Svévole
Lena Andersson
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/279845/mid_svevole-WiW-279845.jpg
4
62
62
Příběh o tom, jak v touze být milováni oddaně podvádíme sami sebe. Ester Nilssonová je jednatřicetiletá básnířka a esejistka, racionální žena žijící v rozumném, dospělém vztahu. Jednoho dne dostane nabídku pronést přednášku o umělci Hugu Raskovi. Ten se akce zúčastní a přednáškou je nadšen. Je to začátek milostného vztahu, banálního ve své prosté krutosti, velkolepého naprostou odevzdaností. Román Svévole vypráví o tom, nakolik jsme připraveni pro lásku lhát sami sobě, jak snadné je zneužít lidskou slabost a jak krutý může být výsledek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Egenmäktigt förfarande — en roman om kärlek, 2013
více info...
Přidat komentář
Jsem moc ráda, že názor přidal i první čtenář-muž (a že zrovna Boboking, je nadhodnota! :-)). Trošku jsem se obávala, že by ten příběh mohl být pány interpretován jako jednostranně útočný proti nim, protože Hugo z něj vychází jako naprosto sebestředný zbabělec, kterému po ulovení dalšího zářezu na pažbě svých (nejen) milostných úspěchů jaksi mizí důvod Esteřinu lásku opětovat. Přestože ten "balast" (což mimochodem v původním významu znamená zátěž lodi, aby se nepřevrátila) je jim oběma zvoleně vlastním jazykem.
Pro mě velmi důležitá knížka, ukazující jak rozdílně své skutky můžou zúčastnění interpretovat.
Pro Huga se "vlastně nic nestalo", pro Ester naopak.
Přečteno za jeden den, a co dodat? Skvělé čtení, skvělý niterní pohled do duše zamilovaného člověka, který čeká jinou odezvu na své city u vyhlédnutého protějšku. Vše umně zabaleno do intelektuálních řečí kritiků umění, politických a filozofických komentářů. Ale pod tím vším balastem je to jen duše beznadějně zamilované a nešťastné ženy.
Že je láska slepá - to už je známé dávno a dávno. A že nás dokáže obalamutit tak, že jsme schopni ubližovat sami sobě a při tom si to odmítáme jakkoliv připustit a neustále hledáme důkazy, že je vše vlastně jinak, to mnozí z nás částečně asi poznali na vlastní kůži.
Kniha by se mohla spíše jmenovat "Zoufalá" nebo "Naivita". Hlavní hrdinka mě rozčilovala, ačkoliv velmi vzdělaná, sociálně velmi zoufalá. Kniha má plno intelektuálních frází, možná by však stačila napsat 1 kapitola a dozvěděli bychom se o knize stejný obsah. Ke knize už bych se nikdy nechtěla vrátit.
Je málo takových komorních příběhů o lásce, které vás zaujmou, přestože se tam vlastně toho moc neděje, Všichni si často představujeme, že ti druzí k nám mají blízko a ono to je úplně jinak. Moc doporučuji všem příznivcům dobré psychologické literatury, která nám pomáhá vyznat se trochu i v nás samých.