Tajný život stromů
Peter Wohlleben
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545127/bmid_tajny-zivot-stromu.png
5
1023
1023
Tajný život stromů - audiokniha provádí tajemstvími a krásami lesa a odhaluje nečekané skutečnosti o světě stromů. Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky. Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí. Peter Wohlleben čerpá ze svých mnohaletých zkušeností lesníka a ukazuje nám les ze zcela nové stránky. Jeho zábavná knížka, plná nových informací o stromech a lesích, nás přivádí k úžasu nad zázraky přírody.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Přírodní vědy
Vydáno:
2018
,
Kazda
Originální název:
Das geheime Leben der Bäume, 2015
Interpreti: Aleš Procházka
více info...
Přidat komentář
Bála jsem se, že to budou nějaká esoterická moudra, a ona je to jakási učebnice biologie plná něhy a lásky k lesu. Navíc psaná krásně srozumitelně a vtipně (solární obžerstvi zařazuju do slovníku!). Už tu asi padlo mockrát, že vám to úplně změní pohled na stromy. Nepřestanu si kvůli tomu kupovat knížky nebo dřevěný nábytek, ale mám ty zelenáče ve veliké úctě a ani mě nenapadne jim cíleně ubližovat. Kéž by aspoň část z toho dokázali takhle poutavě předat učitelé biologie svým žákům... Skvělé, čtivé, poučné.
Tahle kniha změní váš pohled na stromy. Zdá se to jako nafoukaná fráze? Není, ani trochu. Při čtení Tajného života stromů jsem si připadal jako při sledování nějakého skvělého přírodovědného dokumentu BBC - plno zajímavých informací, netušených souvislostí, zamyšlení i vcelku odvážných otázek a postojů. Ano, příroda se o sebe dokáže postarat sama, ale napřed nám musí dojít, že jí k tomu máme dát možnost. Více takových knih, prosím, Peter Wohlleben je moudrý vypravěč, který dokáže strhnout a popsat dění v lese jako velmi napínavé až mystické dobrodružství (navíc k tomu používá spoustu velmi originálních spojení, třeba když o tornádu píše jako o atmosférickém přepadení). Velké díky Alef za tip :)
Vynikající kniha. Mnohým z vás, stejně jako mně, přinese často zcela nový pohled na přírodu. Mohu jedině doporučit. Už úvodní kapitola vás velice překvapí. Uvede vás do úplně jiného, nového světa. Když budete po jejím přečtení procházet lesem, bude se váš pohled na přírodu diametrálně lišit od toho jak jste ji vnímali doposud.
[audiokniha]
Kniha, po které jsem se nedokázala dívat na stromy stejně. Asi jsou některé názory autora sporné - zvláště ta o komunikaci stromů -, ale já jí věřím. Tajný život stromů popisuje různé typy stromů, jak se evolucí vyvíjely tak, aby dokázaly čelit například bouřce nebo aby neoplodnily samy sebe. Další kniha, která mě přiměla zase si přírody vážit o něco víc a vnímat ji jako komplexní organismus, který tady není jen proto, abychom ji vykořisťovali.
Co cítí a jak komunikují? V knížce, která se dotkne a osloví každého milovníka přírody je plno zajímavostí nejen o stromech a jiných rostlinách v lese, je to i o životě třeba milimetrových broučků až k lýkožroutům a pak o ptácích, netopýrech a vysoké zvěři. V knize je krásně vidět, jak příroda funguje jako celek a jak vše přestává fungovat, když člověk necitelně zasahuje. Přečtete si, jak stromy spolu komunikují obrovským systémem podzemních hub, jak si navzájem v rámci svého druhu pomáhají, jak si synchronizují kvetení i jak se brání proti okusu či broukům. My opravdu toho o světě kolem nás víme hodně, hodně málo.
"Jestliže jsou schopnosti vegetace prozkoumány a její citový život a jejich potřeby uznány, mělo by se postupně měnit i to, jak se k rostlinám chováme. Lesy nejsou v první řadě továrnami na dřevo, zásobárnou surovin a krom toho jsou mimochodem ještě také životním prostorem pro tisíce rostlinných a živočišných druhů"
Pro mě nezapomenutelná knížka a až potkám v lese člověka, který se nekouká jen dolů, ale dívá se do korun stromů, budu přesvědčená o tom, že četl tuto knížku.
Knížka mi opravdu rozšířila obzory :-) Procházka po lese byla pro mě následně úplně jiná. Kdo má rád přírodu, ocení nové informace. A navíc se to i moc hezky čte.
Spousta supr faktů, bohužel absolutně neznámých.Nebylo by od věci zařadit do povinné četby, ovšem nejen školní ale i parlamentní atd... Rozhodně se začnu dívat jinak na "děti ulice" a vůbec. Autor (a překladatelka) měl nádherný označení a přezdívky pro všechny popisované, kéž by se jeho očima dívalo víc lidí. Ale celkový dojem z knihy u mě vyvolal opětovný pocit na zvracení, ne ovšem kvůli stromům a breberám ale kvůli největšímu viru na planetě - jistě víte, o kom mluvím...
Ještě doplním: už mě před nějakou dobou napadlo, co zmiňuje i autor, že i tak nevinná záliba, jako je čtení knih, vlastně zabíjí další obyvatele planety jen pro plezír, a hluboce se za to hanbím, ale gdyž já těm čtečkám ne a ne přijít na chuť (nehledě, že mi věčně něco padá na zem, tak by mi oproti papírový cihle asi dlouho nevydržela). Aspoň se utěšuju tím, že při jejich výrobě se určitě zaneřádí příroda daleko víc ;-).
Bezva kniha, která populární formou odkrývá fascinující skutečnosti ohledně soužití mezi jednotlivými stromy, které jsou tak nějak tušené, ale běžné pozornosti člověka léta skryté a nepostřehnuté. Tento pohled je zcela nový a kniha by si zasloužila velkou pozornost.
Před přečtením knihy jsem o životě stromů neměla moc znalostí, takže v tomto ohledu to pro mne bylo určitě obohacující. Vnímání rostlin jako živých bytostí s pocity už mi ale bylo vlastní, takže to pro mne již tak objevné nebylo, naopak jsem toho čekala víc. Trochu mne zklamalo, že ač se kniha tváří, že se věnuje hlavně tomu, co stromy cítí a jak komunikují, je to spíše (když to trochu přeženu) popularizačně napsaná učebnice biologie. Vadil mi ten kontrast - nálepka bestselleru, popularizační jazyk a promyšlené názvy kapitol, ale samotný obsah byl trochu učebnicový a repetitivní a až tak moc mne nenadchl.
Nechci být přehnaně kritická, váhám mezi 3 a 4 hvězdami. Kniha určitě stojí za přečtení, ale neměla jsem z ní ten očekávaný pocit.
Opravdu nádherná knížka o stromech, autor píše o svých zážitcích po toulkách lesem, jak stromy navzájem komunikují, jak se chrání, přátelí. Opravdu doporučuji pro milovníky přírody, jako jsem já.
Neuveriteľné koľko som toho o stromoch ešte nevedela. Odporúčam všetkým ktorým záleží na každom jednom strom ale hlavne odporúčam ľuďom čo majú nejaké pochybnosti o vnímaní a cítení rastlín a stromov.
Krásně napsaná kniha o tom, jak funguje les. Proč nám teď ty jehličnaté lesy schnou a žete je kůrovec. Kdybych měla 500 let čas, tak už vím, jak ten les založit :)
Tahle kniha si nálepku světový bestseller určitě zaslouží :-) Po dlouhé době kniha, která mě zahřála na duši. Odteď si všech stromků a stromečků strašně vážím a přísahám, že už nikdy - aspoň v to doufám, neutrhnu ani jeden lísteček, protože už vím, co to s tím stromem dělá, a že ho to vlastně bolí. Moc se mi líbí, že si stromy vzájemně pomáhají, předávají si živiny přes kořeny, třebaže si i navzájem konkurují. Dále se varují před nepřítelem (hmyz, agresivní houba) a různě spolu komunikují. Taky jsem nevěděla, proč stromy rostou pomalu, a že se k "batolatům" dostává pouhé 3 procenta světla, zbytek si vezmou "rodiče" a spol.
Na závěr... z knihy si beru jedno motto: Prosím chraňme přírodu! A nedělejme si z lesů továrnu na dřevo - uvažujme, zda každý papír, který držíme v ruce, se nedá ještě nějak zužitkovat, než si vezmeme další, nový.
Vědci vedou
už mnoho let
prudký spor –
….umí rostliny myslet,
jsou inteligentní?
Co je to vlastně strom? Slovník naučný jej definuje jako dřevitou rostlinu s kmenem, z něhož vyrůstají větve. Při čtení tohoto díla jsem si několikrát vzpomněl na film „Stalo se“, který pojednává o jakési vzpouře rostlin a stromů proti lidem, kteří díky látce vylučované rostlinama páchají hromadně sebevraždy. Po dočtení této knihy jsem tak nějak uznal, že kdyby to stromy chtěli, tak to asi dokážou a lidé by si to určitě zasloužili. Ten, kdo ví, že stromy cítí bolest a mají paměť a že rodičovské stromy žijí se svými dětmi, je už nemůže jednoduše porážet a pustošit jejich okolí velkými stroji.
Citát: Podle sebe soudíme stromy.
Proč je pro nás mnohem snazší porozumět zvířatům než rostlinám? To je zajímavá otázka. Po dočtení této knihy to možná dost čtenářů přehodnotí a začne se k rostlinám chovat lépe. První krok k porozumění rostlinám už udělalo Švýcarsko. Ve spolkovém zákoně mají totiž ustanoveno, že v zacházení se zvířaty, rostlinami a jinými organizmy je nutno brát v potaz důstojnost živého stvoření.
Jsem rád, že jsem tak trochu změnil své čtecí téma a sehnal si tuto knihu. Vždycky jsem měl rostliny rád a teď už o nich vím víc, než jsem možná kdy chtěl. Ne, nebudu se omlouvat květáku až ho budu konzumovat, ale spíš budu rostliny víc respektovat a stromy v první řadě. Vlastně už jsem alespoň nějaký ten krok udělal. Asi deset let jsem na Vánoce neměl živý strom. Vždycky mě těch boroviček bylo líto.
Malá ochutnávka:
Veškeré staré dubové lesy jsou v obci Hümmel v jejím vlastnictví. Jsou chráněné a čerpá se z nich jiný užitek. Jedna část se změnila ve vzpomínkový háj, kde jednotlivé stromy tvoří živé náhrobky, k nimž se ukládají urny. Stát se po smrti součástí pralesa – není to krásná představa?
Myslím, že by si tento příběh stromů měl přečíst každý. Je to srozumitelně napsaná kniha, spisovatel nepoužívá zbytečně moc technických názvů a kdo má zájem zjistit si více, je na konci knihy na padesát knižních odkazů pro podrobnější znalosti. Vybral jsem devět citátů a vsadil je panu Wohllebenovi na jeho profil a protože se mi to opravdu moc líbilo, pořídil jsem si jeho další knihu nazvanou „Citový život zvířat“.
Citát: Městské stromy jsou lesem opuštěné děti ulice.
Při čtení jsem měl podobné pocity, jako u "Zrozeni k běhu". Autor vysvětluje složité věci jednoduchým způsobem, a to tak, že každá nová vědomost působí až intuitivně (a říkám si: "no jasně, to přece dává smysl!"). Zároveň si ale nic necucá z prstu a (téměř) vše opírá o odbornou literaturu a desetiletí vlastních pozorování.
Rozhodně budu mít nadále daleko větší respekt ke všemu stvořenému, nejen tomu, co se hýbe. Po přečtení této knihy beru poučení pro děti "nedělej, ten strom to taky bolí" vážněji, než v době, kdy mi byla adresována. Ta kniha je skvělá, kéž by byla povinou četbou alespoň na zemědělkách.
Taky jsem to tušila (viz. komentáře níže) … Enti existují! :-) … už nikdy nebude procházka lesem stejná, jako dřív :-).
Rostliny vs. živočichové … všichni JSME, patřime do souboru živých organismů, a jejich rozdělení je věcí konvence, my sami jsme si to tak určili, čistě na základě průvodních znaků.
Do rukou se mi dostala krásná kniha, která je především o tom, že naše rozlišení, může být právě jen a čistě naším, … jen prostě nevíme, parafrázuji T. Nagela: „jaké to je, být netopýr“. A teď, na základě přečtené knihy, si dovolím toto tvrzení rozšířit, … a už vůbec netušíme, jaké to je „být jasanem“ :-).
Tahle kniha mj. hodně hovoří o komunikaci, a to mě, asi zaujalo nejvíc, protože se jí, čistě v linii člověk – zvíře, zabývám. Pro mě tedy nebylo žádným novým zjištěním, že komunikace nemusí být jen o „řeči“, tedy tak, jak ji běžně chápeme, ale pomalu se na tomto poli přesouváme k malé změně paradigmatu, jinak řečeno, mělo by pro nás být již zcela běžné a nerozporné chápat komunikaci, třeba jako, jak navrhuje Peter Wohllben „předávání signálů“. Víme zcela bezpečně, že existuje, jen se mnohým stále ještě příčí, přičíst tomuto termínu výraz „komunikace“, a to zejména z jednoho prostého důvodu, museli bychom totiž zároveň takovému „organismu“ nebo, řekněme, takové „entitě“, přiznat zároveň, že ve své struktuře má něco, co bychom mohli nazvat analogií „mozku“, tedy nějaký „řídící systém“, který svým jedinečným způsobem /který zatím ne vždy, dokážeme rozpoznat, či vůbec přiznat si možnost takového systému/ přijímá, a také vydává, impulzy, které „vedou ke změně chování“ takového organismu (či entity).
Naším problémem na tomto poli je především ČAS – významné změny lze totiž pozorovat právě ve vztahu k času, a ten je přeci jen pro nás a stromy, velmi, velmi odlišný, a nemusím nejspíš říkat, že ve výrazné nevýhodě jsme my, lidé :-). Možná je tedy tím nejzásadnějším problémem, který nám brání přiznat si výše uvedené, že zapomínáme na to, že „časový úsek, který je potřeba ke zpracování informací a proměně v čin, je u nás lidí a rostlin, diametrálně odlišný“.
Vrátím-li se k mým oblíbeným Tolkienovým Entům (on to věděl už dávno předtím :-)) … je to prostě tak, že milí Enti jsou bytostmi (či entitami, jak je komu libo) „pomalého plynutí času“ … z našeho, tak krátkého, lidského pohledu prostě potřebují na to, aby se projevili, celé věky.
A zase jsme u toho „náš úhel pohledu“, stále a znovu narážíme na to samé, na náš antropomorfismus. Nechápejte to, prosím, jako výtku, ono je to pro nás vlastně často dost nezbytné, těžko bychom se jinak i my sami zařazovali do světa, těžko bychom si bez něj vytvářeli zpětné vazby pro naše činy, je to tedy z určitého úhlu pohledu, hledisko užitečné, úvahy na toho téma by nejspíš vydaly na další dlouhý článek, takže to zkrátím, a jen si dovolím poslední poznámku – měli bychom si jen dát sakra pozor, aby nebylo nekriticky nekompromisní!
A ještě na závěr, tuto knížku doporučuji! Odborníkům i laikům, věřím, že bude zajímavým čtením pro každého! A prosím, nebuďte při čtení ... nekriticky nekompromisní :-).
„A až půjdu, tak se vrátím zčásti jen“ … verš hitu Petra Maffaye by mohl být napsán o stromě, jehož pozůstatky jsou pro lesní koloběh stále ještě nepostradatelné.“
„Po staletí nasával živiny ze země a ukládal je ve dřevě a kůře, … je tak cenným pokladem pro svoje děti.“
„… i kdybychom tady (u nás) měli mít jednoho dne španělské klimatické poměry, převážná většina buků by je zvládla. Jediným předpokladem je, že les nebude kácením narušen, co se jeho sociální struktury týče, a že si bude i nadále moci sám regulovat svoje mikroklima.“
Poslouchala jsem audioknihu, byla to první populáně - naučná audioknížka. I přes moje počáteční obavy se poslouchala hezky. Chvilkama bych ale uvítala tištěný text před sebou, abych si nějaké informace ověřila a zopakovala. Načetl ji Aleš Procházka.
A co říct ke knize...snad jen velice krátce: jakákoli procházka lesem nebo parkem teď bude jiná než dřív
Velmi zajímavá sonda do říše stromů a jejich příbuzných - užitečných a škodlivých příživníků. Odteď pohlížím na stromy s respektem a zároveň i docela jinýma očima. Kniha je na úrovni, velmi dobře se čte, žádné zbytečné a rozvláčné pasáže, Wohlleben se vážně vytáhl. Jen jedna nepodstatná věc, dokument z lesa mě nezasáhl tolik, jako například knihy o lidech. Dendrolog zkrátka nejsem.
Štítky knihy
eseje ekologie stromy lesy lesnictví, lesní hospodářství ekosystémy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tajný život stromů |
| 2017 | Citový život zvířat |
| 2018 | Moudrost lesa |
| 2018 | Tajná síť přírody |
| 2017 |  Les - Návod k použití |
Sympatická knížka, o které rozhodně nejde říct, že pro stormy nevidí les :-)