Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291501/bmid_tady-byla-britt-marie-nSQ-291501.jpg
4
1667
1667
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Frederik Backman mě asi jen tak nepřestane bavit. Třetí kniha, kterou jsem od něj četla, a další už mám připravenou. Skvěle vystavěný příběh, ve kterém se postupně odkrývají charaktery a životy postav. A čtenář nikdy úplně neví, co přijde... O hluboké myšlenky ale není nouze.
"Několik málo chvilek. Člověk, úplně každý člověk, má za život mizivě málo šancí takovou chvilku prožít. Pustit z hlavy čas a jen tak padat. Bezvýhradně něco milovat. Vybuchnout vášní. Možná párkrát v dětství, máme-li to štěstí, že jsme dětmi. Ale co potom, kolikrát se nadechneme, aniž bychom pevně vězeli v sobě samých? Kolik čistých emocí nás přiměje nahlas a beze studu jásat? Kolikrát zažijeme to požehnání, že nás postihne ztráta paměti?"
Britt-Marie rozhodně není z těch, co by soudili ostatní, to v žádném případě, ale ...
Knihu velmi doporučuji.
Britt-Marie byla už v Babičce mojí favoritkou a když jsem četla, jak nařídila "své" kryse, že večeře bude přesně v šest, věděla jsem, že zklamaná nebudu ani tentokrát. Ale nakonec možná trochu jo - že ten příběh už dál nepokračuje. A že Britt-Marie ještě nemá svůj vlastní seriál. Obojí by se mělo napravit, "ale ne že bych do toho chtěla autorovi mluvit, to rozhodně ne". :) Nádherné čtení.
Babička i Ove byli zkrátka lepší. Příběh byl krásný, Britt-Marie výborná, ale ten fotbal mě tam otravoval.
Babicku sem cetla asik pred 3 mesici...uplne me uchvatila.. pak sem cetla asik 6 dalsich knich...ale pokazde sem byla mrzuta ze ani jedna z knizek nebyla aspn z poloviny dobra jak Babicka..a pak mi konecne prisla tahle kniha....aleluja
Charakter, který naprosto milujete a přitom vás děsí, že by jste na takového člověka narazili :) Každopádně u mě tedy byla Britt-Marie a jsem za to moc ráda.
První 3/4 knihy pohodové čtení, kvalita srovnatelná s Muž jménem Ove. Konec byl zbytečně zdlouhavý a mně osobně ubral z dobrého pocitu z knihy.
Takové milé, oddechové čtení to bylo. Prožila jsem zábavné i vážnější chvíle s velice svéráznými obyvateli jedné malé zastrčené vesničky. To vše v doprovodu jejich nové sousedky, neméně svérázné Britt-Marie. Na první pohled se může zdát, že jsou pro ni čisticí prostředky a pečlivý úklid na prvním místě. Po pár stránkách ale zjistíme, že to tak není. Je pravda, že mě zpočátku Britt-Marie svým jednáním občas poněkud „udivovala.“ Brzy jsem ale poznala, že všechno má své důvody a začala jí fandit. Je to moje třetí kniha od Fredrika Backmana a určitě není poslední. Muže jménem Ove sice nepřekonala, ale setkání to bylo velice příjemné. A tu jedlou sodu určitě vyzkouším. :-)
Zpočátku jsem si myslel, že knihu odložím a už se k ni nikdy nvrátím. Nakonec jsem se překonal a četl jsem dále a nebylo to a špatné. Sice každý ví už od začátku jak se děj bude vyvíjet a jak to asi tak dopadne, ale kniha byla docela čtivá. Škoda že hlavní postava byla až moc nesympatická, chvílemi mě až vadila.
Kniha se sice dobře četla, ale byla jsem zklamaná nudným a zbytecně překombinovaným dějem. Přesto jsem ji dala šanci a dočetla do konce. (Narozdíl od Babičky). Podle mě je Ove zatím nejpovedenější autorova kniha.
Právě jsem dočetla. Kniha byla naprosto skvělá. Doporučuji všem je to pohlazeni po duši. U knihy jsem se pobavila, ale i pobrečela.
Jako vždy skvělé! Jediné, co bylo změnou oproti ostatním knihám, že Britt Marii jsem fandila už od první chvíle, její "vnitřní průpovídky" byly tak chytlavé, že jsem si ji zamilovala prakticky hned.
Kniha je to svým způsobem humorná i smutná. Situace, kterých se Britt-Marie dostává jsou vtipně popsány a hlavní hrdinka je doslova vždy zařízne:-) Smutná je svým způsobem kniha z toho důvodu, že celkem názorně ukazuje, jak těžké to mají v životě sociopati. Navíc jeden z důsledků, který činí Britt-Marie takovou, je neradostná událost z jejího dětství a rodiny... Čtyři hvězdičky dávám jen proto, že Ove byl lepší.
Jak jsem si tak přečetla Babičku a Britt-Marie těsně za sebou, tak mi přijde, že Backmann má na knihy jedno kopyto - vraž tam podivína, přisyp pár jiných vyhraněných charakterů, přidej smrt, ať je to dojemný... Jenže má svoje charaktery velmi přesně odkoukané z reality - kdo nezná nějakého toho Oveho nebo Britt-Marii, ať se přihlásí.
Paradoxně mi připomíná Pratchetta, byť ten hrál na trochu jinou notu. A když si uvědomím, kam se ten od Barvy kouzel dopsal, tak budu Backmanna se zájmem sledovat.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Wau! Já jsem se zase nasmála! Jako vždy s Backmanem.
Úvodní pasáž mě navnadila. Hned jsem si vzpomněla, jak se mnou byla mamka jednou na sociálce. Hodně podobné. A o tom knihy autora jsou. Trochu natažené, ale ze života. Každý si najde nějakou pasáž, ve které se najde nebo někoho, koho zná. A potom to jelo dál. Já ten fotbal taky moc nemusím, ale jako výtku to nebudu dávat, je to v anotaci. Takže berte nebo nechte být.