Nádraží Perdido
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1152/bmid_nadrazi-perdido-29D-1152.jpg
4
505
505
Svět Bas-lagu série
1. díl >
Metropolis Nový Krobuzon se rozvaluje v centru světa. Lidé a mutanti a tajemné rasy žijí beznadějně i nevázaně ve stínu lesa komínů, kde řeka je zanášena odpadem a továrny a slévárny duní nocí. Přes více než tisíc let řídí parlament spolu s brutální milicí vše: od chodu továren po umělce, špehy a vojáky, vandráky a děvky. Ale vše se mění. Přichází cizinec s kapsami plnými peněz a nemožným požadavkem. Město začíná terorizovat neznámé nebezpečí, které má spojitost s drogami a novokrobuzonským podsvětím. A všechny nitky k možné záchraně se sbíhají v srdci města, v olbřímí stavbě Nádraží Perdido...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , Laser-books (Laser)Originální název:
Perdido Street Station, 2000
více info...
Přidat komentář
Ačkoliv osobně mám raději čisté sci-fi, tak tento new weird kousek mě zaujal. Čtení této knihy vyžaduje velkou dávku představivosti, dobře jsem se u toho pobavil...
No prostě pecka kniha. Autor stvořil fantastický svět , plný neskutečných potvor. Tahle kniha vás bud vtáhne do děje nebo odradí. Patřím k první skupině, neskutečná jízda. Přečteno v rekordním čase . Moje první kniha od autora , ale určitě ne poslední. Doporučuji. Plný počet hvězd.
Už od první stránky bylo jasné, že tohle nebude zcela standardní čtenářský zážitek a nebyl. Je to čtení ukecané, rozplihlé, popisné, pomalé, děsivě se táhnoucí téměř do nekonečna a stejně tak obludně obrovské jako Nový Krobuzon sám - včetně všech jeho špinavých tajemství i stok. Ale rozhodně to není čtení nudné. Co mi však doopravdy vyrazilo dech, je ta skutečnost, že k tomu téměř by se dalo říct obyčejnému příběhu o vysvobození na pár stránek, vede cesta široká jako osmiproudá dálnice, která je lemována tak strašlivým množstvím nápadů, že jsem půl knihy přemýšlela nad tím, že je téměř škoda je všechny vyplýtvat jen na jednu jedinou knihu. (nebo že by to udělal jedině blázen) A to nerozebírám to, že některé ty nápady jsou použity jen tak jako by mimochodem jednou jedinkrát a na příběh samotný nemají vlastně téměř žádný vliv – viz. umění tvarovat vodu, které mi přišlo až trestuhodně nevyužité, na to jaký mělo na začátku potenciál – prostě jen taková malá jiskřička a dál nic.
A to množství národů a všech možných druhů zvířat obývajících tyhle stránky je prostě šílené – lidé, kdysilidé, nelidé, pololidé, démoni, dlaci, upíři, můry, pavouci, umělá inteligence, ptačí, vodní i kaktusový lid (mimochodem to slovo Kaktusík je alespoň pro mě neskutečným pohlazením po mé básnické duši a taky důvod, proč jsem si ty drsné rváče ve velké většině představovala jak mladého Groota ze Strážců galaxie – ale tak to prostě je, prostě Kaktusíci), létající raraši a asi i hadi, a tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho a pořád by vás překvapovalo, co všechno se dá ještě vymyslet. Takže nevím jak vy, ale já se rozhodně chystám na Město a město – jestli bude alespoň z poloviny tak bláznivě zaplněné vším tím nepotřebným čtenářským harampádím jako Nádraží Perdido, bude to rozhodně nadstandardní čtenářský zážitek, přesně jako byla takhle kniha.
"Nádraží Perdido" jsem četla před patnácti lety a v mé soukromé knižní hitparádě zaujímá stále poměrně výsadní postavení, zaslouží si tedy ode mě nějaké to slůvko. Šlo o mé první setkání s Chinou Miévillem a pamatuji si dodnes, jak okamžitě knížka přitáhla můj zrak a stovky okolních titulů přestaly existovat. Naprosto neznámý autor, o románu jsem věděla také prd, nepřečetla jsem si ani anotaci... Přesto mi stačil pohled a pochopila jsem, že "Nádraží Perdido" MUSÍM mít, byla jsem si jistá jeho výjimečností. Nikdy předtím (ani potom) jsem podobně silný "magnetismus" nezažila; snad se u tohoto titulu prostě sešla ta správná kombinace super obálky, tajemně působícího názvu i exoticky znějícího jména spisovatele, třeba to obsahovalo nějaký podprahový signál a měla jsem se ochránit slunečními brýlemi s vysokým UV filtrem a čepičkou z alobalu...
Ještě ten večer jsem se ponořila do rozmanitého a pro mě zcela nového, originálního světa; temného, plného zajímavých lidí i prapodivných bytostí; světa, ve kterém se plynule prolínala magie s vědou, tkáň se stroji, příroda s městem; světa, který přede mnou doslova ožil díky autorově bohaté fantazii (a samozřejmě kvalitnímu překladu). Atmosféra, sympatické postavy i jednotlivé dějové linie si mě podmanily; mix fantasy, sci-fi, hororu a steampunku mi padnul jak Popelce střevíček.
Z mého tehdejšího hlediska se jedná o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Netuším, nakolik se mi od té doby změnil vkus, třeba mé nadšení uvadne po druhém čtení. Ale dokud si "Nádraží Perdido" nezatoužím projít znovu, bude nadále trůnit vysoko v mém TOP10 žebříčku a při vzpomínce na ten skvělý literární zážitek nepřestanu blaženě slintat.
Knihu vzdávám. Nedotčena, naprosto nepochopitelný příběh. Příběh se vleče, občas nedává smysl. Možná jsem si ji vzala v nesprávný čas.
Imaginace srovnatelná s Prattchetovou Zeměplochu (s jiným, cyničtějším a temnějším smyslem pro humor). Svět Bas-Lagu jako by tvořil groteskní temné zrcadlo toho světa přetékajícího nejrůznějšími tvory, světa kde magie a technologie koexistují naprosto přirozeně a kde se hlavní hrdina Izák der Grimnebulin skrze jednu zajímavou zakázku dostává k potenciálnímu zdroji nevyčerpatelné energie a taky jedné housence, která mu udělá ze života peklo. Nezapomenutelné scény, kde se fascinace mísí s hnusem nemají obdoby. Fantastické. Nečistý cyberpunk.
Nádraží Perdido je rozhodně zvláštní kniha. Její nejsilnější stránkou je prostředí, ve kterém se odehrává - Nový Krobuzon je fascinující místo plné podivných tvorů a všudypřítomné špíny. Důležité ale je, že je uvěřitelný a díky autorově popisnému jazyku i dost dobře představitelný. Hlavní monstra jsou pak jedny z nejstrašidelnějších, se kterými jsem se kdy setkal. Skvělá kniha.
China vám nic nezatají, vtáhne vás za oponu. Příběh se rozvíjí dál a dál a všechno vám začne zapadat a zároveň se rozpadat.
Autor rád opisuje a pri jeho fantázii aj má čo :). Akcia začína tak od polky knihy. Tam to začína byť velice čitatelné. Velké + má hlavne kvôli jedninečným postavám.
Knihu jsem četl již před lety, hodnotím teď poté co jsem si zde založil účet. Zajímavý svět na který jsem si musel trochu zvykat. Parádní jazky. Jako poezie. Obvykle mám rád knihy co se čtou samy, což tato není, ale vydržíte-li odmění vás parádní atmosférou na kterou budete dlouho rádi vzpomínat. Můj učitel autoškoly se jmenoval Tkáč a když se mne ptal, jak jsem si autoškolu vybral řekl jsem mu, že jsem právě četl knihu kde byla postava Tkáč. To že to byl multidimenzionální pavouk jsem mu ale neřekl ;).
Miluju Miévillův styl vyprávění, i když dostat se přes prvních 100 stran bylo opravdu umění. Ale pak jsem nemohla přestat číst. Geniálně vykreslené postavy, psychomůry, Tkáč, Jagharek. Nic geniálnějšího na jednu stranu a složitějšího právě tím popisným stylem jsem doposud nečetla, ale naprosto mě to uchvátilo. Jednoznačně řadím Miévilla mezi své nejoblíbenější autory.
Od vydání knihy jsem se jí snažil třikrát dokončit. Napočtvrté se mi to povedlo a pak ještě jednou, jen tak pro jistotu. Je to kultovka. China ví co dělá a i když do jeho knih prosakuje jeho politická víra a celé je to občas trošku propaganda (určité kusy Železné rady - která je i tribute naším legionářům a jejich vlakové cestě) tak vytvořil neuvěřitelně silný svět. Škoda, že se k němu zatím autor nechce vrátit.
Jako i ostatní Miévillovy knihy, i tuto je docela problém zhodnotit. Máme tady příběh zasazený do neuvěřitelně pestrého a barvitě popsaného světa, kde čtenář může Nový Krobuzon prakticky cítit se všemi jeho zvláštnostmi. Samotný příběh, ač sám o sobě poutavý, dost možná ani nedosahuje takových výšin jako fascinace celým tím prostředím, které autor vytvořil.
Což je ovšem dvojsečná zbraň. Čtenář je prostě vhozen do města, kde bydlí lidé, cheprijky, voďanojové, přetvoři, konstrukti a kdovíco ještě, a buď se s tím (jako já) nějak srovná, anebo ho to prostě zahltí, v čemž mi i ostatní místní komentáře dávají za pravdu. Kdo se ale nenechá odradit a vytrvá, na toho čeká vskutku nevšední čtenářský zážitek. Doporučuji.
Bohužel jsem začal číst knihu v nepříznivý čas. Neměl jsem na ni takového času, jak bych si přál. Ale možná to tak není...poprvé jsme se pořádně začetl až kolem dvousté stránky. Pro mě zdlouhavé. A bohužel ne můj šálek kávy. Musím uznat autorovi velkou dávku imaginace a rozmanitosti nápadů a podrobných popisů města a dění v něm. I když nejspíše chápu, jak to autor chtěl sestavit, tak pořád mi celá kniha přijde zbytečně zdlouhavá a místy až bych řekl zbytečně opakující. Možná někdy přečtu znovu, až bude více času a klidu...
Bylo to jako ocitnout se ve společném obraze Hieronyma Bosche a H. R. Gigera. Autorova fantazie je bezbřehá a představu psychomůr, jejich jazyků a "ochutnávání", hned tak z hlavy nedostanu. Celkově jsem ale z knihy trochu rozpačitá. Prvních snad 200 stran jsem trpěla nekončícími popisy a bojovala s myšlenkou, že snad knihu odložím. Neudělala jsem to kvůli všem oslavným komentářům tady a zvědavosti, jestli se to fakt někam neposune. Posunulo a zlepšilo se to. Přibylo napětí, momenty k zamyšlení se, gejzíry fantazie dostávaly tvar a čím dál víc jsem se ponořovala do podivného světa Bas-lagu. Jako celek to ale až tak oslnivé nebylo. Víc než 60 % dát nemohu.
Zajímavá a hodně podivná kniha, trvalo mi téměř měsíc než jsem ji přečetla, hlavně v první polovině jsem si několikrát musela udělat přestávku. Autora fantazie je naprosto neskutečná.
Štítky knihy
New Weird městská (urban) fantasy steampunk biopunk Cena Augusta Derletha fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Dalo mě to zabrat, už jen pokus o představení si popisovaného světa, rozličných tvorů, strojů o přetvorech ani nemluvě. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem měla častěji absurdní a neuchopitelné sny logicky vyživené četbou této knihy před spaním. Ponuré a temné plné odpadu a špíny a syčících pístů a robotů poháněných párou, které doplňují mystické síly vědecky zpracované či využité. Jediná barevná až krásná "věc" se vbrzku změní v ničivou hrozbu. Vskutku netuctové.