Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535273/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-6605c2a65f376.jpg
4
3074
3074
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Publixing
Originální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
Interpreti: Jiří Miroslav Valůšek
více info...
Přidat komentář
"Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. Pořád můžeme něco dělat. A můžeme se snažit, abychom s tím byli spokojení." Naprosto skvělá kniha, ve které jsou opravdu zajímavé myšlenky a názory. I když je to bráno jako z pohledu 15letého chlapce, v některých jeho situacích, ale i myšlenkách se dokážu vidět a ztotožnit já sama.
Četla jsem jí v angličtině a podlě mě je to knížka, která ani nenadchne, ani neurazí. Vžijete se do ní hlavně při depresivních podzimních náladách. Je zajímavá a najde se v ní spousta fascinujících myšlenek.
První půlku knížky jsem měla docela problém s tím, že spousta těch zápisků zněla spíše jakoby je psalo asi 12ti leté dítě a ne 15letý puberťák. Nakonec jsem se ale do toho nějak dostala a nakonec musím říct, že to na mě celé působilo hezky a pozitivně a zanechalo to ve mně dobrý dojem.
Knihu jsem poprvé četla asi v 17 letech a měla jsem z ní dost divný pocit. O tři roky později jsem se k ní vrátila a hodně věcí pochopila, od té doby je to jedna z mých neoblíbenějších knížek.
Přesně ten typ knihy "pro dospívající", který má co nabídnout i dospělému. Nevinnost, naivita, hledání sebe sama, psychické problémy - jo, chápu, že se v tom spousta puberťáků najde. Charlie nedošel vždycky k těm nejlepším rozhodnutím, ale o tom je život. Vyzvednutí důležitých životních hodnot a uvědomění si sebe sama může na někoho působit trochu kýčovitě, já mám však za to, že to autor podal citlivě, navíc ve skvělé formě. Dopisy se dobře čtou, proto kniha zaujme. Já jsem nadšená. Film se taky povedl, ale vůbec v něm tolik nevyznívají "problémy" (možná bez těch uvozovek), které Charlie má, kniha je v tomto směru mnohem intenzivnější.
Kniha se mi četla strašně dobře. Dobře se mi čte, když je kniha psaná formou dopisů nebo deníků, možná proto, že si deník sama píšu, a styl psaní mi trochu připomínal ten styl, kterým jsem dřív deník psala já.Takže za mě skvělá knížka :)
Tuto knihu jsem četla před rokem a pořád mám tento příběh v sobě hluboce zakořeněn
Zajímavě napsaná kniha, která mě donutila se zamyslet nad mnoha věcmi zásadními pro život. :-) Docela klišé, že, ale nic lepšího asi nevymyslím. Každopádně si tahle zvláštní kniha zaslouží ty čtyři hvězdy.
Baví mě ten svět teenagerů, kteří se cítí nekonečně a mají hluboké myšlenky a vedou hloubavé řeči, dají si brko nebo se opijou a poslouchají dobrou muziku. Vracím se do doby skoro před 10 lety. Je mi zpátky 16 a chci je za kamarády...
"We accept the love we think we deserve."
Po dlouhé době kniha, která je spíše směřovaná na YA, ale má co nabídnout i dospělým. Charlieho svět je plný cizích tajemství, hledání sebe sama a navíc i nabitý kvalitní četbou a muzikou.
Před dlouhou dobou jsem viděla i film, který byl taky dokonalý, takže hlavní hrdiny knížky jsem si představovala jako ty ve filmu, ale tentokrát to rozhodně nebylo na škodu.
Můžu jen doporučit, knížka se díky dělení kapitol na jednotlivé dopisy krásně čte, děj ubíhá a postupně se odkrývá i Charlieho vlastní temné tajemství.
Nevím, jestli bych tuto knihu úplně jednoznačně zařadila do kategorie - pro děti a mládež. Zdánlivá jednoduchost a přitom tolik hloubky. Neskutečná knížka.
".. strčil jsem hlavu pod polštář a nechal jsem ticho, aby všecko napravilo."
"Vidíš věci kolem sebe. Mlčíš o nich. A rozumíš."
"A myslel jsem na to, že všechny ty děti jednoho dne vyrostou. A že všechny budou dělat věci, které děláme my. Ale pro teď jim stačí sáňkování. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby sáňkování stačilo vždycky, ale tak to není."
"A chceš akorát, abys jim vždycky jenom přál štěstí, protože víš, že když jim ho budeš přát, tak to znamená, že jsi taky šťastný."
Neskutečná kniha. Moc silnějších a dojemnějších knih jsem nečetla, tahle má opravdu hloubku. Musela jsem si z ní vypsat spoustu úryvků, které si často pročítám. S jistotou můžu říct, že ji přečtu ještě mnohokrát.
Škoda, že se mi kniha nedostala do rukou, když jsem byla teenager. Pak by to bylo určitě na 5 hvězdiček. Takhle jsem si sice čtení náramně užívala ale už to pro mě nebylo úplně dostatečně uvěřitelné.
Každopádně, čte se to opravdu skoro samo a pro mě to tedy "ulepená slaďárna" nebyla. Naopak si myslím, že je to docela univerzální čtivo pro téměř jakéhokoli čtenáře.
Hodně zajímavá kniha, která se četla sama. A určitě na ní nezapomenu, třeba si ji přečtu ještě několikrát. Obsahuje hodně hlubokých myšlenek napsaných jednoduchou formou. Líbil se mi styl psaní dopisů z pohledu vypravěče. Působil na mě jako by byl autista.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem knihu četla v angličtině nebo to prostě není kniha pro mě. Děj mi přišel nezáživný a nějak jsem se nemohla dokopat k dočtení.
Podívala jsem i na film a poprvé byl lepší než kniha. Ten bych tedy na rozdíl od knihy doporučila)
Tak po četbě tohohle dívčího románku mám ulepené prsty od sirupu. Pro někoho to může být zrovna životodárná tekutina, někoho z ní tak akorát bolí zuby nebo se mu dokonce kazí. Dva patnáctiletí se poprvé líbají, oba přitom pláčou a pronášejí věty jako z nějaké příručky pro katolickou mládež („Chtěla bych mít jistotu, že první člověk, se kterým se budeš líbat, tě bude mít rád. Dobře?“ – Chlapec odpoví: „Dobře.“) Jazyk je zoufale sterilní (možná za to může překlad), bez chuti a charakteru. Ke konci přijde překvapení, ale jeho psychologická hloubka bohužel působí jako další narafičená iluze – nepřesvědčí. Přišlo by mi reálnější, kdyby hrdinova lehká sociální utlumenost, receptivita a pasivita (nedostatky v sebeprosazování) byly důsledkem jeho introverze a citlivosti. Suma sumárum to na mě působí jako dílo vykonstruované obchodnickou myslí, které cíleně zaplulo poněkud dál od břehu literárního umění do vod kýče. Ale propaguje ty „správné hodnoty“ – upřímnost, přátelství, rodinnou soudržnost – takže proč ne. V nějaké životní situaci taková četba může pomoct a posunout dál. Hodně se mi líbí obálka a dokonce i já jsem si přes všechnu nedůvěru našla jeden citát k opsání: „(Myslel jsem na to, jak) se její výraz tváře změnil, když přišla na to, že si kluci myslí, že je hezká. A jak se její výraz změnil, když se jí prvně začal líbit jiný kluk než ti, které měla na plakátech v pokoji. A jak se tvářila, když si uvědomila, že je do něj zamilovaná. A pak mě napadlo, jaký bude mít výraz ve tváři, až vyjde zpoza těch dveří.“
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední školy fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2012 |  Ten, kdo stojí v koutě |
| 2020 |  Imaginární přítel |
Zajímavá forma vyprávění (dopisy), která, jak se na konci knížky ukázalo, měla i své opodstatnění (pokud jsem správně pochopil autorův záměr). Přestože se celá kniha skládá pouze z dopisů, kde se víceméně popisují každodenní události a (především) pocity, čte se výborně.
Stručně řečeno, dospívání shrnuto na +- 200 stranách, se vším, co zažívá více či méně každý dospívající (a ještě s něčím navíc).