná a poutavě napsaná kniha o mé oblíbené Šumavě. Mám ji už dost prozkoumanou, ale jak jsem zjistila z této knihy, tak spousta mi ještě schází. V modře podbarvených polích najdeme hodně zajímavostí, ať pověr, tak i dochovaných pamětihodnostech. Fotky a kvalitní papír stránek jen podtrhují kvalitu knihy.
Podobná knížka jako Toulání Šumavou a Pošumavím, obě se mi dostaly do ruky najednou, obě mě potěšily. Znají se autoři? To jsem nezjistila, ale listováním těmi knížkami jsem se vracela na spoustu míst, která jsem prošla osobně, kde jsem bydlela, studovala i pracovala. Šumava je kouzelná! Vyberte si místa k výletům nebo i k delšímu pobytu, stojí to za to.
Krásný komentář pode mnou od Nočnípták. Mám to stejné a lépe bych to nedokázala napsat, že: "Nikdy nedokážu přečíst všechny knihy, které bych chtěla a nikdy nedokážu poznat moji milovanou Šumavu, jak bych chtěla. To vědomí mne docela rmoutí. Možná proto se snažím číst a číst dokud mě oči slouží. A putovat Šumavou dokud mě nohy nesou." Kniha je to krásná, na krásném papíru se spoustou fotek a zajímavých informací o mé milované Šumavě.
Autoři píší, že kniha není turistickým průvodcem v pravém smyslu slova, ale já ji právě jako průvodce budu používat. Nebudu tady popisovat co v knize najdete, to už moc hezky uvedli v komentářích mira.l a DuncanIdaho. Já jsem si v knížce našla mnoho informací o místech, kde jsem ještě nebyla. Také ale pro mne neznámé informace o místech velmi známých. Například známé Železnorudské nádraží v Alžbětíně. A nedaleko odsud v Královském hvozdu je pomníček, který připomíná malíře Adolfa Kašpara. Ten zde v roce 1934 zemřel.
Nikdy nedokážu přečíst všechny knihy, které bych chtěla a nikdy nedokážu poznat moji milovanou Šumavu, jak bych chtěla. To vědomí mne docela rmoutí. Možná proto se snažím číst a číst dokud mě oči slouží. A putovat Šumavou dokud mě nohy nesou.
Autor provede čtenáře celou Šumavou. Pozastaví se na mnoha místech našeho určitě nejkrásnějšího pohoří. Poutavě popisuje jednotlivá města, vesnice (i ty zaniklé), přírodu, technické památky, historii i pověsti. V závěru knihy uvádí turistické trasy, naučné stezky a tipy na vílet. V knize je i spousta pěkných fotografií. Škoda jen, že některé (hlavně na začátku knihy) jsou takové přebarvené, barvy těchto fotek jsou nepřirozeně syté. Toto je však jediný nedostatek této knihy. Knize určitě stojí věnovat ten čas na její přečtení, rozhodně těm, kteří chtějí Šumavu poznat lépe. Mě kniha určitě navnadila na výlety po Šumavě známé i neznámé.
Ač autoři uvádí, že se nejedná o turistického průvodce v pravém smyslu slova, mě tahle kniha inspirovala k nejednomu výletu po Šumavě.
Velmi čtivým způsobem tady od západu k východu, od Nýrska po Vyšší Brod, představují Šumavu prakticky ze všech jejích stran. Historie, zeměpis, fauna, flóra, ale hlavně tipy na zajímavé lokality, do textu zapracované nenásilným způsobem, jak ty známé, tak i tipy na spoustu dávno zaniklých sídel, vesnic, samot, ale tu a tam i nějaká ta pověst, pověra z tajemných šumavských hvozdů, rašelinišť či plání.
Na konci knihy je pak skvěle zpracovaný přehled turistických tras všech 4 barev, procházejících Šumavou i s kilometráží, seznam naučných stezek a tipy na ty nej- výlety.
Snad jen fotky jsou takové trochu zvláštní. Trochu to vypadá, jakoby někdo ve snaze udělat pěkné fotky u některých přehnal jejich barevnost, saturaci. Občas mi přijde, že ta zelená je zelená až moc a že ta červená barva střech je poněkud divně červená. To, co mě trochu zarazilo na první prohlédnutí po koupi knihy, se stalo poměrně bezvýznamným detailem ve skvělé knize, i když ty fotky působí někdy tak nějak divně.
Knihu jsem si půjčil v knihovně po Orlických horách známých... Šumavu trochu znám, hlavně kolem Lipna, Zvonkove, okolo Svarcenberskeho kanálu, protože jsem tam bohužel byl na vojně. Potěšila mne proto zmínka o Plané, tedy Horní. Opravdu tam kdysi byla lepší restaurace v hotelu Smrcina a pak tu byl hotel Šumava, kde restauraci byla spíše správná nálevna, v níž jsme si před službou v Jenisovske zátoce občas kupovali pivo a rum, abychom vydrželi celou noc.
Fotky mi nevadily z hlediska barevnosti jen mi občas přišly trochu amatérské z úhlu focení. Ale jsem laik, jenž má rád krajinu i fota přírody a sám jsem také fotil jen amatérský.
Co mi vadilo, byly jen lehce zmíněné pohádky o tehdejší ostraze státních hranic. Peesaci, čili kluci z PS to nestrezili jako oko v hlavě, my jsme na to kaslali, vždyť jsme tam byli nedobrovolně na vojně a jako každý zakládak jsme měli celou vojnu jediný cil: Přežít. A co možná nejvíce vše osulit, slušně řečeno. Takže ve zmíněném Palečky jsme vlezlii na patro do deníku a tam jsme se zasili.
Dale na drátěném zátarasu nebylo vysoké napětí, to bylo asi technický nemožné. Byl tam několika málo voltovy proud, jenž při dotyku dvou drátu hodil zkrat na rotu PS.
A že byly dráty ci prostor kolem nich zaminovany? Haha, kde to autor sebral? Když se DZ boural v r.1989, tak jsem neslyšel i nějakém odminovani. Výše v anotaci se píše, že to byla nejstrezenejsi část zalezne opony - možná na hranici s tehdejší NSR, ale na Zvonkove, kde byla hranice s Rakouskem tomu tak nebylo. Nejvíce hlídána hranice byla mezi NSR a NDR včetně berlínské zdi, tam asi sloužili opravdu blázni.
A že pohraničníci stříleli bez vyzváni? To určitě ne, nejdřív musely být výzvy, pak asi výstřel do vzduchu a stejně by to v blízkosti hranice bylo o ústa, kdyby náhodou někdo střelil na rakouskou stranu. Přes dráty to za celou dobu mě služby na Zvonkove zkusili jednou východní Němci - a prošli, neboť jak jsem psal vyse, my jsme na to úplně kaslali.
Jinak je to moc pěkná kniha a zasluzny pocin autorů i nakladatele. Možná je můj komentář mimo téma, neboť jde hlavně o cestopisnou knihu, ale já jsem detailista někdy, takze zde mi vadily nikoliv nepřesnosti, ale bludy, které patří spíše na šumavská bláta. To nijak nezmensuje to, že Šumava se mi vždy líbila.