Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6840
6840
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Asi autorčina nejlepší kniha, tento týden jsem ji četla podruhé a jsem nadšená z propletenosti vztahů, bavilo mě rozuzlení i jemné náznaky uvažování postav. Chovaly se racionálně, živě, opravdově. Ani jedna mi nebyla sympatická, což mě taky bavilo.
(SPOILER)
Tak tahle kniha ve mně probudila emoce, jaké jsem ani netušila, že můžu cítit! Autorčina práce se slovem je tak přesná, že si postavy mnohem lépe představíte, pochopíte vývoj jejich charakteru a přestože je v knize přímé řeči poměrně pomálu, děj se nám vysvětluje v popisech a nenudí.
Když jsem četla kapitoly Otce, ucítila jsem právě ty emoce, o kterých se zmiňuji na začátku recenze - to, z jakých důvodů se Svatopluk stal zarytým komunistou, jak moc věřil ve stranu a jak ho ovlivnila výchova matky... To v člověku něco zanechalo... Zároveň realistické popisy komunistické doby, kterou jsem nezažila, mě utvrdily v tom, že si o to víc vážím toho, co teď už nemusíme řešit (např. stranické schůze apod.).
Moje čtvrtá přečtená kniha od autorky.
Zatím vede pořád Hana, ale Tiché roky bych možná zařadila hned za ni.
Kniha na 105% Načteno jako audiokniha - výborný Miroslav Hanuš - neskutečně mě to bavilo, strašně se mi to líbilo...
(SPOILER) Příběh se mi líbil možná více než tolik opěvovaná Hana. Spisovatelčin styl psaní je návykový, mám chuť hned si koupit i všechny její další knihy. Co bych vypíchla je téma komunismu zpracované z úplně jiného úhlu pohledu, a to někoho, kdo sám socialismus budoval, nebyl obětí tohoto režimu, ale naopak jejím strůjcem, který to vlastně myslel všechno dobře, a nic špatného si na tom připustit nechtěl. Vtipné je, že až ke konci knihy jsem pochopila, že Bohdana vlastně vůbec nemluví, ne-li je téměř němá.
(SPOILER)
Další krásná kniha od skvělé autorky. Četla se téměř sama a někdy si ji zase moc ráda přečtu.
Osudu Bohdany mi bylo celou dobu moc líto. Za nic, co se stalo v minulosti její rodiny nemohla a já jsem jí celou dobu moc přála, aby k sobě s otcem našli cestu.
Otevřený konec mě trochu mrzí, ale každý si může domyslet svůj vlastní.
Nevím jak to paní Mornštajnová dělá, že píše tak čtivé knihy, jsou obsáhlé, ale zároveň bez zbytečných krucánků, vše plyne svižně. A ani tahle není výjimkou. Po celou dobu čtení, jsem si pořád říkala - kéž by kniha neměla konec, nechci ji nikdy dočíst! Jako čerstvá matka jsem hodně prožívala zpackané dětství Bohdany, na kterou otec naložil vinu za všechny své chyby...
Jedním slovem bych knihu zhodnotila jako ÚŽASNÁ.
(SPOILER)
Přečteno po Haně. A autorka mě nezklamala. Je poznat stejný styl psaní - extrémně čtivý, který plyne jako pásmo, takže knihu téměř není možné odložit. Kniha se Haně podobá, ovšem, přesně jak se píše v anotaci, politické události zde hrají opravdu výrazně vedlejší roli a jedná se o intimní pohled do života jedné rodiny. Opět je vidět, že autorka vše měla důkladně promyšlené. Líbí se mi, jakým způsobem na sebe kapitoly navazovaly. Kniha je především o tom, jak chybná komunikace, a to, že si blízkými nedokážete otevřeně (nebo vůbec) promluvit, vám může zbytečně zkomplikovat, nebo i zkazit život, což je dobrá rada do života.
Knihy této autorky podle mě nejsou napsány tak, že by jste z nich vyloženě vybrečely potoky slz, přestože se v nich děje mnoho smutných věcí. Z mého pohledu (nejsem ani vůbec žádný odborník) jsou psány realisticky, ovšem stále umělecky, a popisují život zkrátka takový, jaký je. Postavy v této knize byly reálné, dělaly chybná rozhodnutí jako běžní lidé, takže je v mnohém člověk dokázal pochopit. A to se mi líbí.
Tato kniha mi také něčím lehce připomínala mou oblíbenou klasiku Evženii Grandetovou (asi složitý vztah otce a dcery a realismus). A ke konci také Poštu pro tebe (:D). Kniha se mi moc líbila, přečetla jsem ji téměř celou během jednoho odpoledne. Co se mě týče, byla bych klidně schopná a osudech všech hlavních i vedlejších hrdinů číst ještě více a do hloubky poznat jejich příběh. Například o Doubravce, Hedvičině nemoci, Rostislavovi, i Blance, ačkoli o ní to bylo v závěru asi dost shrnuto. Také bych se chtěla dozvědět, jak reagoval na Blančin návrat otec, ačkoli cítím, že kniha skončila přesně tak, jak měla. Autorka se tímto zařadila mezi mé oblíbené.
Také by mě zajímalo, zda jsem byla jediná, kdo nepoznal, že Bohdana je vlastně němá?
Knihou Tiché roky jsem se seznámila s paní Mornštajnovou / moje první kniha, která zcela jistě není poslední / a tím pádem nemám možnost srovnání s jinými jejími knihami, což považuji za výhodu. Příběh se četl dobře , zaujal mě styl psaní, nečekané zápletky, vývoj jednotlivých postav - jejich psychologické vykreslení, mezilidské vztahy a charaktery, perfektní čeština. Jednotlivé kapitoly otec - dcera, končící určitým slovem nebo kratičkou větou opakující se pro zdůraznění v následujícím úvodu další kapitoly.Autorka detailně vykreslila diametrálně rozdílný vztah otce ke svým dvěma dcerám, které se vzájemně až do závěru knihy neznaly. Při čtení jsem si uvědomila jaké může mít ticho podoby, autorka to svým popisem velice zdařile přiblížila čtenářům. To jak příběh bude pokračovat dál, dle vykreslení jednotlivých postav, čtenář může předvídat. Byl to silný čtenářský zážitek.
Všudypřítomné tíživé ticho, který si každý člen rodiny vysvětluje jinak - ať už nezájmem o toho druhého, špatným psychickým stavem, marností něco vysvětlovat či studem za své činy. Kniha je psaná krásným stylem, děj plyne stejně jako roky, během kterých sledujeme osud rodiny.
"Tiché roky" jsou první knihou, kterou jsem od autorky Aleny Mornštajnové přečetla. Celkově na mě příběh působil mile, bylo to takové příjemné čtení. Nejvíce mě překvapily dva momenty, které tu ale prozrazovat nebudu :). Více by se mi líbilo, kdyby bylo v příběhu více tajuplného pátrání po tom, kdo "Blanka" vlastně je a dokázala bych si představit i více rozepsaných nějakých zvratů v rodině. V souhrnu ale knihu hodnotím pozitivně a její postavy mi ještě nějakou dobu v hlavě zůstanou :).
Pro mě osobně to není nejlepší knížka od autorky. Více se mi líbila Hana nebo Slepá mapa. Tiché roky ale i tak hodnotím pozitivně. Děj mi místy připadal trochu nudný, příběh se táhne. Nejspíše je to zapříčiněno malým počtem postav. I tak jsou postavy sympatické a i když je závěr velmi předvídatelný, chcete se dostat co nejrychleji na konec a příběh rozluštit.
A. Mornštajnová opět nezklamala. Příběh, kde se střídají dvě časové roviny provede čtenáře obdobím od 2. světové války až po konec 20. století. Velmi povedené!
Názov Tiché roky vo mne vzbudzuje dojem pokoja, mieru a nečinnosti. A do určitej miery by sa príbehy románu dali takto opísať, lebo v ňom nemajú veľký vplyv dejinné udalosti, hoci sú spomenuté. Za tichými rokmi sa však doslova skrýva bohatý osobný svet mnohých postáv. Každá si prechádza vlastnými problémami a má iné vyhliadky na svet.
Autorka s obdivuhodnou citlivosťou a porozumením opisuje cestu životom postáv. Darí sa jej to veľmi dobre, lebo aj obyčajné veci dokáže podať tak, aby boli pútavé. A naopak, náročné témy a situácie vie zaobaliť zase tak, aby boli stráviteľné, hoci stále bolestivé.
Kniha Tiché roky je generačný román, ktorý sa zaoberá vzťahmi a prežívaním postáv. Možno by sa dalo povedať, že je o ničom, ale zároveň o všetkom.
(SPOILER)
Miluju, jakým způsobem se v knihách této autorky postupně rozplétají osudy postav, dokud nepřivedou čtenáře do bodu, kterým kniha začíná. Mockrát listuju zpátky na začátek a snažím se v příběhu najít vodítka a souvislosti. A nakonec mě stejně vždycky něco překvapí.
Nemám moc ráda otevřené konce, ale tady to nemohlo být jinak. To jedno slovo s otazníkem, kterým kniha končí, je neskutečně působivé, a přestože tyhle dvě postavy nebyly zrovna kladné, naznačený okamžik jejich setkání je velmi silný a člověk jim nakonec přeje, aby jim bylo odpuštěno.
Me druhe setkani s Mornstajnovou. Hana nasadila pricku strasne vysoko, Tiche roky ji nedosahly. Nicmene stejne plny pocet hvezd, a nadseni autorkou pretrvava. Jednoznacne doporuceni!
Mornštajnová má dar napsat román s temným námětem tak mile, že čtete a čtete a čtete
Jako první knihu jsem četl Les v domě, potom Hanu a teď jsem dočetl Tiché roky. Dávám 5 hvězd a doporučuju! Knihy A. Mornštajnové by si měl přečíst každý. To snad už není jenom obyčejné psaní, ale umění. Opět krásný příběh, velmi pečlivě vybíraná slova a zvláštní cit pro vyvolání emocí čtenáře.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Paní Mornštajnová nikdy nezklame! Opět výjimečná kniha, která se četla doslova sama.