Takové maličkosti
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510971/bmid_takove-malickosti-Vo5-510971.jpg
4
567
567
Podmanivý příběh nominovaný na prestižní Man Bookerovu cenu 2022 lze číst jako báji o dobru a zlu nebo podobenství o laskavosti. Přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let sužovaného prosincovými mrazy a vrcholí na Štědrý den, kdy skutečným zázrakem je tiché hrdinství a odvaha jednoho obyčejného muže. V předvánočních týdnech čeká Billa Furlonga, obchodníka s uhlím a dřevem, nejrušnější období. Irsko skličované recesí ještě nevkročilo do moderní doby a fronty na podporu jsou pořád delší. Furlong ví, jak snadné je přijít o všechno, a jako otec pěti nezletilých dcer je odhodlaný tvrdě pracovat se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele a mohl sledovat, jak všechny jeho děti dostudují na jediné dobré dívčí škole ve městě. Mezi Furlongovy klienty patří místní klášter spravovaný jeptiškami, provozujícími také prádelnu. O klášteru se vedou různé řeči, krom jiného že jsou tam zavřené padlé dívky, které se mají napravit. Furlong ničemu z toho věřit nechce, ovšem jednou večer dorazí do kláštera s nákladem o hodně dřív, než ho čekali, a odhalí temné tajemství. Když o chvíli později zabloudí v mlze a ptá se staříka na cestu, dostane se mu symbolické odpovědi: „Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“ Nesentimentální novela je psána průzračně čistým stylem. Chválí ji i taková jména ostrovní literatury jako Hilary Mantelová či Colm Tóibín. A lze ji zařadit hned vedle Vánoční koledy Charlese Dickense a Vánoční vzpomínky Trumana Capoteho, děl slavných a u nás důvěrně známých.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2023 , ProstorOriginální název:
Small Things Like These, 2021
více info...
Přidat komentář
Na jeden zátah a se zlomeným srdcem. Bylo to lehké a těžké čtení zároveň. Musíte číst mezi řádky, ale jde to samo. Podmanivý, ale zároveň decentní styl psaní. Autorka si mě naprosto získala. Chápu ten humbuk kolem této knihy v zahraničí a právem si ho zalouží. O tématu Magdaleniných prádelen jsem dosud neslyšela a jsem ráda, že se ke mně tato útlá knížka dostala. Je mi zle z toho, čeho všeho byla církev schopna a jak se k tomu následně Irská vláda (ne)postavila. Mluvme o těchto věcech. Nemělo by se zapomínat.
Tato knížka je důkazem, že někdy stačí pár stran a autorka dokáže vystihnout přesně to, co chce. Přestože je téma Magdaleniných prádelen v Irských klášterech velmi citlivé, v knize je vše vylíčeno tak nějak obyčejně na životě jedné "normální "rodiny, jejíž otec se rozhodne, jak bychom dnes řekli, vystoupit ze své komfortní zóny. Závažné otázky jsou v dialozích jen naznačeny, tak jako zoufalá situace žen v klášterech. A jak to celé dopadne, nechává spisovatelka na fantazii každého čtenáře.
Příběh jsem musela dočíst, byť jsem si chtěla přečíst jen ukázku. Nic moc se tam nestane, ale kniha má krásnou atmosféru doby, která mi imponuje víc než ta dnešní. Už jen kvůli té vánoční atmosféře a kvůli lidem, kteří když vidí zlo, tak ho zbaběle nepřehlížejí, musím dát hodnocení jaké dávám.
Fantasticky napsané a podané. V textu ale bylo mnoho chyb pramenících z překladu a redakčních úprav. Škoda.
Malá rozsahem, velká příběhem. O Magdaleniných prádelnách už jsem četla, takže mě to až tak nedostalo. Líbilo se mi, jak citlivě autorka tu dobu popsala. Tématu se dotkla v podstatě jen okrajově. Je jen na nás, jak se k takové krutosti v duchu postavíme. Příběh je postaven na pár obyčejných dnech obyčejného muže, který vychovává 5 dcer. A to mu nejspíš usnadnilo rozhodnutí kudy jít a jak se zachovat. Srovnání s Vánoční koledou je na místě.
Krátký příběh o obyčejném životě v malém irském městě, kde se každý stará o svůj život a nikdo nevnímá (nebo spíš nechce vnímat) hrůzy, které se dějí za zdmi kláštera. O problému Magdalenin prádelen jsem slyšela poprvé. Prádelny pojmenované symbolicky po Máří Magdaleně měly být útočištěm pro ženy, které se dostaly do maléru (nechtěná těhotenství, špatná sociální situace). Bohužel to pro ně bylo místo teroru, kdy jim byly děti odebírány, nebo hůř byly zabíjeny a dívky musely pracovat v nelidských podmínkách, bez platu a často i bez základní lékařské péče.
S touto problematikou se seznamujeme z pohledu Billa Furlonga, který se také narodil svobodné matce a nikdy se nedozvěděl, kdo byl jeho otec. Bill má nyní už svou rodinu. Osud padlých dívek v klášteře mu není lhostejný a nebojí se udělat první krok k tomu, aby pomohl jim a zároveň se pokusil zajistit lepší svět pro své dcery.
Krásně napsaná a přeložená knížka. Je neuvěřitelné, co se dělo v evropské zemi ještě v nedávné minulosti. Vánoční atmosféra je kulisou pro drama jednoho obyčejného muže.
Jako bych se ocitla v dobách Davida Copperfielda. Jenže Keeganová nás zavádí do doby mnohem mladší, do 80. let století dvacátého. U nás stále ještě temná doba občanského útlaku Měli jsme coby národ dost práce sami se sebou, a tak nejspíš jen málokdo se zajímal či věděl že a jaké hrůzy v bledězeleném se mohou dít na západ, resp. severozápad od našich hranic. Komunisté by si přitom jistě přišli na své, protože hlavu belzebuba si v Irsku nasadila tamní protestanská církev.
Keeganová sází na vnímavého čtenáře. Volí závažné téma nedávné irské minulosti, aniž na to čtenáře jakkoliv připraví. I když irský čtenář nicméně nepochybně od počátku tuší, kam autorka směřuje. Nahlédnutím do života v malém irském městečku New Ross poloviny 80. let se setkáváme s prostou lidskou dobrotou a charitou, takové maličkosti, které tehdejší život provázely, tady umocněny kouzlem Vánočního času. Keeganová nabízí všední příběh jedné středostavovské rodiny naplněný běžnými životními drobnostmi oproštěný od okázalých gest a emocí. Až si čtenář zprvu říká, o čemu kniha vlastně je. Jenže autorka jde dál, než byla tehdejší mezilidská výpomoc. Právě zde, uvnitř nenápadné, běžné komunity, nechává zrodit osobní odvaze a odporu proti zvrhlému systému a zavřeným očím okolní společnosti. Každý přece máme rodinu a dcery. To mi něco připomíná... Magdaleniny prádelny, domovy pro matky s dětmi, nebo spíše padlé ženy, představují temnou skvrnu na pověsti katolické církve v Irsku a hluboký šrám na těle a duších mnoha Irů. A to přitom tyto domovy nesou jméno po Máří Magdaléně.
Keeganová nechává příběh nedokončený a je na čtenáři a jeho představivosti, závěr si dotvořit, pokud a jak chce. Důležitý ale nakonec není dle mého onen chybějící závěr, a přesně to myslím autorka zamýšlela.
Vánoce v lidech vždycky odhalí to nejlepší i to nejhorší zároveň.
Krásná novela, která mezi řádky sděluje daleko víc, než kolik byste na tak útlou knížku tipovali. Naprosto přirozený akt lidské dobroty, ke kterému však bylo potřeba velké množství osobní statečnosti a který mohl potenciálně ohrozit i vlastní rodinu, to je klíčové téma mikropříběhu, odehrávajícího se pár dní před Vánoci. Moc ráda si od autorky přečtu víc a opět děkuji knihovnici z naší maličké místní knihovny, že nakupuje tak kvalitní četbu.
Krásná kniha plná naděje.
Kdyby každý z nás udělal dobrý skutek kdokoliv k tomu má příležitost,svět by byl hned lepší místo k žití.
Tahle cesta tě zavede tam, kam si přeješ jít.
Útlá knížečka o potřebě velké laskavosti s dickensovskou poetikou. Nejsmutnější je, že hrůzy v církevních řádech, které se v příběhu řeší, nejsou záležitostí starou sto let...ještě smutnější je, že se skuteční viníci nikdy neomluvili.
Takové maličkosti vás zavedou do poloviny 80. let do Irska. V předvánočním schonu hlavní hrdina Bill rozváží uhlí po celém městě. Na své pravidelné trase má i místní klášter, ve kterém jeptišky provozují prádelnu.
O irské historii toho vím málo a o Magdaleniných prádelnách ještě míň. Bavilo mě, že prádelny nebyly tak úplně ústředním tématem knihy a pomocí Billových očí a myšlenek jsem mohla nasát atmosféru tohoto městečka.
Autorka věci nepsala úplně napřímo, přesto si svými znepokojivými náznaky získala mou plnou pozornost. Po dočtení jsem strávila pěknou chvilku googlením a snažila se dozvědět co nejvíc.
Sice krátký, ale o to víc zajímavější příběh z Irska. Určitě stojí za přečtení.
Malá útlá knížka, ale poklad. Příběh ze smutné doby, ale s nadějí. Přirovnání s Vánoční koledou je na místě.
Ano, přesně z maličkostí se skládá náš život a maličkosti nám ho mění a maličkostí si možná nevšímáme, ač bychom měli a na maličkostech lpíme, ač je tu zbytečné a pak za jedno odpoledne přečtete tuhle knížku a začnete přemýšlet, možná nad maličkostí, díky které se mohou začít dít velké věci
Takové maličkosti irské spisovatelky Claire Keegan zaznamenaly v minulém roce zajímavé prvenství, když byly zařazeny do shortlistu Man Bookerovy ceny jako nejkratší próza v historii.
Povídky a novely jsou přitom, řekněme, autorčinou doménou. Vždyť její nejrozsáhlejší kniha, česky dosud nevydaná Antarctica, čítá 224 stran. Snadno se proto nabízí oslavná hodnocení, kterak se v jejích knihách nenachází ani slovo navíc.
Já si na psaní Keegan cením právě toho, že nepotřebuje vše doslovně vysvětlovat a především lacině ždímat emoce, spoustu toho nechává mezi řádky a spoléhá na vědomosti čtenáře.
Pro případ, že by tyto chyběly, je český překlad opatřen doslovem Denisy Novotné, která v něm mimo jiné vypočítává dokumenty, studie, písně či filmy, v nichž bylo téma Magdaleniných prádelen zpracováno. (Jestli neznáte skladbu Magdalene Laundries od Joni Mitchell, najděte si ji na Spotify. Je dokonalá. )
Nakonec se bohužel musím přiznat, že jsem byla při čtení značně ovlivněna kritikou překladu od Alice Hyrmanové McElveen. Mojí prvotní reakcí na ni byla otázka, zda bylo cílem způsobit překladatelce Haně Ulmanové trauma. Teď ale velmi oceňuji, jak důkladně kritika zpracovala nepřesnosti, kterých se český překlad dopustil, a že jsem si tak některé věty mohla přečíst bez změny či posunutí významu. Pochybení se bohužel netýkají jen nepochopení irské angličtiny, nýbrž také citu pro češtinu, kdy jsou některé britské idiomy přeloženy mechanicky bez toho, aniž by byl důsledně promyšlen a použit jeho odpovídající český ekvivalent. Minimálně tohle mohla (měla) odhalit redakce.
A tak doufám, že pokud nulová sazba DPH na knihy něco opravdu pozitivně ovlivní, bude to patřičné ohodnocení překladatelů, redaktorů a korektorů, jejichž výběr bude zohledňovat schopnosti s ohledem na význam zpracovávané látky, nikoliv jimi poptávanou odměnu, která se pochopitelně ruku v ruce s odborností a zkušenostmi navyšuje. Nemusí se nutně snižovat cena knih, za kvalitu si mileráda zaplatím a věřím, že je nás takových víc.
Mám štěstí. Díky Martinus.cz jsem objevila literární skvost, už druhý ve velmi krátké době.
Tato kniha je lehká jako vánek a zároveň těžká jako pytel antracitu, který rozvážel pan Furlong. Prostý běh života se ocitne na křižovatce mužského čtyřicetiletí a vynutí si bilancování dosavadního způsobu existence a rozhodování se, co bude dál. V Irsku přibližně kolem roku 1985 a navíc v době hospodářské krize...
Zjištění, že by pomoc druhému zároveň poškodila vlastní rodinu, není příjemné. Ale nepomoc znamená neobstát sám před sebou... Je dospělý, může rozhodnout i za manželku a děti? Nerozpadne se rodina?
A jiné otázky na mne při čtení dorážely a chtěly odpovědi.
Závěrečný doslov doporučuji nevynechat. Tam se teprve píšou fakta o Magdaleniných prádelnách a je to úzkostné, i když důležité čtení.
Překlad Hany Ulmanové je famózní, tímto jí vyslovuji veliký obdiv.
TAKOVÁ KRÁSA, TAKOVÁ MALIČKOST A ZMĚNÍ ČLOVĚKU MNOHDY CELÝ ŽIVOT. Mám svou víru a hlavně víru mojí babičky - LASKAVOST A DOBROTA V SRDCI. Katolickou církev jsem nesnášela od dětství na té není nic dobrého. Magdaleniny prádelny znám, viděla jsem s touhle tématikou filmy a rve to člověku srdce.
Štítky knihy
Vánoce zfilmováno irská literatura morálka tajemství 80. léta 20. století Magdaleniny prádelny zločiny církve zločiny proti lidskosti irské romány represálie, represe
Takové maličkosti
(SPOILER) Když jsem knihu začala číst, měla jsem dojem, že příběh musí být z dob dávno minulých a přece se odehrává ve 20. století. Nějak si nedokážu představit, že začátek 20. století byl tak jiný, než konec, který jsme žili my a že za velmi krátkou dobu se řada věcí tak radikálně změnila. Krize, chudoba a silný vliv církve, kdo z nás si - naštěstí - dokáže toto představit? A přesto jen v nedávné době, jak se ukazuje, za šedými zdmi klášterů panovaly podmínky a vztahy jako ve středověku. V naší moderní době, v civilizované zemi. Kratičký příběh Furlonga, obchodníka s uhlím a dřívím, nutí člověka přemýšlet. Příběh plný protikladů a emocí. Příběh o muži, který riskuje štěstí své i své rodiny, aby nemusel žít s pocitem zmaru a svědomím, se kterým se nedokáže vyrovnat. Kdo z nás by zůstal lhostejný a kdo by dal v sázku svou budoucnost... Kniha zanechává otázky a já jsem ráda, že jsem si ji přečetla, abych mohla přemýšlet.
"...o maličkostech, z nichž, jak věděla, pokud se poskládají dohromady, sestává život."
Objevila jsem novou autorku, po jejíchž dalších knihách se určitě poohlédnu. 5*
(8/23)