Tam - Jedeme do Afriky
Busny
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412368/bmid_tam-jedeme-do-afriky-DrP-412368.jpg
4
45
45
Cesta do Afriky série
1. díl >
Na co všechno narazíte, když se rozhodnete cestovat napříč Afrikou ve zpola nepojízdném růžovém autobuse? Jsme Marika a David a vydali jsme se do Afriky natáčet seriál. Nápad vyrazit na dobrodružnou cestu vznikl spontánně jednoho večera u piva. Od prvotního nadšení uplynuly dlouhé měsíce zařizování, telefonování, balení a zkoušek, kolik toho naše nervy vydrží. Nakonec to zvládly a my poprvé stanuli na africkém kontinentě. Kniha popisuje náš příběh i každodenní pocity a zážitky, jež oko kamery nezachytilo. O uskutečnění bláznivého plánu, o cestování ve stařičkém busu, o lásce k poznávání. O tom, jaké je vržení uspěchaného Evropana do líně tekoucí řeky afrického času. O krásách i nesnázích na každém kroku, o bláznění ze společného soužití na pár metrech čtverečních, o tom, jak se bojíme a nic nejde, ale hlavně že je sranda. O překročení hranic domova, kontinentu a sebe sama. Cíl je neznámý, jedeme TAM. S předmluvou Janka Rubeše.... celý text
Přidat komentář
Busny sleduji skoro již od začátku jejich cesty, zaujal mě seriál na streamu a pořízení knihy o jejich dobrodružství bylo přirozeným vyústěním tohoto zájmu. Líbí se mi, že kombinují popis zajímavých navštívených míst s poodhalením komplikací během cesty, interakci s místními, plánováním dalších dnů. Ke knize Zpět - Vracíme se z Afriky jsem se ještě nedostala, už delší dobu se na ni ale též chystám.
Naprosto musím souhlasit s komentářem od soukroma - mě teda ještě navíc už od samého začátku rozčiloval fakt, že se vydali do Afriky a neměli na Busu namontované soláry a pak si pořád stěžovali, že potřebují někde dobít notebooky atd. To mi teda hlava fakt vůbec nebere.. Ale dobrodružství krásný, jen by to od té druhé půlky chtělo ubrat trochu na frustraci z cesty, bylo to z toho hodně "cítit"...
Souhlas s posledními dvěma komentáři, čekala jsem více zábavy jako bylo na streamu. V knižním podání to je spíše praktická záležitost a potvrzení, že na Afriku se prostě nepřipravíte, spíše se musíte smířit s tím, že ať přijde cokoli, tak to musíte zvládnout a třeba si i užít nečekané.
Tahle kniha pro mě byla výzva, ale také docela utrpení. Shodnu se s komentářem uživatelky "soukroma", pěkně to celé vystihla. Jen bych lehce doplnil k bodu 3 a tím jsou finance - aspoň nám cestovatelé ukázali, že je vše o penězích a že nestačí vzít pár tisícovek, ty směnit na danou měnu a vše bude OK. Vše je o penězích, penězích pro lidi (úplatky a poplatky) a "strýčka příhodu". Ale mít na tom z velké části postavenou knihu a zážitky, no nevím. Jinak špatně se mi to četlo, ty myšlenkové pochody nahazené do sebe taky nic moc. Ovšem nejhorší byly fonetické přepisy z angličtiny, to byla hrůza a otrava. Za mě průměr, stačilo přečíst jednou.
Moc nelíbilo: vše podřízeno stavu starého busíka, takže celá kniha a zejména pokračování je o problémech, poruchách, nepojízdnosti, servisech, mechanicích, financích, náhradních dílech, odtahu z nemožných míst a vyprošťování z jiných ještě horších děr, bahna, písku apod. Takže kdo se chce poučit o každé zapadlé benzínce a opravně, stylu práce a cenách za opravy pro bělochy, ten si počte dobře. Rovněž ideální pro milovníky starých VW, které samozřejmě přežijí vše, akorát v letech zažívají stařecké záchvaty a sklátí je tu a tam obecná nepřízeň.
Dalším bodem na programu byly nemoci, po nemocech auta tedy nemoci těla (a ducha) jednoho nebo druhého nebo obou členů posádky. A opět kopec příznaků, cesty za doktory, pohotovost, nemocnice a stav zdravotnictví v různých končinách a ceny.
Třetím bodem byly finance, které se řešily skrz naskrz i všechny výše uvedené body.
Čtvrté téma v pořadí byla práce posádky: točení, stříhání, psaní scénářů, posílání videí na schválení a k zaplacení. Právě tohle mi nejvíc vadilo - kniha je jen jakýmsi doprovodným textem k videím, seriálu, který neznám a který ale ochudil knihu o mnohé v obsahu a komplet vyhodil jakoukoli fotografickou přílohu (a třeba jsem se taky ani nedozvěděla, proč zrovna "busny"). Takže připomínat neustále trávení poloviny času touhle prací je pro čtenáře knihy víc než bolestné.
Nu a za páté je tu samotné cestování, ale jak patrno ze všech předchozích důležitějších bodů, moc se tomu nedalo. Tedy jede se fest - nevíme sice jak daleko, kolik dohromady, či jednotlivé trasy, to zůstalo zcela utajeno, stejně jako rámcový harmonogram - kdy se vlastně do Afriky vypravili a kdy kde zhruba byli, snad vyjma vánoc, nakonec to snad celé trvalo přes rok.
Takže cestovatelských zážitků je vlastně pohříchu málo na celé dlouhé trase východním pásem Afriky od severu k jihu - zaujaly mě jen dvě podrobněji zpracované i důkladně odžité epizody: výstup na Kili (to jsem si vzpomínala na vyprávění Crichtona v jeho Cestách) a cesta na Zanzibar. (Ovšem začínat celou tuhle cestu v Izraeli by mne tedy nikdy nenapadlo, vražedné).
Na stylu vyprávění mi vadily snad jen (z neznámého důvodu) foneticky psané anglické pojmy (zdaleka ne jen třeba trochu nesrozumitelné výkřiky místních), takže mi někdy trvalo dlouho, než jsem pochopila, co autorka vlastně chce říci - např. ví-aj-π. Jinak styl čtivý (ovšem často s bezdůvodným opakováním), dokonce bez chyb a překlepů, jen ten obsah prostě pokulhával.
A mapa? Na přebalu je taková rámcová (bez hranic zemí, jen s orientačními názvy), s trasou a pár průjezdnými body, nicméně o některých jsem v knize nenašla zmínku, zato jiné popsané tam pro změnu zobrazené nejsou. V tomto díle je na druhém přebalu mapa katastrof, v dalším už jsou obě mapy stejné (přes množství zažitých katastrof). První díl doprovází občasný kratičký komiks, který bývá vcelku zajímavý, s pointou - v druhém díle ale autorce asi došel dech, komiks zmizel a doprovodné kresby jsou povětšinou nicneříkající.
Druhý díl dle mého ještě horší: nepříjemné a nezajímavé končiny západní Afriky a hromadící se katastrofy všeho druhu.
Knížka je hrozně super určitě doporučuji si přečíst musím si přečíst i zpáteční cestu
Rozhodně doporučuji. Nenechám si ujít ani zpáteční cestu. Marika a David jsou borci (a blázni), že si s tak starým autem troufli do Afriky. Líbilo se mi, že ukázali nejen krásu černého kontinentu, ale také negativa cestování (byrokracie, poruchy atd.)
Po shlédnutí jejich cestovatelského pořadu na streamu jsem si s nimi Afriku projela i knižně a byl to zážitek. Vtipné, poučné a obdivuhodné povídání. Klobouk dolu odvaze, kterou do starého busíku WV vložili. Těším se na cestu zpátky, ale až po odvysílání. Je to totiž mnohem větší zážitek, když se vám ty scény vybaví :o)
Cestopisný příběh plný radostí a strastí. Je to jeden z prvních příběhů tohoto žánru co jsem četla. Vždycky jsem lidi, kteří hodně a rádi cestují, obdivovala, já na to nejsem. Děkuju za tuto knihu, jejíž prostřednictvím jsem se dostala do Afriky s Marikou a Davidem, s nimiž jsem prožívala jejich dobrodružství ,,busem". V knize najdete co všechno je potřeba pro takovou cestu, co všechno vás může potkat a co všechno obnáší, když se chystáte cestovat na jiný kontonent vlastním vozidlem. Místy jsem pár dost litovala, ale taky jsem se hodně nasmála. Přečtěte si tuto knihu. Vážně stojí za to.
Cestopisy nejsou mým nejoblíbenějším žánrem. Na chuť jsem jim přišla až díky Ladislavu Ziburovi. A teď mě velmi příjemně překvapili Marika a David, kteří se vydali do Afriky. Je to svižné (vezměte v úvahu, že projet Afriku z Egypta do Jihoafrické republiky jim trvalo téměř rok), má to šťávu a je to vtipné i poučné. Prostě skvělé, pokud chcete poznat státy černého kontinentu. Já jsem se bavila a těším se na zpáteční cestu z Afriky.
Tam - Jedeme do Afriky
Busny jsou jsou reportem plánované cesty po Africe, kde veškeré plány nenávratně mizí a cesta mění směr v souladu s aktuálním stavem autobusu, rozmary afrických silnic a africké byrokracii. David a Marika se dělí se čtenáři o všechny peripetie, které na černém kontinentu po cestě zažijí, a že jich je dost. Čtení jejich příběhu mě ze začátku moc nebavilo, ale po začtení jsem nadšeně sledovala jejich napínavou cestu a držela jim palce, aby dorazili v pořádku alespoň do sousedního státu. Hodně se tam řeší technický stav busu, ale to k tomu patří, jelikož se na cestu právě stařičkým busem vydali. Pro mě je kniha určitě inspirativním čtením a přiblížení rozmanitosti africké kultury.