Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.... celý text
Přidat komentář
Moc nevím, jak tohle dílo vnímat. Obsahuje filosofické myšlenky, zároveň je hlavní hrdinka ale dost nesympatická a pro mě málo uvěřitelná, děj se spíš vleče, a do toho záhadný Kaspar.
No nevím, no. Zkusila jsem, ale asi teď nemám to správné rozpoložení, abych dílo ověnčené i cenou Magnesia Litera ocenila i já.
Audiokniha
Přesně v souladu s názvem je kniha vlastně jen nekonečným výčtem podivných teorií, abnormálních názorů, pseudovědeckých hypotéz, psychedelických snů, a naštěstí se sem tam mihne i kousek příběhu, který vlastně ve všech těch podivných teoriích skoro zaniká. Je až neuvěřitelné, jaké bizarní myšlenky autorka do knihy dokázala vměstnat. Vůbec nedokážu odhadnout, zda by mě kniha bavila, pokud bych ji četla, ale poslouchat ji byl docela nevšední zážitek. Jenže místy to bylo tak neuvěřitelně rychle načtené, že jsem až nestačila pobrat význam všech těch zvláštností. Na druhou stranu to přesně odpovídalo charakteru knihy, kdy vypravěčka má hlavu plnou myšlenek a její slovní kadence prostě nestíhá je všechny reprodukovat. Jenže čeho je moc, toho je příliš. V té rychlosti čtení mnohdy zanikala ta skrytá vtipnost textu a poslouchání bylo dost jednotvárné. Občas jsem poslouchala a zjistila, že vlastně ani nevnímám význam a mnohé pasáže jsem si tak pouštěla opakovaně.
Ale celkově se mi líbila ta spousta nevšedních nápadů, které z knihy činí hodně zajímavé literární dílo.
Jedna z mých nejlepších knih. Přečetla jsem za víkend. Líbil se mi spád děje a až neuvěřitelné zachycení každé myšlenky. Magický realismus je mým nejoblíbenějším žánrem. Kniha právem získala Magnesii Litera. Pro mě po dlouhé době literární objev.
Dle mého názoru by stačil poloviční rozměr knihy, pak by se mi líbila. Takto čtení únavné až nudné, konec jaksi uspěchaný, "podivností" přespříliš, hlavní hrdinka hodně přes čáru, fantasmagorie bez většího smyslu.
Odkládám! Pořád jsem čekala, kdy mě to začne bavit. Po neustálém nucení se, abych to už měla za sebou ... odloženo.
Tohle bylo tak podivné a tak super! Dumaní nad chuchvalcem textilu v pupku a jak dlouho by asi trvalo než by se na nás oblečení rozpadlo, mi utkvělo. Ale to je jen jedna ze stovek, někdy absurdních, úvah a teorií, které hlavní hrdinka rozvíjí v bdělosti. V noci ve spánku pak její mozek plodí futuristické vynálezy. Fakt geniální. Podobnou knížku jsem nečetla. Za mě jedna z nejlepších, které jsem za uplynulý rok přečetla, přestože jsem si ji musela dávkovat, protože někdy toho dumaní bylo na mě moc.
(SPOILER) Mně se líbilo. Přidaná hodnota - vědecká, psychologická a trochu i historická stránka knihy, dozvěděla jsem několik zajímavých nových informací vtipnou formou. Ve spoustě názorů a postojů jsem se s hl.postavou ztotožňovala, proto mi asi byla i dost sympatická, což u hlavních ženských postav neshledávám úplně častým jevem. Jen ten konec...auu, tak moc tam rozebírala každý detail všeho a na konci jak když utne.
Kniha obsahuje skvělé nápady, ale jsem už háklivá na všudypřítomný sarkasmus. Byla bych ráda, kdyby ho současní autoři do knih dávali méně. Je to zbytečné, trapné, nudné a vrcholně únavné.
Ale to bych nemohla číst skoro nic.
Knížka byla čtivá, ale plná názorů a soudů, které mě štvaly (když se neshodovaly s mými zkušenostmi a názory). Nejpodivnějšì bylo když se jedna z podivných zpráv ze Šumperska objevila skoro ve stejné podobě v novinách co jsem četla-počítám že kniha je tak plná podivností, že alespoň něco muselo mít přesah i do mojí reality,
Moje hodnocení je ovlivněno popisem části Prahy, kde jsem se pohybovala zhruba ve stejné době, jako hlavní postava této knihy. Zřejmě proto jsem knihu trochu nadhodnotila, protože mě tzv.vzala za srdce, prostě takové klasické dejà vu. Tím se celý příběh dostal do jiné dimenze, pro mě osobně 3D opepřen inteligentním sarkasmem. Myslím, že si tento román najde užší skupinu čtenářů, kteří dokáží ocenit inteligentní nepodbízivý humor, nadhled a osobitý styl autorky, která prostě ví, o čem píše.
Líbila se mi. Vtipná, sarkastická, s nepředvídatelnou zápletkou. Konec bych ale brala jiný.
Inteligentní, nenuceně vtipný koktejl, namíchaný z lehce cynického komentování všedního životaběhu, magicko-historického průvodce pražskými lokalitami a - jako nejpříjemnější ingredience - různých, více či méně bizarních napozorovaných detailních postřehů a jejich svérázných výkladových teorií z toho či onoho oboru ... Postavy románu jsou takové moderně typické figurky, příběhová linka nenásilně to zábavné tlachání o všem možném a podivném kolem propojuje, netáhne, ale ani neruší ... škoda toho nesourodě přišitého konce, bez varování náhle ujetého kamsi mezi sci-fi a červenou knihovnu, mně bohužel dojem srazil.
Červená knihovna pro holky s diplomem a je zcela jedno, máte-li jej z kvantové fyziky nebo sjezdového lyžování. Příběh o tom, že hledáte-li někoho jiného, můžete nakonec najít sami sebe. Kromě alchymistického paradoxu a akademického inbreedingu tu najdete snad úplně všechno, od zajímavě pojatých pražských reálií, přes magické zprávy z trojúhelníku Bruntál - Šumperk - Jeseník (kam se hrabe ten bermudský), až po snové prožitky využívané v soudobých inovacích. Sarkasmus v každé druhé větě a vhled do současného vědeckého prostředí mi byl více než blízký. A ještě jednu věc jsem si při četbě uvědomila, jak české překladatelky skvěle vládnou slovem. Těším se na další!
Jé! No paráda! To bylo svěží a zábavné, vkusné a trefné. Skvělý humor, výborně vykreslené scény, které mají spád. Sakrasmus v každé větě. Klaním se. Hvězdičku ubírám jen za ten "románek", těhotenství a podivný konec. Výborné svěží odlehčení. Zejména jak se přesně autorka trefila do některých paradoxů, pražského žargonu a dalších věcí.
Bylo to vtipné, netradiční, svižné a bavily mě jednotlivé kapitoly. Autorka má velké znalosti, takže jsem se občas ztrácela ve faktech, ale její pozorovací talent je obdivuhodný.
"V Praze platí, že čekáte-li na libovolnou tramvaj, zpravidla přijede devitka".
Příjemným bonusem byl zajímavý popis částí Prahy. Cena Magnesia Litera za prózu patří určitě zaslouženě.
Těžko psát objektivní hodnocení, protože jsem tu knížku vnímala naprosto subjektivně. A tak můžu jen napsat, že jsem z ní byla nadšená. Těšila jsem se na každou novou teorii, historickou zmínku, procházku pražskými ulicemi, setkání s kolegy z ústavu nebo se členy rodiny. Pátrala jsem společně s Adou po Kasparovi, po tajemstvím jejích rodičů, po "tom pravém". Užívala jsem si bizarní sny. Bylo to poutavé a tak zvláštní. Podivné.
Štítky knihy
sny teorie a hypotézy výzkum rozhlasové zpracování pragensia Šumperk frenologie Magnesia Litera tělesnost Kaspar Hauser, 1812–1833
Autorovy další knížky
2018 | Teorie podivnosti |
2018 | Johana |
2021 | Srdce Evropy |
2016 | Tajemství Hrobaříků |
2011 | Hrobaříci v podzámčí |
(SPOILER) Konečně dočteno. Nějak jsem to nepobrala. Vůbec mě nezajímalo, jakou stolici má hlavní hrdinka. Nepochopila jsem spoustu věcí, např. zprávy z okolí Šumperka, Bruntálu a Jeseníku. Nebo popisky Prahy. Proč tolik popisování nesmyslných snů? Asi jsem málo chápává. Ke konci knihy, kdy byl nalezen Kaspar, to už jsem se jenom musela smát. A svobodná matka bez práce, když ani neví, kdo je otcem? Prohlášení Valerie jen tak za mrtvou? To už bylo moc.