Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535273/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-6605c2a65f376.jpg
4
3074
3074
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Publixing
Originální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
Interpreti: Jiří Miroslav Valůšek
více info...
Přidat komentář
První jsem se podívala na film a až potom jsem si přečetla knihu, vy si ale určitě první knihu přečtěte a potom se podívejte na film:D
Kniha byla plná krásných myšlenek, pocitu apod.. Kniha je dobrá v tom, že je napsána ve formě dopisu, a ty dopisy jsou určené přímo pro čtenáře :‐) s Charliem jsem si byla v některých věcech strašně podobná, někdy jsem se až vážně divila že má takové myšlenky jako já :)
Vztah mezi Charliem a jeho učitelem Billem byl strašně krásný. Tahle kniha byla myslím taky hlavně o tom přátelství. Doporučuju přečíst všem kdo je na střední a něčím takovým si prochází, nebo i někomu už dospělému kdo by si chtěl zavzpomínat na staré mladé časy:‐)
Z knihy mám tím dobrým způsobem smíšené pocity. Takže určitě stojí za přečtení :‐)
Hodnotím 4,5 z 5
Po filmu jsem si dlouho chtěla přečíst i knížku a dobře jsem udělala. Sledujeme Charlieho první ročník na střední, čemuž odpovídají zážitky, které prožívá. Měl štěstí - potkal přátele, o kterých se mu ani nesnilo a uvědomil si, že není tak sám, jako býval dřív.
Citlivý Charlie je jiný, než ostatní, ale proto jsem si ho tak oblíbila.
Je to velmi dojemný příběh, který dokáže zaujmout svým nezvyklým dějem a pestrými postavami. Překvapilo mě, jak prudce se v knize mohla změnit atmosféra. Moc jsem si oblíbila hlavního hrdinu, kterému jsem dokázala soucítit a v některých chvílích dokonce přirovnat ho k sobě. Moc bych chtěla, aby příběh pokračoval. Doporučila bych knihu osobám, které zrovna prochází pubertou, jelikož dílo probírá související témata.
Slovy nedokážu vyjádřit, jak silně mě kniha dostala. Už uběhla nějaká doba od chvíle, co jsem ji dočetla, a stále se k ní myšlenkami vracím. Posledních pár kapitol jsem v kuse probrečela, což se mi u knížek stává málokdy. Bohužel mě kniha dojala hlavně proto, že s Charliem sdílím úplně stejnou životní zkušenost a tohle bylo snad poprvé, co jsem potkala někoho, kdo si prošel tím samým a měl podobné následky. A je úplně jedno, že to byl fiktivní charakter. Strašně mi pomohl, nějakým způsobem mě utěšil a řekl mi, že na tohle nejsem sama. Že se s tím naučím žít. Moc mu za to děkuji. Z tohoto důvodu budu na knihu vzpomínat ještě dlouho.
Mimochodem, doporučuji číst v angličtině. Požitek je ještě o něco lepší!
Moc se mi líbil styl psaní, který ve mně opravdu vyvolal dojem, že to píše patnáctiletý chlapec. Měla jsem i pocit, že se jeho psaní vyvíjelo pod vedením pana učitele angličtiny, ale to je možná způsobené čtením v angličtině.
Trochu mě zaskočil konec, který sice dodal příběhu jinou dimenzi, ale nevím, jestli úplně seděl do příběhu. Co ale oceňuji, jsou vztahy mezi protagonisty a myšlenky, které nám jejich příběhy zprostředkovaly.
Jedna z mých nejoblíbenějších současných knih, která mnohé čtenáře chytí u srdce. Kniha o životě, o smíchu, o bolesti, o tajemstvích, o přátelství, o samotě, o problémech, o dospívání. Ráda bych poukázala na báseň zmíněnou a napsanou v knize - ta báseň je nepopsatelná. Kniha je pro mne velmi bolestná na čtení, velmi osobní. Pokud jste viděli film a líbil se Vám, přečtěte si knihu.
O věcech, kterých se kniha týká, je potřeba více mluvit. Velmi ji doporučuji. Všem.
Jako první jsem viděla film a po shlédnutí jsem byla naprosto přesvědčená, že si chci přečíst knihu a ta byla ještě lepší než jsem si myslela že bude.
Myslím si, že každý z nás v době dospívání procházel něčím podobným, čím hlavní hrdina Charlie. Dospívání je velice náročná část života a trošku věřím v to, že nás velice ovlivňuje v tom, jací budeme jako dospělí.
Náhled do dospívající duše od dospělého autora byl velice povedený.
Pohled obyčejného teenagera na život středoškoláků na začátku 90. let dvacátého století. V podstatě nic nenormálního - škola, večírky, lásky, sex, drogy i alkohol... A jedno tajemství, které je tak veliké, že o něm vlastně neví ani jeho nositel. Smutný pohled na život, který by byl možná úplně jiný, kdyby hlavní hrdina nezapomněl, že minulost byla jiná, než si ji pamatuje.
Zajímavě uchopená kniha ukazující, jak každého z nás ovlivňuje i to, o čem si myslíme, že vůbec není.
(SPOILER)
Do epilogu na mě Charlieho dopisy působily jako záznamy obyčejného puberťáka. Líbil se mi vztah Charlieho a jeho učitele Billa a především množství aluzí na knížky a filmy, které Bill doporučoval Charliemu. Hlavně Společnost mrtvých básníků ♥
Epilog má obrovkou přidanou hodnotu...
"A můžeme třeba sedět a divit se a jeden kvůli druhému se cítit mizerně a vyčítat spoustě lidí to, co udělali nebo neudělali nebo nevěděli. [...] Možná je dobré vnímat věci v nějakém kontextu, ale někdy je myslím ten jediný kontext v tom, že jsme fakt tady." (s. 210/211)
ČV 2020 - 5. Kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou
Charlie je úžasný! Opět se mi stalo, že jsem se zamilovala do literární postavy. Co jen budu dělat? :)
Klasická kniha o dospívání s velmi zajímavě pojatým stylem vyprávění. I tak musím připustit, že cca posledních 5 - 10 stran z knihy mě naprosto dostalo. Nebýt takového konce, tak musím dát asi jen dvě hvězdičky. To nic nemění na tom, že v mých očích se jedná o průměrnou knihu. Předtím jsem četla knihu s podobným stylem vyprávění (Dopisy na konec světa) a musím uznat, že ta si mě získala daleko víc.
Zajímavá kniha. Neztotožňuji se se vším, co je v ní uvedeno (spíš méně než více/drogy, alkohol/, navíc jsem tedy moc nepochopila chování Sam na straně 200 a dál/a to jsem žena/). Řidičské oprávnění jsem tedy nepochopila (možná moje chyba, tak v rámci hodnocení není zohledněno), ale před Vánoci řešil hlavní protagonista, že jej čekají zkoušky a náhle je má (?)-ale netuším, jak to probíhá v Americe, tak nehodnotím.
Na začátku jsem měla dojem, že hlavní protagonista je jiné národnosti než americké, protože se (za mě) stavělo na piedestal, že učitel angličtiny... Nemyslím to zle, ale v patnácti letech mi nepřijde až tak "výjimečné" číst knihy, jež čte hlavní protagonista (přiznávám, že jsem nečetla všechny, ale např. jsem ve věku protagonisty hltala Kafku a nepřijde mi to nijak světoborné či výjimečné-prostě někdo rád čte, někdo rád v tom věku chodí na party a nic z toho není špatně).-Ovšem můj názor, tedy bez hodnocení.
Témata v knize nejsou lehká, avšak naštěstí jen tak kloužou po povrchu a zanechávají u postav šrámy na duši, což je pak i trochu ovlivňuje či sráží a pak jednají tak, jak jednají. Možná bych témat trochu ubrala, ale to je zcela v dikci autora a tudíž mi to nepřísluší hodnotit.
Co vyzdvihuji a na základě toho knihu DOPORUČUJI je styl psaní. Naprosto mě dostal a okouzlil. Pohltí čtenáře do děje a nepustí. Čtenář má úplně jiný pocit, než kdyby kniha byla psána klasickým textem s chronologickým dějem. Navíc milovníci hlubokých myšlenek a jiných pohledů na věc budou (pravděpodobně) nadšeni.
Závěr mi celkově nesedl do předchozíhoo textu a zajímalo by mě, jak na to jako hlavní protagonista přišel. SPOILER: To si náhle v nemocnici vzpomněl a vybavil, že sen byl pravdivý? KONEC SPOILERU.
Tak tahle kniha pro me byla orisek a do ted nebim jak se s ni mm vyporadat... Byla na moje gusto hodne zvlastni a celkove jsem z ni mela zvlastni pocit...
Priznam se, ze celkove to nevylo vubec spatne, ale pro priste asi tento styl vynecham...
Příliš podivná kniha na to, abych se jí cítila být jakkoli zasažena. Možná jsem jen nepochopila její hloubku. Naopak v ději vidím jen samou plytkost, přílišnou snahu, nadmíru sexu, který ač k pubertě/adolescenci patří, nemusí být stěžejní součástí. Rodina Charlieho mi připadala dysfunkční, stejně jako Charlie sám. Autorovi se bohužel ani v nejmenším nezadařilo probudit ve mně nějaké emoce, či snad pouto s hlavním hrdinou, který se pro mne stal naprosto neuchopitelným.
2.5* hvězdiček
Před lety, kdy jsem ještě věkem spadala do cílové skupiny čtenářů, jsem knihu nedočetla. Autorovo jméno se ale díky jeho hororové novince Imaginární přítel opět objevuje na každém rohu. Chtěla jsem dát knize druhou šanci. I napodruhé to byl ale boj.
Tuhle útlou knížečku jsem četla 2 měsíce a za tu dobu ji chtěla (opět) několikrát odložit. Vůbec mi to nesedlo. Styl psaní je hrozně plytký, ale tak nějak mi to nevadilo. Na začátku knihy jsem si totiž myslela tohle: Stephen Chbosky je génius, který napsal autentický deník chlapce s poruchou autistického spektra. A na konci knihy? Moment. Takže Charlie nemá Aspergerův syndrom? Byla jsem z toho lehce zmatená. Doteď jsem, upřímně. V knize jedinkrát nezazněla Charlieho diagnóza, i když potom vyplývá, že se potýká s PTSD. Autor rozebírá v příběhu mnoho vážných témat, která jsou na můj vkus brána příliš povrchově. O jedné problematice se rozepíše na dvou stranách, o další na jedné straně... a po zbytek knihy se k nim už nevrátí. Nezletilí zde řídí auto v podnapilém stavu až moc často a Bill je z pozice učitele přátelský tak moc, že je to v konečném výsledku lehce diskutabilní. Některé myšlenky se mi líbily. Ale. Takových knih (s poselstvím nebo pěknými myšlenkami) jsem přečetla hodně. Tahle mezi nimi bohužel nějak nevyniká.
Skvěle a netradičně napsaný příběh. Po posledním dopise mi bylo tak nějak smutno, Charlieho jsem si oblíbil.
Milý Charlie,
díky za všechny tvoje dopisy, byly místy hodně smutné, místy ale krásně dojemné. Je vidět, že jsi citlivý mladý muž, dá se říct neobyčejný uprostřed davu. Celou dobu jsem ti držela palce a chápala tě, tvé trable s dospíváním, s láskou a přátelstvím... Zvláštní ale je, že jsem si u tvých dopisů hrozně moc uvědomovala, že teď už jsem z té dospívající-rebelské části mého já docela dost pryč - mé rodičovské já totiž trpělo při každém špatném kroku (víš o čem mluvím - alkohol, drogy, cigarety...). Ale i tak to bylo poučné - zřejmě pro obě strany. Je potřeba si uvědomit, že vzít život do svých rukou nikdo za druhého prostě neudělá...
A taky se mi moc líbily všechny ty krásné myšlenky, rafinovaně ukryté v tvém vyprávění. Třeba když ti Bill řekl: "Charlie, každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží." A nebo ta, kterou ti řekl tvůj táta: " Každej se nemůže vymlouvat, že to má těžký, Charlie, a i kdyby měl, stejně ho to neomlouvá."
Doufám, že se máš fajn a na své divoké dospívání už teď pohlížíš jenom s nostalgickým úsměvem. Jo, bylo to fajn, když jsme byli mladí. Ne teda všechno, ale většina jo!
S pozdravem
Chytuš
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední školy fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2012 |  Ten, kdo stojí v koutě |
| 2020 |  Imaginární přítel |
Tak jasně , kniha se výborně četla. Školní léta jsme si zažili různě. A ty zážitky , je jich spousta , které nám z paměti jen tak nevypadnou.
Kniha má těm mladším ročníkům určitě co nabídnout, myšlenek je tu spousta.
No a nám starším vykouzlí úsměvy na tvářích. Též můžeme porovnat naše mladí s dnešním , ale v podstatě jde o jedno a to samé.