Temná věž
Stephen King
Temná věž / Temná veža série
< 7. díl
Závěr neuvěřitelné knižní série Stephena Kinga patří k jednomu z rozsáhlejších děl celé Temné věže. Susannah/Mia se chystá porodit nástupce Karmínového krále Mordreda Deschaina, zatímco Jake, Ochu a otec Callahan se chystali rozprášit upíří hostinu. A to jsou pouze první stránky překážek, které Rolandova ka-tet musí překonat. Šokující a napínavý příběh po několika letech končí příchodem k Temné věži. Co tam Roland najde?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2019
,
Bookmedia
Originální název:
The Dark Tower, 2004
Interpreti: Libor Terš
více info...
Přidat komentář
Vzhledem k poměrně polarizujícím hodnocením jsem k poslednímu dílu této série přistupovala s lehkou opatrností, ale musím říci, že za mě se s finále téhle monumentální heptalogie mistr King popasoval skvěle. Temnou věž jsem konzumovala se zaujetím a nadšením, které jsem v rámci série naposledy cítila u Pustin (a to jsem opravdu neočekávala). Je sice pravda, že u konečného osudu některých postav jsem trochu pozvedávala obočí (u hlavních antagonistů byl jejich konec nečekaně antiklimatický), ale to mi na zážitku z četby rozhodně neubralo. Propojit všechny světy, zakončit všechny dějové linie a cesty jednotlivých postav a současně to vše dát do smysluplného, čtivého a poutavého celku, to je setsakramentsky náročný úkol. A Stephen King to tady zvládl na jedničku. Všechna čest. Sai Kingu, říkám díky.
90% - Série Temná věž spěje do finále ve stejnojmenném dílu, nitky příběhu a všechna kde a kdy se splétají a uzavírají. Je to hutná kniha a přihodí se toho mnoho - od velkých a zásadních střetů až po drobné a napínavé úniky - jakoby do ní autor chtěl vmáčknout všechno, co mu přišlo na mysl za ta dlouhá léta, kdy nosil v hlavě ságu o Rolandově putování k Věži. Nebo snad kdy zachycoval "vysílání" a vkládal ho na papír? Každopádně zde opět platí to, co on sám říká v doslovu - že nikoli cíl, ale právě cesta je radost. Ostatně i jeho postava tentokrát nechybí - jako kdyby se chtěl prostřednictvím této knihy vypořádat se svojí potřebou psát, která určila jeho život. A Rolandovými ústy je celkem sebekritický - "Všichni vypravěči jsou ušiti více méně ze stejné látky. Vyprávějí příběhy, protože se bojí života." (za mě tedy jen povzdech, že není víc ság jako Temná věž, i když určitě nepatří k autorovým nejprodávanějším, protože mě moc baví, jak je to pečlivě promyšlené, barvité, plné symbolů a odkazů na jiné autorovy knihy a postavy ve snaze o stvoření jednotného univerza a nabité velmi jemnou psychologií a neuvěřitelnou chemií mezi postavami).
Třebaže v tomto dílu už mu podle mého názoru trochu ujela ruka se všemi těmi dveřmi, které kdysi byly vzácností a zde se to náhle šikovnými průchody na potřebná místa v potřebný čas jen hemží. A taky postavami s potřebnými schopnostmi, které se objeví vždy v příhodný okamžik. Občas už také bylo při čtení náročné udržet v paměti vše nezbytné ke sledování příběhu. Lidé, roboti, mutanti, taheeni se zvířecí hlavou. Zbídačený Mordred, který nosí odkaz Rolanda i Karmínového krále. A nadaní ale příliš lhostejní Bořitelé Paprsků. Objevilo se dost nových postav a vrátily se i některé staré a nečekané. Jen ta motivace Karmínového krále ke zničení Temné věže a tím i všech světů ve stylu "chci vládnout temnotě" mi přišla, jako že autor nějak nevěděl, co vymyslet. On ostatně Karmínový král jakoby tam byl jen proto, aby měl Roland nějakého protivníka bránícího mu v cestě, jenže v důsledku působí až komicky.
No ale opět jsem si po deseti letech, kdy jsem sérii četla poprvé, poplakala, když došlo na naplnění proroctví z prvního dílu "smrt, ale nikdy ne pro tebe, pistolníku". Jenže na svou Temnou věž přes všechny komnaty života si prostě každý musí vystoupat sám. A mě opět nadchlo, co pro ka-tet autor nakonec přichystal. A ovšem i pro dinha Rolanda. Souhlasím, že takový konec dává smysl (a dává pak smysl i Kingovo vysvětlení pro mě dost neuchopitelného filmu Temná věž z roku 2017, který prý není až tak zfilmováním knih jako spíš pokračováním - byť mi tedy připadalo, že Roland, Jake i Walter mají se svojí literární předlohou společné snad jen jméno). Jsou jiné světy než tento a ka je kolo, a pokud se kolo nepoláme, bude se otáčet. A všechno se nakonec navrátí. Pokud nezapomeneme tvář svého otce a budeme stát věrně.
„Byla to nebezpečná hra, to bez debaty, ale teď zbývali už jenom dva tvorové, kteří mohli odemknout dveře u paty Věže, ještě než Věž padne... což se stane, a brzy, protože tomu spisovateli zbývalo už jen pár dní života. a poslední knihy o Věži – byly tři – zůstaly nenapsány.“
Na mnoha místech (v rozhovorech, v knize O psaní a koneckonců i přímo v Temné věži) King častokrát přiznával, že se tahle fantasy–sci-fi-westernová sága stala jeho osobní Temnou věží. Zdolával ji víc než tři desetiletí a já jsem ráda, že nakonec dostoupal až na vrchol. A že jsme u toho mohli být s ním.
Sai, říkám díky.
(SPOILER)
Odkládám knihu - dočteno.
Mé srdce zůstává dotčeno.
A tak je to s Rolandem vzdycky. Vzdycky, protoze Ka je kolo. Protoze jsou i jine svety nez tento. Protoze kazdy svym zpusobem mirime ke sve Temne vezi a nasimi mrtvymi jsou mozna jen pratele a znami, ktere jsme za sebou zanechali. A stare pravdy a polopravdy a pololzi. A my sami. A mozna budeme mit stesti, a najdeme nasi Temnou vez a dobudeme ji a pred ni rekneme vsechna ta jmena a vstoupime. A pak...
Tahle serie ve me uz podruhe zanechala takove prazdno a beznadej, pocit, ze bez ni to nepujde. A zaroven me zaplnila pocitem, ze je uvnitr me tisice ruzi a vsechno, opravdu vsechno se da... Co vlastne? Napravit? Zmenit? Nevim, ale muze se to stat. V milionu svetu milionkrat "ja" a v tom jednom opravdu ta, kterou Ka dovede az tam, kam dojit ma.
Spousta lidi hani konec Temne veze, ja ho miluju. Protoze... V zemi vzpominek vladne cas zvany "ted". Jsou tam nenalezene dvere. O ztracene...
A sme na konci. Odviedol som Rolanda až na samotný vrchol Temnej Veže a musím sa priznať, tušil som, čo sa za tými dverami schovávalo. Mnohým ľuďom sa koniec nepáčil, ale ja si ho neviem predstaviť inak, proste mám pocit, že takto to malo byť. Nechcem ani spomínať na to, koľko krát som mal slzy v očiach počas tohoto dielu. Temnú Vežu si odkladám k Zakínačovi, medzi moje najobľúbenejšie diela. Roland, Eddie, Susannah, Jake a Rát, budete mi chýbať a veľmi rád si prečítam vaše dobrodružstvo znova. Ďakujem, sai King.
Tak..a jsme na konci.
Ten pocit, že něco končí, zvlášť po takové době, kterou jsme spolu s Rolandem, Eddiem, Susannah a Ochem strávili na pouti za Temnou věží, je tísnivý a rozporuplný. Něco zapadne na své místo, uvědomění, že jsem došla na konec cesty, ale zároveň to někde zas udělá prázdnou díru, drásavý smutek, že už je konec. Ačkoli konec je někdy nový začátek, že? (aneb spiklenecký mrk mrk k těm, co dočetli poslední díl)
Bylo jasné, že se závěr neodejde bez obětí. A ač to bylo očekávané, i tak to bylo emotivní.
Ten starej ošklivec, beznohá černoška, mladej kluk a nejvíc roztomilý mluvící zvíře mi totiž přirostli k srdci. A dát sbohem přátelům je sakra těžké.
Co se týče konce, líbil se mi. Bála jsem se, jak sai King uchopí uzavření této předlouhé ságy, ale jsem spokojená.
Dala bych pět hvězd, když se nechám strhnout emocemi, ale dávám čtyři, protože i když je to poslední díl, měl nějaké své chybky. Ale každopádně tahle série si právoplatně získala místo v mém srdci a věřím, že se za svůj život ještě párkrát vydám na další cestu k Temné věži...
Říkám díky.
A nechť jsou tvé dny dlouhé a noci příjemné, sai Kingu a koukej nám tu vydržet ještě dlouho, ať mám co číst.
Máme tu poslední díl a s ním i poslední hodnocení Temné věže. Nebudu lhát, byla to dlouhá cesta plná vzrušení, překvapení a radosti, stejně jako rozčarování a přešlapů. V některých částech jsem se nemohla donutit přestat číst, v jiných jsem se modlila, aby daná část už skončila. Někdy jsem měla chuť knihu prostě zahodit s okna, někdy jsem doufala, že nikdy neskončí.
Jak jste si mohli všimnout v mých předchozích komentářích, hodně jsem si ztěžovala a hodně jsem kafrala. Pravdou je, že najít na něčem chybu je mnohem jednodušší, než danou věc ocenit. Pravdou také je, že na konci většiny knih čtenáře přepadne melancholie a pocit ztráty, a tak se rozhodne knihu vyzdvihnout, i když na ní ještě před chvíli nadával. Já se budu snažit být objektivní a říct přesně to, co jsem si při čtení myslela.
Možná víte, že předchozí kniha mě nenechala chladnou bohužel zrovna v tom špatném smyslu, možná i proto jsem se závěrečného dílu série trošku obávala. Ovšem musím říct, že i přesto že jsem přesvědčená, že King konce psát prostě neumí, je Temná věž překvapivě kvalitním završením celé série.
Samozřejmě i poslední díl má své chyby. Například první polovina knihy má i na mě (trpělivého čtenáře) příliš pomalý rozjed a jsou v ní události, které by se dali jednoduše shrnout jednou větou, nebo úplně vynechat (linka Susannah-Mia by mohla být zkrácena, stejně jako Kingova). Také Bořiči mě lehce zklamali a následný boj byl spíše fraškou, než velkým „završením“ (což bohužel platí pro všechny velké boje v tomto díle). I postupné umírání hlavních postav bylo úplně ploché a nezvládlo ze čtenáře dostat potřebné emoce. Navíc smrt hlavních záporáků přišla spíše náhodou, než díky Rolandově promyšlenému plánu.
Nicméně i tak, má kniha své plusy. Třeba scéna se staříkem je naprosto geniální, stejně jako loučení Susannah a Rolanda, nebo Ocha a Rolanda, kde z vás autor konečně nějaké ty slzy vytříská. Výstup Rolanda do nejvyššího patra věže je pak už jen třešničkou na dortu a rozhodně netuším, proč by z něj být někdo rozmrzelý.
Shrnuto a podrženo je Temná věž důstojným zakončením série, která by k dokonalosti potřebovala ještě špetku toho škrtání a přepisování.
Rozhodně důstojný konec celé ságy, což si samo o sobě zaslouží plný počet hvězd - jasně, je tady spousta věcí, které se mi nelíbily, ale celá série byla tak komplexní, že King asi více udělat nemohl. Jsou tady opravdu skvělé momenty (honička v podzemí, až absurdní setkání na hradě Karmínového krále, skvělý Dandelo a finální cesta k temné věži), pak jsou tu ale i ty, které mě zklamaly (celková postava Mordreda, něco víc jsem čekal od Bořitelů). Kromě toho nechybí klasicky "Kingovský" konec, po kterém vlastně nevíte, jestli jste chtěli, aby to skončilo takhle, nebo nějak jinak. Po tom konci mi bylo Rolanda bytostně líto, protože jsem s ním prožil několik dlouhých měsíců a tohle si opravdu nezasloužil. Nebo zasloužil? To ví asi jenom King...
Minulý díl jsem hodně zkritizoval, tak tady musím být hodnější. Poslední díl je rozhodně důstojným završením celé série. První polovina je znovu trochu rozvláčnější, ve druhé ale nabere děj rychlý spád a závěrem(který je mimochodem skvělý) už spíše jen profrčí. Po několika tisících stranách je samozřejmě čas i na nostalgii - rozpad ka-tet je sice smutný, ale nevyhnutelný. Pozornost na sebe tentokrát více strhne Mordered a jeho pronásledování, které mi připomnělo první díl a Rolanda s Walterem. Celkově musím celou sérii hodnotit kladně, i když přiznávám že jsem s ní v některých fázích hodně těžce bojoval a pořád mám pocit, že potenciál celého příběhu byl ještě o level výše, než jak se to Kingovi v reálu podařilo zrealizovat. Rozhodně jsem ale rád, že jsem se na tu cestu vydal a hlavní postava Rolanda je určitě jedna z těch nejlépe napsaných, se kterými jsem se na stránkách knih setkal. Jeho osud, který se na konci naplní je pak dost symbolický..
(SPOILER) Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si její interpretaci Liborem Teršem. Jak jsem zmiňoval u všech předchozích dílů, jeho přednes mě moc nenadchl. Tentokrát to snad bylo ještě o stupeň horší, protože mě tato série přestává bavit. Bohužel jsem měl pocit, že stejně to měl i Terš. A protože jde vlastně o jakési zakončení putování za Věží, myslím, že nastal pravý čas sérii ohodnotit jako celek (ona samotná kniha vlastně rezonuje na kvalitativní úrovni podobně, takže to je docela i fér). Za prvé - při prodeji prvního dílu by měli dávat upozornění, že musíte počítat s koupí všech ostatních dílů, protože jinak nemá cenu to číst. Za druhé - myslím, že ani sám Stephen King neměl ze začátku představu, jak moc se to rozroste a o čem všem bude vlastně psát. Bohužel hodně z toho mi přijde jako vata a některé pasáže byly fakt zdlouhavé. A to ani nemluvím o tom, že se tam pořád něco opakuje a vrací se k předchozím událostem, pořád a pořád. Žánrově je to strašná všehochuť. X rozpracovaných nápadů a dějových linek, které zůstaly nedokončené. King neustále skáče v místech a časech, v alternativních vesmírech a pohybuje se mezi realitou a fikcí, je tam strašně moc postav, ras a stvoření, odkazů do popkultury, a přitom pořád přidává další a další mezipříběhy, myšlenkové pochody, abstraktní místa, sny. To mě často už nebaví. Navíc odjakživa jsem neměl rád (ani ve filmech) tyto blbosti a výmysly: cestování v čase, prolínání alternativních realit/multiverse, konfrontace fiktivních postav s jejich tvůrci a příliš mnoho náhod. A to vše tady najdeme. Nejen to - tady to tvoří stěžejní část díla. Takže máme problém. Budu asi žít v naději, že jednou někdo tuhle látku uchopí a dá tomu nějaký ucelený směr a logiku (třeba ve formě seriálu) a vynechá zbytečnosti a vysvětlí věci, co jsem nepochopil. Od tohoto dílu jsem čekal velké vyvrcholení a že mi konečně dojde, co na celé sérii Temná věž všichni fanoušci mají, ale nestalo se. Ještě že jsem to nemusel číst, díky za audioknihy. Před "Závanem klíčovou dírkou" si dám od Temné věže chvíli pauzu.
Dosáhla jsem vrcholu Temné věže a došla poznání. A co mi to, kromě ka-tet, ještě dalo.
"Vidím Želvu obrovitou,
krunýřem hne zemí celou.
Myšlenky má pomalé,
ale vždycky laskavé."
Dobré věci nekončí.
Od čtvrtého dílu to šlo s touhle sérií docela z kopce a ten poslední se většinu času vyloženě táhl. Pro mnoho fanoušků kontroverzní konec mě nijak neuráží - myslím, že jinak to ani skončit nemohlo - ale většina knihy ve mně nic moc nezanechala. Četla jsem to přes měsíc a jsem ráda, že už to mám za sebou, což je dojem, který by vyvrcholení série podle mě vyvolávat nemělo. Ovšem jak napsal sám King, odměnou má být samotná cesta, ne cíl. V případě Temné věže to platí dvojnásob.
Přemýšlel jsem jestli 4 nebo 5 hvězd. Je fakt, že je kniha zbytečně moc utahaná. Je tu zbytečně moc povídání, zbytečně moc postav, ale to už nějak k Temné věži patří. Konec je takový... něco takového jsem nečekal, ale vlastně lépe to King vymyslet nemohl, a nebo to nevymyslel? :) Když ohodnotím celou sérii, tak snad takto - obdobné dílo jsem zatím nečetl a něco mi říká, že ani už nepřečtu a já říkám díky.
Polovina knihy je balast, ale jednalo se o poslední díl série, takže dočíst ho byla pro mě automatika. Závěr jsem už kdesi slyšela předtím, takže mě tolik nenamíchl.
Zakončení jeho děťátka. Srdcervoucí a svým způsobem i správný. Jeho ego, že se tam dosadil, je dokonalý. Po dočtení konce jsem litovala, že jsem nezastavila, kde mi řekl, ale teď už nelituju.
(SPOILER)
Naprosto geniální konec. Jak jsem psala u minulého dílu, pořád jsem nevěděla, jaké vyústění bude mít celý příběh. Představovala jsem si ledasco, ale tohle mě nenapadlo. A ještě jednou, bylo to naprosto geniální.
Jediný můj problém u tohoto dílu byl, že jsem se zezačátku nemohla nějak začíst, minimálně čtvrtku knihy, prostě to nešlo. Do čtení jsem se nutila a představa "bouračů" a celého tábora mi přišla divná. Nevím proč. Ale jakmile jsme se dostali do roku 1999 už jsem nemohla přestat číst. Ještěže byla neděle :) A tak, jak jsem se na začátku nemohla začíst, konec jsem hltala jako blázen.
Knize dávám nakonec 4*, protože ten začátek mi přišel divný a nemohla jsem se přes něj prokousat a také se přiznám, že jsem čekala nějakou konečnou epickou bitvu s Karmínovým králem, toto mě neuspokojilo. Celkové finále s Věží a vyústění série ovšem bylo famózní a (do třetice) geniální.
(SPOILER) K napsání hodnocení jsem se musel vrátit až několik dní po dočtení, protože doteď jsem toho měl až moc plnou hlavu. Celá série je naprosto úžasný epos, který podle mě nemá v literatuře moc obdoby. Po dočtení jsem Kingovi nadával, zpětně ale musím říct, že zakončení Temné věže se mi líbilo. Co mi na posledním dílu vadilo, byla práce s postavami. King několik dílů geniálně vykresluje charaktery postav, aby konec dohrál s úplně novými postavami, ke kterým čtenář nemá žádný vztah... I tak dávám pět hvězdiček z pěti jak poslednímu dílu, tak celé sérii.
Štítky knihy
americká literatura Cena Augusta Derletha Walter Padick
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Tohle byla velmi dlouhá a velmi vyčerpávající cesta - nejen pro Rolanda, ale i pro mě jako pro čtenáře. Sérii jsem četla několik dlouhých let s mnoha přestávkami, protože najednou by to podle mě bylo trochu jako hraní si s ohněm. Tenhle umírající svět je tak obrovský, magický, podivný a děsivý, že by se v něm dalo snadno zabloudit a nikdy do cíle nedojít. Ale Ka je jako kolo... Závěr této cesty mě ohromil a tak trochu srazil na kolena. Ale vlastně mi to mělo být jasné mnohem mnohem dřív.
Myslím, že je to Kingovo mistrovské dílo a nepochybně mu musel obětovat velký kus duše. Rozhodně se k Temné věži ještě vrátím.