Temná věž
Stephen King
Temná věž / Temná veža série
< 7. díl
Závěr neuvěřitelné knižní série Stephena Kinga patří k jednomu z rozsáhlejších děl celé Temné věže. Susannah/Mia se chystá porodit nástupce Karmínového krále Mordreda Deschaina, zatímco Jake, Ochu a otec Callahan se chystali rozprášit upíří hostinu. A to jsou pouze první stránky překážek, které Rolandova ka-tet musí překonat. Šokující a napínavý příběh po několika letech končí příchodem k Temné věži. Co tam Roland najde?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2019
,
Bookmedia
Originální název:
The Dark Tower, 2004
Interpreti: Libor Terš
více info...
Přidat komentář
Ztráta času a jenom proto, že to psal King...fantasy už prosím mistře ne, protože je to příliš velká fantasmagorie...
Měl jsem možnost přečíst naráz (= plynule bez přerušování, samozřejmě ne těch 7 knih současně) celý cyklus Temná věž od Pistolníka až po tu závěrečnou knihu nazvanou stejně jako celý soubor. Přečetl jsem ho 2x za sebou, což bylo dobře, napodruhé jsem si tam uvědomil souvislosti, které mi při prvním čtení unikaly. Čtení je to zvláštní, chvílemi jsem měl pocit, že autor byl při psaní dost pod vlivem drog, ale paradoxně při té fantasmagoričnosti v tom rozsáhlém příběhu je řád a logika (takže jediné, co mi tam trochu nesedělo, byl jeden neobratný překlad do češtiny, který se několikrát zopakoval v dílu Čaroděj a sklo). Osobně to považuji za jednu (sedm) z knih, ke kterým se dá vracet vícekrát, i když jinak v tomto a podobných žánrech často knížky odkládám po prvních kapitolách (kromě Kinga je pro mne ještě výraznou výjimkou Tolkien, rovněž superliga, i když obrazně řečeno jiné hry).
Co se hvězdiček týče, vyťukal jsem je tady k závěrečnému dílu série, ale fakticky patří celku všech sedmi knih, myslím, že ty knížky jsou na samostatné oceňování příliš provázané.
Ka je kolo.
A závěrečný příběh toto tvrzení potvrzuje. Není zde moc co říci. Příběh se završuje. Zápletky se uzavírají. Mnohé, ale ne všechny. Je to kniha nejsmutnější, protože konce už tak nějak prostě veselé nebývají. Z doslovu autora je cítit ta úleva, že už to má po čtvrtstoletí psaní konečně za sebou a přesto mu to nedá a píše dál, protože stejně jako dobrý příběh i Cesta k Temné věži pokračuje. Už jsem to psal v komentáři k jinému dílu cyklu, že vlastně celé Kingovo dílo je součástí Velkého cyklu Temná věž, protože její autor je toho cyklu součástí. My jsme se ale na naší cestě k věži drželi jen těch příběhů, které k sérii jsou připojeny jednoznačně, nebo alespoň reflektují někde na pozadí existenci Temné věže. A některé příběhy nás ještě čekají i za Temnou věží. V prvé řadě Pistolník. To tak nějak vyplývá z logiky vyprávění. Je jen škoda že v češtině dosud nevyšlo Kingem revidované vydání první knihy Temné věže, které opravuje některé chyby a nedůslednosti, které během psaní série nastaly.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
28. Temná věž VII: Temná věž
29. Temná věž I: Pistolník
30. Puls
31. Ur – povídka (Bazar zlých snů)
32. Dallas 63
První knížka, u které jsem regulérně brečela (a ne jednou). Celá sága Temné věže je perfektně vygradovaná (a to jsem Pistolníka kdysi dočetla jen se sebezapřením a pak po dalších dílech nesáhla skoro deset let...) a sedmej finální díl představuje důstojný vyvrcholení. V podstatě nic tam není zbytečné, všecko má své místo a svůj smysl... a tak to mám ráda. Znovu osamělého pistolníka v tomto díle nelze nemít rád a nelze mu nepřát konečně klid. No a pak ten konec... Zůstala jsem s čelistí spadenou. Říkám díky, Sai Kingu.
První tři knihy jsou skvělé a přečetl jsem se jedním dechem, pak ale přijde hodně vaty, která je někdy hodně nastavovaná a dočíst Temnou věž bylo pro mě utrpení.
5 hvezd. Doporucuji vsem fanouskum jakehokoliv Kingova dila. Serie o Temne vezi je jeho (takrka) celozivotni terapii, coz u primarne hororoveho spisovatele leccos napovi.
Ka dokonalo své a jména byla zvolána. Loučím se tímto s Rolandem a všemi ostatními. Bylo to dlouhé putovaní? Bylo. Provázel ho zatajený dech, smích
i slzy, ale stálo to za to. A tak hlásám: "Dlouhé dny a příjemné noci, kamaráde. Otče. Běloušku. Olane... Říkám díky."
Závěrečný díl, kterým se cyklus o Pistolníkovi uzavírá. Je to moc dobré počteníčko, ale ten závěr asi Stephen King nikdy v plánu neměl tak tam asi hodil aspoň nějaký trochu smysluplný. To je asi jediná kritika, jinak ale skvělý cyklus a díky za něj.
Uf, tak konečně! Konečně mám to Kingovo opus magnum za sebou. Rok a půl trvalo, než jsem se skrz tu hromadu nekonečně nastavované kaše prokousal. Bylo to fakt utrpení, ale když už jsem byl za půlkou, tak jsem to přece musel dorazit, no ne?! Jinak bych to nemohl kritizovat.
Tento poslední díl jsem četl půl roku a musel jsem se do toho vysloveně nutit, tak jako snad nikdy do ničeho. To se naštěstí změnilo v poslední pětině knihy, kde děj dostane skvělý spád a závěr celé ságy je poměrně uspokojivý a na Kinga, který závěry neumí, je nadmíru dobrý. Prostě "Ka je kolo, které se otáčí...". Ale protrpět se skrz těch sedm bichlí (tisíce stran!) plných příběhové vaty za to fakt nestálo.
King sám říká, že u série Temná věž nejde o ten cíl, nýbrž o cestu. Pokud si ji dokážete užít, je to skvělé. Mě ale moc nebavila, s výjimkou druhého dílu, kdy Roland na pobřeží moře nacházel dveře a jeho svět se prolínal s naším. To bylo strhující. To ostatní bylo tak nějak zbytečně navíc.
A to všechno říkám jako veliký Kingův fanoušek. Jeho opus magnum je ale z mého pohledu něco úplně jiného - IT. Kam se na toto geniální dílo hrabe celá Temná věž. Takže hybaj zpátky k tomu, co tak skvěle umíš, sai Kingu - k hororům!
Tak jsem s Rolandem přece jen ušmajdala tu dlouhou štreku až do konce. Její závěrečná část se zpočátku poněkud vlekla, všechny ty podivné bytosti (jako by unikly z obrazů Hieronyma Bosche) a cizí názvy mě trochu iritovaly. Naštěstí se zvířený kal v průběhu četby usadil a zhruba od sté stránky vše šlapalo přijatelně, bez většího drhnutí.
King do příběhu vrátil několik postav z předchozích dílů, vtáhl i osoby z jiných knih (například nám budou objasněny osudy Teda Brautigana ze „Srdce v Atlantidě“, přesněji z novely „Ničemní muži ve žlutých pláštích“). „Temná věž“ se nese ve znamení melancholie, vědomí blížícího se konce; záblesky humoru by se daly spočítat na prstech ruky neobratného pracovníka u cirkulárky. Častěji jsem si pobrečela. Autor se pro jednou dokázal vyhnout své velké slabině a nezmršil finále – dopadlo to přesně tak, jak mělo: bez vyloženého happyendu, mysticky, s náběhem na legendu. Rozhodně důstojné rozloučení.
Nemůžu však jen chválit: místy je kniha příliš ukecaná, občas se mi ztratila logika (nebo jsem nepochopila, co se King snažil říct), některé odkazy a symboly jsem nepobrala. Možná bych pro lepší porozumění musela být Američan a dost možná bych pro naprosté pochopení musela být sám Stephen King. Pro pana spisovatele se zjevně jedná o velmi osobní, nejdůležitější příběh jeho kariéry.
Dále mě krkalo, jak často byla zdůrazňována odlišná výslovnost některých postav. Možná to v angličtině mělo jakýsi význam, po překladu se bohužel naprosto ztratil a zbyl akorát pocit nepatřičnosti, otravnosti těchto „lingvistických“ vsuvek.
„Temná věž“ ode mě získává čtyři čistokrevné, zářivé astry a uznale smekám stetson, s poklonou prach z podlahy svým mikádem zametám, ovšem „Tři vyvolení“ a „Pustiny“ pro mne zůstávají v sérii neporaženy.
Má cesta s Rolandem je u konce a neobešla se bez slz, tento příběh mi bude chybět a říkám - díky, sai Kingu, že jsi to za těch 34 let napsal.. Když se podívám na Temnou věž jako sérii, musím říct, že je opravdu promakaná, nejvíc oceňuji prolínání s veškerou jinou autorovou tvorbou, tím je velmi jedinečná. Že King dokáže napsat nenapsatelné a že by udělal skvělý román i z receptu na míchaná vajíčka, ví každý jeho fanoušek, ale přesto Temnou věží překvapí i čtenáře, který si myslí, že ho ničím už překvapit nemůže. Vytvořil zajímavý svět, postupně světy přibudou a začne se rozlišovat v jakém "kdy" a "kde", jelikož světy i čas se hnul, v těch světech najdeme hrdiny, které si zamilujeme, i když nám původně moc nevonějí a nakonec je všechny milujeme a ve středu toho všeho stojí jeden pistolník, odhodlaný obětovat všechny a všechno kvůli Temné věži...Byla jsem zvědavá, jak jeho cesta skončí, čekala jsem snad všechno, jen ne tohle..Konec mě nadchnul a zárověň ho nenávidim..Mě jako čtenáře by zajímalo, za co ho osud - ka, trestá, své hříchy vykonal přece až cestou a jeho cestě předcházely ušlechtilé myšlenky, ovšem odpověď nezná asi ani Stephen..Potěšil mě osud Susannah, neviděla jsem na další řádky přes závoj slz.. a Ochu?? co statečný Ochu??? Och dal knihám srdce, jakousi duši, jeho mluva byla kouzelná a stal se bezpochyby mou nejoblíbenější postavou celé série. A s čistým srdce mohu poznamenat, že Ochu dlouho zůstane jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav vůbec!!!!!.. Temná věž pro mě končí, svou cestu jsem si užila se smíchem, napětím i slzami a děkuji za ní!!! Myslím, že už se k ní nikdy nevrátím, přece jen je to časově náročná, obsáhlá četba, ale budu si ji pamatovat... Temná věž je jeden z příběhů, na který se nezapomíná a jeho stopy budu hledat v jiných románech tohoto autora......... ps: občas říkám, že S. King musí být mimozemšťan, normální člověk přece nemůže vyplodit tolik dokonalých příběhů, tolika rozličných témat a pobavilo mě, jak si sám za sebe dělá v tomto příběhu srandu, zda není příchozí :D ....." dlouhé dny a příjemné noci "...
A tady cesta končí a já říkám díky, Mistře. Díky nejen za Temnou věž, díky za Vás. Dlouhé dny a příjemné noci a víc psát nebudu, protože ač jsem s některými díly měla trochu problém, tohle finále vynahrazuje vše.
aj napriek úpornej snahe autora ma väčšinu času presvedčiť že cesta je ciel, nemôžem sa ubrániť pocitu že ku koncu to bola skôr cesta v pondelok ráno do práce , ako jeho vrcholné dielo ktoré tvoril 34 rokov. Ako by povedal náš kapitán : "dobrý kompilát" bez jasnej myšlienky, kde bola cítiť autora frustrácia z neschopnosti dokončiť svoj epos...
Tak jsem se ocitla na konci této dlouhé pouti. Nutno říci, že jsem tento díl považovala za nejlepší z celé série až do chvíle, kdy odejde Susannah. Pak se to celé zhroutilo. Posledních pár stran celého příběhu bych já vystavěla úplně jinak. Nu což, nejsem autorkou příběhu a tak musím respektovat myšlenky a nápady autora a smířit se s tím, že to celé skončilo tak nějak divně. Teď nemyslím samotný závěr. Ale to co mu těsně předcházelo. Jsem na konci celé sérii a já říkám díky.
(SPOILER)
Možné spoilery !!!
Za mě výborný konec série, po kterém se mi ihned chtělo znovu se pustit do Pistolníka. První díl série totiž tato kniha, zcela zjevně úmyslně, od smrti Eddieho stále více připomíná. Roland se pro mě také zařadil mezi nejsmutnější postavy literární historie. Tolik snahy, tolik krve... a vlastně úplně na nic. Souboje s Dandelem a na hradě Karmínového krále byly top. Cesta byla super a konec stylový, i když chápu, že některé čtenáře mohl dost naštvat.
Perfektní zakončení dlouhé ságy. Uvítal jsem i, že byla v knize přiložena a přeložena báseň, která byla inspirací pro vznik všech knih. Pan King dokázal spojit snad všechny možné odnože od sci-fi přes detektivku až po horor a vše spojil v jedinečný příběh.
Budiž vaše dny dlouhé, mistře.
Ka-tet.
Štítky knihy
americká literatura Cena Augusta Derletha Walter Padick
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Co jsem vlastně čekala, že? Už Pistolník mě měl varovat.
Ale hrdinně jsem došla až k věži, takže si to odškrtávám, no.
Ale ani doslov, apendix a já nevím, jak se to jmenuje, mě nepřesvědčil o tom, že tohle není ta nejnarcističtější knížka vůbec.
Podobně jako u ostatních dílů mě většina moc nenadchla, a pak tam najednou vysvitla nějaká pasáž, od které jsem se nemohla odtrhnout... takže nějaké hvězdičky by si to asi zasloužilo, i když jsem vlastně asi celou sérii vůbec nepochopila.
P.S. Jedna smrt mě tedy vážně naštvala, ale nebudu spoilerovat.