Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491447/bmid_tater-z-osvetimi-9wt-491447.jpg
4
4415
4415
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Nemůžu si pomoct, ale hlavní postava je mi nesympatická a mnohé antižidovské čtenáře může dokonce utvrdit k nenávisti vůči Židům. Tábor je zde popsán jako běžné vězení, které se dá v pohodě přežít, hrůzy jsou shrnuty do dvou vět a jde se dál. Hlavní hrdina podplácí všechny esesáky, kápa, dělníky z venku bez jakéhokoliv strachu a má privilegia, o kterých si může nechat zdát kdejaký Němec, esesák....tatér je se všemi kamarád, který má neomezené možnosti....Tím samozřejmě nezpochybňuji hrůzy holokaustu, ale kniha je neosobní. Mengeleho děvče je kniha, u které běhá mráz po zádech. Oproti Tatéra si člověk opravdu uvědomí, jaká zvěrstva lidé zažívali. Nevytýkám tatérovi, že jeho život byl těžký, nicméně zpracování mě neoslovilo...
Stokrát promleté téma zde nepřináší nic tak převratně nového, i když je kniha čtivě napsaná.
Za chvilku přečtené, psané velmi jednoduše, takže se čte rychle, ale stejně jako @Sandor pode mnou mám ze sebe trochu provinilý pocit, že se mě hrůzné téma úplně nedotklo. Připadalo mi to jako románek, trochu nechápu vysoké hodnocení.
Knížka se četla sama - hrozně čtivě napsaná! Ale po dočtení mám ze sebe až špatný pocit. Asi ani jednou jsem neměl pocit, že se nacházíme v tom nejhorším pekle ve kterém člověk kdy mohl být. Pocitově jsem na tom byl asi podobně, jako když jsem koukal na Shawshank. Vězení, přísná stráž, ale vůbec z toho nedýchala atmosféra zmaru, beznaděje a utrpení. Dovedu si představit rozhodně důstojnější zpracování tématu holokaustu...
Tohle jsem teda musela vzdát. Občas mi to přišlo jako sloh dětí ze základní školy. Styl psaní byl tak jednoduchý a plytký, že vlastně vůbec nechápu ta vysoká hodnocení. Příští knihu o holokaustu budu muset vybírat o mnoho pečlivěji.
Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě. Nejsem fanoušek tohoto tématu - tak nějak necítím potřebu o těchto hrůzách číst. Spousta lidí si stěžuje, že tato kniha nešla do hloubky, tábor je popisován hodně povrchově, bez emocí. Někdo, kdo o holocaustu nic neví, by mohl získat dojem, že to ani tak strašné nebylo. Já jsem za sebe ale byla ráda, že nás autorka těch emočních ždímaček ušetřila. Knihu hodnotím kladně, jsem ráda, že jsem se dozvěděla příběh tohoto může a ráda si přečtu něco dalšího i o osudu Cilky.
Bohužel já si nikdy neoblíbím toto téma. V poslední době mi přijde, že se stává tématika koncentračních táborů velmi oblíbená, a ten velký židovský boom odstartoval právě Tatér. Chápu, že by měl historii každý znát, to v žádném případě neodsuzuju, ale nechápu fascinsci ani neustále připomínání téhle hrůzy.
Velmi čtivě napsaný příběh, který mi ale víc než pravdivý odraz oné doby připadal jako "líbivý" román. Pokud je to ale to, co očekáváte a chcete si trošku pobrečet, moc doporučuji. Čte se opravdu rychle a styl psaní je hodně líbivý :)
Smutné čtení o smutné době ???? ale s "dobrým" koncem a nadčasovým posláním ????.
Kniha se četla velmi dobře. Ačkoli mi přijde velmi důležité připomínat a neustále aktualizovat informace o hrůzách z táborů, tahle kniha nepřidala nic moc nového. Vlastně je to "jen" další romantický příběh v hrůzách. Historické nepřesnosti bych v beletristickém díle i přesla, ale tady docela dost bijí do očí. Knihu jsem si zakoupila a teď si říkám, že jí ve své knihovně opravdu mít nepotřebuji. V tomto případě marketing opravdu přestřelil.
Většina důvodů, proč tato kniha není dobrá, je už zmíněná v předchozích komentářích, přesto si neodpustím pár vlastních dojmů. Historické nepřesnosti, na které mnozí upozorňují, by mi ani tak nevadily. Stále jde pouze o beletrii, ne literaturu faktu. Život v Osvětimi a Březince se tu sice podobá pobytu na letním táboře s poněkud horšími podmínkami a krapet nevrlými vedoucími, ale pozice tatéra byla údajně privilegovaná, takže se zřejmě mohl mít o něco lépe než ostatní vězni.
Problém jsem měla hlavně s autorčiným zpracováním. (Jak moc výsledek ovlivnil překlad, to si netroufám odhadnout.) Ačkoli to pro Laleho byla v koncentráku docela pohoda, až na to, že občas esesák někoho srazil pažbou pušky k zemi nebo prostě pár lidí zastřelil, páč měl "blbej den", určitě musel bojovat se spoustu myšlenek. Cituji: "V jeho nitru přitom zuřilo úplné inferno pocitů." Kromě toho, že padne tato věta jako vytržená z edice Harlequin, autorka s pocity nijak dál nepracuje, prostě popíše situaci a jde dál. Lale pro mě proto zůstává plochou postavou bez hlubších emocí, jen mu občas steče slza, mísící se na tváři s tajícími vločkami sněhu. Nebo popelem, co padá z krematorií. Tak. A jedeme dál. Žádné dlouhé rozpitvávání, hoďte tam další toporný nicneříkající dialog a šup na další kapitolu. Pokud se v knize náhodou objeví nějaká vypjatá situace, pak je podána tak neuvěřitelně neosobním tónem, že jsou útrapy hlavních postav čtenáři bohužel docela lhostejné. Alespoň já si k nim nedokázala vytvořit vztah. Emoce ve mně celé vyprávění vyvolalo asi stejně úspěšně jako dabér sv. Šebestiána, když poté, co mučedníka probodl houf šípů, řekl ono památné: "Au."
Výše uvedené jsem si poznamenala po přečtení první poloviny knihy. Když jsem se ale dostala až na konec, musím uznat, že několik posledních kapitol, které popisují návrat hlavních hrdinů na Slovensko a jejich další osudy, mě chytlo, ačkoli je vše popsáno dost stručně. Nejlépe na celé knize pak hodnotím doslov psaný synem Garym, který zní velmi upřímně a konečně v něm jsou cítit nějaké emoce. Možná taky částečně odpovídá na moje připomínky kvůli málo procítěným popisům života v koncentráku - Laleho tyto události zasáhly tak silně, že jeho vyprávění zřejmě opravdu bylo velmi strohé.
Nicméně si myslím, že autorka si s příběhem mohla poradit líp. Strašně je z toho cítit, že mělo jít o scénář k filmu. Navíc ty kostrbaté dialogy. A věty jak z podřadné červené knihovny (viz inferno výše). I to dojemné shledání na konci bylo jaksi odfláknuté, ale dokážu si představit ten zamýšlený filmový happy end. Jedno oko by nezůstalo suché!
Několikrát jsem Tatéra odložila s tím, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na očividně přeceňovanou knížku. Nakonec jsem to dočetla z toho nejblbějšího důvodu, který existuje. Kvůli splnění čtenářské výzvy. Takže uznávám, bič jsem si na sebe upletla sama. S čistým svědomím však knihu nedoporučuji, obzvlášť jste-li fanatický znalec událostí 2. světové války a nepotrpíte si na romantické příběhy psané jednoduchým slohem. V opačném případě byste zřejmě mohli být cílovka.
Jednu hvězdu přidávám čistě jen za synem psaný doslov.
Tato kniha je důkazem, jak silně prodává marketing a reklama. Druhá sv. valka a holokaust je mým nejčtenějším tématem a toto je jednoznačně nejhorší kniha a první a jediná kniha, kterou jsem do konce ani nedočetl. Hrozná nuda bez emocí. Kniha mě absolutně nechytla a štve mě, že taková blbina je ve všech knihkupectvích vystavena na nejlepších místech. Je to pouze marketing a já lituji svých peněz a že jsem naletěl! Pokud chcete kvalitu doporučuji knihy např. Utekl jsem z Osvětimi (Vrba) nebo Mengeleho děvče. Pokud chcete ten nejsilnější Osvetimsky vyvar tak Továrna na smrt (Kraus a Kulka), ale to je už pro opravdu otrlé...
Přestože mě kniha v období, kdy vyšla nesmírně zaujala, jakmile jsem si ji pořídila do knihovny nějak jsem se k ní nemohla "dokopat". Nakonec se tak stalo díky výzvě, protože to je jediná kniha o holokaustu, kterou doma mám.
Upřímně jsem od ní čekala mnohem, ale opravdu mnohem více. Čekala jsem svíravou atmosféru koncentračního tábora a dostala jsem... Hm, já vlastně ani nevím. Rozhodně to, ale nevyvolalo ty emoce, které jsem očekávala. Bála jsem se, že budu jediná, kdo to tak má, ale naštěstí dle komentářů tomu tak není. Oproti Schindlerově seznamu, který jsem poslouchala jako audioknihu, opravdu slabý odvar. Škoda.
Pokud si chcete přečíst kvalitní knihu odehrávající se v koncentračním táboře, tato to rozhodně nebude. Po jejím přečtení chápu, že někteří lidé mají zcela zkreslené představy o holokaustu jako o nějaké "nepříjemnosti", která nás v minulosti potkala. Četla jsem kvůli výzvě, více knih od autorky nebudu pokoušet. Síla příběhu mimo jiné záleží také na schopnosti vypravěče. Zde se to hrubě nepovedlo.
21%
Lale nezvedl oči. Jen sáhl po papírku, který mu podávala nějaká dívka. Těch pět čísel měl přenést na její předloktí. Číslo už měla, ale vybledlo. Do kůže jí vbodl jehlu a udělal trojku.....
Příběh je plytký a vysoce nevěrohodný, postavy ploché. Holocaust je tady popsán jako něco nepříjemného, ale když se chce a přeje štěstí, tak jako Lalemu, je to docela v pohodě. Kniha není nijak čtivá, situace se opakují pořád dokola, tetování, kšeftování, setkání s Gitou.
Nepovažuji tuto knihu za zdařilý počin, pokud ji neberu jako pohádku. Jinak bych to považovala za výsměch holocaustu. Knih o koncentračních táborech bylo už napsáno hodně, po nějaké pauze si přečtu další, snad bude lepší než tato.
V tomhle případě by možná bylo lepší nejdříve přečíst doslov. Ten totiž trochu vysvětlí, proč je příběh psaný takovým zvláštním způsobem. Snad prvně od základky jsem si vzpomněla na "vyprávění". Občas jsem překlikávala mezi kapitolama, jestli mi někde jedna, dvě nebo deset neutekly a i hloubkou mi přišel příběh spíš jako ze základky... V průběhu čtení jsem si říkala, jaká je to škoda a jaký je to nevyužitý potenciál, možná to byl ale záměr autorky, pojmout knížku hodně pohledem autora, místy povrchně, chaoticky... A třeba z toho těch několik románů, na které by to mohlo být, jednou někdo napíše :-). Prý byl Tatér původně psaný jako scénář - to by byl myslím dobrý směr :-). Jinak ale děkuju za zase "trochu jiný příběh".
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Krásná kniha na toto téma. Dobře se čte a je fajn vidět to pohledem někoho, kdo v koncentračním táboře byl.