Teorie podivnosti
Pavla Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413448/bmid_teorie-podivnosti-MEN-413448.jpg
4
602
602
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle? Skvělost!
Originální, svěží vítr v podobě příběhu akademičky Ady Sabové a jejího cynického vnímání světa mě pobavil a donutil k přemýšlení nad spoustou věcí.
Příběh, kterým se prolíná přemýšlení nad světem a jeho podivnostmi drží pohromadě nesmrtelné téma vztahů, ale i to v podání autorky působí svěže.
Spousta zamyšlení se nad věcmi, které člověku během života třeba i vytanou na mysl, ale asi o nich neumí napsat knihu. Schválně kolikrát vás napadlo, jestli pod pojmem zelená vidíme všichni tu stejnou barvu? Nebo přemýšleli jste někdy o globalizaci vůní? Nebo o tom, že noční můry jsou vlastně prevencí ranního pesimismu?
Obdivuju autorku, co všechno zahrnula a přitom to stále působilo konzistentně nikoli roztříštěně. Protože ta kniha na mě místy opravdu působila spíš jako proud myšlenek, nicméně i přesto držela pohromadě jako celek. Nejsou tu ovšem zahrnuty jen podivnosti, ale i závažnější témata, která se linou životem Ady, stejně jako životem většiny z nás.
Autorka má opravdu hodně specifický styl, neustálé odkazy k lidské tělesnosti, které jsou vyvažovány intelektuálním vnímáním světa, rychlé střídání témat, někdy možná až trochu zvláštní přirovnání (třeba měsíc, visící venku jako prsní implantát). Do toho všeho trochu tajemna, možná nějaké ty prvky magického realismu. No, asi to nebude sedět všem, ale mě se to líbilo moc. Obzvlášť v audio podobě s Jitkou Ježkovou, to byl moc příjemně strávený čas.
Myslím, že takhle nějak by knihu napsal Miloš Urban, kdyby nosil sukni a na záchodě si musel vždycky sednout. Takže za mě výborný.
Pro milovníky košatých příběhů ale tahle knížka moc není. Vypravěčka popisuje své všední dny, ve kterých se toho příliš vzrušujícího neděje. Jenže uvnitř hlavy to je smršť nevšedních nápadů. Některé pocházejí ze snů, jiné z bdělého rozmýšlení. Je to jako vitráž naruby. U té člověk vnímá celkový obraz a moc si nevšímá jednotlivých sklíček. Tady mě víc zajímala jednotlivá témata, která jsou v každé kapitole jen lehce nahozena a ponechána, ať si s nimi čtenář pohraje sám. A ten příběh se tam vetřel vcelku nenápadně.
Knížka, na kterou jsem se hodně těšil a ona nezklamala, ale očekávání předčila. Takhle nadšený jsem už dlouho nebyl.
Hodně zajímavé čtení, takové intelektuální. Některé čtenáře donutí i vyhledat význam některých použitých termínů. Pro lidi žijící v Praze ještě s nadstavbou - místopisem, historií, současností...
Vypadalo to zajímavě - všechny ty nápady, výzkumy a jako by nesouvislosti, popravdě docela k zamyšlení... Ale jak hrdinka z hrnku už potřetí vytahovala mravence, došlo mi, že mi vlastně není ani moc sympatická a její osud je mi ukradený. Řekla jsem si, že se půjdu raději vyvenčit.
Škoda času, který netrávíte čtením, ale nemá smysl se do příběhu nutit zavrtávat, když ten se vás vehementně snaží přesvědčit k procházce.
První část knihy je naprosto skvělá, vtáhla mě do sebe a nepustila, ale pak najednou jsem měla pocit, že těch podivností je tam nějak až moc, stejně tak jako mužů, přešlapování v mezilidských vztazích, tápání atd....Knihu jsem dočetla s občasnými pauzami, tak nějak dojela do očekávaného finále. Ale oceňuji upřímnost knihy, byl to zajímavý náhled do duše i života mladé intelektuálky, která hledá sama sebe. Oceňuji také pozoruhodná zamyšlení nad různými pražskými zákoutími a mnoho dalších podnětů. Autorka má skutečně vypravěčský talent, takže zážitek ze čtení byl rozhodně nadstandardní (4/5).
Poslouchala jsem audioknihu a přiznám se , že knihu bych asi nepřečetla. Knížka je zvláštní a poslouchala se velmi dobře. Myslím, že ten kdo žije nebo zná lépe Prahu, knížku ocení mnohem víc než já. Některé části knížky jsou hodně zajímavé, jiné mě nebavily. Celkově je knížka opravdu taková podivná a zvláštní. Je zde hodně velmi zajímavých a celkem překvapivých myšlenek. Jazyk používá autorka opravdu skvěle všechna čest.
Něco tak divného a přitom skvělého jsem snad ještě nečetla. Velmi mi pro začtení pomohly reálie Prahy, které velmi dobře znám.
Neskutečná kniha plná moudra! Uplně jsem se do ní zbláznila a musím ji mít doma navždycky! Autorka má úžasnou představivost a nádherný jazyk, každá stránka je balzám. Děkuji.
Promyšlená kniha, místy předstírá povrchnost a všednodennost, v celku ale plná přesahů a hlubin.
Kniha se mi ze začátku obtížně četla, je dost ponurá, ale velmi chytrá a s mnoha slepými uličkami, které zajímají. V poslední třetině to chytne švuňk, ale podivné vysvětlení Kasparova mizení je prostě úlet. Ve výsledku ji musím popsat jako "Konec podivný, všechno podivné" Ale o tom to je a asi má být. Mně právě ten konec trochu kazí dojem.
Kniha se mi moc líbila... popisy Prahy a myšlenkových pochodů hrdinky se krásně četly.
Teorie podivnosti byla opravdu podivná kniha. Na začátku jsem se do ní vůbec nemohla začíst. Šroubovaný jazyk se zvláštním výběrem slov byl trochu náročný, ale jakmile jsem si na něj zvykla, byl skoro konec a já měla pocit, ze jsem v jiné knize, nebo jsem totálně zaspala nějakou stěžejní zápletku. Konec knihy, kdy se stane něco naprosto od věci a úplně mimo realitu mi k této knize nějak neseděl.
Ale i tak mě Pavla Horáková jako spisovatelka vlastně přesvědčila, že stojí zato ji sledovat...
Docela zajímavá kniha, s neobvyklými tématy a názory a vnímáním reality, které mám podobně, takže jsem tomu dost rozuměla a s hrdinkou souzněla. Některá místa byla ale poněkud "ukecaná" a nudná, taky těch záznamů snů bylo přehršle, aniž by mi to dávalo nutně smysl do dějové linie. Kniha je navíc bohatá na cizí slova a terminologii, takže má i vzdělávací potenciál.
Velmi zajimava kniha. Pribeh sam o sobe neni az tak dulezity, jako me fascinovaly autorciny postrehy ze vsech moznych sfer zivota a jejich propojeni do smyslupneho celku. Knihu si asi za cas budu chtit precist znovu a vychutnat si prave tyto popsane "podivnosti".
Ada je bezesporu zajímavá literární postava. Rozhodně nepatří do žádné ze škatulek pro ženské hrdinky. Vědkyně s osobitým přístupem k rodině, mužům, kolegům a svému pracovišti: "Blížila jsem se k ústavu a překonávala jeho odpudivou sílu. Banda lidí, co odmítají dospět, se tu babrá v bizarních tématech a přežívá v prostředí jakési chráněné dílny,kde je nejdůležitější vykazovat aktivitu v rámci přiděleného grantu." Byla jsem spokojená s tématem, s tím, že Ada není romantička ani týraná či jinak postižená osobnost. Líbil se mi nápad se zkoumáním a "prodejem" snů, ale hvězda dolů za konec.
Pokud bych se nepodíval na video od LUBOŠE PANDY, který o této knize mluvil, asi bych si knihu nepůjčil. Hlavní postavou je Ada, třicetipětiletá žena, bezdětná, s dvěma doktoráty a aspirující na docenturu. Pracuje v Ústavu mezioborových studií člověka. Upřímně řečeno když jsem byl na počátku knihy, říkal jsem si, že to bude kniha určená spíše pro ženy a připadalo mi, že se to bude vést na vlně průměrnosti. Kromě toho, že se seznámíme s jejími kolegy v práci, dozvíme se o její rodině, anebo mužích, se kterými navázala vztah, má tato kniha ještě přidanou hodnotu a to tu, že Ada přemýšlí nad různými věcmi, nad kterými se většina lidí nezamýšlí v běžném životě. Není se však, čemu divit, když je vědkyně. V knize se dočteme mimo jiné o synchronicitách, kvantové mechanice, čase a dalších zajímavých tématech. Kniha působila z jedné strany na mě oddechově, z druhé strany se však v knize vyskytuje plno vědeckých myšlenek a teorií, takže tuto knihu nelze určitě zařadit mezi oddechovky, kde by se nemuselo přemýšlet. Ne všem informacím jsem asi porozuměl. Jak jsem už uvedl, knihu jsem na počátku vnímal průměrně, ale pak jsem se více začetl a hodnocení se v mých očích navýšilo. V knize se vyskytují témata, která jsem už četl v jiných knihách, a autorka většinou s ničím převratným nepřichází. V knize se samozřejmě vyskytuje humor, ale někdy mi připadalo, že to přechází až do stupidity. Možná je to silné slovo, ale tak jsem to v tu chvíli pociťoval. Nepřipadalo mi na tom nic legračního. Některé části se mi líbily více a byl jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet, v hlavě se mi míhaly různé teorie, ale nakonec to bylo jinak, než jsem si myslel. Jiné části byly průměrné a nepozastavoval jsem se nad nimi. V knize se vyskytovaly také popisy různých částí Prahy, různé novinové články. Zajímavé bylo, že hlavní hrdince se zdály také různé podivné sny. Můžu prozradit, že v knize se také nachází jeden pavouk a další zvířata. :)
Kniha obdržela cenu MAGNESIA LITERA v roce 2018. Při čtení jsem si říkal, jestli si tato kniha zaslouží takové ocenění, jestli by se nenašly jiné knihy, které by si to zasloužily více?! Je to zase úhel pohledu a knihu určitě hodnotili odborníci, kteří dokáží rozpoznat hodnotu literárního díla. Určitě je tato kniha zajímavá tím, že jsou do ní vloženy „podivnosti“, které této knize přidávají hodnotu než by se jednalo čistě jen o „román pro ženy“, kde by se řešily jen „ženské záležitosti.“ Z tohoto pohledu si myslím, že knihu si může přečíst také muž. Myslím si, že tento námět také ocenili lidé, kteří dali knize cenu Magnesia Litera. Je to kniha, kterou jsem přečetl, ale už bych se k ní nevracel. Stále jsem na vážkách, jak knihu ohodnotit. Viděl bych to mezi 70 - 80 %.
Citáty z knihy, které mne oslovily: /je jich více, ale nebudu všechny vypisovat/ :)
Nejvíc se srovnávám s těmi, kdo jsou těsně přede mnou nebo těsně za mnou a jsou mi výkonnostně nejblíž. Jezdci v úplně jiné lize se mě nedotýkají.
Jde sice zhmotňovat myšlenky bez práce, ale člověk potřebuje mít pocit, že si něco zasloužil. Chce odměnu za úsilí a taky trochu překvapení. Co by to bylo za život, kdyby sis všechno splnila hned na místě?
Už před časem jsem pochopila, že lidé, kteří mají trvale přívětivý výraz, nejsou nutně laskaví a pořád dobře naladění. Jen jim v klíčovém okamžiku jejich dětství někdo – zpravidla matka – řekl, že když se nebudou usmívat a tvářit se příjemně, nikdo je nebude mít rád. Trvalý úsměv není odraz líbezného nitra, je to obranná křeč.
Když nemůžu být milován, chci být nenáviděn nebo aspoň obáván.
Začínám se smiřovat s tím, že svět nelze vysvětlit slovy, protože slova jsou lineární. Svět lineární není. Proto jsou symboly a metafory tak důležité, protože dokážou sdělit víc věcí najednou.
Když se nic neděje, den uteče rychle, ničím se nevyznačující, nevybočující, bude zapomenut. Když se ale do jednoho dne vměstná mnoho událostí, čas jako by se do nich vychlipoval. Nudný den je rovná čára. Bohatý den má meandry a zákruty, jeho délka může být mnohokrát větší, tak jako klky a sklípky znásobují povrch střev a plic.
Hodně, hodně zajímavé. Dějově to chvílemi přešlapuje na místě, ale jen tak mimochodem je tam vetknuta spousta zajímavých myšlenek o zákonitostech v našich životech. Svým způsobem se jedná o obhajobu humanitních věd (s přesahem do parapsychologie), která musí zůstat ležet v hlavě i zcela racionálním jedincům... Na český román výjimečný počin.
Jakožto člověk introvertní mám tendenci jít až na dřeň ve všem, čím se zabývám. A týká se to hlavně a především lidí, kteří jsou mi blízcí. Proč to sem píšu? Protože i Adu jsem měla možnost poznat vskutku důkladně. Je to postava nekonvenční, má své libůsky i podivnůstky, a mně se opravdu hodně líbilo pitvat se v jejím životě. Pomalejší tempo mi nevadilo, nechala jsem se jím unášet. Co jsem ale opravdu nepřekousla, bylo vyvrcholení záhady Valeriina syna. To podle mě buď autorka hodně přepálila, anebo jsem slabomyslný jedinec bez kouska citu pro mystično. Za to a jediné dátvám hvězdu dolů, protože mi to dost zkalilo jinak velmi příjemný čtenářský zážitek.
Štítky knihy
sny teorie a hypotézy výzkum rozhlasové zpracování pragensia Šumperk frenologie Magnesia Litera tělesnost Kaspar Hauser, 1812–1833
Autorovy další knížky
| 2018 |  Teorie podivnosti |
| 2018 | Johana |
| 2021 | Srdce Evropy |
| 2016 |  Tajemství Hrobaříků |
| 2011 | Hrobaříci v podzámčí |
Zajímavě pojatá kniha, ale... mohla by být tak o 1/3 méně rozsáhlá. Snůška náhodných asociací, z kterých jsou jednotlivé kapitoly sestaveny, se po nějaké době stává únavnou. Měla jsem pak trochu pocit, že se autorka snažila do jedné knihy za každou cenu dát všechny své znalosti z různých oborů.