Tady je ráj: Svědectví o životě v Severní Koreji
Hjok Kang
Otřesné svědectví o životě v komunistickém ráji, kde se naprosto zhroutila ekonomika a obyvatelé umírají hladem (při hladomoru v letech 1993–1994 zahynuly podle odhadu dva miliony lidí). Autor vypráví o unifikovaném bydlení, škole s krutými tresty, funkcionářském kastovnictví. Děsivé jsou jeho vzpomínky na hladomor, kdy se každý staral jen sám o sebe a mrtví zůstávali ležet celé hodiny na ulicích bez povšimnutí. Lidé vařili polévku ze stromové kůry, chytali krysy, docházelo dokonce ke kanibalismu. V roce 1988 se Hjokovi rodiče rozhodli uprchnout do Číny. Působivé svědectví o nelidském režimu.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Ici, c'est le paradis!, 2004
více info...
Přidat komentář
Šokující pohled na zrůdný a místy absurdní severokorejský režim očima malého chlapce, kterému se podařilo utéct. Trochu mi to připomínalo knihu Útěk z tábora 14, což zřejmě dokazuje, že to, co se v knize píše, je pravda. Běhá mi z toho mráz po zádech...
Štítky knihy
útěk Severní Korea vzpomínky osudy lidí pracovní tábory korejská literatura hladovění totalitní režimy hladomor podle skutečných událostí
Neuvěřitelné svědectví o bídě v Severní Korei. Zajímalo by mě, jak ještě dlouho bude trvat, než se zbídačení a zničení obyvatelé pokusí o nějakou změnu. Ale vlastně proč by měli, že? Když všude jinde na světě je bída a všude řádí války, zatímco oni si za zvuku národních a propagandistických písní žíjí tak skvěle.
Při četbě mě úplně mrazilo v zádech. Můj mozek se s tím ještě nějak nedokázal srovnat. Vůbec si nedovedu představit, jak bych v takových podmínkách dokázala přežít alespoň 1 den. Vše bylo ještě navíc doplněno autorovými kresbami, ze kterých mi občas tuhla krev v žilách. Ale s každou stránkou jsem mu čím dál víc fandila, aby se jemu i rodině útěk zdařil a mohl začít znovu.