Měděný jezdec
Paullina Simons
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14520/bmid_tatana-a-alexandr-medeny-jezdec-H2K-14520.jpg
5
850
850
Taťána a Alexandr série
< 2. díl >
Emotivní román o osudové lásce, která vykvetla navzdory nelítostným poměrům v době německé blokády Leningradu. V čase napadení Sovětského svazu Německem se seznámí a zamilují hrdinové tohoto románu: sedmnáctiletá zelenooká Taťána a o několik let starší nadporučík Alexandr, skrývající před NKVD svůj americký původ. Jejich láska musí překonávat strach z prozrazení, lidskou zášť, válečné trampoty a zejména hlad a utrpení během leningradské blokády. Houževnatá Táňa překoná všechny útrapy a nakonec se jí podaří uprchnout do Ameriky, Alexandrův osud zůstává otevřený. Měděný jezdec z názvu knihy představuje jak sochu Petra I., symbol nepokořeného města, tak knihu Puškinových básní plnou ukrytých peněz, nezbytných pro útěk do svobodného světa. Autorka, Američanka narozená v Rusku, vytvořila příběh o lidské sounáležitosti i nenávisti, o věčné touze po volnosti, o lásce, která vyrůstá i na úhoru. Plasticky vykreslila vyhladovělý Leningrad, vojenské lazarety i těžké střety při pokusech o prolomení blokády. Román vynikne svým ojedinělým, žensky poutavým pohledem na období mnohokrát již literárně zpracované, pohledem „z druhé strany“.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2004 , Ikar (ČR)Originální název:
The Bronze Horseman, 2001
více info...
Přidat komentář
Tato kniha bola pre mna ohromne sklamanie. Zo zaciatku som bola skepticka, predovsetkym kvoli tomu, ze mi hlavne postavy boli velmi nesympaticke, ale hovorila som si, kniha je hruba, urcite tam bude vyvoj postav. Postupne sa vojna rozpinala, nemecke vojska obopinali Leningrad a ja som citala so zatajenym dychom. So slzami v ociach som prezivali Tanin boj o zivot a o zivot svojho okolia, ktore jej napriek tomu zomieralo pred ocami. Prekazal mi jej podivny vztah s Alexandrom, a jej snaha tajit to pred Dasou - asi som egoisticka, ale ja by som, sestra-nesestra, nic netajila a nepozerala, ako sa tam spolu pelesia. A Dimitrija by som k sebe nepustila ani na dlzku ruky.
Kazdopadne, cast odohravajuca sa v Leningrade bola super, ale potom Tana utiekla. Prave to, co sa deje na vidieku uplne zabilo vsetky moje prijemne pocity z knihy. Nezmyselne hadky s Alexandrom a nasledne eroticke sceny, ktore boli rozpisane na x stranach... Cely vyvoj, ktorym postava Tane presla v Leningrade akokeby bol vygumovany, zas bola ta mala otrocka Tanecka, male decko, ktore vobec nedospelo.
Od knížky jsem měla obrovská očekávání, myslela jsem, že z ní budu naprosto nadšená, protože ohlasy kolem mě přesně takové byly.... A první část odehrávající se v Leningradu byla opravdu strhující. Sledování toho, jak člověk musel bojovat o teplo, o jídlo, dívat se, aby na něho náhodou nespadla nějaká bomba... To mě moc bavilo. Lazarevo můj celkový dojem ale úplně zkazilo..... několik stovek stran naprosto nesmyslných dialogů, samý sex, válení se, nicnedělání, řeči o ničem... myslela jsem, že ani nedočtu, ale bylo mi to líto, když jsem se dostala už tak daleko. Dočetla jsem tedy..... Na další díl se ale v dohledné době nechystám.
Čakala som bombu. Ale okrem tých vojnových v knižke žiadna neprišla.
Čerstvá "sedemnástka" Tatiana sa s rodinou ocitne vo víre druhej svetovej vojny. Blokáda Leningradu znamená hlad, zimu a strach. Úplne na začiatku vojny sa zoznámi s poručíkom Alexandrom. Keď ho však dovedie domov, zistí, že on s jednou Metanovovou ženou už chodí - s jej staršou sestrou Dášou... a to je úvod k dlhému, spletitému príbehu na pozadí vojny. Alebo skôr vojna je na pozadí tohto príbehu. Aspoň v Medenom jazdcovi.
Blokáda Leningradu a ako si s ňou poradili či neporadili jednotliví členovia Táninej rodiny a ich najbližšie okolie je vynikajúco napísané. Za mňa jednotka s hviezdičkou. Samotný príbeh Tatiany, Dáše a Alexandra, to už bolo horšie. Myslela som si to úplne na začiatku a názor som v podstate nezmenila až do konca (úplný záver to jemne zmiernil). Mnoho konaní hlavných hrdinov ma však absolútne rozčuľovalo a nemyslím, že sa úplne všetko dalo ospravedlniť vojnou.
Štýl bol prudko čitateľný, dala by som menej erotických scén, ku koncu ma to už rušilo.
ďalej SPOILERY
Huraaa začala vojna, mám ísť niečo nakúpiť pre celú rodinu. Ale veď nevadí, mám skoro sedemnásť, svet je gombička a vojna isto neutečie. Keď neevakujeme, je čas, prečítam si ešte knižku... ach, prišla som neskoro do obchodu. Nevadí, idem do ďalšieho... huraaa aha zmrzka. Mám krásne šaty, topánky na opätkoch, sadnem na lavičku, zjem zmrzku, čo tam po vojne a zásobách! Povozím sa autobusom a dajako bude!
To FAKT?
Ok, zamilovali sme sa. Ale on chodí s mojou sestrou. Chce jej to čestne povedať, aby sme mohli byť spolu. Ale nieee, ja budem strašne čestná a prenechám jej ho. Ale potom s ním budem chodiť na prechádzky a dostaveníčka po celom Leningrade a aj tak na neho budem hádzať očkom...
Kvitujem Tánino dospievanie počas vojny.
Aj keď spolu nechodíme, aj tak po sebe ručíme a furt sa budeme hádať. A to nám ostane, aj keď všetci umrú a ostaneme si len sami dvaja pre seba. Všetko skomplikujeme už v tak dosť ošemetnej situácii, pomedzi to sa riadne dohádame a keď už si to môžeme dovoliť, tak budeme spolu tráviť celé dni a noci v posteli. Občas to prestriedame hádkou, pri ktorej budú triesky lietať, aby sme sa do postele zas vrátili.
Koniec bol lepší, Alexandrove pohnútky asi celkom chápem, lebo Táňa by zas dačo vyviedla a miesto toho, aby šla preč z toho pekla, by sa hrala na hrdinku.
Nemám slov. Je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Příběh Taťány a Alexandra mě dostal, na konci jsem si i poplakala. Nemůžu jinak, nez dat pět z pěti, kdybych mohla dám i víc. Jednoduše láska na první přečtení.
... Některé momenty v knize byly tak impozantni, že jsem musela přestat číst, abych se mohla nadechnout... Jedna kniha, stovky pocitu.
Kniha se vymyká průměru. To musím uznat. Četla jsem ji několik dnů po sobě, protože se v ní nedalo přeskakovat a chtělo to poctivé a pozorné čtení. Autorce se podařilo vystihnout širokou ruskou duši, Taťána byla na jedné straně submisivní a pokorná, ale současně dokázala být úporná a vášnivá. Blokáda Leningradu je strašná historická záležitost, chování jedotlivých postav se nedá hodnotit běžnými měřítky, protože tam šlo o holý život. Smrt vyhladověním, když je naší největší metou vypadat hubeně:), je nepředstavitelná. A přece reálná, kolik lidí tam z hladu jedlo hlínu z okolí jatek! No, a Tánina velká láska, Američan Alexandr, je rytíř bez bázně a hany. Celá kniha je vlastně ve znamení velké touhy a odříkání a pak, až se ti dva konečně našli, se zas všecko točí kolem ustavičného milování. Křivák Dimitrij dvojici pronásleduje a vydírá, doufala jsem, že špatně skončí hned na začátku knihy, a ono ne. Takže: kniha je pěkná, poutavá, zajímavá i romantická, ale podruhé ji číst nebudu. Je to až příliš upovídané, dialogy a duševní pochody hrdinů jsou pro mě zničující, jak je to pořád dokola.
Tak já jsem jedna z mála koho to nedostalo. Přečetla jsem asi sto stránek a měla jsem té nádhery dosti. To nejdůležitější jsem se ale dozvěděla. Rusové, a to všichni bez rozdílu, jsou malí, krpatí, smrdí a rozumu mdlého. I Taťána, která, co si budeme nalhávat, nebyla žádná myslitelka, když uviděla urostlého a voňavého Alexandra, hned jí bylo jasné, že to musí být cizinec. Je divné, že ostatní to nepoznali a dokonce se stal důstojníkem Rudé armády. Co se týče hlavní hrdinky, tak ta byla opožděná jak fyzicky, tak psychicky. V sedmnácti neuměla nakupovat a při prvním setkání s Alexem se pokypala zmrzlinou. Tím nám autorka taktně naznačila, že je to dítko prosté a nevinné. Také jsem nepochopila, že ihned po vypuknutí války, všichni trvali na tom, aby si bratr od Táni co nejrychleji sbalil ranec a odjel do nějakého tábora. Z autorčina vyprávění vyznívá až dojemná snaha sepsat veledílo, ve kterém ukáže, jak hloupí a nemožní jsou Rusové, zatímco Američané jsou prostě boží. Bohužel ona sama je jen Ruska a asi proto napsala jen velmi rozsáhlé nic.
Pááni,naprosto skvělý příběh. Párádně jsem si to vychutnala a hned se pouštím do dalšího dílu. Pohádková láska a za tak hrozných podmínek. Koho by to nedostalo.
Velmi čtivá Ruská sága. Autentický popis blokády Leningradu. A kdo by nechtěl prožít tak velkou lásku.
Neuvěřitelná kniha! Začetla jsem se okamžitě a nebyla jediná chvíle, kdybych se u knihy nudila. 726 stran uteklo jako nic. Velice silný, drsný a strhující příběh lásky dvou lidí a k tomu všemu skvěle a čtivě napsaný. Myslím, že lepší knihu jsem nečetla a jsem moc zvědavá na pokračování! Kdybych mohla dát hvězdičku navíc za výjimečnou knihu, bez váhání bych jí dala právě této knize.
Tahle kniha pro mě opravdu znamená hodně. Několikrát mě přiměla k slzám a strachu před tím vším, co se té doby dělo v Rusku. Chvíli se usmíváte a pak zase pláčete, to je Měděný Jezdec.
Vzdávám čest Taťáně, která přežila nemožné a pevně bojovala a to nejen za sebe! Jednoduše mě tento velkolepý příběh plný emocí uchvátil, těším se na další díl!
Nemohla jsem se začíst a myslela jsem, že knihu odložím. Neudělala jsem to a jsem ráda. Krásná kniha. Zkusím i další díl.
Přemýšlela jsem nad komentářem, ale již to za mě vyjádřila knihomolka62. Naprostý souhlas.
Akorát jsem Měděného jezdce dočetla a jsem tak plná dojmů, že ani nevím zda dokážu dát dohromady kloudnou větu. Naprosto skvěle autorka vystihla bitvu o Leningrad z pohledu Leningradského obyvatele. Ukázala co s lidmi dělá válka. Bylo to tak syrové. Taťánu jsem občas nechápala, ale autorce se podařilo nejen u Taťány úžasným způsobem přiblížit čtenáři své postavy tak, že jsem kolikrát měla pocit, že zatajuji dech jako Taťána, že cítím bezmoc či že se raduji ze zmrzliny s příchutí crème brûlée. Byl to opravdu silný příběh dvou lidí, kteří by za sebe zemřeli na pozadí 2. světové války v prostředí Sovětského svazu. O to neskutečnější pro mě bylo období v Lazarevu, která na knihu trochu zbytečně vrhá stín. A snad i to, jak hlavní hrdinové neustále neuvěřitelně přežívají sami sebe, ale čert to vem.
První půlku knížky jsem si fakt užila. Vyhovoval mi poklidný styl vyprávění, hltala jsem popis válečného Leningradu, s napětím očekávala, co přijde dál. Nevadily mi roztahané scény, dialogy prakticky o ničem ani přehnaný počet stránek. To všechno k velkým ruským klasikám prostě patří a dodává jim speciální atmosféru.
Zlom pro mě přišel v Lazarevu. Přidávám se k zástupu moralistů, kterým kapitoly připomínající sluníčkovou modifikaci Fifty Shades přišly naprosto zbytečné a za hranou. Navíc jsem měla dojem, že od té chvíle z knížky téměř vymizely jiné postavy a obsah se zredukoval na Alexandrovy a Taťániny neurčité rozhovory omílající pořád to stejné dokola. A takhle to vlastně skomíralo až do poslední stránky.
Druhá věc, která mi vadila, byla nepromyšlená psychologie postav. Ty se podle mě často chovaly nelogicky nebo v rozporu se svou povahou. Prostě udělaly to, co se autorce zrovna hodilo do děje, ačkoliv to k nim třeba úplně nesedělo.
A zapomenout nemůžu ani na jazyk, kterým je kniha napsána. Těžko říct, zda to zavinil český překlad, ale po literární stránce se žádná sláva nekonala. Škoda.
Takže abych to shrnula: skvělý nápad, zajímavé prostředí, strhující zápletka. Rusové ty velké lásky prostě umí. Akorát řemeslné provedení notně pokulhává. Další díly si přečtu, zajímá mě, jak se bude příběh vyvíjet dál. Nicméně na poličku k oblíbeným knížkám Měděného jezdce asi nepostavím.
Moc jsem se na tuto knihu těšila, ovšem byla jsem z ní velmi zklamaná. Styl psaní mi připomínal unylé dívčí romány, které mne nebavily ani jako dvanáctiletou, oba hlavní protagonisté jsou víceméně protivní. Nejlepší částí knihy byla jistě Blokáda, kdy tou nejvíce vzrušující věcí už nebylo to, že se o sebe Taťána a Alexander otřeli holými pažemi pod zraky rodiny. Nejslabší částí bylo neumělé lehké porno v Lazarevu. Celkově byla kniha plná zbytečných scén a dala by se hravě zkrátit nejméně na polovinu. Další knihy v sérii rozhodně číst nebudu. Hlavně proto, že když jsem to promyslela, uvědomila jsem si, že vztah Alexandra a Taťány je strašně nezdravý, založený na lži, a z jeho strany patologicky obsesivní.
Tak trochu se mi splnil sen. Přála jsem si, abych mohla být svědkem vývoje hrdinky, či hrdiny, za strašlivých událostí. Vidět jak se promněnuje a formuje její/jeho osobnost. Tento příběh to dokázal. Nedokázala jsem knihu ani číst na "jeden zátah". Naopak jsem ji musela číst pomalu a pozvolna, protože to, co se dělo v knize se skutečně dělo, a bohužel i děje.. Vše tak blízká minulost, až je to strašlivé. Nechápala jsem jak někdo mohl zemřít za chůze, jen tak, že mu došla energie, jeho život prostě vyprchal. Trochu jsem za to i ráda, protože kdybych takovou věc chápala a rozuměla jí, znamenalo by to, že jsem si tím vším prošla. Některé části knihy mi přišly jako laciné porno..ale tak dobře, nebylo toho tolik. A pak je tu Tánina láska k Šurovi. Upřímně mi přišla jako fanatická milovnice. Bezohledně si šla za svým, přesvědčená, že jedná správně, že jen ona má pravdu, absolutní. Jako Sověti.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Rusko milostné romány Sovětský svaz Leningrad blokáda
Autorovy další knížky
| 2013 |  Měděný jezdec |
| 2013 | Taťána a Alexandr |
| 2013 | Letní zahrada |
| 2015 |  Bellagrand |
| 2016 | Ledové objetí |
Naprosto úžasná knížka!!! I přesto, že chvílema je to takové táhlé, jsem knihu přečetla jedním dechem. Kniha je skvěle napsaná takovým tím způsobem který vás vtáhne do děje jako by jste ho samy prožívaly a tohle přesně mám na knížkách ráda. Tolik pocitů, které ve mě tento děj vyvolal, jsem nečekala. po tom všem, čím si prošly, si myslím, že Lazarevo bylo nevyhnutelné, pro takové to naše zklidnění duše, abychom byly připraveni na další emocionální výbuch. Konec pro mě byl naprosto dokonalý, naprosto chápu Alexandrovy činy, asi bych to udělala stejně. Každopádně bylo mi až do breku, že když se konečně daly dohromady, se musely rozloučit, i přesto že jsem věděla že kniha má pokračování a když je pokračování, znamená to že se zase dostanou k sobě, jsem nemohla odolat smutku, který jsem pociťovala společně s nimi. Dalo by se napsat že je to dokonalý romantický příběh nebýt té skutečnosti že se tam vyskytoval hnus s názvem komunismus. Také to, jak tam bylo dopodrobna popsané, v jakých podmínkách lidé žili, jak s nimi bylo zacházeno, a hlavně, jak se trestali, je to až k neuvěření že se tohle doopravdy stalo. Kniha odemně má samozřejmě pět hvězd, protože ohodnotit ji hůř, by byl hřích.