Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136815/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-136815.peg
4
3110
3110
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Zdroj: slovart.cz... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
Četla jsem teď v mých 19ti letech tuhle knížku a...jak jsem si oblíbila film, tak jsem si oblíbila knihu. Je jednoduše napsaná, ale zároveň má šmrnc. Postavy jsem si zamilovala a příběh byl snadno uvěřitelný, nic přehnaného.
Našla jsem tam i scénky, které mi pomohly, tak nějak s mým životem, nebo spíše s mým přemýšlením.
Knihu mi doporučila kamarádka se slovy "Byla to moje láska na první pohled" a tak jsem chtěla pochopit co na ní je tak krásného. Poté co jsem ji přečetla na jeden zátah, a to mi kolikrát i přišlo, že se čte úplně sama, jsem byla přesvědčená o její hloubce.
Zprvu jsem nevěděla jestli si o Charliem mám myslet, že je moc jednoduchý, nebo hloupý nebo jednoduše netrpí nějakým syndromem aspergera, až ve finále mi došlo, že je to naprosto čistá duše ... nevinná. A to je možná jeden z důvodů, proč má děj takové kouzlo. K tomu připočtu i formu dopisování neznámému "příteli" a odkazy na skvělé knižní i hudební klasiky. To je to co knihu doprovází jen dodatkově, ale přesto se vám to líbí, protože si lépe utvoříte obrázek na Charlieho.
Postavy, které se v životě chlapce vyskytují mi byli sympatičtí. Tedy samozřejmě, že jen někteří. Líbila se mi jeho rodina, Sam a Patrick a dokonce i Mary Elizabeth. Mělo to něco do sebe a občas jsem sama měla ty samé pocity, které Charlie prožíval. Vlastně jsem se přistihla, že mu dost rozumím, protože jsem se v jeho uvažování a myšlenkách viděla. Zvlášť když se v textu objevila věta: "Já vím, že přemýšlím někdy moc rychle."
A až se dostanete k úplnýmu konci, teprve pak vám dojde, proč je Charlie takový jaký je a nejen vám, ale i jemu samotnému.
Také moc nevím, co si o knize myslet... forma románu v dopisech byla perfektní, děj měl celkem spád, ale postavy mi k srdci moc nepřirostly. Obzvlášť ne Charlie - sice bylo pěkně vidět, jak se mladý člověk mění v partě starších lidí, ale celá ta jeho pozice "toho, který stojí v koutě" mi byla často až protivná. Z postav mě spíš zaujala Sam. Možná je to tím, že jsem knihu četla až teď v dospělosti, možná bych v ní v dospívání nalezla také nějaká ta moudra, která tam nalezli čtenáři přede mnou. I tak si ale myslím, že je to příliš americké na to, abych se s tím třeba v 16 letech mohla nějak více ztotožnit. Není to nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, asi mi nic velkého nepředala, ale jsem ráda za tu zkušenost. Podle komentářů jsem čekala nějakou bombu nebo aspoň prý překvapivý konec, ale takové pocity jsem z knihy neměla.
(Lodja: souhlasím, obal je strašný)
Vážně nevím, co si o tom mám myslet. Je to zajímavá kniha, to rozhodně. Dost zvláštní. Četlo se to dobře, forma dopisů tomu dodávala na atmosféře. Druhá polovina se mi líbila o něco víc než ta první. Konec mě dost překvapil, nečekala jsem to. Závěr byl pak celkem dojemný.
Přesto mi asi něco zásadního uniká, protože to nedokážu ocenit tak jako ostatní. Líbilo se mi to, ale nic víc v tom nějak nevidím. Možná je to tím, že hlavní hrdinové mi nebyli moc blízcí a nějak jsem si s nimi nesedla. Ale prostě to pro mě není taková bomba, i když to má pár zajímavých myšlenek.
Jsem však opravdu ráda, že jsem si tuto knížku přečetla. Sice se nezařadí mezi mé oblíbené, ale bylo to i tak vážně dobré čtení. Trochu mi to připomínalo Hledání Aljašky, které ale mě osobně oslovilo o dost víc. Ale každý má holt jiný vkus a u knih to platí dvojnásob. Ale trochu mě to přece jen mrzí, když jsem četla všechny ty nadšené recenze...asi jsem opravdu čekala víc.
Nevím, asi nejsem supercool teenager, co kouří, souloží s každým příslušníkem opačného pohlaví, který se naskytne, fetuje, píše melancholický básničky, je věčně v depresích, miluje Kurta Cobaina a chce se zabít, ale zas tak moc mě ta knížka neoslovila.
Asi právě proto, že všechny postavy si tahají strašně intelektuální moudra z rukávu a působí, jako kdyby sežraly všechno moudro světa. Uznávám, že některé myšlenky se mi fakt líbily, ale když si v knížce o tolika postavách nenajde ani jednu aspoň trošku sympatickou, někde je asi problém...
(A taky se mi strašně, ale strašně nelíbí obal...)
Kvalitní kniha s odkazy na dobré knihy, filmy a hudbu. Každý si někdy musel připadat tak plný pocitů, jako Charlie. On je ale má vždycky a navíc je umí ve svých dopisech skvěle popsat. Rozumím mu, někdy prožívám okamžiky podobně.
Některé pasáže by možná mohly být trochu méně zastřené, co se týká důvodů k tomu, proč se věci dějí tak, jak se dějí. K tvrdší realitě by mi to sedělo.
Zaráží mě, jakým způsobem je popisován život teenagerů. Někdy mám pocit, že vytváří dojem, že podobně musel svých -náct prožívat téměř každý. Je to škoda. I s méně rozbouřeným pozadím se dá napsat dobrý příběh. I v ordinérním mládí můžete své okolí pozorovat z kouta. Bylo to dobré, ale asi jsem od knihy čekala ještě víc.
Ten, kdo stojí v koutě je něco, na co už nezapomenete, vryje se vám to hluboko do paměti a zůstane to tam.
Z přečtení této knihy si odnesete tak hluboký, neopakovatelný a nezapomenutelný zážitek. Kniha vás rozesmutní a nadchne zároveň. Vyvolá ve vás vír emocí. Můžu si být jistá akorát tím, že jsem se do tohohle díla naprosto zamilovala. Miluju Charlieho. Jeho způsob uvažování. To, jak se dokáže pozastavit i nad naprostými maličkostmi a nezajímavými věcmi, které jsou kolem nás každý den. Když byl Charlie veselý, já byla s ním, když smutnil, také jsem truchlila s ním.
Já prostě někdy nechápu, jak může někdo stvořit něco tak nepředstavitelně úžasného.
Kdysi dávno jsem viděla film a koupila si knížku. Přečetla jsem knížku jedním dechem a teď jdu znovu koukat na film.
Miluji Charlieho myšlenky. Miluji, jak přemýšlí a že přemýšlí tolik, i když občas zase něco nedomyslí.
Co více říct? Myslím, že není třeba nic dodávat. Je to kniha plná emocí a myšlenek, za které jsem vděčná. Jsem vděčná, že jednou budu moci říci svým dětem, že jsem četla o Charliem a že to ve mě zanechal stopy.
Moje srdeční záležitost.. A vlastně jedna z prvních knih, kterou jsem přečetla v originále. A jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Láska na celý život :)
Něco jako Můj vysvlečený deník v americké podobě, ovšem s trochu hlubším dějem. Hlavní hrdina vyvolává chtě nechtě soucit, i když si během čtení člověk říká, co to proboha je za trubku. Jenže on není hloupý. A co přesně se stalo s tetou? Pochopil až nyní, že mu vlastně ublížila a brání mu to navazovat smysluplné vztahy? Nebo jde jen o pubertu, která se rozplyne a do dalšího ročníku nastoupí již rozumnější? Půjčila jsem si DVD, které je sice kritizované, ale i tak se těším, že si trampoty zopakuju.
Upřímně? Nevím co si o tom myslet. Nevím, co jsem přesně očekávala, i když možná, trochu něco víc ohledně referencí a hodnocení. Nemůžu ale tvrdit, že bych byla nějak zklamaná, to zase ne. Nemůžu ani tvrdit, že bych knihu nepochopila, možná jsem jen správně nečetla mezi řádky? Těžko říci.
Kniha se četla dobře. Celkem originální nápad posílat někomu dopisy v podobě deníkových zápisků, ale to asi prostě k "tomu" Charliemu pasovalo. Byl jiný. Byl svůj. Charlie byl prostě hodně jednoduchý chlapec. Nebyl hloupý, spíš naopak, jen prostě - jednoduchý. Řekli byste mu "skoč!", a on by to udělal. Na nic by se neptal, možná tak "proč?", ale stejnak by skočil. Smířil se s málem a přesto toužil rozdávat mnohem víc, než sám očekával. Charlie byl milý, oblíbila jsem si ho, i když mě dokázal totálně dostat některými svými činy. Trip? Tráva? Cigarety? Alkohol? Nepasovalo mi to k němu. Přesto dělal to, co ostatní.
Některé věci se mi zdáli otevřené, i když třebaže tak tomu nebylo.
Ten konec mě nevýslovně překvapil.
Myslela jsem, přála bych si, aby to dopadlo jinak.
Musím, však konstatovat, že ta kniha má hlubokou myšlenku. A ne jednu. Každý, ten příběh pochopí jinak, jinak si ho přebere a jinak mu bude vrtat hlavou. Bude to záležitost každého, který se rozhodne pro přečtení.
Co dodat na závěr? Možná, že jsem podle někoho dala málo hvězd, ale dle mého to je zlatý střed. Možná to neumím ocenit anebo to jednoduše nechápu. Možná. Možná postupem času změním názor. :)
Jsem zvědavá na filmové zpracování, třeba mi řekne víc nebo vůbec nic.
Fascinuje me, ze nekdo dokazal z tak hezke knihy udelat tak osklivy film (chapu, ze je to vec nazoru, ale me se nelibil)...takze kniha ma pro me rozhodne max :)
Tato knížka je něčím zvláštní. Není to o strhujícím příběhu, plným zvratů a nečekaných událostí. Je to prostě lidské. Každý si v příběhu najde to své, něco, čím obohatí jeho život. Nebo může sloužit i jako vzpomínka, upomínka na to, jaké to je "stát v koutě", jak jsme se v Charlieho věku cítili, jaké věci jsme řešili, jak jsme vnímali naše okolí a o čem ta léta na střední jsou...
Moc se mi líbily hlavní postavy Sam a Patricka. celkově jejich chování a vystupování... :o)
I film stojí za to, obzvlášť část v tunelu, kdy vyhrávají "Heroes"....
Nejde o nic složitého (doporučuji i v AJ), ale opravdu stojí za přečtení... ;)
Mě tyhle deníkové (dopisové) záležitosti prostě baví, sem tam jsem se hodně nasmála, když Charlie řekl něco naprosto suverénně a myslel to opravdu vážně. Kolikrát mě dostaly i některé Charlieho myšlenky, protože to naprosto vystihl a kolikrát jsem se i já musela zamyslet nad tím, co psal Charlie a uznat, že má naprostou pravdu a že takhle to (bohužel) vážně je. Těším se až se podívám na film.
Knížku jsem si přečetla po zhlédnutí filmu. Líbí se mi, že je psaná jako deník. Hned jsem se vcítila do hlavního hrdiny Charlieho a četla jeho první dny na střední a to jak se seznámil se Sam a Patricem...Kniha ve mě vyvolávala velmi zajímavé pocity. Je velmi čtivá a moc mě baví. Jediná záhada, nad kterou se musíte zamyslet je příběh tety Helen, který je tak nejasně napsaný a není ani vysvětlený...
Moc mám tuto knížku ráda a určitě mohu jen doporučit :)
Milý příteli,
chtěla bych ti vyprávět, jak jsem četla knihu.
Byla to kniha o chlapci co se snažil zapojit.
O chlapci, který byl často smutný a brečel.
O chlapci, který poslouchal píseň Asleep a četl knížky, které mu dával jeho učitel, protože to byl jeden z jeho nejlepších přátel.
O chlapci, který se vypořádával se svou nelehkou cestou životem se svými kamarády, drogami, nepřáteli, rodinou a myšlenkami.
Tyto myšlenky máme společné.
Máme toho hodně společného, asi proto, že jsem se ocitli ve stejné životní fázi.
Vidím v knize, jak se život proměňuje a jak je důležité vytrvat.
Vidím, že člověk se může radovat z maličkostí.
Stala se součástí mého života a já jsem ráda že jsem ji četla, ať si kdo chce říká co chce
Děkuji , že jsem se mohla s touto knížkou cítit nekonečně.
That's why I am writing this,
I am trying to participate.
And I did not call it 'Absolutely Nothing'
Because life is really about something more.
And I have great friend now.
And I know that it's never gonna leave me.
It's name is The Perks of Being a Wallflower.
S pozdravem
Lilly81
No, přijdu si v tomhle pětihvězdičkovém roji jako outsider - trochu jako hlavní hrdina - ale upřímně, já z téhle knihy až tak nadšený nejsem. Někomu kniha přijde roztomilá právě kvůli ústřednímu protagonistovi, ale mě ten kluk fakt vytáčel. Ani samotný obsah není tak hodnotný, jak se tu přetřásá. Dospívání je někdy sakra tvrdý, to jo, a já zase kvituji to, že tohle není tuctový román o pubertě, žádná slaďárna, naopak je to velmi decentně podané. Ale i přesto vítězí forma nad obsahem. Ve výsledku ve mně totiž příběh nic nezanechal, nedošlo k žádnému čtenářskému vyvrcholení, a to je škoda. Místy má totiž knížka velký potenciál a je v ní pár světových mouder. Poselství mě však minulo.
Naprosto souhlasím s názorem Sofie45. Od knihy jsem očekávala příliš. Dlouho jsem knížku nemohla sehnat, až jsem ji konečně dostala k svátku. S nadšením jsem se pustila do čtení a.... Nevím. Od 31. nejlépe hodnocené knihy jsem prostě čekala víc. Nemůžu říct, že by mi ten lehce autistický Charlie nebyl sympatický, že by se mě jeho příběh nedotkl a že si citáty jako "Cítím se nekonečně" a "Lidé přijímají takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží" nebudu pamatovat. Musím říct, že jsem knížku hodně srovnávala s (Ne)obyčejným klukem. A taky musím říct, že August mě bavil víc. Rozhodně si Charlieho ještě někdy přečtu a třeba se mi začne líbit víc. A rozhodně jsem zvědavá na film. Ale moje nejoblíbenější knížka to rozhodně nebude.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2012 |  Ten, kdo stojí v koutě |
| 2020 |  Imaginární přítel |
Kniha, ktorú som prečítal na jeden nádych. Kniha, ktorá vo mne vyvolala skvelé pocity. Približne pred rokom som pozeral filmovú verziu a naozaj sa mi zapáčila. No, kniha bola ešte lepšia. Skvelý nápad napísať knihu formou dopisov, to napadne málokoho. Preto je toto dielo také výnimočné a nemôžem ho ohodnotiť inak, ako 5 hviezdičkami.
Sme nekonečný