Takhle to končí
Kathleen MacMahon
Příběh lásky, kterou nikdo nečekal. Příběh lásky, která změnila život. Rok 2008, Dublin. Američan Bruno právě prišel o práci u Lehman Brothers, a tak se rozhodne splnit dávný slib a vydává se do Irska, otcovy rodné země, aby zde pátral po svých kořenech. Addie, architektka na volné noze, která se musí starat o zraněného otce, žije život bez výhledu na šťastnou budoucnost. Seznámení Bruna s Addie odkryje oběma hlavním postavám dosud nepoznané krásy života. Působivý romantický příběh o síle lásky a všednodenní kráse života, na kterou se dá lehce zapomenout, ale jež nám dodává sílu čelit i těm nejtěžším překážkám.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
This Is How It Ends , 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha čtená asi před třemi lety - neurazila, ale ani nenadchla. Kdyby to nebylo čtivě napsané, tak bych se asi trochu nudila předvídatelným dějem.
Dlouho jsem zvažovala zda se do četby románu pustit. Některé ohlasy zde mě od toho odrazovaly. Nakonec jsem se odhodlala a musím říct, že mě knížka doslova pohltila. Líbil se mi překlad, ta hra se slovy a to nejsem žádný jazykofil, ten klid , který na vás při čtení dýchá a přesto někde podvědomě cítíte, že se pozvolna přibližujete k tomu podstatnému. K onomu A takhle to končí. Tenhle příběh ve mě bude ještě dlouho doznívat. Možná že právě pro svou jednoduchost a fatálnost.
Hezká, lákavá obálka, to jo. Ale tím to za mě bohužel končí. Snad první kniha v mém životě, co jsem se prostě nedonutila dočíst, absolutně mi nesedla.
Kniha má pěknou obálku, ale to je tak asi vše. Vůbec jsem se nemohla začíst a párkrát se dokopala abych přelouskala alespoň dalších pár stránek. Nakonec jsem to vzdala a knihu nedočetla.
Knížku jsem koupila ve slevách a musim říct,že jsem jí přelouskala za jeden den. Moc se mi líbila. Příběh opravdu ze života. A ke všemu má ještě krásnou obálku. :)
Nejdříve mi trvalo, abych se něčeho chytila a dychtivě četla. To přišlo až ke konci knihy, kdy se začalo rozvíjet "takhle to končí". Vlastně mne pak ovládl jen pláč, ale i pocit vcítění se a pochopení. Smutné. Ale trošku to i pomáhá po zavření knihy se rozhlédnout a ... vážit si všeho dobrého ... a hlavně žít.
Tak a další pěkný kousek ulovený z výprodeje... Sice je tu jen pár komentářů a přitom už tolik rozporuplných pocitů... Chápu, ne každému to asi úplně sedlo, ale mně se to vážně líbilo, dobře četlo a nuda tam nebyla vůbec.... Já jsem zkrátka vůbec nic neočekávala a asi i proto mne příběh zaujal a překvapil... Je to vlastně taková love story po irsku, tak kdo si rád čte příběhy o jiskření, lásce, rodinných vztazích, ale i o realitě, kterou nám bohužel život občas přináší, tak vzhůru do toho. ... Jo, a ještě bych ráda vyzdvihla, že knížka má moc hezkou obálku, ta mě mile potěšila... a to nejen proto, že mám ráda modrou barvu:-)
Trochu těžší bylo se začíst, ale nakonec jsem to přečetla celkem se zájmem, konec jsem bohužel tak trochu očekávala, vzhledem k názvu knihy. Neurazí, nenadchne.
Podle komentářů jsem knihu dlouho odkládala, čekala jsem nudný příběh, ale já nemůžu s komentáři souhlasit. Knihu jsem přečetla za jeden den a bavila mě od samého začátku. Ano, není to strhující román, je to klidné vyprávění, nudné mi nepřipadá v žádném případě. Posledních cca 80 stran je hodně dojemných a neubránila jsem se slzám, ale ano i takový je život. Já knihu doporučuji a rozhodně si ji někdy ráda přečtu znovu.
Kniha, ktorá neoslní, nezaujímavá, pre mňa sklamaním. Snažila som sa dať knihe šancu, úvod nudný a príliš rozpísaný, záver celkom ujde.
Kniha pro mě velkým zklamáním. Téměř jsem se musela nutit, abych to vůbec dočetla do konce... Pro mě málo zajímavý děj a vcelku nudný příběh.
Po knížce jsem sáhla, protože jsem si tak chtěla zavzpomínat na můj tříměsíční pobyt v Irsku, ale už od začátku to bylo depresivní, takže jsem ji ani nedočetla! Skončila jsem po pár stránkách.
Tohle není četba pro mě!
Do této knihy jsem se z počátku vůbec nemohla začíst, měla jsem pocit, že se to vleče. K nějaké ,,akci" došlo až v druhé polovině knihy. Občas jsem myslela, že knihu ani nedočtu, nebylo tam to, co by mě lákalo se ke knize co nejdříve vrátit :)
Knihu som čítala vlastne zo zotrvačnosti....200 strán sa v podstate nedeje nič a posledných 80 sa zrazu postavy začínajú posúvať. V podstate mám pocit, že som sa o nich aj tak nič nedozvedela, ani poriadne nedokážem uchopiť tento príbeh. Ale mojim najväčším sklamaním nebol ani "taký nijaký" príbeh ale čo urobila autorka so psom ma nahnevalo a veľmi !!!
Kniha nebyla špatná, ale neuchvátila mě. Konec se mi líbil ze všeho nejvíce a nečekala jsem, že se stane tohle. Jinak se mi ale kniha moc nelíbila.
Knížku jsem si vybrala náhodně v knihovně kvůli názvu a byl to dle mého prostě takový slabší průměr... Jediné, co mi neleze z hlavy, je to, jak tam tak dvakrát zmiňovali, že házela psa přes zeď? Jsem z toho upřímně zmatená :D