Tajemství sanatoria
Anne-Sophie Lunding-Sørensen
Příběh o nesvobodě, lásce a posedlosti, i o tom, jak se daří zlu, když moc je slepá. Píše se rok 1928. Do nervového sanatoria na dánském venkově přijíždí z Vídně doktorka Hannah Neumannová. Jejím úkolem je zastavit opakující se sebevraždy, s nimiž si tým rigidního ředitele neví rady. Hannah studovala u samotného Freuda a ve staromódně fungujícím sanatoriu začne praktikovat psychoanalýzu. Společně s ambiciózní zdravotní sestrou Dagmar se pouští do takřka detektivní práce a záhy zjistí, že ke všem úmrtím došlo za úplňku. Celou dobu však musí čelit skepsi, kterou její práce vyvolává mezi kolegy, a hledá útěchu v rodícím se milostném vztahu, jenž se jí nakonec stane přítěží. Co měly společného čtyři mladé ženy, které se utopily v jezeře? Jaké tajemství skrývá němá pacientka, již trápí hlasy linoucí se ze zdí sanatoria? A kolik úplňků Hannah a Dagmar přečkají, než dojde k další tragédii?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Sanatoriet, 2020
více info...
Přidat komentář
Na tuhle knížku jsem se dost těšila, ale nakonec jsem docela zklamaná: vraha jsem správně odhadla už v půlce, a to jsem na tohle fakt dost nedůvtipná, nekonalo se žádné překvapivé odhalení, žádný překvapivý zvrat, konec skoro připomínal červenou knihovnu a románu nepomohl ani avizovaný boj žen za rovnost a lásku, protože tohle téma stejně nebylo nijak zvlášť rozvíjeno, ani téma psychoanalýzy a osobnosti Sigmunda Freuda... Takže za mě dost obyčejný průměr, který snad ani nedoporučuju...
Hodnocení: 2,5 ⭐ z 5 ⭐
Bezesporu byla kniha velmi zajímavá.Na začátku jsem jen musela strávit zvláštní styl psaní.Pribeh byl také pěkný,takže za mě ano,mohu doporučit.
Tajemství sanatoria je dost zajímavá a vskutku hutná kniha. Za zdmi sanatoria se skrývá nejedno tajemství, která před čtenáři postupně vyplouvají na povrch, a mně se to líbilo. Kniha má v tomto ohledu velmi příjemnou tajemnou atmosféru, která mne uměla udržet v napětí a nutila mne číst dál. Zároveň jsem měla potřebu vědět, co se v sanatoriu děje, že tam došlo k tolika sebevraždám v tak kratičké době. Zároveň tu autorka vykresluje obraz zakázané lásky, která v době příběhu (roky 1928-1929) je dost nebezpečná a lidé na to nazírají všelijak. Mne to ale přimělo přemýšlet, jak se od té doby změnila společnost a co se od té doby posunulo.
Jednu hvězdu ubírám proto, že se mi děj zdál v některých bodech trochu uspěchaný - v tom smyslu, že čas tu plyne dost zvláštně. V jednu chvíli se autorka zastaví a popisuje detailně určité události, ale pak se najednou z ničeho nic posuneme o pár dnů až týdnů později - ten časový přechod mezi jednotlivými pasážemi byl pro mne trochu vágní a ne vždy zcela zřetelný.
Zároveň bych ten konec uvítala možná trochu rozvedenější, zajímaly by mne určité věci, co se děly po ukončení knihy. Za mne je ten konec příliš "useknutý" a bez nějakého bližšího a uspokojivějšího uzavření všech těch následků, které nutně musely po událostech v závěru knihy přijít. Autorka je, žel bohu, neuvádí a nechává to celé jaksi vyšumět do ztracena.
Také je potřeba počítat s tím, že i když se kniha odehrává v sanatoriu a nějaký náhled do fungování této instituce dostanete, zůstává to skutečně jen u jakéhosi náhledu - určitě bych si uměla představit ten obrázek zpracovaný komplexněji a víc do hloubky. Ale předpokládám, že to nebylo autorčiným záměrem a primárně se chtěla zaměřit na jiné aspekty příběhu.
Ve výsledku tak pro mne za 4 hvězdy, byť trochu slabší. Ale jinak celkově na jedno přečtení proč ne.
Nějak jsme si nekápli do noty, možná špatná doba na čtení takového typu příběhu. Jinak zajímavý námět i destinace, jen jsem si to zpracování představovala jinak, aspoň pro mě.