Temná věž
Stephen King
Temná věž / Temná veža série
< 7. díl
Závěr neuvěřitelné knižní série Stephena Kinga patří k jednomu z rozsáhlejších děl celé Temné věže. Susannah/Mia se chystá porodit nástupce Karmínového krále Mordreda Deschaina, zatímco Jake, Ochu a otec Callahan se chystali rozprášit upíří hostinu. A to jsou pouze první stránky překážek, které Rolandova ka-tet musí překonat. Šokující a napínavý příběh po několika letech končí příchodem k Temné věži. Co tam Roland najde?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2019
,
Bookmedia
Originální název:
The Dark Tower, 2004
Interpreti: Libor Terš
více info...
Přidat komentář
Stephena Kinga mám ráda, ale jeho knihy si musím dávkovat. Jedna za měsíc je akorát.
První čtyři díly Temné věže mě naprosto uchvátili. Bohužel postupně šel vidět časový odstup, který při psaní vznikal a poslední díly už byly psané klasicky Kingovským stylem. Navíc poslední díly pro mě byly jen těžko uvěřitelné a někdy jsem narazila i na nesrovnalost v ději. A to, že si pan King dovolil ze sebe udělat variaci Boha- to si vážně může dovolit jen mistr King :)
Ale všechno jsem přečetla jedním dechem (ačkoliv jsem se u děje vztekala)- napsané to je fantasticky.
Tuhle sérii páně Kinga považujispolu s Nespavostí za vrchol mistrovy tvorby. Nepopírám, že jsem velkým fandou Kingova díla, ale Dark Tower je opus, který Stephen zcela jistě nepřekoná. Četl jsem již třikrát a určitě se budu k tomuto dílu rád vracet. Říkám díky.
Když jsem začal číst temnou věž ještě jsem tenkrát nevěděl kolik bezesných nocí mě tahle serie bude stát a taky jaký poklad to je.Příběh Rolanda je ale to nejpusobivější co mistr napsal.Děj vás hned vtáhne,pohltí a už nepustí.Neskutečně napínavé dílo,strhující postavy.Když jsem začal číst SKONČIL JSEM AŽ SE SEDMÍM DÍLEM.Je to nejlepší serie jaká byla kdy napsána a těžko jak mistr sám říká,napíše ještě někdy něco tomu podobného a tak uspěšného.Kdo nečetl nezbívá nic než doporučit.Jinak to zakončení je naprosto dokonalé,myslím že tady ani jiný a lepší,,KONEC"nešlo vymyslet,prostě KING.
Tak jsem dočetla.....Koukala jsem,jak tam zařadil i jiné knihy a sám sebe.Je to prostě borec...
Tak se to Kingovi ZASE povedlo.Dočítám poslední list a ZASE jen koukám s otevřenou pusou..Takže zamáčknu slzu, že už je konec, protože to bylo nádherných pár měsíců ve Středosvětě s Rolandem,Sussanah,Jakem,Eddiem a Ochem.Musím říct, že obvykle nemívám ve zvyku u knih plakat, ale u téhle jsem se několikrát rozbulela jak želva (..vidím Želvu obrovitou...)
Co k tomu ještě říct...Snad jen : Říkám díky, sai Kingu.Bylo to utěšené setkání.
"Čím jsem se to stal? Příteli múj milovanej, všichni, co jsem znal, mávaj na rozloučenou. Tys mohl mít všechno, mou říši špinavou, nechám tě tu trčet s duší bolavou." /Trent Renzor/
Došel jsem do Temné věže společně s Rolandem, pistolníkem z Gileadu. Mrzí mě, že zde má cesta tady končí. A ta Rolandova?. Myslím že pokračuje dál. Bez nás. Sbohem Jakeu, Eddie, Sussanah a Ochu.
Už nebudu chválit. Jen chci říci, že pokuď od něj přečtete tuto sedmičku knih, tak zjistíte s každou knihou co napsal, že věž je ve všech jeho knihách. Podobenství postav, situací, celé dějové linky vás občas vrátí k věži. Zní to jako by už neměl co psát. Neustále opakuje to co už někde napsal. On si to však může dovolit, protože jeho pojetí vám udělá dobře. Možná i zaslzíte nad vzpomínkou jiného příběhu, jenž je propleten s uplně jinou jeho knihou. Je to zvláštní a od něj příjemné.
Vrchol spisovatelské kariery pana Kinga,ono aby ne,vždit na něm pracoval několik let..Román který vas pohltí,dějově a rozsahově naprosto bezkonkurenční..
Úžasné! Tento díl byl naprosto úžasným zakončením. Tohle byla myslím 2. nejtlustší knížka, co jsem přečetla (1. byla To) a najednu stranu by se dalo říct, že to za to snad ani nestálo, když to skončilo, jak to skončilo. Ale dobře, budu se řídit slovy Kinga "Důležitá je cesta, ne cíl" A po této stránce se opravdu čím dál tím víc potvrzuje můj názor, že King je nejlepší spisovatel na světě. Zajímalo by mě, kde přišel k tak obrovské fantazii.
Takže škoda jen, že už je konec a nemůžu dál cestovat s Rolande, Eddiem, Susannah, Jakem a Ochem. Ale i tak u mě budou žít navždy. Sai Kingu, jste nejlepší, říkám díky.
Vsechny predesle dily jsem cetl jednim dechem, uz hodne dlouho mam pred sebou tento posledni .Cekam. Asi strach, ze pro me skonci skonci tento nadherny pribeh.....
Och, já skoro brečel. Tohle je epické završení epické ságy - nejemotivnější pro mě bylo jak se Roland chystal před Susannah pokleknout- ani nevím proč. V tu chvíli šlo vidět že se Roland prostě zlomil, po 6 knihách.. A konec je skvostný.
"Tam uprostřed - to Temná věž je přec!
Mohutný válec - hrůza z něho čiší:
nahnědlý sloupec kamenný svou výší
ve světě nemá rovna - jistá věc!"
Jestliže tyto verše z básně Roberta Browninga "Já, rytíř Roland přišel k Temné věži!" popisují výborně samotný celek Kingova díla Temná věž, pak jeho závěr, samotného autora i můj vztah k dílu popisují jiné verše z téže básně:
"Já věděl hned, že každým slovem klame,
ten mrzák zchátralý, v očích zlý jas,
a lačně prahne poplést mě a zmást,
rty zaťaté v té zášti dobře známé,
jež bez milosti všechno živé láme -
že novou oběť zkosit chce jak klas."
Ale ne, opravdu to nemyslím špatně. Jen že ten závěr je děsivý ...natolik děsivý, že mám opravdu pocit, že mě King po celou tu téměř 3 000 stran dlouhou cestu každým slovem klamal. A já mu věřil, jeho návnadu jsem sežral i s navijákem, i když jsem měl stále jisté pochyby. Ale co je nejhorší, uvěřil mu i chudák Roland, pro kterého už bohužel není cesty zpět. Naštěstí, cesta to byla opravdu krásná ...i když samozřejmě občas i krutá. Takže tleskám ...a Roland "na roh zadul naposled: Já, rytíř Roland, zdravím Temnou věž!"
Nejkrásnější je ta cesta...
Zpěv Susannah se setkal s rozpačitými ohlasy. Setkal jsem se s názory, které kritizovaly rozvleklost a absenci konzistentnějšího děje. Na druhou stranu se objevily hlasy, které říkaly, že šestý díl ságy je nutnou zastávkou a přípravou na sedmý díl. Tomu dávám za pravdu, Zpěv Susannah je ticho před bouří sedmého dílu! Celých 672 stran britského vydaní The Dark Tower VII: The Dark Tower, které se mi dostalo do rukou, je nabitých strhujícím příběhem a od začátku nepřetržitou jízdou, napětím a neskutečně silnými emocemi. Zvláště poslední bod výrazně převyšuje všechny ostatní díly ságy. Ale jsou zde i slabší momenty. Nejvýraznější a jediný, o němž si myslím, že bych se měl zmínit, je Karmínový král, který působí jako neohrabaný lempl a spíše než strach vzbuzuje úsměv na tváři. Jindy by to asi byl vážný nedostatek, ale zbytek knihy je natolik dobrý, že se to v něm ztratí. A samotný závěr? Nic neprozradím, snad jen, že King před úplně poslední kapitolkou přemlouvá čtenáře, aby nečetl dál, že přece nejkrásněší na cestě je právě ta cesta, nikoliv cíl cesty. A to je zatracená pravda! (přečteno v originále)
"Říkáte, že chcete vědět, jak to všechno dopadne. Že chcete jít s Rolandem do Věže. Prý jste si za to zaplatili, kvůli té podívané jste přišli. Doufám, že většina z vás má víc rozumu. Chce mít víc rozumu. Doufám, že jste si přišli poslechnout příběh, a ne se prokousat hromadou papírů do konce. Pokud chcete konec, stačí, abyste nalistovali poslední stránku a uviděli, co je na ní napsáno. Ale konce jsou bez srdce. Konec jsou zavřené dveře, které žádný člověk (ani Manni) nedokáže otevřít. Napsal jsem jich mnoho, ale většinou jen ze stejného důvodu, z jakého si každé ráno obléknu kalhoty, než vyjdu z ložnice - protože tak je to v těchto krajích zvykem."
. . .
Pane Kingu, jste génius, celá sága Temné věže je naprosto fenomenální! Dohnal jste mě k slzám, rozesmál, ohromil, vyrazil mi dech. Donutil jste mě věřit, že všechno je možné a že je příběh opravdu skutečný, že se možná někdy setkám s Rolandem. (:D) Chvílemi jsem Vás přímo nenáviděla a odmítala jsem knihu dočíst, ale.. bohužel víte, jak na čtenáře a tak mi to nedalo, já prostě musela doprovodit Rolanda až do nejvyššího patra Věže. Posledních pár set stránek jsem musela přečíst rychle, protože jsem začala trpět neklidným spaním. A, že Vás všechny, konec překvapí ? O tom není pochyb! Ale popravdě, jiný konec si fakt představit nedokážu. Díky-sai King, byl to nezapomenutelný zážitek.. ♥
Celou cestu, kterou jsem s Rolandem, Susannah, Jakeem, Ediem a Ochu absolvoval, mi vrtalo v hlavě, jak lze tak úžasnou ságu uzvařít. Co je temná věž a co je v komnatě na jejím vrcholu mě povzbuzovalo ve čtení od samého začátku. Pravda, po čtyřce to přestalo být to nejdůležitější, konečně jsem pochopil Pistolníka, jeho počínání a jednání, zamiloval jsem se do příběhů, než se "Svět hnul", okouzleně s ostatními seděl u ohně a hltal příběh, stejně jako s nadšením objevoval postavy z jiných "kingovek" (moje oblíbená činnost od doby, kdy se mi poprvé propojila Geraldova hra s Dolores Clainbornovou), trpěl cestou z Discordie a dojatě fňukal, když se ka rozpadlo. Teprve někde za Dandelem mě začalo znovu zajímat, jak King ságu ukončí, co bude tím velikým finále. Děkuji pane Kingu, nezklamal jste - větu, kterou celá série začíná, považujete za jednu z nejlepších, které jste napsal. Kruh se uzavírá. Muž v černém prchal přes poušť a pistolík mu byl v patách. Dlouhé dny a příjemné noci ty, který se na tuhle tahle strhující cestu právě vydáváš!
Mimochodem, filmová podoba je na spadnutí!
Dlouhé, temné, napínavé, bizarní, smutné, depresivní, ale i dechberoucí. Takové je zakončení putování k Temné Věži, v níž se protínají všechny světy. A tím, jak King zakončil celou ságu, mě opravdu dostal (v tom nejlepší slova smyslu). Nevěřícně jsem koukal na poslední stránku příběhu, neschopen pochopit to, proč to skončilo právě takhle. Časem jsem si ale uvědomil, že jiný konec snad ani být nemohl.
Snad nikdy mi nebylo tak smutno, že musím opustit nějakou knihu, jak na konci Temné věže.
Konce jsou kruté a bez špetky citu. Tady to platí stonásob, ale jiný lepší konec si po prvotním šoku nedovedu představit.
Štítky knihy
americká literatura Cena Augusta Derletha Walter Padick
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Tak nějak jsem tušila, že kniha nedopadne dobře. A podvědomě jsem se na to připravovala a v duchu si říkám, "nevadí v mých představách si můžu vytvořit konec, jaký si budu přát".