Syn
Jo Nesbø
Sonny je navonok poslušný väzeň. Odsúdili ho v osemnátich rokoch za dve brutálne vraždy, ktoré nespáchal. V modernej väznici, z ktorej sa údajne nedá ujsť, slúži ostatným väzňom ako spovedník a dáva im rozhrešenie. Hlavný inšpektor Šimon Kéfas je policajt zo starej školy. Sonnyho otec bol jeho kolega, kým nespáchal samovraždu. V liste na rozlúčku sa priznal k rozsiahlej korupcii. Sonny ho dovtedy vnímal ako dokonalého človeka, pre Šimona bol blízky priateľ. Ten list však obrátil ich svety naruby. Všetko sa zmení, keď jedna z väzenských spovedí odkryje ďalšie otcovo tajomstvo. Sonny utečie z väzenia a honba za pravdou a spravodlivosťou sa začína.... celý text
Přidat komentář
Knížka byla napínavá, čtivá, dobře propletená, ale... Šimonu Kéfasovi se nepodařilo dostat se mi pod kůži tak jako Harrymu Holeovi. Hlavní postava Sonnyho byla opravdu pěkně propracovaná, ten jediný měl moje sympatie. A jsem ráda, že příběh skončil, jak skončil.
Chtěla jsem si odpočinout a přečíst si něco, u čeho nebudu muset přemýšlet. Tak jsem sáhla po detektivce. A ejhle, zamýšlím se nad tím ještě i teď po dočtení. V knize jsou strašně zajímavé postavy, nikdo bez chybičky a hlavně nikdo, kdo by mi byl lhostejný. Prostě výborně napsaná kniha, která vtáhne do děje a probudí ve čtenáři zvědavost. A i když nejsem zrovna příznivkyně severského boomu (jako žádné módní vlny), určitě to nebude poslední kniha, kterou od tohoto autora čtu.
Ze začátku jsem nevěděla jaký si mám na knížku udělat názor..Najednou se na mě vyvalilo strašně moc postav s těmi nejsložitějšími jmény, takže mi dělal dost velký problém si upřesnit o kom vlastně teď čtu odstavec, takže ten začátek pro mě nebyl nijak záživný, spíš plno zmatku. Trochu mi taky dělal problém to jak je psaný odstavec a děj o nějaké osobě, třeba 3 listy příběh ze života Marty pak 2 odstavce mezera o kousek příběhu ze života malého Marcuse. Pro mě se to špatně četlo že dva příběhy od sebe byly odděleny jenom 2 mezerami. Skoro do půlky to pro mě byl menší chaos,moc postav, plno cizích jmen, ale od půlky se to dávalo všechno dohromady a to mě chytlo a uplně jsem se začetla. Sem ráda, že Sonny skončil tak jak skončil. Byl to fakt sympaťák. :)
Nechápu, jak to mnoho lidí může nazvat perfektním dílem nebo dokonce nejlepším dílem od Jo Nesba? To jste asi nečetli Sněhuláka a další díly s Harry Holem. To byla dokonalá díla, alespoň pro mně. Tohle už je jen slabý odvar. Je tu hrozně moc postav a textu navíc, hodně omáčky, která není zas až tak podstatná a děj jako takový mně moc nezaujal. Nesbo to umí líp.
Je to takové pohádkové čtení pro dospělé. Příběh rozhodně zajímavý, vraždící Mirek Dušín by mohl mnoho lidí iritovat, s těmi nadpřirozenými schopnostmi zorientovat se v dané situaci, ačkoliv dlouhá léta byl "mimo", zázračnou schopností vyklouznout z každého maléru, přitom být v podstatě hodným a příjemným hochem. Nicméně si pomstychtivý čtenář lačnící po krvi přijde na své.
Další Nesboho kniha bez Harryho Holea a pořád to, alespoň pro mě, není úplně ono. V Synovi hodně dlouho trvá, než se člověk začte a jeho zásadním problémem je opravdu velké množství postav, v nichž se těžko orientuje a některé nemají zásadní význam a pouze se na chvilku objeví, s tím souvisí i určitá zdlouhavost. Úplně uspokojivý není ani konec, v němž sice nečekaná pointa vesměs funguje, ale akce je tam zbytečně moc a působí to jako klasický hollywoodský thriller s béčkovějším laděním. Jinak se Nesbomu nedá upřít čtivost, příběh je hodně zajímavý a má spád a podobenství s Biblí mi na chvilku vytanulo na mysli, detailně jsem to ale nerozebíral a až tady jsem se dočetl onu symboliku. Je vidět, že si s tím Nesbo dal práci a onen biblický motiv poměrně funguje, i když svým osobitým způsobem. Šimon Kéfas i Sonny byli sympatičtí, i když jim chybělo určitě charisma, které má právě Harry Hole, i proto se možná čtenář o ně tolik nebojí a soucití vlastně jen se Šimonovu ženou a policejní novickou, která se ocitá na rozcestí mezi povinností a morálkou. Kdyby byl Syn o sto stránek kratší, asi by se nic nestalo a byl by sevřenější, v této podobě jde nicméně o slušný román, k němuž se ale čtenář asi nebude moc vracet. 70 %
"Netrestáme lidi za to, že jsou zlí, nýbrż za to, že volí špatná řešení, řešení špatná pro stádo."
Je to Nesbo, proto ctyri hvezdy. Promyslene rozpracovany pribeh,nicmene trochu zbytecne zdlouhavy a konec malo prekvapivy.
Solidní detektivka,plná napětí a nečekaných zvratů, násilí, drog, zbraní a lásky. Mně se Nesbovy knihy líbí .
Dobrák Sonny. Ach ten růžolící hošík, jehož mlčení dokáže v každém z nás vyvolat pocit bezpečí a radosti. Jehož pohled rozvibruje bod G u každé ženy a prostatu každého muže. Člověk se s ním cítí v bezpečí, svěřuje mu své niterní neduhy a strasti, přiznává se ke všem zhovadilostem co kdy provedl, a nikdo netuší, a nikdo netuší, že máchá pistolí a v noci píše hořčicí na víčko, že trochu zabil, ale jen maličko. Jak pravil klasik svět není nikdy černej ani bílej, jen nechá stíny na duši. Což v jeho případě znamenalo, že dokáže neuvěřitelně přesně přepínat mezi bílým dobrákem (jenž rozdává peníze, náušnice po mrtvých frigidách, být hodný k vágusům, přestat najednou brát drogy a klátit pečovatelku z domova pro fetky), a černým chladnokrevným zabijákem jako by někdo luskl nám dobře známými prsty. Jen nechápu, že to nikomu, ale opravdu nikomu nepřišlo ani jednou divné. Přesto jsem u tohoto díla trávil podstatnou část svých dní, jelikož je to prostě Nesbo.
Já nějak nevím. Asi jsem od toho čekala víc. Přiznávám a věřím, že příběh je skvěle propracovaný, prostředí věznice i to, jak to v drogovém kšeftu a mezi mafiánskými klany chodí. Nicméně mně tam prostě chybí něco osobního. Něco, co by mě fakt dostalo. Nemůžu si pomoct, u mě stále vede Minier.
Byla jsem zvědavá, jaká bude Nesboovka bez HH a byla jsem nadšená, skvělá zápletka, výborně servírované, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. A Sonny, ten mi nahradil mého oblibeneho HH naprosto dokonale. Pro mě nejlepší kniha od JN.
"Odpuštění. Naděje. Čistý list. Nová šance. Většina lidí ji promarní, dělají dál celý život stejně pitomé chyby, vždycky si najdou nějakou omluvu pro to, že něco zvorali. Sami si to neuvědomují, přinejmenším se tak tváří, ale prohrají, ještě než odstartují. Protože jim chybí vůle."
Mně chyběla vůle první polovinu knihy, nenadchlo mě to, nudilo mě to a knihu jsem odložila. Po roce vůle přišla a dočetla jsem i druhou polovinu, která už měla spád. Četlo se to lépe, nebyla to už nuda, ale konec mně zas tak překvapivý nepřišel.
"Jak může štvaný člověk tak tvrdě spát? Spánek spravedlivých. Ten prý bývá tvrdý."
První kniha od Nesba a doufám, že ne poslední. Nesbo mě trochu odrazoval svým stylem psaní(moc dějových línií, moc postav, moc jmen), ale dostala jsem se přes to a kniha mě úplně pohltila. Doporučuji! A hlavně to nevzdat po pár stránkách.
Výborný, prostě perfektní! Sonny se mi líbil od první strany, byl to prostě frajer. A jsem ráda za happy end romantické dvojice. To se moc v knihách od tohoto autora nevidí. Dobrý námět k zfilmování. Podobně jako Lovci hlav.
Prvá kniha od Nesbø-a ktorú som čítal a určite nie posledná. Čítala sa veľmi dobre, vtiahne Vás to do deja. Určite odporúčam prečítať.
Štítky knihy
drogy vězení, věznice norská literatura zločiny severská krimi norské detektivky severská literatura psychologické thrillery
Pro mě zatím nejslabší kniha od Jo Nesboa. Z těžké drogové závislosti se hrdina zbaví jen tak mimoděk, chodí si z vězení do vězení jak se mu zachce pro mě zmatek na zmatek. Chybí mi to co u Nesboa oceňuji nejvíce, a to je uvěřitelnost děje a hlavního hrdiny.