Téměř jasný případ
Jan Cimický
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297475/bmid_temer-jasny-pripad-juK-297475.jpg
4
24
24
Mordparta komisaře Hladíka série
< 6. díl >
V atmosféře strachu před duševně nemocnými, kteří v poslední době zabíjeli, se v parku na okraji města najde tělo staršího muže. V jeho těle jsou zabodány závodní šipky. Podezření vede přímo k duševně nemocnému muži, který bydlí ve stejném domě jako zavražděný. Jedná se o nápadného a dlouhodobě nemocného schizofrenika, obviňujícího své sousedy ze surových a zákeřných útoků těmi nejbizarnějšími způsoby. Je především zaměřen na rodinu zavražděného muže. V domě a okolí se ho lidé bojí. Média se této verze okamžitě chopí a vzniká další hysterie kolem duševně nemocných. Mordparta vrchního rady Hladíka by podle všech známek měla mít snadnou práci: vrah je od začátku jasný. Ale situace se mění a pozvolna ladíka Hladíka vznikají pochybnosti. Jednoznačnost usvědčení pravděpodobného viníka slábne. Vyšetřování případu ovšem komplikuje zjištění, že podezřelý žil několik měsíců se svou mrtvou matkou… Dokážou kriminalisté a zejména jejich mladičká posila, doktorka psychologie Sulková, najít pravdu? Nenechá se svést nejjednodušší cestou a nepodlehne mediální masáži, která vytváří děsivý obraz šíleného pachatele? Příběh nabízí krok za krokem trpělivé rozplétání zdánlivě jasného případu a zároveň ukazuje i trápení, které prožívá v realitě duševně nemocný, pronásledovaný sluchovými halucinacemi.... celý text
Přidat komentář
Tentokrát to bylo podstatně lepší než autorovy jiné knihy z nedávné doby (zejm. Blanický rytíř, to bylo strašné), mělo to nějaký děj, jasnou linii a nakonec i ten závěr se mi líbil. Autor se nezapře se svou profesí psychiatra, kdy ji i do knihy výrazně promítal (včetně svých názorů na přístup k psychiatrickým pacientům), což ale určitě není na škodu. Příjemné počtení na cestě do práce a zpět.
Samozřejmě se jedná především o kritiku přístupu společnosti k duševně nemocným a o hodnocení jejich zodpovědnosti za svoje činy. Maličko jednostranný pohled, pokud uvážíme, kolik duševně nemocných řidičů se v poslední době vyrojilo. Nechci nikomu radit, pouze konstatuji, že by se švec měl držet svého kopyta a psychiatr svých nemocných. Napsat dobrou knihu je přeci jen něco jiného, nicméně tuto jsem se zájmem dočetl, což se mi u mnoha jiných tak úplně nepovedlo.
Žádná akční ani standardní detektivka, jak si ji představuji, to není … Hned na začátku nám autor nabízí mrtvolu a zároveň podezřelého, duševně nemocného člověka, jemuž je věnována ½ knihy (rozhovory na psychiatrii, rozbor jeho duševního stavu apod.). Postupně vyplouvají na povrch nejasnosti v případu a čtenáři je jasné, že vrahem je někdo jiný (a čtenář ví, kdo to je). Autor v podstatě využívá žánr detektivky k tomu, aby sdělil něco jiného – pohybnosti o legislativním rámci péče o duševně nemocné, manipulace médií v souvislosti s případy, kdy je podezřelý z trestného činu či viník duševně nemocný, vč. navozování strachu lidí z duševně nemocných a přiblížení duše a myšlenek takto nemocných lidí. Nic z toho mu nemám za zlé, ale chvílemi dost „tlačil na pilu“.
Co na knize oceňuji: 1. je zasazena do reálného českého kontextu (odkazuje českou a unijní legislativu i na skutečné události podobného rázu v Uherském Hradišti – střelec v restauraci, nebo ve Žďáru na Sázavou – ubodání studenta ve škole, atd.); 2. popisy duševních pochodů psychicky nemocného, což nutí k zamyšlení i z druhého úhlu pohledu; 3. většina knihy je v dialozích.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vražedná past |
| 1980 | Poslední zastávka smrt |
| 2002 | Oběti života |
| 1976 | Případy doktora Dvořáka |
| 2005 |  Nevěry II |
Byla to má první kniha od pana Cimického a asi to byla správná volba. Autor vychází ze svého prostředí, ve kterém se vyzná, proto popisy posudků a stavů pacienta - podezřelého jsou velmi realistické. Určitě by se dalo něco vytknout, ale byla to docela dobrá "oddechovka" a se zájmem jsem ji přečetla až do konce. Nejsem si jistá, že to byla kritika českých i unijních předpisů i když se z nelibosti o tom autor zmiňuje, Spíše v tom vidím velkou kritiku přístupu novinářů, chtějících za každou senu otisknout senzaci a obecně lidského myšlení, které se tak lehce nechá zviklat názory jiných.