Text
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397932/bmid_text-GHq-397932.jpg
4
260
260
Jedna vražda, jeden smartfón, niekoľko dní požičaného života. Dvadsaťsedemročný Iľja sa po siedmich rokoch strávených vo väzení vracia domov. Odlúčenie od okolia mu celý život prevrátilo naruby. Odcudzil sa kamarátom, opustila ho priateľka a pár dní pred príchodom prišiel dokonca o matku. Hnaný pocitom nespravodlivosti a falošného obvinenia sa odhodlá až na vraždu policajta Piotra Chazina, ktorý ho dostal za mreže, keď mu pri razii podhodil balíček s drogami. A tu sa celý príbeh začína. Iľja sa zmocní jeho smartfónu a predstiera, že je niekto celkom iný. Cez mesendžery, esemesky a maily udržiava mŕtveho policajta pri živote, len aby sa mu podarilo dotiahnuť drogový obchod, ktorý Piotr Chazin rozbehol. Potrebuje totiž peniaze na mamin pohreb a na to, aby sa dostal z krajiny. Študuje Piotrov spôsob komunikácie, nadviaže kontakt s jeho priateľkou, rodičmi, vyhýbavo odpovedá na otázky nadriadených. Čoskoro sa však pristihne, že dvojrozmerné postavy zo správ sa menia na plastické osobnosti, ktoré majú svoje pocity, problémy a túžby. Hranice medzi Iľjom a Piotrom sa postupne stierajú. Autor postapokalyptickej série Metro Dmitry Glukhovsky tentoraz rezignoval zo žánru sci fi a presunul sa do mrazivej, neprikrášlenej súčasnosti Ruska plnej kriminality, korupcie a nenaplnených snov. Na pozadí tragédie jedného života sa črtá naliehavá otázka o úlohe technológií v živote človeka.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (SK)
Originální název:
Текст (Těkst), 2017
více info...
Přidat komentář
Spravedlivý mstitel převezme digitální život potrestaného a najde v něm věci, které nečekal. Nečernobílé, realistické, poutavé, předpokládal jsem jiný konec. Lepší než celé Metro.
"Po niektorych ludoch na Zemi cosi zostane a niektori po sebe nezanechaju nic." Dmitry Glukhovsky (Text, Ikar, 2018)
DG patri k mojim oblubenym spisovatelom.
Napriek tomu som sa jeho posledneho diela obaval... Text zaujme svojou tematickou inakostou, obcasnym cynickym humorom, ale tiez vnutornymi monologmi hlavnej postavy.
Po precitani zostane otazka: "Co vsetko sa da poskladat o nasom zivote z ulomkov ulozenych v mobile?" Pociatocna obava zo zmeny zanru autora nebola opodstatnena.
Tohoto autora mám velmi rád. Zatím mě ani jednou nezklamal. Je ale pravda, že do této knihy jsem se dlouho nemohl začíst. Po první třetině se to ale zlomilo. Závěr byl pak skvělý. Líbila se mi ponurá atmosféra a zajímavé postavy. Dávám pouze čtyři hvězdy přece jen ostatní knihy od autora se mi líbili o fous více.
Kniha se čte dobře. Už z obálky mi bylo tak nějak jasné o co v ní půjde. Musím však přiznat, že mě kniha mile překvapila. Stejně jako například knihy od čínských autorů, které v poslední době čtu se zde setkáváme s pohledem na jinou kulturu? Řekněme střed mezi nechvalně známou tváří ruské společnosti, jaké si nadřazenější vrstvy (dosti prolezlé podsvětím) a nižší – běžné vrstvy společnosti. I když počáteční zápletka není úplně nic převratného, rychle uvede do děje a člověk pak s hlavní postavou čeká na každou další smsku, mail. V jednu chvíli jsem začal častěji kontrolovat telefon, zda mi taky něco nepřišlo. Naštěstí nic. Určitě tu nejde hledat příběhy jako Metro, které autor též napsal. Jak již v komentářích zaznělo (Mynny) přirovnal bych to spíše ke knize Soumrak, kde byla též autorem rozehraná zajímavá hra s textem.
Tak zas u další Glukhovského knihy :-)
Dobrý nápad, ale děsivě bezvýchodné a depresivní. Zločin a trest v zimní nevlídné Moskvě roku 2017 ("pyšná ve dne, nešťastná v noci"), mezi feťáky, organizovaným zločinem a policajty, s moderní technologií umožňující dozvědět se o člověku vše z textových, hlasových a obrazových stop zanechaných v kyberprostoru. Zkratkovité jednání, smutek, nejistota, nerozhodnost, žádná budoucnost. Amorální, nemravné, zločinné jednání a myšlení na všech stranách (vyjma snad maminky, i když i ta - učitelka - kluka učila obdrženou ránu rozhodně vrátit, i s úroky).
75% - nikoli za depresivnost, ale spíš mnohomluvnost, spousta textu se dala přeletět (tudíž i autorem vymazat) bez ztráty pochopení věci
"Ze záplavy velkých písmen a vykřičníků ohluchl na obě oči."
Glukhovského mám v oblibě už od Metra 2033, a doposud mě nezklamal. Nad tímto počinem jsem váhala, jelikož nejsem příliš velký příznivec realistické četby, ale věřila jsem autorovi. Chápu, že to není čtení pro každého, ale za sebe musím říct, že mě to neskutečně strhlo a za dva dny jsem měla přečteno. Mrazilo mě, když jsem si uvědomila, že do situace, kterou Ilja prožíval, se může dostat kdokoli, na jeho předchozí činy nehledě. Stačí být ve špatnou dobu na špatném místě a zničí vám to celý život.
Dost dlouho jsem nemohla uvěřit, že čtu Glukhovského. Bylo to úplně jiné než Metro. Pak jsem se začetla a ... skvělé. Oceňuji nápad, dozvídat se minulost přes smartphone. Postupně a pomalu se vracet a zjišťovat, co a proč je dost dost dobré.
Škoda pomalého začátku.
Autor postapokalyptické sci-fi série Metro se pustil do thrilleru ze současné Moskvy.
Měla jsem za to, že není nic nudnějšího než příběhy odehrávající se z velké části formou textových zpráv a konverzací v aplikacích sociálních sítí.
S Textem jsem trochu bojovala, ale příběh jako takový mě zajímal. Taková hodně hluboká sonda do jedné mysli a zkaženého života, člověka, co zkazil život dalším...no prostě nic veselého. Ale funguje to a kniha nabídne i několik zvratů a vcelku logický konec.
Opravdu zvláštní kniha...jak špatně se hledají hranice , když člověk ztratí všechno.
Při čtení jsem si několikrát vzpoměla na Soumrak....v něčem tak trochu podobné.
Po mě to je zatím nejslabší román od Glukhovského, co jsem četla.
"Jsou lidé, po kterých něco zůstane a jsou lidé, po kterých nezůstane vůbec nic."
Má první kniha plná kriminality a korupce, která se odehrává v Rusku. Kniha mně zaujala svou obálkou je opravdu moc hezká! Co se týká obsahu, už to tak slavné nebylo. ¾ děje se odehrávalo v prohledávání mobilu a psaní zpráv za mrtvého… Nejsem zvyklá na tento styl psaní, ale nemůžu říct, že by se mi četla špatně. Jen jsem s ní měla problém a to ten, že mě nenutila číst dál, klidně jsem knihu odložila a necítila jsem to známé nutkání…jak to bude dál. Myslím, že kniha oslní spíše chlapské publikum.
Tuhle knížku, se zlatou "samolepkou" označující světový bestseller, jsem úplnou náhodou našla v knihovně. A jelikož ráda čtu a hodnotím bestsellerové knížky, vrhla jsem se do čtení.
Od začátku jsem měla jasno, že jde o odpočinkovou četbu (Po složitém přelouskání předchozí knížky jsem za to byla velice ráda).
Zápletku nečekejte ohromnou, ale chvilky napětí a překvapení vám v knížce chybět nebudou.
Na druhou stranu mě příběh celkem zaujal, donutil přemýšlet a nenechal mě knihu jen tak odložit.
Jediné, co bych vytkla, byl konec. Celou dobu se příběh natahuje a množí se a až na posledních stránkách šup šup vše rychle dokončit! Rozhodně jsem od konce čekala víc.
Takže podtrženo sečteno, za mě je to průměr.
Nevím, co si o knize myslet. Na jednu stranu zajímavý příběh, který mě nutil číst dál a dál, abych věděla co se stane, ale na druhou stranu žádná akce, nic co by mě nějak zaujalo. Jedná se spíše o odpočinkovou četbu, aspoň pro mě. Každopádně autor výborný, chválím nenásilnou formu vracení se z přítomnosti do minulosti. Za mě povedené dílo. :)
Chtěla jsem dát původně méně, protože od určité chvíle mě štvalo, kterým směrem autor příběh směřuje, ale i to bylo jeho záměrem a neměla bych mu to vyčítat.
Knihu jsem poslouchala a musím uznat, že autor umí, i když mým favoritem zůstává stále první "Metro."
Týden života propuštěného vězně, který se do vězení dostal kvůli pitomosti, nadávkoval pěkně. Nechybělo napětí, nějaké to popuštění představivosti, i svědomí chlapec měl...
Jen jsem hrdinovi moc nebaštila, s jakou jistotou přijal cizí identitu. Nevím, nezdálo se mi pravděpodobné, že by mu to tak dlouho vydrželo.
Absolutní bomba. Spíš než Metro a Budoucnost připomíná Soumrak a Povídky o vlasti. Příběh se zajímavým námětem plyne docela předvídatelně, ale vlastně to vůbec nevadí. Živé dialogy, bizarní postavy moskevského světa a podsvětí, hloubavý vnitřní monolog, proložený cynickým humorem. Antihrdina jako v obrovském svěráku, který se neustále utahuje. Určitě se nebude líbit každému, pro mě jednoznačně kniha roku. (posloucháno ve velmi povedené audioverzi).
Tak tato kniha mě tedy vůbec nenadchla. Několikrát jsem se přemluvil, abych pokračoval dále.
Celý příběh je psán, jako by jej vymyslel nějaký puberťák. Možná to je tím, že to je má první kniha od novodobého ruského autora, a možná i posledního... Někomu se třeba bude líbit, ale za mě žádná sláva. A to má zlatou medajli.
Na podobný námět jsem ještě nenarazila, což je v současné záplavě knih a filmů docela umění. Když ale porovnám to, jak unesená jsem byla z Metra a Budoucnosti oproti Textu, prosím prosím další dystopii.
Má jediná dosavadní zkušenost s DG byla v knize Metro 2033, která mi úplně neučarovala (proto se nějak nemohu dokopat k zbylým dvěma pokračováním), ale Text mi zase sedl do čtenářského vkusu. Ano, místy bylo konání hlavního hrdiny přitaženo za vlasy, ale příběh byl aspoň originální a neotřelý. Od Dmitryho mám doma ještě knihu Budoucnost, kde se definitovně rozhodne, zda s tímto autorem navážu bližší styk a poohlédnu se po jeho dalších dílech.
Tak to vezmeme popořádku. Začátek knihy, resp. jeho prvotní zápletka, je tak jednoduchá a naivní, jako by byla okopírovaná z béčkového filmu ze země někde za oceánem ve stylu Karate Kid, Rambo a jiné trapárny. Od setkání hlavního hrdiny se svým úhlavním nepřítelem mě kniha bavila...ano jsme uprostřed děje...myšlenka děje je neotřelá, ač krapet skřípe po technické stránce, i tak mě děj pořád bavil a zajímalo mě jak se hlavní hrdina, Ilja, popere s danou situací.A přichází velké finále, Iljo proč? Jen mi řekni proč a pak si dělej co chceš. Abych nespojloval nenapíšu k závěru víc, ale zklamal mě celkem dost.
Pokud odmyslím začátek a konec, mimochodem tohle jsem nedávno psal u jiné knihy, kniha je čitelná a dá se přežít. Musím uznat, že mi prozatím v žádné knize nebyly postavy tak lhostejné jako zde, což ale neubírá na čtivosti a člověk tak nějak proplouvá dějem jako Ilja svým zpackaným životem. Pokud by se z hlavní postavy stal totální záporák, vůbec by mi to nevadilo a asi bych mu i začal fandit, ale takhle mi bylo úplně jedno, co se s hlavním hrdinou stane, protože si za to mohl tak akorát sám.
Není to úplně můj šálek čaje. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale nakonec se to pomalu rozjelo. Nakonec jsem se začetla a byla jsem zvědavá, jak se z toho Ilja vyhrabe :)
Anotaci už znáte a ta říká všechno.
Ruská melancholie pro 21. století. Když budu hodně tvrdý, tak řeknu, že kniha postrádá sympatické postavy a je až nepříjemné sledovat vnitřek ostatních vedlejších postav.
Hlavní postava knihy se možná "spravedlivě" mstí, ale následně se zavrtá do masa rodiny a kolegů zavražděného jako tasemnice.
Tasemnice si jistě o sobě také nemyslí nic špatného, ale my lidé ji vnímáme jako cizopasníka.