Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136815/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-136815.peg
4
3052
3052
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Zdroj: slovart.cz... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
Velmi útlá a velmi čtivá knížka. Pro mládež na SŠ, jako dělaná. Dotýká se mnoha témat a nic neskrývá a tím by mohla být pro mládež i snadno přístupná. Nevím, jak vypadá střední dnes, a jak vypadala v 90. letech v US, osobně bych byl ale rád, aby moje děti v prvním ročníku nebraly LSD, aby nekouřily a neměly zkušenosti se sexem :) Nicméně sympatická je láska Charlieho ke knihám.
Příběh, který vás rozesměje i rozpláče. Strašně moc se mí líbí, jak to je napsané formou dopisů. Čtenář má pak pocit, že si Charlie povídá opravdu s ním. Hned jak jsem knihu dočetla podívala jsem se i na film a musím říct, že je to hodně podobné a opravdu můžu jen doporučit. Jak knihu tak film.
Už při čtení jsem si říkala, že tahle knížka, to nebude při hodnocení oříšek, to bude ořech. Para ořech.
Ona je totiž stejnou měrou dobrá jako slabá. Proč? Protože na jednu stranu tu máme velice čtivý text, který nás svou formou (román v dopisech adresovaný neznámé osobě) i stylem (krátké věty), nutí neustále pokračovat (tak už jen jeden dopis a jdu spát/pracovat/dělat_to_co_dělat_musím), na druhou se tu vrší závažná témata způsobem, jenž ve čtenáři nevyhnutelně vzbudí pocit, že je tam autor naházel vidlemi, nebo si napsal seznam "všeho zlého" a postupně ho odškrtával. A právě to nakonec knize podtrhává nohy.
Chbosky nacpal do svého románu snad všechny tíživé situace, které mohou v lidském životě nastat a aby toho nebylo málo, nechává jej vyprávět ústy 15letého, psychicky narušeného hrdiny, který nejspíš trpí nějakou formou PAS, možná i PTSD, což ovšem, ke škodě knihy, nikde nezazní.
Dál už budu konkrétnější, takže bacha, přijdou *spoilery*, kdo knihu nečetl a číst chce, dál nečte, protože riskuje, že mu vykecám pointu, a pak na mě bude naštvaný (což je, jak známo, blbý pro karmu, Ježíška i Aštara Šerana).
Na dvou stech stránkách stránkách se tu stihne semlít sexuální zneužívání, nepřiznaná homosexualita, přiznaná homosexualita, tragické úmrtí v rodině, znásilnění, agresivita, sex mladistvých, narušené rodinné vztahy, sebevražda, šikana, potrat, násilí na ženách, násilí na dětech, zneužívání drog a alkoholu mladistvými, a pak i takové ty normální věci jako osamocení, odcizení, nejistota, prázdnota, nepochopení, nesaturované základní emoční a fyzické potřeby etc. Přijde vám ten výčet brutální? On taky je. Navíc volba postavy, osoby, která vše pouze sleduje, umožňuje autorovi témata jen nadhazovat, ale vůbec nijak se jimi dál nezabývá. Což ale znamená, že vlastně vyznívají do ztracena. V plejádě tragédií pak pointa úplně zapadá, protože je z ní, no, jen další, jen tak mimochodem, konstatovaná tragédie.
Pak je tu propastný rozdíl mezi tím, jak mluví a uvažuje ústřední hrdina, který vám nejspíš mnohdy připomene trochu ukecanějšího Rainmana a jak se vyjadřují a chovají jeho o tři roky starší přátelé. On má uvažování a vyjadřování desetiletého děcka (byť s libidem toho patnáctiletého), oni působí, jako kdyby se chystali odevzdávat diplomku na filosofii.
Schizofrenní postoj ke knize mi zůstává, líbila se mi a nelíbila, těšila jsem se, až se k ní zase dostanu a nespokojeně jsem mlaskala při každém dalším klišé, v něž se ona těžká témata nevyhnutelně měnila. Možná jsem na to už moc stará, před patnácti, dvaceti lety by mě The Perks... určitě naprosto dostaly, teď už ale ne. Takhle mi nezbývá, než hodnocení zprůměrovat. Přes to přese všechno je to zajímavá kniha, které mimo jiné ukazuje, jak moc a kam jsme se za těch téměř třicet let posunuli - dneska si patnáctiletý kluk na lavičce ve školním areálu asi jen tak nezapálí. Aspoň v Americe ne.
(čteno v originále)
Knihu bych hodnotila tak průměrně. To, že byla psaná stylem dopisů jí přidalo na zajímavosti a originalitě, nicméně příběh mi přišel poměrně usekaný a nepřehledný.
Mně se teda docela dobře četla.Strašně pohodová knížka,líbí se mi nápad,že je na styl dopisů.
Opravdu poučná a zároveň lehko stravitelná kniha.Chbosky vytvořil velmi zvláštního a přitom sympatického hrdinu i ostatní postavy.
Líbila se mi i netradiční forma podání, taková hodně otevřená(už se nedivím,že je kniha označená 12+).
Velice smutné a skutečné. Kniha je napsaná tak skvěle, že jsem se musela několikrát ujišťovat, že se na své okolí dívám já a ne Charlie. Že slova v mojí hlavě jsou jen čtená... Prostě: bravo! Tleskám a smekám, i když jsem žena.
TKSVK mě vůbec nebavila, asi jsem ji četla v nesprávný čas, ale co už. Znovu ji ,,číst" vážně nehodlám. Už dlouho se mi nestalo, že bych v knize přeskakovala věty, někdy dokonce i odstavce. 1,5/5
Knižka se mi líbila i když jsem na ni neměla moc času :) hezký příběh a film k tomu se mi taky líbil :) a taky v nějakých ohledech třeba v tom vyjadřování jsem se v něm viděla
Bohuzel jsem se s touto knihou nestretla asi v pravy cas. Do cteni jsem se nutila, cetla jsem to necekane dlouho, asi 14 dni a to jeste za tyden asi 10 stranek, vubec mne to nezasahlo, nadseni se nedostavilo, bohuzel.
I přesto, že jsem prvně viděla film a až pak četla knihu, tak mi to vůbec nevadilo. Kniha je čtivá a nemohla jsem jí dát z ruky. Líbí se mi jakým stylem je napsaná, a že člověka donutí i trochu přemýšlet. Doporučuji!
Nejdřív jsem viděla film, ale vůbec, opravdu vůbec, mi to nevadilo. Když to čtete, máte pocit, že to všechno Charlie napsal přímo vám, že vy jste ten "přítel". Jsem ráda, že jsem tuto knihu přidala do své knihovny.
Skvělá kniha! Chvilkami mi připadalo, jako by Charlie byl F. Gump. Na knize se mi líbilo snad úplně vše. Už dlouho mě žádná kniha tolik nezaujala.
Dear friend,
thank you.
Čekala jsem vlastně něco naprosto jiného... ale bylo to super. A jsem vážně zvědavá, až uvidím Percyho, Hermionu a Credence jako ty tři. ♥
-čteno v originále-
Tak bohužel musím říct,že knihu jsem nedočetla,námět je zajímavý,ale nějak jsem se prostě do čtení musela nutit,i když teda se to četlo dobře,ale bohužel jsem nedočetla,ale zkusím to znovu :)
Naprosto skvělá kniha, kterou můžu jen doporučit. Nedokázala jsem ji odložit.
Tuto knihu jsem si zamilovala hned od začátku. Charlie je má srdcová záležitost a i filmové zpracování Logana Lermana mě okouzlilo.
Překvapivě se mi forma dopisů četla dobře, což se u mě často nestává. Četla jsem ji v angličtině, což mě ještě víc vtáhlo do děje, protože přece jen je to originál. Mohu jen a jen doporučit.
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Skrýt reklamy
Ten, kdo stojí v koutě
Bože, toto je srdcovka. Nejedna slza ukápla,nejednou jsem se u ní od srdce zasmála. Poměrně tenká knížka,která ale z málo stránek nám toho dokáže mnoho povědět .