Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Dvacet tisíc mil pod mořem je jedním z nejslavnějších dobrodružných románů Julese Vernea. Vypráví o cestě tři trosečníků, harpunáře Neda Landa, profesora Aronnaxe a jeho sluhy Conceila, zajatými tajemným vynálezcem kapitánem Nemem, který cestuje v hlubinách moří a oceánů na palubě Nautiulu, legendárního podmořského plavidla, které daleko předčil tehdejší technologie. Kniha vychází za kompletního ilustračního doprovodu, původních černobílých a barevných rytin, v kartonovém pouzdru, s černobílým přebalem, raženou plátěnou šitou vazbou a se zlatou ořízkou knižního bloku. Tištěno na papíře Munken Pure 120 g.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , Josef VybíralOriginální název:
Vingt mille lieues sous les mers, 1870
více info...
Přidat komentář
Jak skvostné a dobrodružné vyprávění. A ano, bývaly momenty, kdy mi lezla houserská kůže, a sice okamžitě zanikla, za což dávám -1*.
Je to úžasná kniha pri ktorej som si prišla na svoje, dlho som ju nevedela zohnať, ale stojí za tú námahu :D
Verne je pro mě jeden z největších spisovatelů všech dob. Tato kniha je snad jeho nejznámější. Pravda, v mém věku se dívám na jeho knihy už trochu z nadsázkou, ale v dětském věku to byla pecka! Jeho vize budoucnosti byla geniální...!
Po dlouhé době jsem se odhodlal si tuhle knížku přečíst, ale musím říct, že jsem čekal víc. Místy nudné popisy toho, co posádka Nautilu vidí v moři za okny ponorky, nedokázaly udržet mojí pozornost u knížky a časem začaly nudit. Jsem fanoušek těchto knih, ale tento titul je pro mě zklamáním a odradil mě od dalších Verneovek... Na druhou stranu klobouk dolů před autorovou vizí budoucnosti ohledně techniky a technickým vymoženostem...
Nádherná kniha.Co jsem se na ní načekal než se mi dostala do rukou v knihovně.Je to už skoro padesátpět let.
Výborná kniha, která zaujme, pobaví, poučí a uchvátí. Jules Verne zase v této knize "předvídal", co bude v budoucnu, což je o to lepší.
Pln pocitu, že tomuto dílu se dá jen tleskat a na to, abych o něm psal, mám pramálo rozumu, omezím se *na pozadí mne slyšíte tleskat* na čtyři slova, jednu anekdotu a pár výpisků.
1. Nautron respoc lorni virch.
2. Conseilova („Myslím, že by byl nerozeznal vorvaně od velryby. Přesto však to byl statečný a hodný chlapec." – – „Nevím, zda by byl rozeznal tuňáka obecného od tuňáka pruhovaného") překrásná věta „A co babirusa pana profesora?", je mým oblíbeným péefkem, případně citátem, když chci někoho potěšit.
3. Nedovedu si Vernův „šrafovaný svět" představit bez dialogů jako:
„Ostenec,“ řekl jsem.
„A to ostenec čínský,“ dodal Ned Land.
„Který patří do řádu čtverzubců,“ bručel si Conseil.
* A ještě jeden můj oblíbený, i proto, že vlastně kryptozoologický:
„Bylo také navrženo, aby ta chobotnice dostala jméno chobotnice Bouguerova.“
„A jak byla dlouhá?“ ptal se Kanaďan.
„Neměla tak asi šest metrů?“ vmísil se do hovoru Conseil, který stál u okna a prohlížel si výčnělky podmořského srázu.
„Přesně tolik,“ odpověděl jsem.
„A neměla na hlavě osm chapadel, která se zmítala ve vodě jako klubko hadů?“
„Přesně tak.“
„A neměla obrovské oči na vrcholu hlavy?“
„Ano, Conseili.“
„A neměla místo tlamy papoušcí zobák, ovšem zobák hrozný?“
„Skutečně, Conseili.“
„Pak s dovolením,“ dodal klidně Conseil, „je tady právě chobotnice Bouguerova, nebo aspoň jedna z jejích sester.“
Knižka se mi velice líbila, i když ji považuji v místech za velice rozvláčnou, určitě to někomu vadit nebude.
Co se dá dodat.... dvacet tisíc mil pod mořem je prostě dvacet tisíc mil pod mořem... Jules Verne má mou nejhlubší poklonu.
Dvacet tisíc mil pod mořem patří mezi to vůbec nejlepší, co bylo kdy napsáno pro mládež. Napínavé, tajuplné, výpravné, plné dobrodružství, najde se zkrátka vše, co si dětské srdce žádá.
Je pravdou, že v době mého dětství moc kvalitních dobrodružných knížek dostupných nebylo, proto verneovky pro nás byly zážitkem a tato kniha mezi ně rozhodně patřila. Dnes se skutečně může jevit jako příliš rozvláčná a místy i nudná. Rozhodně bych ji čtenářům, kteří chtějí zkusit Verna nenabízel jako první, druhou...., ale až později.
Knihu jsem četl asi v páté třídě. Nabažen Tajuplného ostrova jsem opět očekával fantastické dobrodružství a skvělý čtenářský zážitek. Ani jedno se nedostavilo. Příliš, přespříliš dlouhé přírodopisné pasáže. Hrdina je pořád uvězněn v Nautilu. A nejhlubší dno moře, kde by mohly číchat ty nejzajímavější bytosti a nejroztodivnější tajemství, je pusté a holé jako poušť... Trochu mě mrzí že jsem knihu odložil asi 30 stránek před koncem a dodneška nevím jak to dopadlo s kapítánem Nemem...
I přes obdivuhodný futurismus Verneova díla mě jak tato, tak i jiné jeho knihy, moc neoslovily. Přiznávám, že nejsem fanoušek sci-fi. Nechť Vás knihy provází...
No....Někdy jsem si připala, že čtu v encyklopedii podmořského světa.Kolikrát se tam zminoval o řádech, čeledích, podřádech, atd.Pro mě moc informací najednou.Ale jinak bych nemohla nic vytknout :)
Štítky knihy
moře a oceány lodě zfilmováno francouzská literatura ponorky pomsta dobrodružství badatelé a objevitelé mořští živočichové podmořský světAutorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
knížka, které si mi jako malému klukovi moc líbila, i když jsem dneska už o něco větší kluk, je to pořád skvělá knížka, Verne byl prostě borec :) jinak mě docela štvala naše češtinářka, že ho opomínala, a normálně o něm ani nemluvila...to mi fakt vadilo, pže ať si každej říká co chce napsal spoust výtečných románů a trošku tak i hleděl do budoucnosti...kdo tohle umí, že?