Temná věž
Stephen King
Temná věž / Temná veža série
< 7. díl
Závěr neuvěřitelné knižní série Stephena Kinga patří k jednomu z rozsáhlejších děl celé Temné věže. Susannah/Mia se chystá porodit nástupce Karmínového krále Mordreda Deschaina, zatímco Jake, Ochu a otec Callahan se chystali rozprášit upíří hostinu. A to jsou pouze první stránky překážek, které Rolandova ka-tet musí překonat. Šokující a napínavý příběh po několika letech končí příchodem k Temné věži. Co tam Roland najde?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2019
,
Bookmedia
Originální název:
The Dark Tower, 2004
Interpreti: Libor Terš
více info...
Přidat komentář
Na doplnění základního vzdělání a seznámení s panem Kingem jsem si vybrala fakt těžké sousto. Celou ságu jsem četla přes rok, některé díly jsem doslova hltala a s některými jsem vůbec nemohla pohnout. Sedmička byla nejtěžší, ale Rolandova parta i já jsme k cíli přece jen dokulhali. Není to úplně můj šálek čaje, ale jsem nadšená nápadem, kdy King vsadil do děje sám sebe!
Konečně jsem doputovala a došla do Temné věže. Putování bylo dlouhé, předlouhé.... ale stálo za to. Konec mě u Kinga opravdu překvapil, tohle jsem zrovna od něj nečekala.Celý příběh byl skvěle promyšlený a jsem moc ráda, že jsem se k této sérii dostala.
To zakončení je velmi špatné a nedobré pro ka-tet. Vlastně i pro čtenáře, který Rolanda provázel celý příběh. Tady jsem začal o mistru Kingovi trochu pochybovat a jeho paprsek velmi vybledl. Jako obrovské vesmírné plus přijímám báseň Jak Roland k Temné veži přišel - tohle se opravdu povedlo.
Pamatuji si, jak jsem během čtení posledního dílu Temné věže chtěla Kinga každou chvíli zabít za to, že zabíjí všechny ty úžasné postavy. Jak jsem ho za to nesnášela. A konec? No, přečtěte si to sami :D
Je to síce dobre napísané, ale z dejového hľadiska jednoducho katastrofa. V tomto sa žiaľ, King, nelíši od viacerých iných ságistov, ktorí si v poslednom dieli uvedomia, že sa zamotali do svojich dejových línií až príliš, a tak ich surovo poodsekávajú, respektíve dúfajú, že čitatelia zabudnú na to, čo si navarili. Teda, niežeby samotný záver poslednej knihy nebol pôsobivý – je taký brutálny, ako len môže byť, a sám King akoby sa svojej brutality zľakol a ľahučko ju zmiernil. No ak to práve čítate a rovnako ako ja kedysi šaliete zvedavosťou, čo v tej Temnej veži je, tak vás varujem: príliš sa netešte…
Bohužel byla pro mě Rolandova cesta spíše utrpením než potěšením, kterým by měla každá knižní série být. Četl jsem jí dlouho, až příliš dlouho, a tak mohu říct, že jsem se místo na další kapitolu těšil až sérii dočtu a konečně se dostanu k příběhům, které mě osloví víc. Celkově mě prostředí a nastavení Rolandova světa příliš neoslovilo a vývoj jednotlivých postav ve mně ani po tolika společných stránkách nevyvolával žádné emoce (a to ani jejich konec). Kultovnost série a ostatní hodnocení k této knize ale napovídají, že se jedná pouze o mé subjektivní hodnocení a tak se nenechte odradit a zkuste se Temnou věží prokousat. Třeba vás zaujme víc než mě :)
Právě jsem dočetl poslední díl - trvalo mi to skoro stejně dlouho, jako ten první (ostatní jsem zhltnul o poznání rychleji..) Když pominu to, že jsem u četby tohoto dílu odvařil čtečku (Ka? Kaká) a konec dočítal na mobilu, tak su s výsledkem spokojen. Jasně, že mě sai King lecčím nakrknul, ale nebudu spoilerovat a dávám palec nahoru za to, jak chytře to na konci zaonačil!
I cesta může být cíl. Zavěr dlouhého putování je co do kvality srovnatelný s díly 3 a 4. Bohužel už jsem byla natolik unavená z cesty, že jsem se až příliš těšila na její konec a nedokázala si závěr plně vychutnat. Bylo krásné a důstojné rozloučení s Temnou věží.
Poslední díl ze sérii jsem četl nejdéle. A to ne proto, že by kniha nějak zaostavála za předešlými tituly, spíše naopak. Bylo to proto, že jsem se obával konce (celkem oprávneně) a zároveň mi bylo líto, že už přijde konec a s Rolandem a jeho ka-tet se budu muset rozloučit. Podobně fascinující příběh jsem nikdy nečetl a pravděpodobně už ani nebudu. Někdy mi připadalo, že já sám jsem součástí příběhu (několikrát se mi během čtení zdálo o Temné věži), což z ní šíleně, ale ona je celá série trochu šilená, tak proč ne. Neskutečný!
K jednomu z předchozích dílů jsem napsala, že jsem uvnitř (lapena, chycena, přivázána, přikována...) a nechci je - své přátele - opustit. Strávila jsem s nimi dva měsíce a nikdy to nebudu považovat za ztracený čas. Během posledních několika dní mě opouštěli; a bylo to - smutné? Jistě, ale především očišťující a přirozené, protože jsem cítila, že tak to mělo být. Kdybych se řídila pocity z komentářů, bála bych se zklamání, ale to se nedostavilo, naprosto ne. Pro mě je ten konec nejlepší, jaký mohl být, a už předtím, než mi to autor napověděl v doslovu, mě napadlo, že mám sice ráda konce (rozuzlení, vysvětlení), ale mnohem raději mám příběhy. Tento mě pokládal na lopatky a zase zdvihal nahoru - až do maximálního čtenářského uspokojení.
Tak jako mnozí jiní, tak i já jsem došla s Rolandem k Temné věži s mnoha protichůdnými pocity. Fakt je, že občas mě děj dojímal, někdy překvapoval, napínal, sem tam mi připadal zbytečně rozvleklý, ale docela často mě to celé také štvalo.
Vlastně ani nevím, jak a kdy to přišlo, ale najednou jsem zjistila, že se mi celá série Temné věže jaksi zažrala pod kůži, a když příběh končil, uvědomila jsem si, že je mám všechny ráda a že na ně budu dlouho myslet. A to včetně toho stále vážného Rolanda, co nemá žádný smysl pro humor. Takové pocity jsem zatím měla jen u dvou knih: Pán prstenů a Jih proti Severu. Odteď bude s nimi Temná věž sdílet jejich ka-tet.
Budete mi chybět, Rolande, Eddie, Susannah i vy všichni další! A jasně, moc mi už teď chybíš i ty, Ochu!
Říkám díky, sai Kingu!
Jednou sem vložil Chipsonator následující odkaz. Myslím, že stojí za poslech: https://www.youtube.com/watch?v=N1pETvBmBns
Dodatek připsaný po dlouhé době: nedávno jsem se seznámila s jinou "partou na cestách", ale málo platné, myslím si, že i když je to dobré čtení, tak Zaklínač Geralt z Rivie na Rolanda z Gileadu nemá.
Dlouhá byla cesta k Temné věži.
Ne všechny příběhy mě bavily (i když teď vím, že se určitě vydám i na druhou cestu - někdy v budoucnu), na druhou stranu - hlavní postavy ke mně přilnuly. Proto jejich konec cesty byl tak trochu bolestivý.
Nechci moc kritizovat, i když jsem si občas říkala, že v závěru to dám Kingovi pěkně sežrat... Nakonec jen vyzdvihnu to pozitivní - svět, kterým jsme prošli, ať už ten reálný či ten za dveřmi, byl skvělý. Jeho postavy rozmanité, proto si každý najde tu svoji oblíbenou skupinu (pistolníci, upíři, roboti, humáci, brumláci...).
Věřím, že se vše stalo, jak se mělo stát a proto říkám díky.
!! SPOILERY !!
Tak nakonec jsem se dostala i já na vrchol Temné věže...a protože ka je kolo, tak si celou sérii přečtu ještě ještě jednou (abych se v tom trochu lépe vyznala). Nevím, proč se zakončení knihy a série tolika lidem nelíbilo, vždyť ze samotného konce je patrné, že "cesta je důležitější jak cíl". Já vnímám Temnou věž jako Rolandovu vlastní smrt (už jen tím, že se mu, na jednotlivých poschodích, před očima odvíjí vlastní život), jako cíl jeho životní cesty, která je jistě zajímavější než její zakončení (chápe z tohoto vůbec někdo, co se snažím říct..? :D )...a potom jen dostane další šanci, aby svůj život prožil lépe a napravil nějaká špatná rozhodnutí....a takovou šanci nikdo z nás pravděpodobně nedostane. (Pokud teda nejste buddhista samozřejmě....)
Uf...tak je konec...a je to vůbec konec? Ano, konec cesty, ale o cíli jsme se až tak moc nedozvěděli. Série mě bavila, někdy víc, někdy míň. Poslední kniha se četla dobře, jen jsem zklamán s rozloučením některých postav, nevím, tohle se mohlo trošku jinak a ten závěr...čekal jsem více, ale zase když se nad tím člověk zamyslí... :-)
Cesta k temnej veži bola skvelá- ako komplet séria. Jednotlivé diely zaujímavé, i keď niektoré (Spev Susanah pre mňa ) trocha nudné. Posledná kniha prirodzene končila, čítala sa dobre. Miestami som si ale vravela ešte jedno Kingovo meno a tú knihu fakt nedočítam. Osud niektorých hlavných postáv ma prekvapil, prišiel mi trocha ,,jednoduchý,, až hlúpy . Vcelku dávam tomuto rozsiahlemu dielu dobré hodnotenie, hrdinov som si zamilovala, autora miestami neznášala :) Ale aj to je cieľom .
Dočítané. Ak si odmyslím niektoré "pasáže", ktoré mi tak trochu pripadali zbytočné (a možno nie, závisí od čitateľa), tak celá séria bola skvelá. Záver musel byť taký aký bol, ....aj keď pravdu povediac vôbec mi nenapadlo, že táto dlhá cesta skončí práve takto. Možno som čakala trochu zaujímavejší a dramatickejší boj o Vežu:-), ale aj napriek tomu séria určite stojí za prečítanie.
„Odpovědi, které jsou důležité, se nikdy nenacházejí snadno.“
Když jsem dočetla poslední díl ságy, kterou řadím do úzkého výběru toho nejlepšího, co jsem zatím četla, vzpomněla jsem si na jeden z hitů mého mládí, kdy skupina Mňága a Žďorp zpívala „... i cesta může být cííííl...“. :-)
A přesně tak to je. Konec té předlouhé a naprosto úchvatné cesty není ani překvapivý, ani dechberoucí, ani bůhvíjak bombastický. Je tak nějak úplně přirozený. Bez glorioly vítězství a slavnostních fanfár. Potvrzení prastaré pravdy o věčném koloběhu života. Jak všechny předchozí díly čtenáře udržovaly v napětí a nutily ho ve čtení pokračovat, tak závěrečný díl přinesl do duše kýžený klid. Už netřeba číst dál. Vše bylo řečeno, zodpovězeno. Cíl nebyl vůbec důležitý, důležitá byla cesta za jeho dosažením. A ta byla nádherná. Říkám díky! :-)
Nápad s Temnou věží se mi líbil, ale poslední díly už pro mě byly jako natahování a oddalování konce. Nakonec jsem čekala i nějaký lepší konec a lepší vyústění, co je uvnitř Věže a na jejím vrcholu.
Štítky knihy
americká literatura Cena Augusta Derletha Walter Padick
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Konečně jsem to dočetla (říkám díky) a při pohledu zpět musím konstatovat, že nelituju času stráveného nad ságou, byť mne za srdce tak úplně nechytla. V řadě otázek bych s autorem dost podiskutovala (hlavně o odchodu jednotlivých postav ka-tet), ale proti samotnému závěru nemám výhrady, nenapadá mne jiný konec, který by k příběhu pasoval. A doufám, že Rolandův osud už konečně najde naplnění.
Mimochodem úsloví "svět se hnul" se mi nějak podezřele propašovalo do mého běžného mluvního projevu, a v jedné šatně jsem si automaticky vybrala skříňku s číslem 19. Náhoda...?