Súmrak
Stephenie Meyer
Stmívání / Twilight série
< 1. díl >
Keď sa Isabella Swanová presťahuje do večne zamračeného mestečka Forks a stretne záhadného, zvodného Edwarda Cullena, jej život odrazu naberie vzrušujúci, a desivý smer. Edward je so svojou porcelánovou pokožkou, zlatými očami, mámivým hlasom a nadprirodzenými schopnosťami neodolateľný a zároveň nepreniknuteľný. Až do tejto chvíle sa mu darilo skrývať svoju pravú identitu, ale Bella je rozhodnutá odhaliť jeho temné tajomstvo. Bella si však neuvedomuje, že čím bližšie sa k nemu dostáva, tým väčšiemu riziku vystavuje seba aj svojich blízkych. A na návrat už môže byť neskoro... SÚMRAK je veľmi zvodný a výnimočne napínavý román, ktorý čitateľa doslova priklincuje, až kým neotočí poslednú stránku.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2008 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Twilight, 2005
více info...
Přidat komentář
Tak jako v tom náctiletém věku jsem to jako dívka totálně žrala i s navijákem a toužila po vlastním upírovi, jak jinak :D. Ne, že by to bylo literární veledílo a Bella byla v knihách dost otravná, ale všechno odpuštěno.
Zajímavé, potom se to trochu táhlo ale další díly byly zbytečné. Tohle bylo romantické tak akorát ale potom se to nedalo vystát....
Do cílové skupiny tohoto příběhu jsem věkově patřila tak před 13ti lety, ale protože zásadně nepropadám davovému šílenství, tenkrát jsem se rozhodla, že nebudu číst knihu, kterou čtou úplně všichni. Filmy jsem ale kdysi viděla, první a druhý dokonce víc než jednou. Letos jsem si řekla, že si to ze zvědavosti přečtu. A musím chtě nechtě přiznat, že mě to fakt chytlo a přestože příběh znám, byla jsem dost napnutá :D Takže si postupně přečtu všechny díly.
Další rereading tohoto roku, potřebovala jsem sáhnout po knize u které nemusím přemýšlet a u které vím, že se až tak nudit nebudu. Nebyla jsem z ní tak nadšená jako před kolika lety když jsem to četla, ale čte se to dobře, rychle a styl psaní je taky v pohodě. Je to oddechové čtení. Je znát, že tahle série je více pro mladé než pro starší dívky/ženy. Ale každý máme rádi svoje.
Jednou jsem se k té knížce zkoušela vrátit, ale už to nějak není aktuální. Nicméně když jsem to četla kolem toho 17. nebo 18. roku, sedlo to a četla jsem to jedním dechem. Po letech mě překvapilo jak jednoduše je kniha psaná. Pokud je vám náct nebo pokud máte rádi romantické knihy, je to určitě super čtení
Po shlédnutí filmu jsem absolutně neměla chuť ke čtení knihy. Chyba. Většinou je knížka lepší než film a o této to platí obzvláště. Tedy aspoň pro ty z nás, kteří potřebují náhled do myšlení postav. A když už jsem se dokopala k prvnímu dílu, tak ty další už jsem nemohla jinak:) I když mám raději zombíky a upíry fakt nemusím:))) Za mě čtení, které člověka pohltí až zapomene co se děje kolem a to mě fakt baví...
Srdeční záležitost. Tak bych popsala tuto knihu, protože byla první romantickou fantasy knížkou, co jsem přečetla.
Líbilo se mi spojení obyčejné nudné dívky a v podstatě nej cool kluka ze školy. Edward je tak krásně galantní a přitom nepřístupný. Knihu si čtu opakovaně a sbírám různé výtisky.
V tomhle deštivém a pošmourném období jsem měla chuť na nějakou pořádnou dávku romantiky, tak jsem po delší době sáhla po téhle sérii a jako vždy nelituji. Už sice dávno nepatřím do cílové čtenářské skupiny, ale stále mě příběh baví.
Sama pořádně nechápu, proč tuhle knihu čas od času čtu...a vlastně ani nevím, jak ji mám hodnotit. Chvílemi se to skoro nedá číst, ale prostě to ve mě vyvolává takové pocity a nálady, které si asi občas potřebuju odžít. Možná jsem měla na střední krásnou sbírku traumat a potřebuju si to zpětně kompenzovat...prostě naplnit si ty náctileté sny a moc nepřemýšlet (tohle prostě nečtete, abyste se dověděli, jak to dopadne, vychutnali si prostředí, psychologii postav...ne ne). Takže Twilight přečtu na jeden zátah, vychutnám si každičkou chvilku těch pocitů a pak nad sebou zakroutím hlavou.
Po pravdě, film jsem viděla párkrát a tak jsem chtěla mít I ten knizni pohled. No ...... film byl lepší.
Miluju knížky, ale tady jsem se nudila a porovnavala. V knize, jako vždy, je spousta věcí co nejsou ve filmu. Ale tady mi to nechybělo, spíš jsem si říkala, že jsou tam zbytečně.
Asi bych to veřejně nepřiznala, ale já ten brak celkem žeru. Jak filmy tak i knihy. Mám z toho vždycky srandu ještě na několik dní. Je to kult.
No, na tuhle knížku jsem si kdysi brousila zuby a dostala jsem se k ní až dnes. Upřímně jsem od toho nic moc nečekala. Ze začátku to bylo takové svižné, klasické, nudné vyprávění dospívající holky (které se ale táhlo až zbytečně moc dlouho). Pak přišel kluk, hormony a všechno šlo do kytek. Na pořádnou zápletku jsem si museli počkat až do konce knížky (a ani ta nestála za nic). Zbytek knížky mi přišel jako moderní vyprávění Na Větrné hůrce, jen
s blýskajícími upíry a žárlivými vlkodlaky. Ovšem něco mě pořád nutilo číst a číst a číst. Možná, kdyby mi bylo 15, užiju si knihu mnohem více.
Filmové zpracování jsem viděla několikrát a tak nakonec přišel čas si přečíst knihu....
No a vůbec nejsem zklamaná :-)
Příjemné a oddechové čtení. Které jsem určitě nečetla naposledy....
Ach můj bože, jak já miluju literaturu. Miluju to, když se měsíce prodírám komplexními fantasy světy, hledám odpovědi ve stínech a na zapeklité charaktery postav myslím dnem i nocí. Miluju hru, kterou spisovatelé prostřednictvím svých příběhů rozehrávají a čím těžší pravidla tím větší zápal. A pak je tu Stmívání, jednoznačně naprostý opak všeho výše uvedeného a já ho miluju stejně tak (samozřejmě unconditionally and irrevocably). Víš, přečteš to za jeden večer, nehledě na 500 stran, protože se to čte tak hrozně snadno, všechno je přímočarý, všechno ti dojde dřív než se to vůbec otisklo na další stránku. Slovní zásoba dosahuje svého maxima u spojení jsem zabiják a postavy jsou čitelný jak výraz tvého psa, co zrovna udělal loužičku na koberec. Jestli se někdy do slovníku spisovné češtiny dostane slovo cringovat nebude nikdy výstižnějšího popisu než: velice nepřirozeně se šklebit, smát se až pochybovat o svém mentálním zdraví nad čtením Stmívání od S. Mayer, konkrétně nad pasážemi, kde se Edward snaží potlačit své vražedné pudy způsobené Belliným tělesným odérem, zatímco ji vášnivě líbá a ona se nesmí pohnout ani o cm, popisováno na dvou stránkách. No je to prostě bizárek, přehlídka toxického chování a psychóz, navíc s příběhem, co má jednu díru za druhou a sází jen na to, že si toho čtenáři v rauši z lidskoupírské lásky nevšimnou. Film se od knižní předlohy nějak výrazně neliší, paradoxně toho filmové zpracování snad nabízí dějově i víc, než kniha, což se často nestává. No cílovku jsem splňovala možná i před více než 10 lety, což je smutný, ale nenechte se odradit dámy a pánové, i vy si můžete užít tu jednu noc a cringovat si do půldruhé ráno. Desať z desať.
Nechoď sama do lesa - nejsem to vždycky já, kdo je tam venku nejnebezpečnější.
Zachvěla se.
Po shlédnutí filmu jsem musela samozřejmě přečíst i knihy..... No, v té době jsem přímo patřila mezi demografii, na kterou byla kniha cílená..... Četlo se to dobře,.když to člověk přijme tak, jak to je a nehledá na tom víc ...
Strukturálně je dílo dobře napsané. Popisné pasáže jsou tak akorát dlouhé a dialogy dynamické. Když se ponořím do tohoto fiktivního světa, tak by si asi většina dívek přála mít svého ochranitelského neodolatelného Edwarda. Když se na to podívám z reálnější stránky, tak Edward opravdu působí jako urputný manipulátor. Nejlépe to i vystihovala citace vyjmuta níže. Čekala jsem, že mě bude spíš otravovat naivita Belly - a trochu otravovala - ale mnohem více mě pobuřovala Edwardova urputnost nedovolující Bellu rozhodovat. I tak se díl četl dobře a pro milovníky fantasy světa v romantickém pojetí ideálka.
Citace str. 395 : "Abych byl úplně upřímný, bude zadaná každý večer, pro každého kromě mě. Bez urážky."
Já ten příběh o třpitivém a dokonalém upírovi a jeho totálně nešikovné lidské přítelkyni stejně miluju. I když vím, co je tam všechno špatné, divné a přitažené za vlasy.
Když jsem příběh četla poprvé, v tom správném věku, nevšimla jsem si, jak je hlavní hrdinka psychicky narušená a nedozrálá (i když se nám kniha snaží nakukat opak). Normálního dospělého člověka by přece docela vyděsilo, kdyby se dozvěděl, že ho někdo v noci sleduje ve spánku a rozhodně by z toho nebyl rozpálený.
Stejně jako by se měl jít někam léčit hlavní hrdina s tím stalkingem a přehnaným utápění se v tom, jaký je netvor.
Co mě ale překvapilo je, že Bella není tak moc jiná, jak se nám snaží nakukat film. Zajímají jí kluci, jak se kdo obléká a jak kdo vypadá, což jen prohlubuje její nízké sebevědomí a absolutně si nevážení sama sebe.
Další překvapení je na straně Jacoba, který je prostě malé děcko, ale jako jedna z mála postav se tam chová adekvátně svému věku a vlastně i dost racionálně.
Celá kniha je opravdu postavena na velmi špatném modelu vztahu, kde oba partneři manipulují tím druhým pomocí emocí a citového vydírání, které je obhajováno tvrzením je to pro tvé dobro.
Posloucháno jako audiokniha a bohužel mi tentokrát přednes v podání Renaty Wolfové moc nesedl. Její vyslovování anglických názvů na mě působí moc jako školní britská angličtina ala horký brambor v puse a celkově tón hlasu paní Wolfové je, vzhledem k věku hlavní hrdinky, moc vyzrálý.
Štítky knihy
upíři láska vlkodlaci zfilmováno pro dívky romantika pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
2005 | Stmívání |
2009 | Hostitel |
2009 | Rozbřesk |
2008 | Nový měsíc |
2021 | Půlnoční slunce |
Jestli jsem se něco ve svém "čtenářském životě" naučila, pak to, že zhlédnout první film a až poté číst knižní předlohu, stojí za houby. A nemusí to být vždy tak, že se vám filmy nelíbily. Já jsem v tomto případě byla s filmy vcelku spokojená, dokonce jsem na nich byla v kině. Bylo to v době "největší slávy" Stmívání a čím víc všude bylo reklamy, tím snáz a rychleji jsem se tím "přejedla" a dopadlo to tak, že se tomu dnes už vyhýbám.
Stephenie Meyer bezesporu píše dobře a věřím, že i dnes si najde svoje čtenáře, nicméně já už mám tenhle "upírský boom" za sebou a ani výhledově se k němu vracet nechci.
Stmívání pro mě zkrátka nebylo něco jako Pán prstenů či Harry Potter - tedy dílo, u kterého nezáleží na tom, kolikrát si ho přečtu/zhlédnu, protože mě stále baví a bavit bude, jelikož má v sobě jakousi nadčasovost.
Stephenie Meyer nám tu sice hezky vykreslila rodící se upřímný vztah Belly a Edwarda a jiné autorky jako např. Maasová, by se od ní mohly učit, jenže mi v jistém směru připadal poněkud naivní a ne úplně zdravý. Na první pohled je romantické, pokud byste pro svého partnera obětovali téměř cokoli a byli schopni se pro něho změnit (a teď opravdu nemám na mysli přeměnu na upíra), ale je to tak správné? U Belly mi totiž připadalo, že si sama sebe moc neváží a naopak Edwarda považuje za vzor dokonalosti a to není v pořádku...
Pokud tedy upírskou ságou nejste jako já "přehlceni" a nevadí vám naivní vykreslení vztahů, směle se do ní pusťte a užijte si ji, ale já už ji asi napořád nechám odloženou v minulosti.