Tajemný ostrov
Jules Verne
Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1906 , B. KočíOriginální název:
L'ile mystérieuse, 1874
více info...
Přidat komentář
Tento román jsem sice četla už před mnoha lety, ale doslova se mi vryl do paměti. Skvělá robinzonáda, která se mi líbila dokonce o hodně víc než stejně známý Robinson Crusoe. Asi i proto, že tato kniha byla o dost napínavější a hlavně tak krásně dobrodružná! ;-)
Dobrodružný román, který prostě musí člověk alespoň jednou za život přečíst. Schopnost spolupráce trosečníků zde byla vyvedena k naprosté dokonalosti (v dnešním světě by se toto jen těžko mohlo stát). Taková disciplína a oddanost věci se dnes už takřka nevidí. Nádherný román!
Nejlépe hodnocená Verneovka a zcela po právu. Moc si přeji, aby si ji přečetl i můj syn až dosáhne "správného" věku. Té knize nechybí prakticky nic co by mělo být předmětem dobrodružných románů.
Verneovky jsem přečetla v dětství úplně všechny a Tajuplný ostrov byl nejlepší!! A ty nádherné ilustrace!
Pak byla tahle knížka zfilmovaná a film mě příšerně naštval, protože tajemství prozradil hned na začátku.
Prvá verneovka ktorú som v detstve čítal a hneď tá najtučnejšia. Príbeh stroskotancov ktorých búrka vykotí z balóna na neznámom ostrove úplne bez ničoho, ale oni si tam holými rukami vybudujú doslova impérium. Majú totiž inžiniera Cyrusa Smitha, geniálneho MacGyvera ktorý vie všetko a z hrste prachu dokáže vyrobiť čínsky porcelán. Dnes sa to zdá prehnané a naivné a naviac tie dlhé a detailné popisy ako stroskotanci vyrábajú železo či nitroglycerín som už pri druhom prečítaní rovno preskakoval, ale ide práve o ten pocit eufórie ( samozrejme hovorím o sebe ako žiakovi základnej školy ) keď hrdinovia ( prakticky dokonalí nadľudia oplývajúci tými najušľachtilejšími vlastnosťami ) v pote tváre získavajú ďalšie a ďalšie vymoženosti ( výťah, telegraf, chlieb vypiplaný z jediného zrnka obilia nájdeného v podšívke ) a zužitkovávajú všetko čo im ten absurdný ostrov ( v podstate supermarket s tovarom od výmyslu sveta ) ponúka. Mňa najviac fascinovalo ich obydlie v skalnom brale zvané žulový palác, ten bol mega! No a potom je tu tá linka s tajomným "duchom ostrova" z ktorého sa vykľuje prestarnutý kapitán Nemo na dôchodku. Škoda že ten ostrov nakoniec nechal Verne rozmetať sopkou, to asi mrzelo väčšinu čitateľov.
Geniální! Verneovky jsou pro mě prostě nesmrtelné. A konkrétně tato, byla moje první ;o) I když dětství je už dávno v trapu, vždy se k těmto knihám ráda vrátím a nikdy se nezmění to, že právě Verneovy knihy jsou ty, které mě přivedly ke čtení vůbec. =)
Majstrovský kúsok od vizionára menom Verne. Spolu s "Dvadsať tisíc míľ pod morom" a "Deti kapitána Granta" moja najobľúbenejšia verneovka. Ak máte radi samotu, prírodu a v istom zmysle "survival knihy" na štýl Robinson Crusoe, tak nezabudnite na tento unikát.
Moje první Verneovka a musím říct: "woow"! Lituji, že jsem se k autorovi nedostala dřív, protože mě kniha opravdu oslovila. Byla napínavá, dobrodružná, srdcervoucí, zároveň propojená s historickými fakty, prostě skvělá! Až jsem si říkala, že bych moc ráda byla jedním z kolonistů Lincolnova ostrova! :))
V dětství to bylo super počtení, malá skupinová Robinzonáda. Kdy trosečníkům z bídy a nouze pomáhají znalosti z vědy a techniky ke slušnému životnímu stylu. Pro mě dobře namíchaný příběh, kdy mě jako kluka neodradil počet stran. Když jsem to četl v dospělosti znovu už příběh nepůsobil tak intenzivně, ale jako naivní kluk jsem se rozplýval nad dobře namíchaným příběhem a odhalováním tajemství.
Knihu jsem poprvé četla v dětství a to jsem jí zhtla jedním dechem. Nyní při druhém čtění jsem mírně řečeno zklamaná. Dílo je to jistě úžasné a Verne byl skvělý spisovatel, ale přijde mi to vše přetažené za vlasy.
Na ostrově se všichni nekriticky spoléhají na inženýra, který vše dovede a na vše najde odpověď (samo o sobě trochu naivní). Jsou na ostrově, kde je všechno!!!! Zvířata, rostliny všech různých druhů (léčivé, plodonosné,...), mají všechny prvky, které potřebují k jejich "průmyslu" atd. Mix zvířat, který si neumím představit ani v ZOO! Jsou tam jaguáři, pekari, orangutáni, ovce, kozy, tučňáci, papoušci, lososi, mufloni,.... Orangutan na ostrově, kde v zimě klesá teplota hluboce pod nulu?! Stejně tak papoušci! Vždyť by tam v zimě umrzly a co by jedly? O šelmách se mluví jako o škodných a popisují jejich hojné počty (vždyť by je ten ostrov neuživil!). Teritoria velkých šelem jsou i desítky km2 a i kdybychom připustili, že ostrov je hodně úživný, tak i přesto by jich tam nemohlo být tolik.
Sopečný ostrov na kterém je uhlí? Uhlí bývá obvykle třetihorní (spodní hranice 66 mil. let), jak by se vyskytlo na sopečném ostrově, který musí být mnohem mladší.
To vše by šlo jistě přičíst tomu, že přírodovědné znalosti nebyly na takové výši jako nyní. Ovšem způsob popisu Naba a Jupa mi přijde dost podobný (trocha rasismu?).
Mnohe bližší mi je Robinson, i když to není také úplně podle pravdy, ale jsou zde i popisy jeho nezdarů, jak se propracoval "z nemehla" k šikovnému trosečníku.
Tato kniha je na mě trochu moc sluníčková a růžová: ) Podaří se jim vše na co sáhnout... Kéž by to tak fungovalo i v reálném životě : )
V dětství jsem verneovky četla jedním dechem, ale teď jsem měla strach, že mě to nebude bavit. Třeba Děti kapitána Granta jsem před několika lety sice znovu přečetla, ale už to nebylo ono. Ale tahle kniha mě opět pohltila, zvládla jsem ji "zhltnout" jak za starých časů za 3 dny a vůbec mi nepřišla příliš popisná.
A byla to 20. kniha do výzvy.
Také čteno později, ve věku cca 25 let. Už ani nevím, jestli před, nebo po dvaceti tisících mílích...ale jedna z těchto dvou knížek byl pro mě zážeh do dobrodružného světa Julese Verna. Napínavé, dobrodružné, čtivé - aneb pro mě nebylo teoreticky vůbec reálné, přečíst tak tlustou knihu!! Ale jak se někdo začte, tak prostě nevnímá a je polapen na pustém ostrově, kde je jakási tajemná bytost...a vy se těšíte na rozuzlení.
Z dětství si už moc nepamatuju, ale můj syn knihu hltá právě tak, jako já před třiceti lety. Když si spolu s ním knihou znovu listuju, začínám chápat její plný rozměr. Ve své podstatě je to velkolepá kniha o tom, že když se k lidské inteligenci, vynalézavosti a důmyslnosti přidá přátelství, soudržnost, věrnost a úcta, není nic, co by mohlo člověka položit na kolena. K tomu je jako koření přidáno napětí, tajemství, dobrodružství a spousta poznatků v přesně namíchaném poměru. Obdivuji na Vernovi jeho schopnost neopájet se jen technologií, pokrokem a vědou, ale dohlédnout také až na samotnou dřeň toho, co znamená být člověkem. Právě v tom jsou jeho knihy neopakovatelné a nesmrtelné.
Moje nejmilejší knížka od tohoto autora. Nádherné čtení, pohlazení na duši. Zkrátka láska z dětství, ke které se člověk z nostalgie rád vrací. Víra v člověka samotného - že si dokáže nejen poradit, ale prakticky i vyrobit vše potřebné, byť na pustém ostrově. (Škoda, že už to nic neříká dnešní generaci, která se nedokáže obejít ani bez mobilu...)
Úžasná kniha. Strašně se mi líbilo, jak všichni byli schopní a vyrobili cokoliv. Muži bez bázně, kteří stojí osamoceni proti živlům a žádná překážka jim není neřešitelná. A mají psa (kterého nevyhodili z balónu - což je naivní, ale šlechetné). I když jsem knihu přečetla až v dospělosti, otevřela mi určité vnitřní dětské okénko a já byla nadšená.
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha je strašně čtivá, ale jak jsem četl dál a dál, věci začínaly dávat menší smysl a později jsem si jenom klepal na čelo, jak je možné to a to... Nemám rád žánr sci-fi, to řeknu otevřeně. Tato kniha má co nabídnout, ale já jsem jaksi pobral jen to, co potřebuji a nevyužil jsem ji dobře. Dlouhé pasáže popisu nejen přírody mě nudily, absurdnost některých činů, postavy jsou příliš umělé - jako kdyby jenom chodily a dělaly, co se jim řekne (což se také dělo). Chladnokrevné myšlení hlavní postavy mě až zarazilo a vážně bych chtěl vidět, jak by se takový člověk v reálnu zachoval.