Syn správce sirotčince
Adam Johnson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203850/bmid_syn-spravce-sirotcince.jpg
4
171
171
Jako syn správce sirotčince má Pak Čun-do jistá privilegia. Není jako ostatní hoši, sirotci, které rodiče odložili cestou do některého z pracovních lágrů. Když dospěje, je odhodlán poctivě sloužit své vlasti, Korejské lidově demokratické republice. Avšak v zemi řízené nevyzpytatelným Kimem, kde člověk nemá právo na vlastní život, natožpak na identitu, kde vše je na povel a nikdo netuší, co bude zítra, v této zemi každodenního boje o holé přežití a nekonečné přetvářky ani absolutní poslušnost nikomu nezaručí, že se neocitne v pekle vězeňského dolu, odkud není návratu. Ale Pak Čun-do přežije. Přežije do chvíle, než se odhodlá získat lásku a zakusit pocit svobody…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Orphan Master's Son, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha mě bavila,ale ocenila bych,kdyby byla v osekanější verzi, jelikož člověk se chvílemi bohužel ztrácí. Sama od sebe bych po ní v knihovně nesáhla, chtěla jsem si jí přečíst kvůli čtenářské výzvě a jsem ráda, že jsem se k ní dostala.
První část knihy nemá chybu, bohužel druhá část značně pokulhává a člověk se občas ztratí v ději.
Četlo se mi dost špatně,ani jsem se nedokázala na text soustředit.Několikrát jsem se vracela zpět,neboť jsem zjistila,že nevím co jsem četla,ale nakonec jsem dočetla.
Čitateľsky (formálne aj obsahovo) veľmi náročná kniha, najmä jej druhá polovica. Potreba sa plne sústrediť na čítaný text, inak sa čitateľ kvôli neprehľadnosti deja, v ktorom sa striedajú viaceré roviny, ľahko stratí. Obsahovú náročnosť vidím najmä v početných drsných až drastických opisoch pomerov v lágroch (vypočúvanie / týranie / tresty), rovnako ako aj samotného života v KLDR. Napriek náročnosti veľmi pútavá kniha.
Kniha se obtížně čte, protože autor pořád experimentuje a není lehké se v tom vyznat. Každopádně pokud chcete dokument, zkuste něco jiného, tohle je umělecký román. Pokud máte slabý žaludek také se mu vyhněte. Asi nebude moc lidí, kteří by ji četli opětovně.
Začala jsem číst a po pár stránkách vidím, že je to omyl. To není kniha pro mě, nemám se tam čeho zachytit. Jakoby to psal mimozemšťan o jiných mimozemšťanech. Gratuluji každému, kdo vydržel.
Kniha poměrně náročná na četbu. Chvíli mi trvalo, než jsem se s hlavním hrdinou sžila a do novely se začetla, ale stálo to rozhodně za to. Kniha je originální, barvitá, drsná... Strhující příběh o zemi, v níž lidský život nemá žádnou hodnotu.
Kniha je opravdu zvláštní, jak už tu bylo napsáno. Nejedná se o reálný příběh člověka žijícího v KLDR, je to především román, fikce. Nemohu říci, že by se mě děj knihy nějak extrémně líbil, na druhou stranu jsem se díky způsobu vyprávění nemohla od knihy odtrhnout, byla jsem jak zmagnetizovaná, musela jsem stále číst, autor je dobrý vypravěč. Jen se přiznám, na začátku druhé části knihy jsem se v ději ztratila, než jsem si všimla, že je děj vyprávěn ve dvou časových rovinách (a do toho ještě pohled na příběh vysílaný z tlampačů).
U popisu života v KLDR, života v pracovních táborech a drsných způsobů vyslíchání jsem si uvědomila, jak moc jsem šťastná, kde žiji, vždy by mohlo být hůř.
Musím přiznat, že Syn správce sirotčince byl jednou z nejnáročnějších knížek, jaké jsem kdy četla. Zaprvé musím zcela bez bázně a hany přiznat, že styl vyprávění druhé části jsem nezvládala. V drtivé většině jsem teda netušila, co vlastně čtu. Jednotlivé "roviny" vyprávění jsem od sebe nebyla schopna po většinu vůbec odlišit, takže si netroufám knihu hodnotit. Že bych byla nepozorný čtenář, to o sobě nevím... Zároveň se přidávám ke kritickým hlasům, protože tak značně chybějící diakritiku v knize jsem už dávno nepotkala.
Syn správce sirotčince je zvláštní knížka. Ano, obsahuje silné a tragické pasáže (viz život v KLDR, pracovní lágry,...), nad kterými až člověka zamrazí, zároveň se tu sem tam objeví vtipné pasáže. Jenže tyhle "vtipné" části jsou spíše vystavěné na paradoxu režimu v Severní Koreji, který vám říká, co máte dělat, co máte cítit a jak se máte chovat. Na režimu, který je dokonce schopen přesvědčit vaše okolí, že vy nejste vy. Je to zvláštní počtení, rozhodně ne špatné. Je jiné, odlišné, originální a rozhodně zvláštní.
První půlka je docela zajímavá.
Druhý příběh se s blížícím koncem mění ve slátaninu, kterou jsem dočetl v nadějí, že se to tak špatný nebude....bylo...
Ta knížka je prostě divná...Má i silný místa (popis "normálního" života v KLDR), ale většinou je to rozplizlý a nečtivý. Zmatený, děj si skáče jak se mu zachce, bez špetky logiky a zápletka je hodně přitažená za vlasy. Podle nadšených recenzí v novinách jsem od toho čekal daleko víc, takže zklamání.
Velmi neotřelý způsob vyprávění, který mě opravdu zaujal. První třetina knihy je působivá i zábavná, ale teprve po jejím přečtení se začne rozvíjet hlavní část příběhu a kniha rapidně zvyšuje tempo. Pro mne, jako pro fanouška severokorejské tematiky, byla kniha naprostou samozřejmostí a musím říct, že rozhodně nezklamala. Snad jen závěr mohl být jaksi razantnější, mít větší náboj, ale to byla z části i cena za originální způsob vyprávění. Za to mě ale hluboce zklamal a šokoval překlad. Tedy ani ne tak překlad jako takový, ale spíš korektura. V životě jsem snad nečetl knihu s takovým množstvím překlepů a gramatických chyb! A to, že se jedná o dílo ověnčené Pulitzerovou cenou, to je prostě ostuda.
Zvláštní, ale velmi působivá kniha. První část se mi sice trochu vlekla, ale ta druhá, obsáhlejší to bohatě vynahradila. Ani se nedivím, že kniha dostala Pulitzera. Jen by mě zajímalo, nakolik opravdu reálně popisuje severokorejské poměry.
Kniha je krom první pasáže nudná, vytušitelná a nejhorší je, že je strašně přehnaná. Krom první desetiny (ani ne) to je opravdu odpad.
Knihu jsem četla docela dlouho, nic mě nenutilo pokračovat, osudy postav plynuly po povrchu a nechytly mě za srdce. Na druhou stranu, když už jsem se dala do čtení, neměla jsem problém se v příběhu orientovat a styl vyprávění je velmi čtivý. I když jsem měla spíš pocit dobře odvedené řemeslné práce než uměleckého díla.
Je to takové chlapské čtení, přiznám se, že vojenské a špionážní zápletky nemám v oblibě. Takže víc než popisy hrůz vězeňských táborů a mučíren mě zajímal život obyčejných lidí, to absolutní ovládnutí jejich životů shora. A docela mě autor naštval, že neprozradil, co se stalo s rodiči hlavního hrdiny.
Souhlas s kritičtějšími komentáři... Jsem rád, že nejsem sám, komu přišel děj zmatený.
Tuto knihu nemohu nazvat zpovědí, protože je to fikce, což hodně ubírá na její působivosti. Čtenáři nezbývá, než se nechat strhnout příběhem, který je rozdělen do dvou částí. Do jaké míry se tedy jedná o důmyslně dějovou linkou propojenou koláž různých výpovědí osob, které z KLDR unikly, nedokážu posoudit. Osobně jsem čekal něco víc; právě tu zpověď, výpověď, svědectví.
Syn správce sirotčince
Kniha se poměrně složitě hodnotí. První část, Životopis Čon-doa, je postupně vyprávěný příběh o životě „sirotka“, který se mi četl vcelku dobře. Druhá, Doznání velitele Kaa, je o něco složitější, především střídáním vypravěčů. Nejedná se o literaturu faktu, ale o beletrii popisující boj o svobodu a lásku, kterou si každý představuje jinak. Vlastně vypovídá o jakémkoli totalitním režimu, jenž lidem PŘESNĚ řekne, co je PRAVDA, a kde jsou lidé MAJETKEM STÁTU. Některé pasáže, jako důmyslný systém na získání pravdivých doznání a likvidaci nežádoucích jedinců i s jejich rodinami, jsou skutečně pro silné žaludky. Syrovost, drsnost, každodennost. Přesto doporučuji přečíst, třeba i s přestávkami.