Tapetář
Ema Labudová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538282/bmid_tapetar-6640bf9246736.jpg
3
196
196
Některá tajemství neskryje ani sebetlustší vrstva… Mladá česká autorka napsala svěží román z prostředí britského rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji 50. let. Hlavní hrdina Irving je dvacetiletý gay, jemuž krátce po sobě zemřou rodiče. Irvingovo setkání se zbytkem rodiny na pohřbu probudí vzpomínky, které se mladý muž dlouho snažil „zatapetovat"… Manchester padesátých a šedesátých let vskutku nebyl pro hloubavého mladíka Irvingova ražení tím nejsvobodnějším městem. Nemůže ani vyjít z bytu, aniž by ho sledovaly oči zvědavých sousedů – potenciálních udavačů, a ti depresivní výři ne a ne sletět z jeho unavených ramen… Řemeslně brilantně zvládnutá monologická próza má potenciál zabodovat na poli mladé české literatury: postupné odhalování tajemství a pohnutých událostí z vypravěčovy minulosti si nezadá s postupy klasické britské detektivkářské školy, zvláštnost ústřední postavy je zdrojem průběžných překvapení a silné a uvěřitelné emoce související s odlišnými charaktery a jejich složitými vztahy jsou dávkovány s entomologickou přesností. Ema Labudová získala za knihu Tapetář Literární cenu Knižního klubu 2019.... celý text
Přidat komentář
Na prvotinu autorky to nebylo špatné, ale mě to prostě neoslovilo. Četlo se mi to těžce, některé slovní obraty se vyloženě nehodily.Toto nebude kniha, která se zavděčí většině. Nicméně gratuluji slečně, že se do toho dala, myslím, že má slušný potenciál.
Knihu jsem přečetla za dvě hodiny, ne protože bych ji tak hltala, ale abych se k ní už zítra nemusela vracet. Ne, že by to byla taková hrůza, ale prostě od začátku mi něco nesedělo, nezaujalo mě to, nechtělo se mi to vůbec luštit.
Na první pohled se mi kniha jevila jako od autorů "mladí rozhněvaní muži", což dle mého autorka chtěla docílit. Téma zvolené super, vlastní uzavřenost ve strachu z reálné hrozby. To mohlo fungovat dobře. Ale jazyk místy pokulhává, stejně jako způsob vyprávění - neobratné výraz, místy vyšinutí z větné vazby, nelibozvučnost větných výpovědí a místy mizerná korektura. Celou dobu jsem čekala na wow efekt, něco jako Kluk který miloval Yvgennyho nebo Less - prostě, že čtu něco, co mi moc nedává, ale na konci dostanu ránu mezi oči v podobě zvratu či "aha" efektu. Možná tam byly nějaké náznaky, metafory nebo skrytá poselství, ale mě to nebavilo je hledat. Jestli tam byly jinotaje, já je neviděla.
Ve výsledku mi to připadá jako takový česká verze beatnického stylu a to prostě nefunguje. Podprůměr.
Moc pěkné - i když chvíli trvá, než se člověk začte. O rodičích a dětech, smrti a odloučení, lásce a strachu, snech a tahání za vlasy. Irving, homosexuál v padesátkách, a jeho cesta ze smutku k životu. Melancholické, s dramatem ukrytým pod povrchem. A tu a tam odstavec, postřeh, metafora, nad nimiž se zatají dech.
Ze začátku jsem měla s knihou velký problém. Byla jsem zmatená, nechápala jsem styl vyprávění a neutíkala mi. Ke konci jsem se do ní už více dostala a ke konci se na čtení a závěr vyloženě těšila. Věřím ale, že tohle není kniha úplně pro všechny. Téma je hodně náročné, ale to mě velmi bavilo. Přestože má Tapetář jen 184 stran, trvalo mi docela dlouho než jsem jí přečetla. Jediné, co sem nechápala byly španělské názvy kapitol.
Nechci hanit knihu, ale prostě to nebyl můj šálek kávy.
Tohle mi připomíná knihu od nějakého Beatníka, i když s horšími kvalitami.
Děj nebyl špatný, jen ten styl mi vadil. Vlastně mě ta kniha vadila od začátku do konce.
Čekala jsem změť různých myšlenek a pobíhajících mouder a ty bohužel přišly.
Jen se ptám:
Tohle je fakt nejlepší kniha 2019 (Knižního klubu)?
Jeden z případů, kdy jsem mírná a odpouštím autorce (respektive vypravěči) věci typu "[přirovnání] jako Brno" (když jsme v Anglii), názvy kapitol ve španělštině (proč?), odkazy na nevydané (neřku-li nepřeložené) Fuksovy knih atd., a raději se soustředím na to, co ve mně kniha vyvolává, jaký z ní mám dojem. Celkem uvěřitelný. Cením si toho, že nezvolila téma pro začínající autory mnohdy lákavé – "popíšu, jak se cítím, určitě to všechny zajímá", ale místo toho navodila atmosféru 50. let 20. st. v severní Anglii, kdy skrze Irvinga sledujeme tehdejší konzervativní společnost, vztahy s rodinou, přáteli, sebou samým. Přečetla jsem knihu na jeden zátah, bavila mě – a to se často nestává.
Na prvotinu dobrý počin. Irving je velmi zajímavý a sympatický kluk, který nám krůček po krůčku odkrývá svůj příběh. Co mi vadilo, a ráda bych si nechala od autorky vysvětlit, byly španělsky psané názvy kapitol. Pochopila bych, kdyby to bylo nějak odhaleno po přečtení knihy, jako že by se to čtenáři spojilo, ale to se nestalo. Ještě ke všemu slovo "tyvolear" nic neznamená a "seropram" je název antidepresiva, takže na mě to působí jako nepodařený pokus o ozvláštnění, který se ovšem moc nepovedl. Také motto knihy "Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality..." je zavádějící a dle mého názoru absolutně nekorespondující s obsahem knihy.
Tak příště snad jen sladit detaily, aby celek dával hlavu a patu a bude to super. Autorce přeji mnoho úspěchů do dalšího psaní!
Tak nějak nevím, co si s hodnocením počít. Čím jsem si jistá, je fakt, že kniha je průměr, nic víc a nic míň. Nahodilá změna časových rovin nebyl problém, ale zvolený styl vyprávění není úplně šťastný. Často mi Irvingovo vyprávění připomínalo dobu, ve které jsem si psala deník, a to mi bylo 13, což není moc lichotivé. Nepochopitelné názvy kapitol mohly být na konci vysvětleny. Vždyť kolik čtenářů asi umí španělsky? (Předpokládám, že jde o španělštinu.)
Knížka mě nenadchla, nepochopila jsem názvy kapitol a ani děj nebyl pro mě zajímavý.
ne, neoslovilo mě to; kromě mizerné korektury redaktorka ponechala i jazykové veletoče typu "jít si nechat vzít" a v příběhu zůstalo mnoho logických lapsů, zejména časových (čas vyprávění si na mnoha místech vysloveně odporuje), ale i v reáliích třeba hned na začátku = příběh je zasazen do 50. let, v roce 1957 si Irving v Anglii prohlíží oblíbené knihy svého dospívání - "Spalovače" a "Mundstocka" - ty ale vyšly u nás v roce 1967 a 1963; chápu, že autorka jmenuje skutečné knihy reálných autorů, které (kteří) jsou spojené/i s homosexualitou, a tím dovedně předznamenává hlavní téma svého románu, oceňuju i literární kvalitu prvotiny, ale na druhou stranu takových knih je tucty; nepochopil jsem motivaci pro jinojazyčné názvy jednotlivých kapitol (kromě toho, že autorka studuje hispanistiku)
Tapetář si nezaslouží nic jiného než 5 hvězdiček. Skvěle mi sedl způsob vyprávění. Nenuceně, jako by mimochodem Irving vypráví o sobě, rodičích a tom, co se mu vlastně stalo. Přesně tenhle styl mi připomněl Kdo chytá v žitě, ale rozhodně se nejedná o žádnou kopii. Naopak, Tapetář je jedinečná kniha, ke které se určitě budu vracet. Myslím, že všechny myšlenky nejde na první přečtení vstřebat. Pokud se chytáte nakupovat k Vánocům knihy, sáhněte po Tapetáři, nezklame.
Spojení Literární ceny knižního klubu a velmi nízkého hodnocení uživatelů (v tuto chvíli 62%) ve mně vyvolalo velkou zvědavost. A přikláním se k názoru, že autorka byla oceněná právem a že tu máme další novou zajímavou českou spisovatelku. Jen si myslím, že novele nedělá úplně dobrou službu exaltovaná druhá půlka anotace, která slibuje až příliš.
Námět novely není extra originální, přeci jen knih o homosexuálech perzekvovaných pro svou orientaci a stejně tak knih o rozkolu mezi rodiči a dospívajícími dětmi je habaděj. Ale bavila mě velmi plasticky vykreslená hlavní postava - toho kluka jsem si zkrátka oblíbila i s jeho depkami - a bavil mě způsob vyprávění, který krůček po krůčku odhaloval jeho minulost. A také práce s češtinou.
Doufám, že EL u psaní zůstane a těším se na její další knihu.
Při hodnocení váhám, ta kniha nebyla vůbec špatná, jen bohužel nejsem cílovka...
Tapetář, novinka, která vyhrála Literární cenu Knižního klubu a myslím, že právem.
Příběh dvacetiletého Irvinga, který žije v Manchesteru v 50. letech minulého století. Irving nám ukazuje svůj život, vrací se do rodného Whitby na pohřeb svých rodičů a tím i vzpomíná na vše, co ve Whitby prožil.
Knížka je celá vyprávěna právě Irvingem, který nám postupně odhaluje svá tajemství, představy i své vnímání života.
V příběhu se střídá současnost s minulostí, není to nijak odděleno, ale je to velice dobře napsané, že se v ději neztrácíte.
Nečekejte jednoduchou oddechovku, knížka Vás donutí se zamyslet.
Určitě je kniha srovnatelná se zahraniční prózou a těším se, že autorka brzy přidá další knihu.
A mimochodem je pro mě až nepochopitelné, jak něco tak vyspělého mohla napsat tak mladá holčina. Super!
Tohle mě bavilo. Taková lepší oddechovka na víkend. Jestli tohle autorka napsala už na střední, tak se těším, co napíše příště. Bavila mě nenucenost a lehkost vyprávění, i když šlo o tíživý témata. Nejvíc oceňuju (opět) jak se z lgbt tematiky nedělá hlavní zápletka (anebo není jediná), ale je tam vlastně přirozeně... Konečně! Taky mě bavil postoj hlavní postavy k sobě sama. Autorka podle mě taky hezky vykreslila postoje a pocity otce.. nechci moc spoilovat proto takto nekonkretne. Za mě fakt super a moc mě těší že mezi českými autorkami máme další skvělý přírůstek
Štítky knihy
prvotina homosexualita česká literatura 50. léta 20. století Velká Británie novely Magnesia Litera LGBT, queer, LGBT+
Nějak postrádám úplně pointu, to ale nemění nic na tom, že je to velmi dobře napsaný příběh. Velice přirozené, jemné, uvěřitelné obraty a obrazy.