Talisman
Stephen King , Peter Straub
Život nebo smrt? Boj dobra a zla ve skutečném i mystickém světě... Vydejte se se statečným Putujícím Jackem do tajuplných Teritorií pro záhadný Talisman, který jediný může spasit krásnou královnu Lauru DeLoessian...
Přidat komentář
S Talismanem jsem strávila (na mě) neskutečně dlouhou dobu, která navíc pro čtení takto složitého příběhu nebyla úplně příznivá. Přesto jsem si na něj našla čas a i když pomalu, úspěšně jsem jej dočetla. A byl skvělý!
Příběh se odehrává v naprosto novém a nepoznaném světě, do jeho fungování jsem se musela postupně dostat a byly chvíle, kdy jsem se bála, že se ztratím. Nakonec jsem ale vždy našla cestu.
Talisman je jedna velká originalita, na každé stránce mě něco překvapilo, ne-li dokonce uchvátilo.
Knihou nás provází hlavní hrdina Jack, se kterým se vydáváme na komplikovanou cestu do Teritorií. Bylo velmi jednoduché se do něj vžít a cestu s ním naplno prožít. Vlk!
Přiznávám, že Talisman pro mě nebyl nejjednodušším čtením, často jsem se nemohla naplno soustředit a večerní hodiny pro mě v tomto případě nebyly vůbec příznivé. Přesto jsem si ale každou přečtenou stranu naplno užila.
Kniha mě vtáhla na první straně a už nepustila, často jsem se do příběhu v myšlenkách vracela.
Z mého pohledu funguje tato dvojice autorů naprosto skvěle, přestože jsem v porovnání s klasickými kingovkami nějaké ty odlišnosti našla.
I když jsem si nebyla plně jistá svým názorem na knihu, teď je mi jasné, že vlastně nemám co vytknout. Moc se těším na pokračování!
Od knihy jsem nevěděla, co mám přesně čekat a spojení King a fantasy mi upřímně k sobě moc nešlo. Kinga si dokážu spojit s hororem, s psychologickými příběhy, než s epickou fantasy výpravou.
Nebyl by to King, aby neměl pomalejší rozjezd, a ani tentokrát mi to nevadilo. Není to má první kniha od něj, takže vím do čeho jdu a tohle budování atmosféry a postav se mi líbí, i když zde atmosféra byla za mě slabší. Nedostavil se žádný mrazivý pocit, ani napětí, snad kromě jedné části, kde mi tekly slzy - což v mém případě sice není těžké, ale i tak.
Putování z bodu A do bodu B bylo místy nezáživné a celé knížce by prospělo mít méně stran. Nápad cestování mezi dnešním světem a fantasy světem byl zajímavý nápad, stejně jako, že potkáváme některé postavy ve dvou verzích. Přesto bych si přála více prozkoumat fantasy svět.
Hlavní hrdina, Jack, to neměl při cestě jednoduchý, a nevadilo mi s ním procházet celý příběh, ale to bylo všechno. Jediná postava, která mi přirostla k srdci, byl Vlk! Části s ním jsou ty nejlepší. Záporné postavy King umí, zejména ty šílence. Každopádně z Randalla Flaga ve Svědectví jsem měla větší respekt.
Pokud bych to shrnula do pár vět. Bylo to fine, ač místy zbytečně dlouhé, dobrodružství. Nedokázalo se mi, ale dostat pod kůži a od Kinga jsem četla lepší, kde se mnou dokázal zamávat mnohem více. Jsem zvědavá na Černý dům, zda to bude lepší nebo ne.
Nejsem si jist, jestli je to dobře nebo špatně, ale tahle knížka mi prostě připadá jako zhuštěná Temná věž (Morgen vs. Marten, Talisman, Jake vs Jack, procházení mezi paralelními světy, cesta vlakem přes Pustiny ale hlavně ta cesta za nějakým vysněným cílem). Jako každý King se dobře četlo, dobré vykreslení postav a práce s napětím. Na mě trochu moc popisů, které knihu zbytečně natahovaly, ale to je u Kinga taky poměrně normální.
Co mi asi vadilo nejvíc, byl mizerný překlad a občas trochu chaos v časech, kdy se jednotlivé scény odehrávají. Načtení audioknihy bylo takové průměrné.
Celkově vzato příjemné čtení od kterého se špatně odtrhávalo. Pro young adult by to byla ideální kniha.
Asi tuším, o co King se Straubem usilovali – to fantasy převyprávění putování Huckleberryho Finna, tentokrát v Americe 80. let, se připomíná v nejrůznějších motivech tolikrát, že to nemůže být náhoda. A vlastně to mohlo být skvělé a zhruba v prvních dvou třetinách i bylo. Poslední třetina byla ale čirá nuda a utrpení, kdy se autoři (nevím, který z nich v tu chvíli držel hlavní kormidlo) utápěli v nekonečných popisech a přirovnáních (nejčastěji k penisům, šourkům nebo bradavkám). Nebýt to (aspoň zčásti) King, kterého jinak miluju, asi bych se k dočtení nedonutila. Hvězdu navíc přidávám za Vlka a Sluneční domov.
(SPOILER) Naprosto úžasná knížka. Miluju Kingovu tvorbu a jeho světy jako je Bájodolí, teritoria a svět temné věže. Nejvíce mě dostalo, když umíral Vlk..... Jack Vlk ..... ukápla mi i slzička. Pak zase opak když Jack potkal bratra Vlka - to jsem se usmívala od ucha k uchu.
Dobré, ale nikoli výjimečné, natožpak skvělé. Po dlouhém dumání nakonec dávám jen 3 hvězdy - proto, že je to King. Být to jiný autor, má asi 4, ale na mistra hororu jsem prostě přísnější...
Talisman pro mě má význam jen jako dávná předehra fantastického, božského a uctívaného Černého domu. Jenže Talisman je spíš dobrodružná, lehce hororová pohádka, než plnohodnotná mysteriózní děsivost. Četla jsem to dvakrát či třikrát, koupila jsem si to... ale pořád to není ono. Proskakování nadaného dítěte z jednoho světa do druhého, ano. Touha toho dítěte zachránit to, co je mu nejdražší, ano. Propojení těch světů, ano. Ale dral mě ten důraz na pohádkovost a výjimečnost - proč musí být jeho maminka, kurňadrát, hned královnou paralelního světa? Jaksi mi neseděl i celý Jackyho útěk a jeho samotné putování napříč Státy. A podobných, více či méně neladících věcí tam je víc. Některejm motivům v téhle knize se nedá věřit - a to ani v rámci fantasy.
Prostě... to míchání stylů mi tu nesedí. Buď dospělá fantasy série se vším všudy (protože Černý dům), anebo dětská dobrodružná fantasy (Talisman). Ale nekombinovat, prosím.
Tohle byla pro mě výzva. Temná věž jde zatím úspěšně mimo mě (jednou se na ní chystám, ale stále to odsouvám), protože fantasy já vůbec nemusím, mám ráda Kinga jako čistě hororového spíš. Takže jsem se dost obávala Talismanu, který je s Temnou věží porovnáván. Četby nelituji, ale dalo mi to zabrat, četla jsem mezitím i jiné knihy. Trvalo mi to asi půl roku. Každopádně na pokračování Černý dům jsem zvědavá, to ne že ne, King píše skvěle.
Tak jsem to přežila :)
Začalo to hezky a bylo to zajímavé, ale pak to strašně ztratilo tempo a stalo se z toho utrpení.
Škoda. Jinak mě to jeho putování lákalo, ale doufala jsem, že se děj bude víc odehrávat v Teritoriích. Myslím že uz se k ní nikdy nevrátím.
Jinak Kinga miluju. Ale bohužel pár nezáživných knih se u něj najde.
Co vše neuděláte pro čtenářskou výzvu. Třeba si půjčíte knihu od Kinga, která má 700 stran jen proto, že máte doporučení že tahle není strašidelná. Strašidelná není ale na prvních 100 stranách jsem myslela, že to vzdám. Naprosto zmatených 100 stran bez nějakého obsahu. Potom se to konečně rozjede a už mě to bavilo i když by si to zasloužilo proškrtat. Hlavní hrdina putuje dlouho, tak je kniha dlouhá. Několikrát se nechá v podstatě "dobrovolně" zavřít do pasti - v městečku a slunečním domově. Chápu, že se tak King snaží ukázat, jak ho ty zkušenosti formují a dělají z něj dospělého a talismanu hodného chlapce, ale občas to nebylo zábavné. Závěr přidává zase hvězdu navíc.
Tak tohle bylo moc i na Kinga :o( Jinými slovy - co to do prčic bylo?!!!!!!! Byla jsem rozhodnutá, že dám ODPAD. Ale ... ohlídla jsem se po těch 636 stranách (většinou sice utrpení) a našla si tam opravdu pár momentů, které se mi líbily (za to jedna hvězda). Kinga mám už načteného a jeho tvorbu dobře znám, ale u tohoto jsem se těšila, až to dočtu a nechám Jacka napospas osudu. Posledních několik set stran (ano, čtete dobře), jsem trpěla jak zvíře. To bylo tak zlé. Jako první jsem ze série četla Černý dům a ten pěti hvězdičkám dostál, proto teď velké zklamání. Pokud chcete pochopit, musíte přečíst - asi se to nedá zprostředkovat. Co mi dost vadilo byly nelogické vsuvky týkající se koulí, ptáků, šourků, bradavek, erekce a jo, ani ta vagína na konci nechyběla. Jako by to King (nebo Straub) prznili. Přemýšlela jsem nad tím, že když to autoři dali dohromady, jestli si to aspoň po sobě přečetli (jako všechno, komplet). Aleluja!
Kdybycch neposlouchala jako audio, ale měla bych to číst, tak bych se tím trápila asi hodně dlouho
Talisman jsem poslechl jako audioknihu při různých pracích na zahradě. A jsem za to rád, protože číst bych to nechtěl. Ale na poslech byla kniha v pohodě.
Knihu jsem četla poprvé asi před 20 lety, ještě na střední, a musím říct, že mě nezaujala. Ježíšek mi přinesl nové vydání, tak jsem se rozhodla, že Teritoria navštívím znovu a uvidím, třeba mě kniha překvapí.
Nepřekvapila.
Ano, nápad/příběh je parádní, ale bohužel jeho zpracování mě nedokázalo vtáhnout. Už jsem to jednou psala u knihy Prokletí Salemu a myslím si, že i u této knihy platí, že jí "chybí duše".
Kniha se dá přečíst, není to nezajímavý příběh, ale něco jí prostě chybí...
Zase jedna z těch nudných.
Užvaněná depresivní pohádka.
Nechci od Kinga číst pohádky...
Za mě je tohle slabší kousek. Místy se příběh zbytečně táhne, ani mě to moc nebavilo. Kdyby se mě na knihu někdo zeptal za pár měsíců, tak už si nevybavím o čem byla. I když je to můj nejoblíbenější autor, tak dávám 3 hvězdy.
Protože Temná věž se mi až na pár drobností (včetně fakt divného konce) líbila, chtěla jsem zkusit něco dalšího s podobnou tématikou. Ale věřte mi, ještě nikdy jsem nečetla (a to jsem toho četla už hodně) knihu, ve které by mi tolik postav (včetně té hlavní) tak moc lezlo na nervy a byly protivné. Naprosto nelogické chování, změna chování během jedné věty. Mám co dělat knihu dočíst.
Jsem u Kinga zvyklá na ledacos, ale tohle mi nesedlo.
Do první třetiny knížky jsem se dostala vcelku rychle, bavilo mě to, ale potom už se mi to neskutečně vleklo, přestalo to být zajímavé.
Místy jsem se i ztrácela v myšlenkách jinam, což se mi u tohoto autora opravdu nestává.