Těžká hodina
Jiří Wolker
Autorova nejvýznamnější sbírka obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Wolker zde rozvinul sociální baladu, člověk je v ní drcen sociálními problémy, ale může se bránit. Celá sbírka je velmi silně levicově laděna, je pesimistická. Wolker se zde ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Doporučená školní četba.... celý text
Přidat komentář
Ač poezii moc nečtu, tato sbírka se mi zdá jako nejlepší sbírkou vůbec. Velice dojemná a krásně napsaná.
Od Jiřího Wolkera mám proštudovaného Hosta do domu. S Těžkou hodinou a poezií z této sbírky, jsem se setkávala méně často. Nyní jsem si ale knížku vzala k rozboru na český jazyk.
Řekla bych, že od Hosta do domu se velice liší. Autor poukazuje na špatnost světa, zaobírá se skoro neřešitelnými otázkami a nabádá nás, co máme dělat. Také se ale sám sebe ptá, co jak bude.
Nyní již víme, že se z něho nestane takový Muž, jakým byl jeho dědeček (věkově ne). Podle mě, ale umřel silný, protože když si člověk už napíše svůj epitaf, tak to skoro říká to, že je se svojí smrtí vyrovnán.
Nikdy jsem se nad verši nezamýšlela tak často a do takové hloubky, jako tomu bylo dnes. Vše jsem si pečlivě proštudovala a když jsem pochopila (doufám) všechny básně, tak mě okouzily ještě víc, než jsem čekala.
Jedná se však o poměrně smutné kousky a myslím si, že autor to nemohl ani líp vystihnout.
Nejvíc mě zasáhla asi Balada o nenarozeném dítěti. Já sama tedy děti nemám, ani vlastně zatím neplánuji, ale příběh zamilovaných, kteří se svého dítěte musejí vzdát kvůli penězům, to zabolí.
A dále ještě stojí za zmínku Mirogoj (otázku o smyslu válek si kladu opravdu často) nebo také Fotografie.
Asi nemá smysl tu všechny básně rozvádět. Myslím si, že tohle dílo opravdu stojí za přečtení a všem vřele doporučuji, aby se nad každou básní trochu pozastavili. Já osobně na básnickou tvorbu moc nejsem, ale když jsem si to vše pečlivě rozebrala, tak mě to opravdu nadchlo.
Malá sbířečka, leč plná velkých skvostů. Můj osobní favorit je závěrečné Moře. A při čtení rozhodně nemám pocit, že bych začal rudnout. :)
Překvapivě se mi to líbilo. Četla jsem to povinně, vím moc dobře, kdy a proč to napsal a nejsem pitomá, abych nepoznala, co se tam líbilo komunistům. Ale i tak:-))) Věřím mu to a nepovažuji to za vůbec tendenční knížku. Možná to lehce přeháněl a hrál na city, ale sám byl nemocný, věděl, že umře, tak proč by to nemohl myslet vážně?! Já vím, že si z toho lidi dělají srandu a citují třeba: Antoníte, topiči atd., ale mně se to fakt líbilo:-))) Nejvíc příběhy žen. Hlavně ta o dívce, co musela na potrat. Nechci vypadat jako komunista, ale třeba od Jiráska mám ráda báseň U rakve dělníkovi - taky pak byla oblíbená:-)))
Smutek z okolního světa, který je zobrazen bez jakýchkoliv příkras, je ve verších Jiřího Wolkera přímo hmatatelný...
Štítky knihy
lyrika chudoba, bída 20. léta 20. století životní styl sociální problémy životní problémy životní krize poezie proletářská poezie angažovaná poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
2008 | Těžká hodina |
2008 | Host do domu |
1999 | Básně |
2004 | Balady |
1964 | Balada o námořníku |
Ve mne nechala nezapomenutelný dojem Balada o očích topičových, vždy když slyším jméno autora hned se mi vybaví smutný příběh z tohoto díla.