Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136815/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-136815.peg
4
3044
3044
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Zdroj: slovart.cz... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
Krásná záležitost, v podstatě Kdo chytá v žitě pro století 21., číst to v pubertálním věku, rozloží mně to na prvočinitele, zasáhlo mně to silou býka i dnes. Doporučuji i film, který autor na motivy vlastní knihy stvořil. Jednoznačně jeden z nejsilnějších coming of age titulů vůbec.
Špatně napsané: holé, opakující se věty záhy bolí víc jak facka. Slovní zásoba taky není kdovíjak oslnivá, bo všichni jsou buď "veselí", nebo "smutní" (respektive "happy", "sad", kdoví, třeba se překladatel vytáhl), což ovšem neumějí (Charlie především) dát najevo jinak než pláčem, a proto bylo po padesáti stranách do breku i mně. Úděsnost stylistiky ale naprosto bledne vedle té NEÚCTY - autor sype z rukávu jedno lidské neštěstí za druhým, aby je vzápětí několika málo větami smetl ze stolu a už se k nim nikdy nevrátil. Přitom při patřičném přístupu by každé z nich vystačilo na samostatnou knihu.
Dvě hvězdy za pěkný nápad s dopisy a čupr písničky (The Smiths!), které bych sama jen tak neobjevila.
Neví, asi jsem z této knihy už odrostla. Když jsem porvé viděla film, byla jsem unesena a stejné pocity jsem měla i po prvním přečtení knihy. Teď, když jsem se k ní po pár letech vrátila, už mám názor trochu jiný. Charlieho naivita, někdy až hloupost, mě celou dobu štvala.
Musím ale uznat, že i když je hlavní téma obrovským klišé, o kterém je napsaných plno úspěšných i neúspěšných knih, jsou ostatní prvky a děj originální.
Pro mladší čtenáře (takových 13-16 let) bude mít kniha ale určitě velký význam.
Psát někomu dopisy, aniž by se dočkal odpovědi? Zajímavý nápad. Charlie vypráví o svém žití, trápeních a srovnává se s tím, že je jiný než ostatní. Hledání svého místa ve světě. Kniha se četla dobře. Vřele doporučuji (neurazí ani starší čtenáře).
Bohužel musím hodnotit vesměs záporně, protože kniha mě nijak neohromila. Nedokázala jsem pochopit Charlieho chování, možná kvůli nedostatečnému vysvětlení jeho možného postižení. Neztotožnila jsem se ani s jednou z postav a celý příběh mi připadal velmi nereálný, což by se podle mě nemělo v knihách zaměřených na dospívání stávat.
Patnáctiletý Charlie se v dopisech svěřuje se svými nejniternějšími záležitostmi. Ví, že je přecitlivělý, mívá deprese, moc přemýšlí a zároveň nechápe.. prostě ví, že divný - že je s ním něco špatně, ale neví proč.
Ze všeho nejvíc je to kniha o hledání. A když člověk opravdu chce najít, kde je zakopaný pes, musí projít spoustou vrcholů a pádů a spoustou slepých uliček. Ale pokud toho zakopaného psa nakonec najde, ví, že to všechno stálo za to. Protože pak může vystoupit z kouta.
----
„Sam mi dokonce i poradila, jak se chovat k dívce na prvním rande, což bylo moc zajímavé. Řekla, že dívce jako Mary Elizabeth bych neměl říkat, že je hezká. Měl bych jí pochválit šaty, protože to, jak se oblékla, je její volba, zatímco obličej si nevybrala.“
„Kladl jsem Mary Elizabeth otázky a nechal jsem ji celou dobu mluvit. (...) Ona se mě za celou dobu zeptala akorát na to, jestli nechci pusu na dobrou noc. (...) Řekla, že to byl skvělý večer. Taky řekla, že jsem ten nejcitlivější kluk, jakého kdy potkala, což nechápu, protože jsem dělal akorát to, že jsem ji nepřerušoval. (...) Taky pořád mluvila o té kazetě Billie Holidayové, kterou mi koupila. Kdybych někomu dal kazetu, tak proto, aby z ní měl radost, a ne proto, aby už napořád věděl, že jsem mu ji dal.“
No je pro mě trochu těžké si hlavního hrdinu zařadit. Je to popletený dospívající introvert, který má zajímavé kamarády (mimochodem, co to je sakra za lidi???) a snaží se být alespoň podobně zajímavý a sečtělý, nebo je to chudák kluk, který prožil trauma a snaží se s tím vyrovnat? Pokud to druhé, je to vážně taková sranda?
Třetí kniha za sebou, které dávám 3,5 hvězdičky. Věřím, že kdybych četla knihu kolem plnoletosti, tak by mě oslovila hodně, ale v současnosti mě spíš nutila jen vzpomínat a vybavovat si moje středoškolské zážitky :-) Kniha mě oslovila vlastně jen tou otevřeností 15létého chlapce, který je občas outsiderem a občas má deprese, v knížce je vše jasně, zřetelně a přesně popsáno, jak by to podle mě opravdu člověk jeho věku vnímal a popisoval. Číst znovu určitě nebudu, ale můžu říct, že něco málo ve mně přece jen zanechala.
Ono je to vlastně takové pohodové čtení, které v člověku probudí hrozně moc emocí, a to mám ráda. Vždycky ji beru do ruky, když mi není do skoku, a je přečtená raz dva. Jedna z mých oblíbenkyň!
Kdybych byla teenager, určitě dám knize pět hvězdiček a brečím u ní jako želva. Takhle jsem si jen řekla, že je to moc hezké čtení, které je napsané s citem a porozuměním pro pošuky a outsidery. Upřímně totiž věřím tomu, že kdyby někdo z těch, kdo se tak nadšeně nad knihou rozplývají, znal Charlieho ve skutečném životě, ohrne nad ním nos a bude si o něm myslet, že je to debil.
Na knize se mi taky líbí, že obsahuje názvy slavných děl americké literatury. Nedokážu si moc představit, že bych ve svých šestnácti četla Na cestě nebo Nahý oběd, ale co už.
To, co mi zpočátku přišlo pouze jako klasický teenage příběh, který mě už nemá čím překvapit a připravil jsem se na zklamání jako v případě 13RW, se ve finále rozvinulo v něco... neuvěřitelně výjimečného.
Episturální forma zážitek nijak neomezuje, pouze dodává na uvěřitelnosti a reálnosti celého příběhu. Velký podíl na mém nadšení z knihy však nese její autor, který reálně a uvěřitelně vykresluje postavu a pocity Charlieho, díky čemuž dokáže člověka snadno vtáhnout do děje a ponořit jej do knihy. Autorův styl je jednoduchý, čte se to pěkně, skutečně to působí, jako byste četli dopisy 16letého kluka.
Postupně jsem zahodil svůj skepticismus a prostě se nechal unášet knihou. Postupně zjistíte, že je vám vlastně úplně jedno, že knížka nemá nějakou silnou zápletku, pevně daný příběh, jednoduše vás zajímá, jak se má Charlie a jak vyústí jeho aktuální životní miniepizodky.
Chbosky mě rozesmál i dojal, s jeho postavami jsem se dokázal sžít a čtení jsem si náramně užíval. Závěrečných 20 stran mě totálně zdevastovalo a já je celý probrečel, a to prosím u knih, filmů i seriálů bulím jen zcela výjimečně.
Knížku bych fakt doporučil všem, je jedno, jestli jste žena, muž, kluk, holka, prostě si ji přečtěte. Jestli jste teenager, dovedete se vcítit do pocitů a postavy buď Charlieho nebo jakékoliv jiné vedlejší postavy, které působí uvěřitelně a reálně. Jestli teenager nejste, stále si knížku užijete, nejspíš jinak, ale věřím, že Chbosky do knihy vtáhne prostě každého.
The Perks of Being a Wallflower nejde ani zařadit do pořádného žánru. Nejde o romantiku, nejde o klasickou young adult. Možná jako coming-of-age příběh, ale všeobecně jde o natolik výjimečnou a vyčnívající knihu mezi teen literaturou, že ji do ní zařazovat vlastně ani nelze.
Ten kdo stojí v koutě je vynikající kniha, kterou sice přečtete jako jednohubku za odpoledne, dva dny, ale dojem, který ve vás zanechá, bude mnohem hlubší a silnější.
Dovolím si přidat i dva citáty, které jsem si musel zapsat (ačkoliv to dělám minimálně) a zapamatovat: And in that moment, I swear we were infinite. (Přísahám, že v ten moment jsme byli nekoneční.)
We accept the love we think we deserve. (Přijímáme jen tolik lásky, kolik si myslíme, že si zasloužíme.)
Taková moderní verze "Kdo chytá v žitě" (sám Charlie ji četl) pro dnešní mládež, ale funguje dobře.
Ačkoliv je kniha určená spíše pro mladší čtenáře, tak se mi líbila.
Charlie si dává za vinu spoustu věcí a tím se trápí. V knize se vyskytují první lásky, drogy, alkohol, první sexuální zkušenosti. V knize se vyskytuje řada momentů, které byly pro mě úsměvné.
Oblíbené citáty:
Jenomže někdy se lidé uchylují do světa vlastních myšlenek, aby se nemuseli zapojit do skutečného života.
Přijímáme lásku, kterou si zasloužíme.
Cítím se nekonečný.
Také jsem viděl film, který se mi líbil. Moc se mi líbila scéna, kdy Charlie byl na tanečním parketu (včetně hudby).
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Asi nejsem cílová skupina. Kniha mi přišla upovídaná, plochá, nudná. Postavy naprosto neživotné. Byla krátká, tak se to dalo snést, ale to téměř všeobecné nadšení sdílet nemohu.
Asi budu jediná, které se tahle knížka nelíbila. Popravdě, měla jsem od ní velké očekávání, protože film mě zaujal a každému okolo se líbila. V první polovině knihy jsem doufala, že ta neskutečná nuda přestane a začne se něco dít. Ne opravdu za polovinou knihy pořád mi děj přišel vleklý, nudný a vůbec mě nebavil. Nezajímaly mě postavy, jak samotný Charlie se, kterým jsem si myslela, že se ztotožním, ale nakonec nic. Žádná postava mi nepadla do oko a chvílemi jsem musela, některé stránky projíždět očima a doufat v konec. Možná si někdy tuto knížku přečtu znova a uvidím jí v jiném světle, ale za mě průměrná knížka.
Tahle kniha je naprosto úžasná. Je čtivá a rozhodně po jejím přečtení vám uvízne v hlavě na hodně dlouho. Postavy jsou propracované a sympatické, přesto naprosto originální. Přátelství, láska, a hrozné tajemství, které Vám dá odpověď na mnoho otázek.
Filmové zpracování se mi také velmi líbilo, herci byli vybráni dokonale. A vřele doporučuji jak film tak knihu.!
Knihu jsem našla díky filmu. Film se mi moc líbil svým nevšedním příběhem. Četla jsem ji už dvakrát minulý rok a tenhle. Docela jsem se v ní našla. Téma jako tato jsou mi sympatická a mělo by se o nich mluvit víc , ale to neovlivním
Chralie je hodně , hodně ufnukaný , ale vzhledem k jeho situaci z dětství jsem se mu nedivila. Vedlejší postavy jako třeba Patrick nebo Sam mi byli hodně sympatické .
Vřele doporučuji
Knížka se mi velmi dobře četla, hlavní postava mi byla sympatická. Sama jsem celou dobu přemýšlela, co asi stojí za tím jeho "podivínstvím". Napadla mě jedna věc, vzhledem k jeho zvláštnímu vztahu k zesnulé tetě, a nakonec se mi moje domněnka potvrdila. Konec knihy tak vysvětluje, proč se Charlie chová tak, jak se chová. Knížku doporučuji.
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Skrýt reklamy
Ten, kdo stojí v koutě
Spoilery!!!
Mně se to prostě nelíbilo. Vůbec jsem se nedokázala ztotožnit nejenom s Charliem, ale i s jakýmkoli z hrdinů. Očekávala jsem realistický popis dospívání, protože takhle je kniha popisována, ale realita mi přijde úplně jiná. Lidi jako Sam a Patrick by se s takovým podivínem a cvokem nebavili.
Konec mě taky příšerně zklamal. Smrt tety Helen a to, jak moc ji měl Charlie rád a ona jeho, se omílalo furt dokolečka, a to, že Charlieho zneužívala naprosto nedávalo smysl a bylo to bez jakéhokoli vysvětlení.
Asi jsem jenom očekávala něco jiného. Nevím.