Tati, tobě přeskočilo
William Saroyan
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144938/bmid_tati-tobe-preskocilo-8zz-144938.jpg
4
184
184
Každodenní život v domku na pobřeží a originální ovzduší mužské domácnosti popisuje autor očima svého syna, vypráví o nejvšednějších věcech, které se pak stanou předmětem malé filozofické úvahy o životě a životních hodnotách. Moudrost a poezie textu nedovolí, aby kniha dostala nepříjemný didaktický ráz, třebaže je vpodstatě knohou o výchově dítěte... celý text
Přidat komentář
Jedna z mých nejoblíbenějších povídkových sbírek, k niž jsem se letos už po třetí v životě vrátila a moc jsem si ji užila. Vypravěč je vtipný, milý a má skvělý pozorovací talent. Moc dobře se jednotlivé příběhy čtou.
Útlá knížka, ale tolik důležitého o životě se z ní člověk dozví... Nedá se přečíst za jedno odpoledne a to je dobře. Člověk nad textem přemýšlí, vrací se dozadu, možná přemítá nad svým dětstvím. Zdánlivě jednoduché, ale krásné čtení.
Milé, zábavné a inšpirujúce. Nie len pre otcov. Neverte komentárom, že "nikterak obohacující". Podobne ako v Tracyho tigrovi, stačí len trochu nakloniť hlavu, priškúliť oko a otvoriť dvere na svojom čele.
Tie, ktoré väčšina z nás zavrie okolo 18-teho roku svojho života ;)).
Mám nejstarší vydání a patří k mým oblíbeným. Saroyan to psal, když bylo jeho synkovi 10 (1953), jemu bylo 10 v roce 1918 a i já mám osobní prožitek, jak jsem si uvědomil, že mi je už 10 let (už dávno, ale dobře si to pamatuji bylo to v naší ulici, najednou jsem se zastavil a uvědomil si, páni, vždyť už mi je deset! Ten okamžik poznání vidím jako dnes.). Předešlý komentář je o tom, že onen čtenář již zřejmě není ve věku deseti let, a proto čeká, že vztah otce a syna má být úměrný vlastnímu věku, ve kterém se nalézá, nebo to má sám jinak. Rozpravy jsou naprosto kouzelné, probůh, jaké jiné řeči byste chtěli vést s desetiletým klukem? Mému otci bylo 10 v roce 1923 a žádné praštěnosti jsem se od něj nedočkal, ani když mi bylo 10 anebo později Sám jsem praštěnej dost, a tak se mi zdá tato kniha půvabná------
Dlouho jsem čekal, než si "Tati, tobě přeskočilo" přečtu, ale čekání se nevyplatilo.
"Tati, tobě přeskočilo" je soubor filozofických úvah mezi otcem a synem, které nejsou nikterak obohacující. Úvahy jsou docela přihlouplé a triviální, najdou se sice výjimky, ale většina z nich je zvláštně stylizovaná. Děj to nemá žádný, což mi nevadí, ale nedokážu se smířit s tím, že vztah mezi otcem a synem je suchý a nezajímavý. Právě od vztahu otce se synem jsem očekával něco víc. Celkově to na mě dělá dojem, že se ti dva ani moc dobře neznají a žádný pořádný vztah mezi sebou nemají.
Milé dílko. Kratičké kapitolky „psané“ desetiletým synem, který bydlí s tátou spisovatelem. Z textu jemně vane jejich hezký vztah, rozpustilost i moudrost, kterou táta nenásilně synkovi předává tím, že spolu hovoří a nutí ho o věcech přemýšlet. Třeba když synek při přípravě večeře přijde s nápadem ukrást v bance dolary a pak je spočítat a táta mu místo toho dá za úkol napočítat 99 fazolí:
„Už jsi dopočítal?“
„Ano, jedenáct hromádek po devíti celých fazolích, tady těch sedm je zlomených nebo naštípnutých, tyhle tři mají popraskanou slupku a tyhle dvě nabobtnalou slupku.“
„A co ti to všechno říká?“
„Že se žádná fazole nepodobá přesně druhé fazoli.“
„Co ještě?“
„Že se nejspíš ani jiné věci nepodobají přesně jedna druhé.“
„Výtečně. Teď si můžeš vzít krátké kalhoty, jít na pobřeží a počkat tam na mě.“
---
Možná si při čtení řeknete, že by nebylo špatné, kdyby se lidé víc zamýšleli, třeba jako tihle dva. Že by pak nebyli tak odpojení. A že by mohlo být na světě líp.
No nic zvláštního tedy. Přijde mi, že tohle bych s klidem napsala taky, akorát s tím rozdílem, že by to zřejmě nikdo nečetl. Zajímalo by mě, jak byly autorovy knihy přijímány, když ještě nebyl tolik známý.
A nebo to prostě není autor pro mě. Tracyho tygr se mi taky nelíbil (I když tam byl alespoň příběh). Hodně lidem se jeho knihy líbí. Tak nevím. Každý máme svůj vkus.
Hodně mi vadilo i to, že chlap - otec malých dětí - si nenajde jinou práci, když svým psaním/nepsaním nic nevydělá. Sám se chová jak malé dítě a nedává dobrý příklad. Už v první kapitole 'Kniha', kde poučuje ženu, jak má vařit z mála, bych ho zabila.
Soubor krátkých úvah a rádoby deníkových/myšlenkových záznamů. Některé jsou za plných 5 hvězdiček, ale většina je nemastná neslaná. Nedařilo se mi číst na zátah, vždy jsem si před spaním přečetla jen pár příběhů.
Drobná knížka, příjemná např. na ukrácení čekání, ale systematické čtení mě nebavilo. Ano, je to takový poetický příběh o několika společných dnech chlapce a otce filozofujících tak nějak o všem, ale chyběla mi nějak motivace číst dál.
Ti dva jsou spolu štastní i bez peněz.
Moc milé povídání, milá knížka. Něco jako Malý princ....
Na velke knihy netreba vela stran.
Odpozorovane a prezite, zasadene do jednoduchych viet a plneho zivota, v ktorom je najdolezitejsia laska, empatia a sem-tam nejake to jedlo. Otcovia su velke deti, ktore sa so zivotom a zodpovednostou zan pasuju najradsej v rozhovoroch. Krasna, blizka kniha.
Knihu jsem četla asi před rokem zásluhou čtenářského deníku mladší sestry. Moc pěkná kniha, občas mi některé části přišly zdlouhavé či kapku zbytečně roztáhlé plus mi vadilo, jak nezodpovědně se otec choval (spisovatel na volné noze, který nějak rezignoval na psaní). Úvahy a rozhovory malého chlapce s tatínkem poměrně obohacující. Četba mě vedla k zamyšlení, jak děti dokáží přemýšlet a upřímně sdělit to, co si myslí, což hodnotím jako kouzelné.
Dětsky krásné ( ale mnohdy i dospělé ) myšlenky a nápady desetiletého kluka, kterému zdatně sekunduje otec s duší dítěte..
Milé, pohodové počteníčko k zamyšlení.
"Co je začátek?"
"Já."
"Kdy je začátek?"
"Když se ráno probudím."
"Kdy je konec?"
"Když se ráno už neprobudím."
"Co je mezi začátkem a koncem?"
"Já."
"Kdo jsi?"
"Hrome, copak já vím? Ty mi to pověz, tati."
Nijak mě to nenadchlo. A filozofické řeči táty mě vytáčely, asi jsem v tom nenašla to kouzlo, kdyby mi takhle rodiče odpovídali na moje dětské otázky, asi bych byla hodně vyšinuté dítě... Ale jim to tak asi vyhovovalo a vztah měli pěkný, no.
Mne sa táto knižka osobne veľmi páčila, niektoré rozhovory otca so synom boli na zamyslenie, ale celé to bolo také pohodové čítanie.:D
Rozhovory otce se synem. Žádný dramatický děj, prostě jen takové milé povídání dvou lidí o mnohdy až absurdních tématech.
Pohodové čtení, jednoduše hezké, o obyčejných věcech kolem nás. Pobavila mě "psí tlama".
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1980 |  Tracyho tygr |
| 1981 | Léto na krásném bílém koni |
| 1998 | Tati, tobě přeskočilo |
| 1958 | Odvážný mladý muž na létající hrazdě |
| 1998 | Mami, mám tě ráda |
Milá jednohubka, co se příjemně čte.