Ta z katovny
Diana Štelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516758/bmid_ta-z-katovny-ZFT-516758.jpg
4
113
113
Lucie se po rozchodu s přítelem rozhodne všeho nechat a odstěhovat se do bývalé katovny v zapadákově nedaleko hranic. V okolních lesích brzy objeví opuštěné sídlo, které ji přitahuje svou ponurostí, a začnou ji pronásledovat znepokojivé sny o ženě v černých šatech. Děsivý přízrak se jí nejen zjevuje, ale bez pozvání vstupuje do jejího těla a Lucii se pak před očima odehrávají dramatické útržky ze života hraběnky Celestýny, která v sídle kdysi žila. Během pátrání po osudu tajemné ženy se Lucie sblíží s jejím potomkem Petrem, který však má vlastní pečlivě střežené tajemství. Čím víc toho Lucie odkrývá, tím větší nebezpečí jí hrozí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Příběh je situován do dvou časových os. V přítomnost máme Lucii, která v sobě nese mnohé strachy z minulosti, která nebyla vůbec příjemná a také utíká před lidmi do lesa, do katovny, kterou si koupila. Pracuje z domova a mezi lidi se postupně začne také dostávat. Hlavně poté, co objeví starý panský dům, kde se ji zjevuje pravidelně paní v černých šatech. Lucie postupně odhaluje tajemství nejen panského domu, ale i tajemného Petra, se kterým se seznamuje v blízkosti domu.
Lucie mi místy přišla sympatická a místy zase až tolik ne, vztah k té postavě bych nazvala jako na houpačce. Zato Petr mi nesedl vůbec, postava mi přišla nehorázně protivná. Takže oblíbenou postavu jsem v příběhu úplně neměla, nebo přinejmenším ne v současnosti.
Tajemný příběh z minulosti, jejíž hlavní hrdinkou byla Celestýna - byla velmi silná žena, protrpěla toho opravdu dost, ale přesto přes všechno zažila i něco dobré, moc toho nebylo, ale i to se počítá. Maxmilián byl příšerný chlap - ze scén, kdy je jeden z hlavních aktérů mě pokaždé zamrazilo.
Spád knihy ke konci byl pro mě překvapivý. Kam se nakonec příběh ubíral byl pro zakončení dobře zpracovaný. Mrzí mě jak dopadla Celestýna. A zároveň jsem ráda, jak dopadla nakonec Lucie, i když má před sebou ještě dlouhou cestu.
Román Ta z katovny ponúka príbeh s veľmi jemnou duchárskou atmosférou, ktorú zvládne aj najväčší bojko.
Autorka vo svojej prvotine kombinuje prvky tajomna, histórie a vzťahovej drámy a nechýba ani štipka paranormálna.
Omnoho viac než nejaký gotický román či horor je to však príbeh o jednej mladej žene, ktorá si potrebuje sama v sebe vysporiadať traumy z detstva a nájsť životnú rovnováhu.
Knižka je napísaná pomerne minimalistickým štýlom, tempo je rýchle, neprešľapuje na mieste.
S rozhodnutiami a myšlienkovými pochodmi hlavnej hrdinky sa niekedy ťažko stotožuňuje, ale nakoľko je to hrdinka s bolestivou minulosťou, ktorú prenasledujú vlastní duchovia, myslím, že duševná rozháranosť a nezrelé reakcie sú na mieste.
Hoci som od knihy očakávala skôr niečo viac strašidelné a napínavé, ani tak to nebolo zlé. Je síce trošku cítiť, že sa jedná o prvotinu a miestami pôsobí trochu youngdadultoidne, ale je to skôr NA rozvíjajúca aj niekoľko vážnych tém.
Prima lehká duchařinka. Parádně propojené dva světy. Velmi čtivé, a napínavé podobně jako horůrky od Darcy Coates. Víme, že se bát nebudeme, ale stejně je pro svoji čtivost hltáme. Tady to bylo hodně podobné. Parádní čtení na odpočinek, které slupnete raz dva a ještě podpoříte českou autorku.
Věřím, že na podzim to bude ideální čtení. Tohle je již druhá kniha, kterou v poslední době čtu v létě a má spíše podzimní kabátek a ještě něco mají společného, taky je to prvotina :-)
Příběh z minulosti mě bavil více a to je asi právě to co se odrazilo na mém hodnocení, příběh ze současnosti mě štval neříkám, že to je špatně vždy mám radost, když ve mě kniha vyvolá nějakou emoci a je jednou jestli pozitivní nebo negativní. Ale ten Petr mě tak štval, ale tak moc a ta Lucka, NO asi měla nějak podrážděné hormony, tím nedávným rozchodem, jinak si její chování nedokážu vysvětlit. Celý ten jejich vztah byl toxický a divný a plný nedůvěry a lží. Konec jsem si užila, a kdyby bylo pokračování určitě bych byla zvědavá, jak to s Luckou nakonec dopadlo. Ale věřím, že by ji autorka trochu toho štěstí mohla napsat.
Kniha se mi četla velmi dobře. Sice jsem ne vždy s hlavní hrdinkou Lucií sympatizovala. Někdy se mi zdálo její chování moc na sílu. Každopádně já mám ráda v knihách napětí a věci, které nejdou vždy rozumově vysvětlit.
Kniha se dělí na dva příběhy. Minulost, příběh hraběnky Celestýny, která bloudí po světě okolo zámečku a v něm, aby našla klid. Potřebuje svůj příběh někomu říct. Jako ideální se zdá Lucie, která ji vnímá. Má zvláštní dar ji vidět a slyšet její příběh, když se jí ocitne nablízku.
Pak je tu přítomnost a Luciin příběh, plus Luciina minulost, která rozhodně také není jednoduchá. Kupuje si Katovnu v blízkosti zámečku a tam poznává jak Celestýnu, tak Petra, jejího prapravnuka. Jejich vztah je všechno, jen ne ideální.
Celé se to zamotává a Lucie musí nakonec napsat jak příběh Celesty, tak svůj. Musí odpustit svým blízkým, najít sama sebe. A možná i pomoci najít klid Celestýně.
V závěru knihy se děje spousta věcí a kniha Vás nenechá v klidu. Líbily se mi obě linky, ženy v dřívější době to opravdu neměly jednoduché. Docela bych brala pokračování knihy. :)
Ta z katovny je příběh s trochou mystična a duchařiny, ve kterém se vrátíte i kousek do historie a nebude chybět ani milostná linka. Navíc příběh Lucie nese i určité poselství o tom, že je někdy je třeba nechat minulost za zády a začít žít znovu - po svém. Já jsem knížku přečetla za víkend - dávný příběh hraběnky Celestýny i současný příběh Lucie mne do sebe uměly vtáhnout. A pokud mezi vaše oblíbené autory patří třeba Barbara Erskinová, tak by se knížka mohla líbit i vám. A chválím povedenou obálku
Za mě to bylo super. Velmi nápaditý příběh. To, že to psala česká autorka je velké plus. Příběh Lucie a Celestýny jsem hltala každou stránku. Moc se mi to líbilo a doufám, že autorka napíše ještě něco. Hodnotím 4,5*
Ačkoliv se jedná o poměrně krátký příběh, zvládla autorka na 240 stranách vytvořit skvělou ponurou atmosféru, ze které mrazí. Horové to určitě není, ale pro podzimní večery je to pochmurne a tajuplné více než dost.
Příběh je od samého začátku napínavý a čtenář okamžitě vstupuje do rozjetého vlaku směrem do minulosti. Kde se setkává s nelehkým příběhem Celestýny. Po celou dobu se příběh zajímavě vyvíjel a gradoval, ale ke konci mi tato dějová linka přišla příliš rychle utnutá. Z ničeho nic byl prostě konec.
Součastnost v podobě Lucie je naopak protkaná psychologí, mysterióznem a kapičkou romantiky. Nechybí tam zkrátka nic a ničeho tam není ani příliš, ani málo. Lucie mi zpočátku nebyla sympatická, ale s vývojem jejího příběhu i ji samotné jsem si k ní našla cestu. Prala se s celmi tezkou minulostí, ke ktere se sice stavěla se spoustou obav a strachu, ale i přesto to byla silná žena, která věděla co chce a měla vše srovnané. Lucie ovšem měla silného "soupeře" v podobě Celestýny, které jsem v příběhu fandila nejvíce, ačkoliv hned zpočátku víme, že tento příběh nedopadl dobře. Člověk zlratka doufá do posledního okamžiku!
Autorka skvěle propojila dva světy, které jsou pro obě hlavní hrdinky psychicky velmi náročné. Způsob jakým je spojila se mi opravdu líbil a bavil mě, protože to bylo něco nového. (nechci prozradit, sami pochopíte, ale spiritualisty nečekejte!) Bohužel však na obě nečeká statný konec. Nebo je to právě naopak? Kniha nabízí napětí, romantiku a také spoustu prostoru k zamyšlení nad nelehký osoudy Lenky a Celestýny.
Doporučuji přečíst! Ideálně v podzimních měsících, kdy celá atmosféra příběhu ještě nabere na intenzitě!
Temné příběhy si nechávám spíše na podzim, kdy je po ránu mlha a vše je takové... Zlověstné. Ale když mi přišla nabídka s knihou Ta z katovny, nemohla jsem odolat a pustila se do ní teď v létě, kdy vyhledávám spíše romantiku.
.
Při prvním pohledu jsem se na knihu trochu zarazila, protože je dost úzká, jen 240 stran. Ale řekla jsem si, že proč ne. Aspoň bude děj rychle ubíhat.
.
Musím říci, že se mi líbilo střídání vyprávění v současnosti, kdy se Lucie pere se životem a řeší záhadu zapomenutého sídla v lesích. Pak jsou tu části, které jsou z minulosti a my se tak dozvídáme více o přízraku tajemné ženy, kterou Lucie vídá. Jediné co bych ocenila, tak je asi jiné odlišení těchto dvou dějových linek, než jen změna fontu písma...
.
Autorka zde předvedla propojení několika žánrů. Chvílemi duchařina, pak historický román, takřka detektivka a nakonec romantika. Už jen z toho Vám může být jasné, že se nudit nebudete.
.
Knížka byla správně ponurá a temná. Nedokážu říci, která linka mě více bavila, jestli ta o minulosti nebo současnosti. Co můžu říci ale s jistotou je to, že ten konec mi dal zabrat! Absolutně jsem to nečekala a nechápu, jak se autorka dostala k takovému konci!
.
Pokud milujete duchařiny, zkuste ji. Podpoříte českou autorku a jsem zvědavá, jak se vám bude líbit konec!
Tak trochu duchařina, tak trochu tajemna, tak trochu napětí, tak trochu romantika. V tomto románu najdete všechno. Moc se mi líbily dobře spracovány dvě dějové linie. Rozhodně stojí si knížku přečíst.
Když jsem dostala nabídku od samotné autorky, abych si přečetla její knihu, trochu jsem se bála. Já se totiž bojím i u znělky Věřte nevěřte, takže duchařina v románu vyvolávala jisté obavy. Ale zbytečně!
Úplně jsem to hltala a bavilo mě mísení žánrů: historický román, romance, trocha lehkého hororu a k tomu všemu důležité aktuální téma. A ladilo to spolu. Na prvotinu moc fajn!
3,5*
Četlo se to výborně, ale dobře mi nebylo. Neřeší se tady nic hezkého, ale je důležité o těchto věcech mluvit, psát, jsem ráda, že autorka příběh pojala tak, jak pojala. Příběh měl skvěle zachycenou pochmurnou atmosféru, která se v obou liniích stupňovala až k nevyhnutelným koncům, jeden mě nepřekvapil, druhý ano. Dvě silné ženy, dva silné příběhy, které ráda doporučuji.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Ta z katovny je novinka a současně první knížka české autorky Diany Štelové.
Jedná se o trochu mysteriózní román odehrávající se na Domažlicku. Hlavní hrdinka Lucie se po rozchodu se svým přítelem přistěhuje do bývalé katovny, ve snaze utéct od svého života a především od lidí v něm. Místo klidného bydlení na samotě ji ale čeká divoké pátrání po osudu hraběnky Celestýny, která kdysi žila na nedaleké usedlosti. Ta totiž začne Lucii navštěvovat ve snech a snaží se jí vyprávět svůj tragický životní příběh.
Námět se mi moc líbil, nikdy jsem nic takového nečetla a prolínání příběhu Lucie v přítomnosti s příběhem hraběnky v minulosti mi přišlo zajímavé. Protože mi ale moje jmenovkyně nebyla moc sympatická, víc jsem si užívala části příběhu o Celestýně.
Pasáže, kde se Lucie toulá v okolí a uvnitř sídla a setkává se zde s nadpřirozenem, měly být nejspíš strašidelné, "bohužel" jsem ale přečetla tolik thrillerů, že mě už asi jen tak něco nevyděsí. Každopádně trocha toho tajemna na mě dýchla a určitě to knížce přidalo pár plusových bodů. Vytkla bych možná ještě to, že na mě bylo v knížce hodně erotických scén. To jsem fakt nečekala a klidně bych je zredukovala na polovinu, pořád by jich tam bylo až až.
Celkově hodnotím knížku kladně. Přečetla jsem ji během dvou dní a četla se mi opravdu dobře.
Přečteno na jeden zátah. Příběh mě okamžitě vtáhl do děje. Chytil a nepustil. Atmosféra je vykreslená tak, že ze stránek úplně cítíte tu mlhu, tlející listí, mokré jehličí, zatuchlé místnosti chátrajícího zámku, vlhkost sklepa... Parádní duchařina, ale nejen to. Dva osudy hrdinek které se prolínají a vy hltáte slovo za slovem, stránku za stránkou protože prostě chcete vědět co je za tím vším, co je propojuje, jak to dopadne. Výborně vykreslené charaktery postav, jejich jednání, psychologie... žádné po povrchu, ale pěkně na dřeň, do hloubky, až k zasunutým traumatům z dětství jedné z hrdinek. U druhé hrdinky jsou zase scény popsané tak, že při jejich čtení málem nedýcháte a moc hrdince držíte palce aby už k ní konečně byl osud milosrdnější... A vůbec. Je to prostě skvělé čtení které kdykoliv komukoliv ráda doporučím.
Jsem velmi mile překvapena.
Kniha o dvou dějových linkách, které mají ovšem jedno společné
- a to je dobrá rada. Než se zamilujete do svého protějšku, nejdříve jej dobře poznejte.
Totiž obě hlavní hrdinky se zamilovaly do nesprávného muže, jenže Celestýna z dávné minulosti neskončila dobře, zato Lucie má ještě naději :-)
Moc dobré počtení a velká spokojenost, duchové a dvě dějové linky, to je moje.
Autorka si dala pěknou práci a já doporučuji.
Tato knížka je pro každého, kdo má rád, tak trochu ponurou a temnou atmosféru. Určitě bude perfektním čtením pro podzimní sychravé večery. Kdy si tuto tajemnou knihu perfektně užijete s hrníčkem teplého nápoje v ruce.
Jedná se o pěkně zpracovanou jemnou duchařinu z českého prostředí. Nemusíte se, ale obávat, že byste se báli jít v noci po domě, ale lehké mrazení v zádech určitě během čtení zažijete.
Příběh je zajímavě a na české poměry i trochu netradičně vystavěný. Líčí dva životní osudy Lucie a Celestýny. Lucie je mladá žena, která ve svém životě, ať už v dětství nebo později v dospělosti, prožila nejedno trauma, s nimiž se doposud úplně nevyrovnala a jejichž následkům doposud čelí. Asi právě proto, je hodně vnímavá až senzibilní.
Lucie momentálně bydlí v bývalé katovně, která se nachází nedaleko koňské farmy a hlavně nedaleko starého sídla v němž v pradávné minulosti žila hraběnka Celestýna
Lucie od počátku cítí s hraběnkou Celestýnou silné spojení, které ji zpočátku vystraší, ale postupně pochopí, že jí duch hraběnky chce povyprávět smutný, bolestný a znepokojivý příběh jejího života.
Kniha je velmi čtivá, má dobře vykreslené charaktery obou hlavních hrdinek. A co velmi oceňuji, autorka Lucii a Celestýnu dokázala popsat tak, že jsou nezaměnitelné a lehce rozlišitelné. Navíc kniha je koncipována, tak že je odlišeno písmo v jednotlivém vyprávění. Takže čtenář přesně ví, v jaké době se zrovna nachází.
Jedná se o lehčí čtení především pro dívky a ženy, které mají tento žánr v oblibě. Já jsem si čtení moc užila.
Lucie má dost svého současného života a rozhodne se odstěhovat pryč. V malém zapadákově nedaleko hranic se nastěhuje do bývalé katovny. Brzy v lesích objeví opuštěné sídlo, kde se jí zjevil přízrak hraběnky Celestýny. Bude ji pronásledovat nejen ve snech. Lucie začíná odkrývat ponurou minulost sídla, ale i Petra, který je sice v současnosti, ale i ten má svá tajemství.
Upřímně jsem si nedokázala představit, co všechno mě v knize bude čekat. Hned na začátku jsem se ponořila do příběhu, a první kapitola mě utvrdila v tom, že si toto musím rozhodně přečíst. A nezmýlila jsem se, po dočtení jsem byla nadšená.
V příběhu se mísí hned několik žánrů historický, psychologický, hororový a snad i trochu romantický, ale všechno tu mělo své místo, vše do knihy patřilo. Nechybí tu vážná témata, ale i zajímavý příběh a odkrývání minulosti. Zdánlivě nekombinovatelné a neslučitelné, a přitom to k sobě tak pasovalo.
Při čtení jsem byla napnutá, chvílemi jsem se skoro až bála, chtěla jsem vědět víc, nechybělo ani dojetí. Celkově mě to moc bavilo. Líbilo se mi, jak autorka píše. Působí to velmi přirozeně a četlo se to samo.
Jestli je tohle autorčina prvotina, tak tedy klobouk dolů. Já se moc těším na další příběhy z pera autorky.
Kniha se rozjíždí bez zdlouhavých kliček ihned na prvních stránkách a jsou tu dvě dějové linky, symbolizující touhu po útěku - Lucie, která po rozchodu začíná znovu v zapadlé vesnici u hranic v bývalé katovně a bilancuje svůj život a hraběnky Celestýny, která však zaplatí za realizaci této tužby cenu nejvyšší.
:
Právě tato hraběnka se zjeví Lucii poprvé ve snu, poté jako silueta v okně opuštěného, zchátralého zámečku v lese, na který Lucie narazí během očistného běhu. V Lucii toto setkání velmi rezonuje a začne pátrat po minulosti tohoto místa. Celestýna začíná vyprávět Lucii svůj pochmurný příběh ve snech a zjevuje se nadále i v prostorách zámečku.
:
Mezitím se seznamuje Lucie s Petrem, příbuzným Celestýny. Právě tato část mě osobně upoutala nejvíce - vygradovaný vztah mezi nimi, ta reálnost Petrova tajemství a mysteriózní projekce Celestýny.
:
Byť pro některé čtenáře může anotace knihy působit jako duchařský paskvil nebo kýč se štítkem "čtení pro ženy", tento možný ortel rozporuji. Ta z katovny je čtivá záležitost, těžící právě z ucelených příběhů minulosti i současnosti a dokáže zaujmout širší okruh čtenářů. Autorka si mě získala i zakončením, kdy nesklouzla do typicky "mýdlového" konce.
:
Srdečně chci poděkovat za knihu s autogramem @dianastelova a nakladatelství @grada_cz, které mi obratem titul Ta z katovny zaslalo. A teď jen vybrat místo, kde umístím dočasnou tetovačku, co byla přiložena.
Také v knihách tak milujete prolínání minulosti a současnosti? Máte rádi tajemno a nadpřirozeno? Tak to pro Vás bude kniha Ta z katovny tím pravým ořechovým.
Nebudu lhát, sama jsem měla zpočátku trochu problém se do knihy začíst, ale po pár kapitolách jsem příběhu propadla a nedokázala jsem jej odložit. A opravdu uvažuji nad tím, že knihu zařadím mezi jedny z nejlepších, co jsem tento rok četla.
Kniha nám vypráví dva příběhy, ten první je o životě hraběnky Celestýny, která kdysi na sídle žila. A ten druhý je příběh Lucie, která cítí s Celestýnou nečekané a velmi silné spojení. Společně s Lucií se dozvídáme opravdu znepokojivé okamžiky z hraběnčina života. Příběh je plný akčnosti a rozhodně se během něj nebudete nudit.
Sečteno podtrženo, pokud máte rádi tajemno a chcete si přečíst něco opravdu dobrého, tak Vám tuto knihu doporučuji všema deseti. Protože já jsem skutečně nadšená!
Ta z katovny
(SPOILER) První polovina knihy byla skvělá, stránky mi mizely pod rukama, líbilo se mi prostředí, atmosféra, tajemno, propojení minulosti s přítomností, duchařina. Střídala se er-forma v přítomnosti s ich-formou v minulosti, kdy jsem drsný, smutný příběh Celestýny mohla prožít na vlastní kůži. Trpěla jsem s ní.
Ve druhé polovině se ovšem linka v přítomnosti vyvinula směrem, který mi bohužel vůbec nesedl. Lucie nechtěla vnímat do očí bijící varovné signály, že je něco špatně. Nebudu prozrazovat konkrétně v čem. Chápala jsem její pochyby ohledně sama sebe, proč se necítí být dost dobrá, díky tomu, co si prožila v dětství. Tuhle konkrétní věc a její myšlenkové pochody už jsem pochopit ale nedokázala. Působilo to ufňuknaně, zbytečně se to táhlo, přitom to je takový typický! vzorec tohoto případu, u kterého je většinou jasné, jak dopadne. Možná proto mě to tak otrávilo.
Závěrečné stránky ale zase byly dost zajímavé a mé rozladění trochu zmírnily.
Ještě si neodpustím: mužské postavy opravdu jedem lepší než druhý, Maxmilián, Cyril a parodie na chlapa Petr.
Kniha určitě špatná není, nicméně jsem od ní čekala něco jiného.