Tajuplný ostrov
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121677/tajuplny-ostrov-121677.jpg
5
1572
1572
Za americké občanské války „severu proti jihu“ uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov. Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton (postava z Vernova románu Děti kapitána Granta), kterého trosečnící našli na blízkém ostrově Tabor. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Edice Podivuhodné cesty, svazek 1.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1952 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
L'ile mystérieuse, 1874
více info...
Přidat komentář
Jak já tyhle verneovky miloval... Ten minulý čas je tak trochu záměrný, neboť dnes mi chybí to nejpodstatnější. Do těch klukovských pocitů se už člověk prostě úplně nevžije. Ne že bych to občas nezkusil, vezmu ty skvosty do ruky, pohladím jejich krásné, opravdu úžasné přebaly, zkusím se začíst, ale už to není ono... Už to nikdy nebude poprvé, kdy jsem dychtivě prožíval děj a nevěděl, jak to dopadne, chybí tomu bezstarostnost prázdnin, parta kluků, babička a děda, červená pěnivá lepivá malinovka nebo žlutozelená divná amára...
Dostat takovouhle knížku za vysvědčení 30. června s vidinou celých prázdnin před sebou, to je absolutní štěstí... A to se mi přesně stalo s Tajuplným ostrovem....
Pokud si dobře vzpomínám - možná ovšem právě těmi okolnostmi - byl mi ještě bližší než Dvacet tisíc mil pod mořem. A to už je tedy co říct. Z té trilogie, velice volně dějově svázané, jsem naopak vůbec nečetl Děti kapitána Granta. Několikrát jsem si je prohlížel, ale nikdy mne nelákaly natolik, abych je opravdu přečetl. Navíc když Verne napsal tolik jiných, lákavých knížek.
Ten dělá to, a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc! Je to poklad světové literatury!
Asi nemá cenu komentovat tuhle knížku, jako dítě jsem jí miloval, teď jsem jí dočetl stejně rychle jako tenkrát, ale už se na ní trošičku dívám jinýma očima. Jejich úspěchy, štěstí a až neuvěřitelná souhra krásných dobrých náhod je obdivuhodná.
Věčná klasika. Z dnešního pohledu by se tomu sice dalo ledacos vytknout (así délka, místy moc detailní a rozvleklé popisy), ale když uvážím, kolikrát jsem se tím jako kluk prokousal (a ještě si to asi tak ve třiceti jednou nostalgicky zopakoval), tak se tomu nic jiného než plný počet dát nedá.
Robinson Crusoe mi prišiel príliš krátky, Tajuplný ostrov mi prišiel príliš dlhý. Pána Verna mám v úcte, ale toto už trošku prepískol. Príliš sa asi spoliehal na zhovievavosť svojich čitateľov, pretože toľko šťastných náhod a hlavne toľko skrz-naskrz ušľachtilých mužov na jednom mieste, to je rarita a tiež vysoký stupeň nepravdepodobnosti. Až mi to liezlo na nervy, ako sa dalo správanie postáv predvídať. Každý z hlavných postáv bol verný, zásadový, dobrého srdca, no všetky dobré vlastnosti, ktoré len máte poruke, si k tomu pripočítajte. Cyrus Smith bol chytrý ako google (dnes už je pojem "chytrý jak rádio" zastaralý), čo prisudzujem radšej tomu, že v tej dobe bolo nových priemyselných poznatkov práve toľko, čo by jeden človek vládal obsiahnuť svojím intelektom aj pamäťou. Dnes už by nemal šancu ťahať zakaždým esá z rukáva. Čo mi ešte strašne bilo do očí, bolo to, že tam bolo šesť chlapov, ale ani jednému ani na okamžik neprišla na rozum žena. Nie som žiadna feministka, len uvažujem, že každý normálny chlap rád myslí na ženu a to celkom často (či už je to jeho priateľka, manželka, dcéra, matka, [svokra asi nie, hehe], alebo hoci len nejaká cudzinka, o ktorej sníval, že ju dostane). Takže to všetko mi pokazilo celkový dojem z knihy a rušilo ma to v tom, aby som si dej úplne vychutnala. Slabé 4 hviezdičky.
Když pominu Honzíkovu cestu a Čuka s Gekem, knihy které nám byly povinně vnuceny ve škole, tak Tajuplný ostrov, byla moje první přečtená kniha a musím říct, že jsem se díky ní stal čtenářem. Přeci jen 564 stran to už je na osmileté dítě pěkná porce. Každopádně styl kterým psal Verne byl natolik poutavý, že mne zcela pohltil a později jsem přečetl všechny verneovky přeložené do češtiny. Verne byl prostě spisovatelem mého mládí.
Neznámý ostrov, trosečníci z balónu, tajemná, téměř všemocná bytost, dobrodružství.. To je prostě Verneovka a na ty já nedám dopustit.. Nádherný příběh, který prostě chytí za srdce každého, bez rozdílu věku a pohlaví..
Podle mého soudu nejlepší verneovka ze všech. Kdyby bylo deset hvězdiček, dostala by je.
Jak se říká - co člověk to názor. Mě kniha bavila a celá byla skryta pod rouškou tajemné bytosti, ale konec mě docela zklamal. Celý děj je napsaný, jako by se to opravdu mohlo stát, ale konec na mě působil odbytě a zabil celý můj zprvu dobrý dojem z knihy.
Skvělý příběh!
"To je typický rys lidského snažení. Nechat po sobě trvalé dílo, které by přežilo svého původce a vtisklo pečeť jeho velikosti všemu, s čím se potomstvo setká..."
Pěkná knížka, která je místy dosti napinává. Hlavní hrdinové se snaží zvelebit ostrov (výroba keramiky, stavba ohrady, atd.), což je velmi zajímavé. Je to dobrá knížka.
Bože,proč jsem ji nečetl v mládí a ne až teď v 35ti! Měl jsem víc rodiče poslouchat :-)
Přesto paráda veliká.
Cyrus Smith na ostrově zřídil sklárnu, hutě, cihelnu, loděnici, farmy, chovy, plantáže, chemickou výrobu třaskavin, telegrafní síť i výtah a všichni mu proto právem neustále lezou v řiť. (Po Ledové sfinze moje nejoblíbenější verneovka.)
Tato kniha mě nejspíš vychovala. Jako dítě jsem ji přečetl 3x. Napotřetí jsem se chtěl jenom podívat na obrázky, ale oči mi sjely na text a už jsem se neodtrhl. Bylo mi asi 14.
Je to pohádka, ale já pohádky rád. Toto dílo řadím v autorově tvorbě nejpovedenějším. Doporučuji.
Jedna z mých prvních "tlustých" knížek. Dlouho byla v knihovničce a jen jsem na ni s úctou koukala, ale jednoho dne jsem se do ní pustila. Zároveň je to první kniha, ve které mi vadil happyend. Protože jsem si hezky obrečela domnělý konec příběhu i knihy a až pak jsem otočila list a k mému překvapení tam byla neuvěřitelná poslední kapitola, ze které jsem vlastně vůbec neměla radost. Na druhou stranu by to bez ní asi nebylo pro děti... Tak snad jsem to moc nevyspoilerovala :)
Staré knihy majú čaro a ja ich z nejakého tajomného dôvodu až teraz čítam. Verne je jednoducho dobrodruh a toto bolo ďalšie výnimočné dobrodružstvo. Mala som síce trocha problémy s angličtinou miestami, ale naozaj môžem len a len odporučiť. Myslím, že to skúsim ešte raz doma v slovenčine :) AJ
Štítky knihy
přátelství, kamarádství zfilmováno ostrovy trosečníci napětí balóny dobrodružství rozhlasové zpracování Tichý oceán, Pacifik Abraham Lincoln, 1809–1865 sci-fi romány světová literaturaAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Jedno ze základních děl dobrodružné literatury . Tyto knihy snad patří k zlatým fondům
vazačské a knihařské práce . Dnešní knihy tolik nevydrží a za takové dva roky začnou padat stránky a kniha se rozklíží . Nemáme se čím chlubit ! Ale , kniha z tohoto roku je opravdu krásná a stojí za přečtení . Dávám jí přednost před volným překladem pana Neffa . Četl jsem jí asi šestnáctkrát za celý svůj život . A pan Verne se bude číst stále i za sto let !