Těžká hodina
Jiří Wolker
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459250/bmid_tezka-hodina-O0P-459250.jpeg
4
1099
1099
Autorova nejvýznamnější sbírka obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Wolker zde rozvinul sociální baladu, člověk je v ní drcen sociálními problémy, ale může se bránit. Celá sbírka je velmi silně levicově laděna, je pesimistická. Wolker se zde ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Doporučená školní četba.... celý text
Přidat komentář
Nemůžu uvěřit tomu, že tuhle sbírku napsal tak mladý člověk. Některé z básní jsou neuvěřitelně krásné a dojemné, ale ze všeho čiší strašný smutek. Snad to bylo dané tou jeho hnusnou nemocí a vědomím blízké smrti. Když jsem četla, jak se před smrtí loučil se svojí milovanou dívkou, tekly mi slzy. Nedovedu si představit být v takové situaci, tak mladý, na začátku životní cesty a s vědomím, že nic z toho krásného už nebude. Wolker byl určitě neskutečně senzitivní člověk, nadaný básník a je veliká škoda, že tak brzy umřel. Mohl napsat ještě mnoho krásného. Opravdu škoda.
I když mě některé verše vtáhly do sebe, musím se zastydět, že jsem nedokázala vše rozluštit. Smutné, přesto hezké...kniha to v sobě má :) jen vědět, jak na ni.
Možná to je tím, že mě tato kniha zaskočila ve špatném období mého života, kdy jsem toho moc nenaspala, ale tahle kniha mě dokázala uspat. Není to o tom, že by mě nebavila poezie, přečetla jsem už pár básniček a spousta z nich se mi líbila. Ale tady se mi to vykouřilo z hlavy sotva jsem to přečetla. Navíc mě s toho bolela hlava... Asi bych se měla pořádně vyspat...
Hodnocením této knihy vyznávám moje dávné zaujetí pro básníkovu volbu slov a vnitřní rytmus jeho básní. Vždy se mi líbilo, jak za těmi slovy "slyším" dunění života. Je mnoho básnických sbírek, kterým nerozumím, ale tato slova byla jako moje vlastní. Mám raději ty nerevoluční verše, kdy Jiří vyznává svou lásku k životu, slovu, okamžiku. Vždy jsem přemýšlela, nakolik by mu okouzlení proletářskou ideologií vydrželo a kam by ho posunul život, pokud by měl možnost prožít jeho větší část. Třeba by se dostal svým toužebným hledáním a syrovou potřebou pochopit, nakonec jako disident do vězení.
Třeba ne - třeba by v režimu hrál významnou politickou roli. V tom případě si ale myslím, že by přestal psát poezii. Jeho život ale skončil tak brzo a možná díky tomu jsou jeho verše stále aktuální.
Sice jsem knížku začala číst jako povinnou k maturitě, ale musím říct, že mě zaujala
Jednotlivé básně vás úplně pohltí. Kniha je velmi čtivá, donutí vás k zamyšlení. Nejvíce mě chytly za srdce tyto - Báseň milostná, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu, Muž, Nevěrná a Balada o očích topičových
Ne všechny básně jsou tak působivé jako Muž, Mirogoj a Balada o očích topičových. Sbírka svědčí o snaze autora ukázat těžkosti života a dá říci, že jeho obraz bídy je vcelku zdařilý a má osobitou atmosféru.
"Neboť: každý má někde srdce, i když s sebou je nenosí." Zamilovat se do mrtvých básníků je hrozně jednoduché a Jirka moje srdce vyhrál na plné čáře.
Wolkerova sbírka se mi četla opravdu dobře a ve finále se mi moc líbila. Jazyk měla krásný a květnatý, což také přispívalo k dobrému prožitku při čtení. Všechny básně měly něco do sebe. Vyjadřovaly hlubokou pravdu o tehdejší době – nesmyslnost války, zbytečné plýtvání životů, sociální problémy. Básně měly rychlý spád (zejména lyricko-epické balady), takže se četly rychle a svižně a ve většině případů jsem neměla problém jim hned porozumět. Byly tam i básně o lásce, touze žít a touze po lepším životě. Zachycují básníkovy pocity ohledně doby po první světové válce jako době, ve které žil – zklamání, skepse, smutek, zoufalství, beznaděj – vše se to přelévalo na mě a cítila jsem se skoro stejně zoufale jako autor. Právě tohle vypovídá o kvalitě tohoto díla, že ve čtenáři zanechá nějaké pocity a přinutí ho se nad jednotlivými básněmi zamyslet. Wolker se snaží vystihnout rozdíly mezi chudými a bohatými, vypráví o nemožnosti mít život, po kterém lidé touží a který by si zasloužili.
Všechny básně mě velmi zaujaly, ačkoli jsou velmi smutné. Každá ve mně vzbudila zvláštní pocity, kdy jsem se snažila se zamyslet nad smyslem každé básně. Nejvíce se mi líbily básně „Oči“ a „Balada o snu“.
S proletářskou poezií obecně nesouzním, ale s paralelním čtením Mňačkova Jak chutná moc se Těžká hodina dobře doplňovala. Ve své době měl ten apel sílu a pravdivost. Ač se mě z básní citově dotkla jediná, Balada o snu, touhu a nadšení jsem jasně cítila ze všech.
Krásná Balada o očích topičových, také se mi líbila Nevěrná a O nenarozeném dítěti. Všechny tři mě dojaly. To se ale nedá říct o ostatních básních, protože některé mi přišly mimo nebo jsem prostě dostatečně nedokázala ocenit jejich obsah a poselství.
I tak se mi četlo rychle, dobře a upoutalo mě to přesně tak, jak jsem očekávala :)
Prostejovskemu rodakovi jsem se doposud schvalne vyhybala z obavy, ze se jedna o jednoho z tech precenovanych mladicku, ktere proslavila spis brzka smrt nez talent. Diky ctenarske vyzve jsem se vsak k tomuto slavnemu dilu odhodlala a hned po prvni prectene basni musela obdivovat spisovateluv krasny, i kdyz dost ponury, styl psani. Basne se i pres tezka temata a smutny kontext cetly lehce a az na nekolik nezazivnych vyjimek se mi dostaly pod kuzi a mnohdy me skutecne dojaly.
Jedna z mála poezií, kterou jsem byla schopna číst. Navíc se mi neskutečně líbila. Hloubka některých balad je úžasná, uchvacující. Škoda, že autor zemřel tak mladý.
Nejsem moc na poezii, ale tyto básně se mi líbily. Nejvíce "Balada o nenarozeném dítěti".
Není ho každopádně kniha, kterou bych si chtěla přečíst znovu.
Přečteno jen z důvodu maturitní četby.
Wolker je můj oblíbený básník života - jen jemu byl dopřán kousek času...
Štítky knihy
lyrika chudoba, bída 20. léta 20. století životní styl sociální problémy životní problémy životní krize poezie proletářská poezie angažovaná poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 2008 |  Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 |  Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
Krásné a dojemné básně. Jiří Wolker určitě patří k našim nejlepším básníkům.