Vlci z Cally
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52603/bmid_temna-vez-vlci-z-cally-GiJ-52603.jpg
5
1171
1171
Temná věž / Temná veža série
< 5. díl >
Po vrcholném utkání ve skleněném paláci s Rolandovým dávným známým (Flaggem nebo Martenem… nebo – možná – Maerlynem) se čas opět změnil. Cestovatelé pochopili, že někdo – nebo nějaká síla – je přenesl řidinou zpátky na stezku Paprsku. Poblíž, na větvi stromu, byl připíchnutý vzkaz od bytosti, kterou Roland málem v paláci zabil. „Vzdejte se Věže. To je poslední varování.“ Opravdu k smíchu. Roland by se Věže nevzdal, stejně jako by nezabil Jakeova ochočeného brumláka a neupekl si ho k večeři. Nikdo z nich by se nevzdal Rolandovy Temné věže. Bůh jim pomoz, zůstanou v tom až do konce. Vlci z Cally jsou pátou knihou z celkem sedmi knih tohoto dlouhého příběhu. Pistolníci se opět vydávají na cestu za Temnou věží. Nečekaně je vyhledají vesničané, kteří je požádají o pomoc a úlevu, neboť jsou sužování bytostmi, jež se nazývají Vlci. Je způsobem pistolníků z rodu Eldova, že žádost o pomoc neodmítnou. A zdánlivé zdržení může znamenat další kus po cestě Paprsku.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2009 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Wolves of the Calla, 2003
více info...
Přidat komentář
Další díl cesty hrdiny za cílem v podobě Temné věže. Znovu jsme se o tolik neposunuli, ale začínáme čím dál více chápat o co jde a proč je třeba zastavit Crimson Kinga a jeho služebníky. Tentokrát se děj odehrává ve městě Calla, což je na první pohled idylické místo, v dálce je z něj ale vidět Thunderclap a z něj jednou za čas přichází zlo.
Za mě znovu hodně povedené, stejně jako všechny ostatní díly - bavila mě jak hlavní dějová linka, tak i vyprávění příběhů. Chvíli si teď od Temné věže odpočinu a pak se s chutí pustím do finále a závěrečných dvou dílů.
No dopr-hopala! Další skvělý díl! Vlci z Cally jsou pocta (především) Sedmi samurajům/statečným. Tentokrát však nájezdníky (Vlky) nezajímá úroda zemědělců, ale jejich děti. Ve vesnici Calla Bryn Sturgisu se totiž rodí téměř jen dvojčata a Vlci vždy za generaci přijedou a unesou ze všech dvojčat jedno dítě - pokud je ve správném věku - a za pár dní ho vrátí totálně a nenávratně vygumovaný a v podstatě nepoužitelný pro normální život a tak požádají o pomoc Rolanda a jeho Kat-et. I když tam nebylo moc akce a závěrečnou bitvu s Vlky jsem čekal tak nějak epičtější, musím uznat, že jsem se nenudil ani chvilku. No dobře, možná vyprávění otce Callahana bylo chvilkami až moc detailní a pro někoho i zdlouhavé, já jsem však spokojen. Mimochodem, když jsem u toho Callahana... nemohl jsem nepostřehnout v jeho vyprávění, jak přišel k jizvě na čele a začínám mít silný pocit, že se tu inspiroval Quentin Tarantino pro svůj film Inglourious Basterds (Hanebný Pancharti).
Je tu opět pár skoků do jiného světa , Roland si vrzne , Jake si dá první cígo, Mia a její chlapíček začíná být správné psycho, Eddie si taky vrzne, Ochu je furt roztomilej a přítomnost otce Callahana potěší, říkám díky!
Hodnocení: 10/10
Proškrtat tak půlku textu a asi by se mi to líbilo nejvíc z dosavadního putování k věži.
Takhle si říkám, jestli by mi bývalo nestačilo přečíst si shrnutí na začátku dalšího dílu... asi i stačilo.
Ano, je to takových 7 statečných v Kingově kabátku.
První ze tří závěrečných dílů série, které autor napsal již poznamenán autonehodou z roku 1999. V jedné knize nacházíme vlastně čtyři příběhy. Titulní a rámcový příběh je sice parafrází Sedmi statečných samurajů, ale mnohem důležitějším tématem je příběh o unášených dětech. Pozorný poutník po cestě k Temné věži si vzpomene, že téma unášených dětí již ve Velkém cyklu dvakrát bylo. Pak tu máme příběh otce Callahana, který nám osvětlí jeho osudy poté, co opustil městečko Salem´s Lot. Další dva příběhy jsou jen započaty, newyorský příběh Růže a především příběh succuby Mii, další návštěvnice v mysli Susannah. Kniha končí nálezem jedné knihy Stephena Kinga, čímž se autor Stephen King stal hrdinou vlastní knihy, což bude důležité téma posledních dílů série.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
Jsem sice z putování za temnou věží unavený, ale tenhle díl byl celkem fajn..plný akce, napětí. Celé se to táhne ve stylu sedmi statečných aneb jak zatnout tipec borcům co nám tu dělají neplechu...já říkám díky...
Vlci z Cally asi nejsou nejlepší části Pistolníka, ale při rozsahu textu a různých zvratech a dobrodružstvích, která King popisuje, není moc co vytknout.
Pátý díl série Temná věž hrdiny o moc dál na cestě k Věži neposunul, ale odpověděl na nějaké předchozí otázky, zároveň ovšem nastolil nové. Za normálních okolností by to asi vadilo, ale vzhledem k tomu, že King má celý svět Temné věže dost promyšlený, to nevadí, protože všem je jasné, že každý detail hraje svou roli a může být klíčový v dalších knihách. Vlci z Cally jsou kingovskou variací na Sedm statečných a žánrově se pohybují v rámci westernu, fantasy, upírského hororu a částečně sci-fi. Děj není nijak strhující a pracuje s mnoha odbočkami, detailním popisem prostředí, psychologie postav a metarovinou, kdy King otevřeně odkazuje sám na sebe a doplňuje příběh románu Prokletí Salemu. Jelikož je tempo pomalé, příběh trochu cyklický a popisů je tu opravdu dost, vyžaduje kniha zkušenějšího čtenáře, který je zvyklý na Kingovu grafomanii. Osobně je u mě pořád nejlepší předchozí díl Čaroděj a sklo (ale jen proto, že fantasy nevyhledávám), Vlci z Cally je ale výborná kniha, v níž je na můj vkus trochu víc fantasy prvků a méně reality, nostalgie a vzpomínek na staré časy, jinak ale nemám co vytknout (až na zdlouhavost, která je ale pro Kinga typická a je nutné s ní počítat). 75 %
Ač to není vůbec přiléhavé (protože autor zůstává stejný), mám při srovnání s předchozím dílem série tendenci napsat, že když dva dělají totéž, není to totéž. Vlci z Cally svou koncepcí a epizodickým charakterem v mnohém připomenou Čaroděje a sklo, nicméně pro mě jsou minimálně o dva řády lepší. Je fakt, že na cestě k Paprsku se náš ka-tet opět moc neposune, ale příběh cíleně tématicky připomínající mých oblíbených Sedm statečných mi ohromně sedl a potěšila mě i postava otce Callahana, jehož prostřednictvím bylo universum Temné věže propojeno s Prokletím Salemu a Srdcem v Atlantidě, které jsem před notnou dobou četla a díky Callahanovi mi bylo nyní objasněno několik nejasností a doplněna spousta zajímavých detailů. Takže co dodat? Po otřesném předchozím dílu jsem byla opět spokojena a mohu jen doufat, že zbytek série bude aspoň na kvalitativní úrovni Vlků z Cally.
Vůbec netuším, co napsat, jak vyjádřit pocit, který zažívám při čtení tohoto příběhu.. Dokonalá sága! Občas se mi zdá, že zažívám todes a jsem uprostřed děje, tak pravím..dopr-hopala tohle je dokonalé čtení, všechny ty odkazy na Kingovu předchozí tvorbu, Sedm statečných a prostě vše okolo Temné věže je dechberoucí.. A nevím proč, ale ze všech postav mám nejradši Jakea a jeho brumláka, strašně mi přirostli k srdci a začínám se bát o jejich osud..
V této knize si na mě pan King připravil drobný podraz, když k postavám známým z předchozích částí série přidal hráče z jiného svého díla, „Prokletí Salemu“. Otce Callahana a jeho úlohu v románu už jsem si nepamatovala, podobně jako většinu detailů z této upíří klasiky, proto jsem zhruba ve třetině, kdy mělo dojít na padreho vzpomínání, „Vlky z Cally“ odložila a odskočila si po dlouhých letech osvěžit události v městečku Salem's Lot. Byl to moudrý tah, udělat to až po přečtení pátého dílu „Temné věže“, zbytečně bych si pokazila zážitek Callahanovým zkratkovitým a zmateným souhrnem.
„Vlci z Cally“ jsou poctou westernovému žánru: Roland, Eddie, Susannah a Jake jsou během svého putování přizváni do městečka Calla, sužovaného nájezdy tajemných bytostí, tzv. Vlků, kteří co generaci odvážejí polovinu dětí. Ne všichni obyvatelé souhlasí s nutností začít se bránit, přijmout pomoc pistolníků a zachránit před neradostným osudem potomky své nebo svých sousedů. Selhání by znamenalo krutou odplatu. Nicméně Roland zná své poslání, svou povinnost a nemíní před výzvou couvnout. Kromě přípravy na střet má každý z hrdinů své vlastní problémy; tajnosti mezi jednotlivými členy pistolnického ka-tet se množí. Hrdinové se opět sem-tam přesunou vyřizovat různé záležitosti do našeho světa, kniha je protkána všemožnými odkazy na literární i filmová díla.
Bohužel si pan spisovatel znovu vymyslel jakési nářečí, slovní obraty, co nejspíš měly obohatit dialogy, ovšem mně všechno to „říkám díky“ a „jak račiž“ brzy brnkalo na nervy.
Také musím přiznat, že se mi úplně nepozdává, jaký směr „Vlci z Cally“ v závěru nabrali, ale nechám se překvapit, jak se autor s tímto fantastickým cyklem popasuje. Rozhodně jsem na další osudy pistolníků zvědavá, i když tento díl hodnotím jen o myší chlup lépe než předchozí: je to čtivá, místy přespříliš ukecaná vata, žánrová všehochuť plná napětí a zvratů, nabitá zvláštní atmosférou. 75%
Myslím že diéta by knihe veľmi pomohla, časti kedy to malo hlavu a pätu, sa striedali s časťami kedy som si bol istý že autor na niečom fičí (čo nepriamo priznal v denníku na konci Susannah).
Vlci z Cally jsou tajemným příběhem, který nás udržuje po celou dobu v napětí, jak to celé dopadne. Na scénu vstupuje úplně nová postava otec Callahan. Jemu je věnována podstatná část celé knihy a tak poznáme další neméně vzrušující příběh, který se zcela přirozeně propojí s původní dějovou linkou. Fascinuje mě, jak King dokáže příběhy vzájemně provázat. Tu si vzpomene na jednu knihu, tamhle použije stejnou postavu, stejné prostředí a celkově to působí celé tak přirozeně, že to snad není ani možné.
Čím se ka-tet dostává blíže a blíže k Temné věži, tím více mě pan King baví. Knížka byla znovu trošku delší, ale pro mě žádná vyloženě hluchá místa neměla. Navíc jsem přišel na to, že jsem knihu četl 19 dní. To určitě nebude náhoda. :-)
Tenhle díl mne příliš nechytil, Callahanovo vyprávění mi přišlo únavné (zřejmě proto, že se nepatřím mezi skalní fanoušky S. Kinga), ale závěrečný boj s Vlky mi tyto zdlouhavé části vynahradil. Občas v téhle sérii polemizuju s překladatelem, obzvlášť Miin "chlapíček" mi dere uši, ale co už, konec se blíží, tak trochu výrazového nepohodlí překousnu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Pocital jsem a je to moje 30 kniha od Kinga, co jsem docetl celou. Zacal jsem ji cist hned po Carodeji a skle, ktery se mi moc libil. Vlky jsem mel rozectene asi dva nebo tri roky, protoze me zas tolik nebavili. King tu na vsechno jde spoustou odbocek a dej se dost vlece. Casto jsem se musel do cteni nutit, ale chci sagu docist a vlastne se nejvic tesim na Temnou vez. Zpev Susanach je nastesti kratky, tak mi to snad nebude trvat tak dlouho. A ten konec Vlku je tam opravdu jen proto aby tam byl.