Temná dcera
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538284/bmid_temna-dcera-6640c0afe85fa.jpg
4
385
385
Leda je rozvedená profesorka anglické literatury. Má dvě dospělé dcery, které odjely za otcem do Kanady, a ona si konečně může užívat léta bez pracovních i rodinných povinností. Na pláži u moře se setkává s neapolskou rodinou, tolik podobnou té, z níž sama pochází. Její pozornost upoutá hlavně mladá žena s tříletou dcerkou. Jejich vzájemný vztah, způsob, jak spolu mluví a jak si hrají, v ní vyvolá vzpomínky na vlastní dětství, dospívání a mateřství. A na traumata a rány, které utrpěla, ale i sama způsobila. Jeden nesmyslný čin, jehož se Leda dopustí a který ani sama nedokáže pochopit, natož vysvětlit, způsobí řetězec událostí, na jejichž konci hrdinka snad konečně dokáže odpustit. Ostatním i sama sobě. Elena Ferrante slaví úspěchy jako strhující vypravěčka, která dokáže proniknout i do těch nejtemnějších zákoutí ženské duše. Její hrdinky svádějí věčný boj mezi touhou po nezávislosti, emancipaci a profesní kariéře na straně jedné a rolí milující, dobré matky a chápající, obětavé manželky na straně druhé. Na své cestě za vysněným životem musejí překonávat i překážky, které jim klade jejich vlastní původ, rodinné vazby, příslušnost k určité společenské vrstvě. Své kořeny nechtějí zapřít, ale zároveň se za ně trochu stydí, touží se z nich vymanit, ale úplně je přetrhat nejsou schopny. Podobná dilemata řeší i hrdinka románu Temná dcera, která v mnohém připomíná hlavní postavu proslulé autorčiny tetralogie Geniální přítelkyně.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Radioservis
Originální název:
La figlia oscura, 2006
Interpreti: Helena Dvořáková
více info...
Přidat komentář
Hluboce upřímná sebereflexe ženy středního věku, podnícená setkání s lidmi, kteří ji připomínají "figurky" jejího vlastního dětství. Je to především o mateřství, ale také o životních volbách a (nebo v) situacích, do kterých se člověk dostává, a trochu i o tom, jakou v životě hraje roli náhoda.
Vyslechnuto jako audio v podání Heleny Dvořákové, její přednes se mi moc líbil a byl uvěřitelný, možná právě proto jsem se s hrdinkou knihy v pocitech prožívajích v mateřství dost ztotožnovala, chce to dost upřímnosti k sobě samé, protože to není zrovna lichotivé...dík za odvahu tuto knihu napsat.
Nevím, co jsem čekala, ale rozhodně ne to, co jsem dostala! Žena ve středních letech se dostane do překvapivé situace, která není sama o sobě nijak dramatická, přesto v ní dokáže probudit ledacos. Pořádně se povrtá ve svých životních rolích, ať už zvolených nebo prostě nějak přidělených od národního výboru, všechny je obrátí z různých stran, propere, provětrá a aniž by činila nějaké extra závěry, zase žije dál. Pro mě to byl mimořádný čtenářský zážitek!
Tato kniha je tedy trochu psycho. Hrdinka Leda je upřímná, takže víme, že je úzkostná a má možná poruchu osobnosti, je také divná, sobecká, chová se jako panenková fetišistka. Při poslechu (na mujrozhlas.cz) mě napadalo, že sama autorka musí být psychicky zvláštní osoba. Popisuje celkem běžné věci velmi expresívně. Díky tomuto hyper -citlivému pohledu odhaluje mnoho jevů, nad kterými se normální člověk nepozastaví. Na druhé straně nevím, jestli má normální člověk zapotřebí, aby si rozšiřoval meze vnímání světa do takovýchto patologií. Říkala jsem si, jestli tuto skvělou spisovatelku dál vyhledávat, když to, co je na ní úžasného, je vlastně její předpokládaně divná povaha. Ale nakonec myslím, že to stoji za to.
Nedokážu se odprostit od toho, jak moc mi vadili postavy a natož ta hlavní. Knihu jsem dočetla, abych ji dočetla. Měla jsem celou dobu v hlavě i doporučení jedné matky, která se v něčem zhlédla a celou dobu jsem si říkala, že jestli je to pravda, tak je to nesmírně smutné. V knize to byl ale extrém z pohledu celý život nešťastného člověka. Já ale děti nemám, tak bych pohled matek neměla soudit.
Tohle byla tak zvláštní kniha, že nějak nevím, co si myslet... mnohem trefnější by byl název Temná matka, protože na pozadí příběhu jsou útržkovité vzpomínky hlavní hrdinky na své vlastní mateřství. Na to, jak vyčítala svým dětem, že ji připravily o kariéru, že nemohla být sama sebou, ale zároveň je milovala.
Mě být mámou naplňuje, moc jsem se proto nedokázala z těmi popisy ztotožnit. I tak jsem se ale nemohla odtrhnout a četla a četla.
Taková nenápadná knížka, teňoučká. A tak mě chytla.
Nečekej vygradovaný příběh, ani pevnou linku. Není to ani neuspořádaný tok myšlenek.
Je to fragment jednoho léta italské ženy, kterou honí minulost. Žena, která nenašla smysl života a plácá se.
Slovní spojení a obraty jsou skvostné.
Jsou tu upřímné myšlenky o mateřství, hodně intimní, odvážné. Až jsem se styděla někdy, že někomu čučím do deníku.
Chápu, že pro někoho tato knížka může představovat ztělesněnou nudu, nezáživnost a v rukou muže ji moc nevidím.
Dejte si ji, i když nejste matky. Já si tu našla paralely i z mého komplikovaného vztahu s mámou.
A ač člověk měl někdy tendence dávat si pauzu a dávkovat si tu nelíbivou fresku mateřství, ve výsledku je to balzám.
Jako vdaná žena 40+ se dvěma dětmi jsem hlavní hrdince rozuměla a místy jí i záviděla (první kapitola hlavně :-)). Elena Ferrante umí psát, věty a jazyk se přesně trefují, jasně formulují - a to i v případě, kdy děj a myšlenky hlavní hrdinky jasné a přehledné nejsou. Někde níž jsem četla, že je nesympatická a hysterická. Zápletka nepravděpodobná. Nemyslím. Samotná žena na dovolené přitahuje různé typy lidí a nemyslím jen ty typické beachboye. Přijde mi uvěřitelné, že naváže určitý druh vztahu s jinou skupinou, když spolu tráví den za dnem hodiny vedle sebe. Co se mi na knížce ale líbilo nejvíc je, jak hluboko si Ferrante dovolí šťourat v mateřství, ve všech těch "krásných" pocitech od těhotenství, přes porod i to, co následuje. A to i přes pubertu dětí až do jejich dospělosti. Jak děti matku nevidí jako ženu, ale spíš jako automat na plnění přání a řešení bolestí. A je jedno, jestli jim je 5 nebo 25. I v manželství se pošťourala, ale v tom tu jde až v druhé řadě. Mateřství ve své radosti i hrůze je primárním tématem. Ať už je člověk matkou sám, nebo na svou matku a její matku vzpomíná.
Skvěle napsaná (a přeložená) novela, která pracuje s jedním z posledních společenských tabu, která v dnešní době ještě přetrvávají. Opravdu jsem si to hodně užila, byť ústřední téma a chování hlavní postavy je minimálně znepokojivé. Závěr knihy jsem odtušila o něco dříve než asi bylo záměrem, ale pocit, že šlo o dost výjimečnou literární záležitost rozhodně přetrvává i dlouho po přečtení.
Kniha je zajímavá, ale bohužel potvrzuje to, že autorka jen ždímá dokola svůj styl. Motivy i psychologie postav, dokonce místa i jména se pořád opakují. Nic méně to za zamyšlení stojí a je dost možné, že se právě v této autorce mnoho žen pozná. Takže svůj potenciál určitě má.
Vzhledem k rozsahu knížky jsem rozhodně nečekala formát vyprávění z tetralogie, ale text mne překvapoval stránku od stránky. Od líné náladovosti s mírně probleskujícími problémy, což mi - nevím proč - připomínalo Mannovu Smrt v Benátkách, přes zamotávající se psychologická klubka hodná kvalitních povídek tohoto žánru k bleskurychlé pointě, která mi, jak už dlouho žádná ne, vyrazila dech. A neviděla jsem tu primárně téma vztahu matek a dcer, i když je kniha na nich vystavěna, ale zase motivy autenticity, neujasněných identit, marných úniků a nechtěných návratů. A Ledina poslední věta mne bude dusit ještě dlouho, protože v jejích ústech je vyústěním do nějakého smíření, ale pro mne... to byla výhrůžka. Myslím, že na mne autorské menší formáty ještě čekají.
Přečteno za jeden večer. Zvláštní, tíživé myšlenky, úvahy o myšlenkách druhých, trochu napínavé, trochu nepříjemné, ale docela mě to bavilo.
poučený tetralógiou som si dokladal sklíčka do mozaiky.
najlepšie na celom príbehu je, že do poslednej strany netušíte, ako by mohol skončiť.
„Som mŕtva, ale som v poriadku.“
Inaque je iná vydavateľská liga!
Moje první setkání s Elenou Ferrante. Udělalo mi dobře na duši, jak krásně píše!
Vřele doporučuji!
No a co bych tak napsala o této znepokojivé knize... Opravdu váhám.
Pokud bychom brali vyprávění o paní profesorce na dovolené jenom jako literaturu pro ženy a čtení na léto - pak: budiž. Pět hvězd a zapomeneme na to.
Jenže: nejspíš na tuto knihu nezapomenu nikdy. A panenka, která zde "straší", mi připadá ze všech strašidelných panenek ta nejstrašidelnější...
Pod povrchem tu dřímají temné spodní proudy a mám pocit, že jde rozhodně o knihu na opakované čtení. Na což se už těším.
Zřejmě pro mě poslední kniha od této autorky (nebo autorů). Měla jsem pocit, že už jsem něco podobného četla v jejích ostatních knihách (podobné téma, jména hlavních postav a jejich životních výher a proher). Opět se autorce podařilo přinutit mě ke vzpomínání na vlastní minulost, ale tentokrát už to pro mě bylo málo.
Štítky knihy
zfilmováno italská literatura rodina psychologické romány rozhlasové zpracování rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Dobre sa to počúvalo, ale podľa mna ta žena nebola psychicky celkom v poriadku. Ja som sa teda s ňou nevedela stotožniť.