Tapetář
Ema Labudová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538282/bmid_tapetar-6640bf9246736.jpg
3
196
196
Některá tajemství neskryje ani sebetlustší vrstva… Mladá česká autorka napsala svěží román z prostředí britského rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji 50. let. Hlavní hrdina Irving je dvacetiletý gay, jemuž krátce po sobě zemřou rodiče. Irvingovo setkání se zbytkem rodiny na pohřbu probudí vzpomínky, které se mladý muž dlouho snažil „zatapetovat"… Manchester padesátých a šedesátých let vskutku nebyl pro hloubavého mladíka Irvingova ražení tím nejsvobodnějším městem. Nemůže ani vyjít z bytu, aniž by ho sledovaly oči zvědavých sousedů – potenciálních udavačů, a ti depresivní výři ne a ne sletět z jeho unavených ramen… Řemeslně brilantně zvládnutá monologická próza má potenciál zabodovat na poli mladé české literatury: postupné odhalování tajemství a pohnutých událostí z vypravěčovy minulosti si nezadá s postupy klasické britské detektivkářské školy, zvláštnost ústřední postavy je zdrojem průběžných překvapení a silné a uvěřitelné emoce související s odlišnými charaktery a jejich složitými vztahy jsou dávkovány s entomologickou přesností. Ema Labudová získala za knihu Tapetář Literární cenu Knižního klubu 2019.... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Jan Cina. Naprosto mi k hlavnímu hrdinovi pasoval a i ostatní postavy dokázal ztvárnit odlišně a zajímavě. Děj knížky je pomalý, jde hlavně o prožitky mladého Irvinga, na kterého doma praskl homosexuální vztah a byl "vyobcován" z rodiny i města Whitby. Teď žije v Manchesteru, živí se jako tapetář, žije s dalším chlapcem a snaží se pro okolí vypadat normálně. Protože tohle je, přátelé, Velká Británie 50. let 20. století a podle místních zákonů patří homosexuálové za mříže. Velmi citlivě napsaná knížka. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala.
Baví mě, jak autorka píše, je to pro mě čtivé. Ten příběh mě moc nezaujal, i když tyhle témata vyhledávám a obvykle mě baví.
O knize TAPETÁŘ jsem už hodně slyšel. Někteří čtenáři knihu chválí, jiní čtenáři byly z knihy zklamáni, a tak jsem se rozhodl, že knihu vyzkouším. Děj novely se odehrává v britském městě Whitby v 50. letech 20. století. Kniha má 12 kapitol, každá kapitola je pojmenována ve španělštině. Vypravěčem je dvacetiletý kluk, kterému zemřou v rychlém sledu rodiče. Seznamujeme se s jeho přítelem ZEVEM, jeho kamarádkou BETH a dalšími lidmi z práce. Pracuje jako tapetář. Postupně jsou odhalována tajemství z vypravěčovy minulosti.
Jedná se o autorčinu prvotinu a je zajímavé, že kniha získala v roce 2019 Literární cenu Knižního klubu v kategorii Objev roku. Kniha se nečetla úplně snadno, nad některými věcmi musí čtenář více popřemýšlet, objevuje se filosofování, takže ne všemu jsem porozuměl, ale upřímně řečeno jsem neměl ani potřebu se nad některými větami hlouběji zamýšlet. V knize se střídají části z minulosti a přítomnosti. Příběh jako takový je celkem zajímavý, místy smutný a myslím si, že v době a v místě, ve kterém se odehrává, uvěřitelný. Závěr je překvapivý.
Autorka vydala v roce 2021 druhou knihu, která se jmenuje LADA U LEDU. Tuto knihu neplánuji číst, ačkoliv námětem může být kniha zajímavá a v současné době aktuální.
Nemůžu říci, že bych byl z knihy Tapetář zklamaný, ale z druhého hlediska nejsem z knihy úplně nadšený, že bych měl potřebu se pouštět do dalších autorčiných knih. Knihu hodnotím na 70 %.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na autorčin styl psaní, ale pak jsem se přeci jen začetla. Zajímavě podané a zpracované téma (nejen) odlišné sexuální orientace v Anglii v 50.letech prostřednictvím Irvinga a jeho životního příběhu. Autorce nelze upřít originalitu a zjevný spisovatelský talent.
Chvíli mi trvalo se začíst, autorka neustále skáče v čase a prostoru a čtenář musí být hodně pozorný. Postupně jsem však podlehla jejímu barvitému vyjadřování, kterým popisuje hrdinovy problémy, ať už s depresemi nebo sexualitou.
O této mladé autorce určitě ještě uslyšíme. Ve své prvotině se jí podařilo sugestivně a věrohodně vylíčit atmosféru poválečné Anglie, která v 50. letech netolerovala odlišnou sexuální orientaci. Dvacetiletý mladý muž vypráví svůj tragický příběh tak, že vás až mrazí. Kniha se čte trochu jako detektivka, ale je to především výborná psychologická sonda do různých charakterů i složitých vztahů. Moc doporučuji, nejen mladší generaci, která žije v současném tolerantním světě, ale všem kteří rádi čtou knihy, které nás donutí přemýšlet o vlastních postojích...
Zajímavá čtenářská zkušenost. Člověk si musí trošku lámat hlavu, aby se v příběhu neztratil, a leccos si domyslet z náznaků. Na prvotinu slušný výkon.
Oceňovaná kniha, která mi začala dávat smysl až tak od půlky. Ale pak už to bylo dobré.
Být homosexuál v padesátých letech v Anglii očividně nebyl žádný med, ostatně jako asi ani nikde jinde. Tak se s tím, chlape, nějak popasuj....
A to je asi tak všechno, myslím že to nebude jedna z těch, ke které se budu časem s chutí a takovou tou natěšenou rozechvělostí vracet.
"Pustil mi to jeden známej na oslavě svejch narozenin u sebe doma, a druhej den už jsem to mazala koupit, tak jsem vzala taky jednu pro tebe. Posereš se."
(pozn. Dáma mluví samozřejmě o Gershwinově Rapsodii v modrém)
Neobyčejně napsaný příběh o tragicky obyčejném a přesto silně neobyčejném životě. Jak možná už víte, nesnáším ,,ale,, , a vyřvávám, že čeští autoři jsou stejně dobří jako jakýkoli jiný autor. ALE tady mě opravdu překvapilo, že tuhle knížku napsala česká autorka a ještě k tomu, velmi mladá česká autorka. Děj se odehrává v Anglii padesátých let a já jsem neměl jediný problém uvěřit tomu, že autorka tuto dobu a místo sama zažila. Proto mé ALE. Příběh sám by nebyl nijak zvlášť originální, šokující či napínavý. Co ho dělá opravdu skvělým, je autorčin styl psaní a ten pocit, že opravdu ví o čem píše. A to ať už píše o pocitech utlačované menšiny, zapuzeného dítěte, uprchlíka nebo lidí, kteří museli předčasně dospět. Či když nám v náznacích podává, jak vypadá deprese, mánie či hledání vlastní identity. Nemám problém se v jejím podání ztotožnit s čímkoli z výše zmíněného a cítit co autorka chce abych cítil. Pro mě navíc styl psaní vytvořil užasnou atmosféru a pocit známého prostředí. Popsal bych ho jako mix mého oblíbeného Michaela Cuninnghama a jeho nepřekonatelné existencionální poetiky, s užasnou snovou atmosférou asijských autorů jako je Murakami nebo Kangová. To celé ve mě vyvolalo opravdu silné pocity a tahle kniha se určitě řadí k tomu nejlepšímu co jsem četl.
P.s.: Celou dobu jsem si myslel, že je to odeonka, a i když ji vydal knižní klub tak to odeonka není. To mě opravdu překvapilo, protože mě ani nenapadlo myslet si, že tohle by mohla nebýt odeonka.
Budu opakovat předchozí hodnotící: na to, že se jedná o debut tak mladé autorky je Tapetář vskutku zdařilý. Jinak bych ale příběh a zpracování hodnotila jako slabší průměr na knižním poli.
Zajímavá kniha od mladičké autorky. Klobouk dolů! Irving mi byl sympatický a líbilo se mi postupné odkrývání příběhu. Co knize udělalo trochu medvědí službu byla dle mého anotace k ní, ale za to autorka nemůže. Jediné,co mi vadilo,byly názvy kapitol ve španělštině, možná sice spojené s Fredericem,ale pro mě, španělsky nemluvící, nepochopitelné.
Neuvěřitelné stylistické schopnosti na tak mladou autorku. Z počátku mě odrazovalo časové a místní ukotvení příběhu. K mladé české autorce mi to nesedělo, ale pak jsem se oprostila od těchto úvah a nechala se vtáhnout do příběhu Irvingova života. Spisovatel má přece právo fabulovat, ne? Tak proč ne vlastně Anglie a padesátá léta minulého století... Příběh postupně graduje a ke konci poměrně emotivně rozkrývá pozadí Irvingova chování a pomůže nám pochopit jeho reakce na různé situace. Jen nevím, proč už v anotaci je zmíněno, že je hlavní hrdina součástí diskriminované menšiny. Člověk by na to přišel sám, ale v tu správnou chvíli, kdy má. Když to ví od začátku, trochu to kazí kouzlo objevovaného.
Na to, že knihu napsala dvacetiletá dívka bez zkušeností, je to docela dobré. Román sice žádnou výraznou zápletku a rozuzlení, vyprávění plyne až se rozplyne, ale některá místa jsou zajímavá a vztahy mezi postavami vypadají celkem uvěřitelně. Zasazení děje do Anglie 50. let je pro autorku poněkud riskantní, je trochu vidět, že autorka v té době a tam nežila a nemá to dost nastudované, i když spíš než, že by psala hodně faktografických chyb, píše tak, že není moc vidět, že jde zrovna o Anglii v 50. letech. Líbilo se mi, že s retrospektivou pracuje logicky. Zdá se mi totiž, že spousta soudobých autorů má pocit, že retrospektiva za každou cenu musí být, a používají ji dost nesmyslně, což není tento případ (možná si autorka také myslí, že retrospektiva musí být, ale využila ji smysluplně).
U knihy od Emy Labudové jsem si fakticky nelabu(d)žil.
Člověk otevře knihu a vybafne na něj anotace, která se chvástavostí značně podobá mainstreamovým komerčním dílům. Což mi je samo o sobě šumák, ale po dočtení knihy jsem se výrazům jako "věrohodná novela" a "řemeslně brilantní" musel chlámat.
V první řadě naprosto nechápu, proč byl děj situován do Anglie - jediný důvod, který se zdá být legitimní, je sexuální orientace Irvinga, ale tím to vlastně končí. Popis prostředí je téměř neexistující, nebejt názvů a jmen, tak bych v tom viděl spíš i Bosnu a Hercegovinu než Anglii.
Ani jazyk věrohodností zrovna neimponuje. Snaží se sice o jakousi hovorovost a slang, ale velmi často jej autorka nedokáže udržet. A výrazy "durch" "hrotit" "jako Brno" a další v 50. letech v Anglii? Věrohodný jak balík slámy na Václaváku, povím vám...
Za zmínku stojí ještě dost krkolomných vět, u kterých se divím, že nezasáhla redakce. A proč měl Irving v pokoji knihy, který v dobu děje ještě nevyšly? Budiž no. A ať už máme ty jazykový trampoty z krku, tak názvy kapitol ve španělštině? Interní fór, který nejsem jako prostoduchý čtenář schopen pochopit? Zřejmě jsem moc tumpachovej.
Celá novela postrádá pointu, je v ní dost odboček k různorodým postavám (ale velmi často nicneříkajících a nikterak děj neposunující). Irving je lhostejný, sebezahleděný (to je vylíčeno pěkně, přiznávám), ale sympatie jsem nenahmatal.
Frederico a Beth jsou naznačeni pouze náčrtově, přitom měli jistý potenciál a Bethiny impertinence mě i občas přiměly k úšklebku - na příběhu jsou však pouze jako cingrlátka na pár stran.
Zajímavý je motiv výrečků, kde nechává autorka nějakej ten prostor pro představivost čtenáře, přičemž jsou však zobrazováni pouze útržkovitě a málokdy, potenciál nebyl využit zrovna naplno.
A abych jen nebrblal, struktura a s ní i retrospektivy jsou povedený, čte se to jedna báseň. To je ale zoufale málo, hladký čtení neznamená dobrý čtení.
Řeklo by se, že na debut dvacetiletý autorky je to alespoň přiměřený. Ale já mám prostě nároky na knihu nominovanou na Literu znatelně vyšší. Jestli Tapetář "přemůže" (a ono to s těmi cenami zas tak horký není, ale stejnak) pohodový absurdní povídky Vratislava Kadlece či roztomilého vorla od Romi Grey, tak potěš koště.
Má očekávání poněkud zmátla úvodní anotace o "klasické britské detektivkářské škole". Snad to autor anotace myslel tak, že se postupně dozvídáme příběh hlavního hrdiny. Nicméně já první půlku pořád čekala tu vraždu. Když jsem pochopila, že to tak bude dál pokračovat bez jakékoliv krize, doufala jsem aspoň v úžasnou pointu. Ta se ale taky bohužel nedostavila.
Občas jsem se usmála nějakému nápadu, líbili se mi výrečci na rameni a velmi autentický popis duševních poruch. Tam bohužel výčet plusů končí.
Vlastně vůbec nechápu proč to autorka napsala a co tím chtěla říct. Zcela mě to minulo.
Nechápu ani, proč se to odehrává v 50. letech v zahraničí, když z toho autorka vytěží jen kriminalizaci něčeho, co se dnes neodsuzuje. To zahraniční prostředí mě taky mátlo. Věděla jsem, že jde o české jméno autorky, tak jsem pořád uvažovala, proč používají cizí jména, v jednu chvíli jsem v popisu města poznala Prahu (hrdina šel od technického muzea ne parkem, ale tunelem do centra), ale pak to byl Manchester.... Je vidět, že mi hlava bloudila všude možně.
Jestli bylo cílem z něčeho se vypsat, plně to respektuji. Nechápu jen ten další krok: proč to vydat, aby to četli druzí?
Není to úplně špatná kniha, ale zároveň jsem na ní neshledala nic zvlášť výjimečného. Líbilo se mi, jak se minulost vypravěče postupně odhaluje a s ní i jeho traumata, ale tempo vypravování mohlo být svižnější.
Štítky knihy
prvotina homosexualita česká literatura 50. léta 20. století Velká Británie novely Magnesia Litera LGBT, queer, LGBT+
Tak tohle mě úplně minulo. Podivné byly momenty, kdy kluk v padesátých letech v Anglii používal typicky české hlášky z dnešní doby. Také na pohřbu hrají Dvořákovu Novosvětskou. Nechci podceňovat dosah Dvořáka, ale že by byl tak známý v Anglii padesátých let? Doba beatníků už je pryč a asi na ní navázat nelze. I když se autorka snažila, výsledek je rozpačitý.