Tí, čo odchádzajú – tí, čo zostávajú
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329852/bmid_ti-co-odchadzaju-ti-co-zostavaju-x9x-329852.jpg
4
1045
1045
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 3. díl >
V tretej časti Neapolskej ságy sa z dievčat Eleny a Lily stávajú ženy. Lila, ktorá sa v šestnástich vydala, má malého syna, opustila manžela a výhody, ktoré jej prinášalo manželstvo, a pracuje ako robotníčka vo fabrike. Elena odišla zo štvrte, skončila vysokú školu a vydala úspešný román. Otvorili sa jej dvere do sveta vzdelaných ľudí. Obe ženy sa snažia prebúrať múry väzenia, ktorým je život v biede, nevedomosti a podriadení sa. Plávajú v mori príležitostí, ktoré priniesli sedemdesiate roky. A predsa ich stále spája silné puto, ktoré nemôžu preťať žiadne vonkajšie okolnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , InaqueOriginální název:
Storia di chi fugge e di chi resta, 2013
více info...
Přidat komentář
Po přečtení 3. dílu musím přiznat, že mám poněkud rozporuplné pocity.
Chvílemi jsem měla chuť knihu odložit pro její rozvleklost a posléze mě zase děj uchopil a četla jsem a četla.
Takže ságu dorazím i čtvrtým dílem :-)))
S třetím dílem se pomalu dostáváme do dospělosti. Problémy se navenek mění, ale základ zůstává stále stejný. Do příběhu začíná důrazněji zasahovat politika, což asi nebude šálek kávy pro každého, ale mě to k příběhu přitáhlo víc. A stejně tak se s každým dílem víc ujišťuji, že Ferrante musí být žena (nebo pár), protože podle mého určitá rozhodnutí a chování by chlapa snad ani nenapadla. Jinak se naštěstí už orientuji bez jmenného seznamu na začátku knihy.
Trochu jsem se u třetího dílu zasekla - menší nadšení z politických pasáží, o to větší těšení na čtyřku. Magii vztahu Elena-Lila jsem tentokrát prožívala nějak míň intenzivně (jasně, jsou od sebe daleko a v životě Eleny se toho spoustu děje), ale o to víc jsem ocenila důslednou psychologii aktuálních postav v příběhu. Paráda.
Ve třetím díle s Elenou procházíme hlavně jejími osudovými vztahy a oproti předchozímu dílu zde nabývají na síle i politické a celospolečenské otázky. Děj se přesouvá i mimo Neapol a vztah našich přítelkyň se tak odehrává spíše na dálku. O tom,jak mě třetí díl zaujal, vypovídá fakt, že jsem se o půlnoci,kdy jsem ho dočetla, okamžitě pustila do posledního dílu...
Pokud bych se měla vyjádřit pouze jediným slovem, tak by to byla asi upřímnost. Je tedy pravda, že jsem měla trošku problém se začíst (politickému nepokoji té doby byl věnován docela velký prostor) , ale jinak mne vypravěčka opět zatáhla do děje a byla to pro mne upřímná zpověď Eleny a jejího přátelství k Lile, vztah k ostatním postavám (starým i novým), postoj k době, názor na rodinu, život v Neapoli či jinde. Není podstatné zda s jejími postoji souhlasím či je odsuzuji, ale důležité je, že jsem při čtení o tom přemýšlela. Ráda si přečtu i poslední díl a myslím si, že se někdy v krátké době opět k sérii vrátím a znovu si ji přečtu.
Za mě zatím nejslabší díl, nemohla jsem do knížky vůbec začíst a konec se mi zdál naopak až moc hrr. Na poslední díl se těším, uvídím, jak se vše vyvine.
Každým dílem příběh graduje víc a víc. Její styl psaní je tak upřímný a realistický, že se čtenář v některých chvílích příběhu i sám shlédne, jeli ženou. Jistě, záleží na povaze každého. Ne každý řeší životní situace stejných způsobem. Pro mě osobně je ale tato tetralogie první sérií či knihami, které bych si vzala na opuštěný ostrov a četla je stále a stále dokola. V jejích knihách je prostě život. Smekám.
Tenhle díl jsem narozdíl od předchozích dvou nečetla v italštině, protože mě všichni varovali, že je nejpomalejší a jde v něm hlavně o politiku, a měli pravdu. Obzvlášť v první části se hrozně dlouho řeší jen boj mezi fašisty a komunisty, příběh Lily je rozvleklý, nic moc se tam neděje. Ale postupem času mě to začalo zase bavit víc, začetla jsem se, užívala jsem si autorčin vášnivý styl psaní, kterým neuvěřitelně krásně vykresluje jak prostředí, tak mezilidské vztahy a pocity hlavní postavy. Spousta věcí tam byla vystihnuta překvapivě věrně a některé úryvky jsem v češtině mohla ocenit ještě víc, když jsem v textu rozuměla každému slovu. Zároveň je ale pravda, že některé věci už začínají být přehnané, atmosféra knihy je zase jiná než dřív, autorka jako by se vzdalovala od původního konceptu a postavy se tam vynořují z minulosti na naprosto neuvěřitelných místech, propletence postav se tam opakují, je to trochu jako v nějaké telenovele. Z dílů, co jsem četla, tenhle zatím nejslabší, ale čtivý jako obvykle.
Zatím nejčtivější díl z celé série. Bohužel jsem však stále nenašla to magické kouzlo. Příběh se mi líbí, je tedy docela zamotaný, ale vypráví celý život, takže to je pochopitelné.
Ani Lenu ani Linu bych za přítelkyni nechtěla. Někdy nechápu rozhodnutí ani způsob řešení problémů, ale to k tomu asi patří - rozhodně nejsem horká italská hlava.
Knihy doporučuji, je to zajímavá četba, neotřelá. Ale myslím, že to není serie pro každého.=)
Opravdu musím ocenit, jak mě autorka zkouší, jak si se mnou hraje, jak mě odrazuje (v tomto dílu nejvíc), ale nakonec přitahuje zpět.
Lilu, "sílu, která vábila a znepokojovala zároveň, sílu sirény", jsem nikdy nemilovala, ale respektovala; kdykoliv se objevila na scéně tady, vždycky si to pokazila. S Elenou jsem se v předchozích dílech často i dokázala ztotožnit, měla jsem ji i ráda, přála jí najít samu sebe a nežít podle neustálé touhy vyhovět okolí; do chvíle, kdy začala chodit i s malinkými dcerami na demonstrace a bez hysterických gest se ani nevyjádřila. Nejen hlavní postavy, ale všechny používají - a hodně nahlas! - velká slova, poddávají se obrovským vášním, nenávisti až za hrob, zanícení pro věc až k vraždě. Ukřičené rodinné a vůbec mezilidské vztahy jsou doplněny ukřičeností a rozvášněností politickou - a když zazněla věta: "Soudružko, bez nás nejsi vůbec nic, takže tady zůstaneš, dokud my budeme chtít, a odejdeš, teprve až my ti řekneme!" - až jsem se vzpomínkou oklepala. A toto všechno probíhá zcela a naprosto a jedině VÁŽNĚ, bez špetky nadhledu a jiskřičky humoru. A také bez obyčejné lásky a vztahů, ve kterých se žije klidně a normálně.
Na chvíli si já, chladnější Středoevropanka, musím od těch nezodpovědných horkých italských hlav a těl odpočinout. Pak se ale se zvědavostí vrátím, ještě jednou.
Celkem poutavě napsané pokračování pohnutých osudů a spletitých vztahů dvou nesourodých kamarádek, z nichž ani jedna není kladnou postavou, mnohdy spíše naopak. Uvítala jsem, že tentokrát do vyprávění přece jen více prosákly vnější události spojené s tehdejším bouřlivým politickým hnutím v Itálii a v dalších zemích Evropy. Ženské romány postavené převážně na vztazích nevyhledávám a proto mi docela vadí neustálé trýznivé Elenino sebezpytování. Přesto se zvědavostí přistupuji k závěrečnému dílu.
Myslela jsem, že už jsem si na autorčin styl zvykla, že nějak chápu, co píše, ale ... Kde jsem si zvykla na cynismus, neustálé zámlky, nenaplněnost, nejistotu, najednou přijde nečekaný, naprosto nečekaný zvrat jako na konci tohoto dílu. Tak jsem zvědavá, jestli poslední díl bude stejně překvapivý nebo jsou můj odhad a představa alespoň částečně blizke skutecnosti.
Opravdu nádherný příběh, všem vám ho vřele doporučuji! Tak a já si jdu rychle sehnat poslední díl, Elena Ferrante vždycky skončí v tom nejlepším :)
Při čtení téhle knížky mám pocit, že začínám trochu chápat rodiče vláčené duchem doby.
Občas jsem se cítila jako zvědavá sousedka, která drze nahlíží a pozoruje, co se děje u sousedů.Možná s jednáním postav nebudete souhlasit.Možná vás budou vytáčet.Možná jim nebudete rozumět.Ale budete se u toho skvěle bavit.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Elena se dobře vdala a nelíbí se jí to. Lila se vdala ne zrovna šťastně, tak odešla a začala se o sebe starat. Pardon, já vím, že jí trochu nadržuju, ale ani s odstupem se na to nedívám jinak, naopak. Při čtení mě svými temperamentními výbuchy štvaly obě, jak si v životě zbytečně způsobovaly problémy, protože nedokázaly být na lidi příjemný, řešit věci v klidu a otevřeně... Ale po nějakém roce a půl mi zůstaly akorát špatný vzpomínky na věčně si stěžující Elenu, která házela vinu za všechny svoje problémy na ostatní, a obdiv k Lile, která se vždycky zvedla a makala, aby se postarala o sebe i všechny kolem, a to žila celej život v mnohem horších podmínkách než její přítelkyně. Sonda do jihoitalskejch sociálních problémů v 70. letech, do duší temperamentních Neapolitánů je to skvělá. A jedna z věcí, ve kterých s hlavní hrdinkou Elenou naprosto souhlasím, je ta, že Neapol vás pohltí a musíte se tam pořád vracet. Při poslední návštěvě před půl rokem jsem přijela vlakem z Říma k večeru a běhala po uličkách Quartieri Spagnoli a objímala sloupy. Neumím to popsat tak, jak bych chtěla, ale jezdila bych tam pořád.