Tichý dech
Jan Trachta
Kniha Tichý dech přináší svědectví mladého českého chirurga z afrického Konga a z Haiti, kam odletěl s dalšími lékaři ihned po ničivém zemětřesení. Zároveň jde o velmi osobní, s nadhledem a s humorem psanou výpověď člověka, který vyrazil do dalekých končin plný romantického nadšení a postupně začal zjišťovat, že mnohdy za zbytečné utrpení lidí nemůže jen chudoba a nedostatečná technická vyspělost zemí, ale i obyčejná lidská zpupnost a arogance tamních lékařů a úředníků. Dramatické líčení náročných operací v africké džungli a v haitských ruinách se střídají s popisem exotických krajin a života jejich obyvatel i s líčením některých krvavých historických událostí nedávné doby.... celý text
Literatura faktu Literatura česká Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2013 , PasekaOriginální název:
Tichý dech - Zápisky českého lékaře z Afriky a z Haiti, 2013
více info...
Přidat komentář
Knížku mi půjčila známá. Asi bych po ní v knihovně nesáhla, ale když už jsem ji měla doma, tak jsem se do ní pustila. A ohromné překvapení. Skvělá kniha, skvělý autor - lékař. Není to spisovatel, ale mohl by jím být, píše s takovou lehkostí a nadhledem, stránky jsem hltala jednu za druhou až jsem byla najednou na konci. Kdo se jen trochu zajímá, jak to na takových lékařských misích bez hranic chodí, tak nemůže dostat lepší knihu. Přes těžkost tématu se často zasmějete, ale nesníží to vážnost vyprávění. Určitě doporučuji k přečtení. Velký obdiv autorovi! Kéž by byli všichni lékaři takoví - lidští a se zájmem léčit.
Že autor není spisovatelem? No jasně, že ne… Je to chirurg působící v misích Lékařů bez hranic a jeho zápisky jsou tak opravdové, drsné, lidské, dojemné i vtipné, snad právě proto, že spisovatelem není. Hodně působivé čtení.
Trochu mi připomnělo knihu Do temnoty od Pavla Stehlíka, ač obsahem zcela odlišné mise, v něčem přesto podobné.
První část knihy - ok. Druhá část, za mě strašný chaos ztrácela jsem se v tom. Třetí část o historii Konga - super. Čtvrtá část o Haitu - strhující. Palec nahoru za všechny členy týmů MSF. Je bezva, že mezi nimi je někdo jako p. Trachta, kdo dokáže přiblížit lidem důležitost jejich práce. Někdo dostatečně extrovertní, aby šel s kůží na trh a vyprávěl o svých zkušenostech. Není to bůhvíjaká literatura, dokážu si představit i kvalitnější zpracování, ale za přidanou hodnotu - 4 hvězdičky :-)
Moc pěkná kniha, nepřečtená tichým dechem, ale spíše jedním dechem ... Měl by si to přečíst každý, aby mu došlo, jaké kolikrát řeší v životě blbiny ... aby měl srovnání trochu s jiným světem. Je to skvěle napsáno a těším se na nějaké další počtení od Honzy Trachty.
Wauuu... Neuvěřitelná, otevřená výpověď lékaře z Čech, který pomáhá na misích s Lékaři bez hranic... Před panem Trachtou a ostatními zúčastněnými smekám imaginární klobouk za práci, kterou na misích odvádějí... Kniha je místy drsná, ale je psána s citem a lidskostí, která dělá knihu poutavou od začátku do konce. Určitě doporučuji!
Silné a emotivní, nechtěl bych být v kůži jednotlivých doktorů MSF a na druhou stranu si jejich práce nesmírně vážím. Je to také tak trošku knížka o tom, jak se lze ze dne na den stát z doktora specialisty doktorem všeumělem - klobouk!
Už je to pár let zpátky. Odjížděly jsme s dcerou z dětské noční pohotovosti v Motole. Bylo mi jasné, že jsme potkaly výjimečného člověka. Ušetřil malé holce zbytečných pár dnů dalšího trápení. Na rozdíl od podrážděného kolegy-pediatra diagnostikoval správně a neváhal mu oponovat, slušně, bez konfliktu. Jistý, věcný, klidný, s úsměvem, bez sarkazmu. "MUDr. Trachta" - nemocniční jmenovka a vlídná tvář + pocit bezpečí, klidu a vděčnosti. Zůstalo nám to v paměti. Po létech večer slyším volání " Můj doktor je v televizi !" Byl to pořád o Lékařích bez hranic. Hltali jsme každou větu... K narozeninám jsem letos dostala od dcery nejhezčí dárek - Tichý dech.
Kniha nechává nahlédnout do míst, kam by se běžný člověk nevydal. Zprostředkovává autentické zážitky z lékařských misí, které se však nečtou snadno. Po několika stranách jsem měla veliké dilema, zda pokračovat ve čtení, protože jakožto matka malé dcerky a empatická osobnost jsem některé příběhy vnímala velmi citlivě. Nyní však chápu, že bez nich by knížka nebyla tím, čím je - skutečným svědectvím a skutečných tragédiích.
"Potřeby dělat v životě věci, které jsou správné, které mají smysl a dělat je dobře. Být v životě k něčemu"
Nasadenie a oddanosť lekárov bez hraníc je neoddiskutovateľná. Niet o tom pochýb. Kniha sa čítala dobre, trochu mi na nej však vadil pátos a autorov humor, ktorý mi miestami trochu vadil.
Na knihe oceňujem náhľad do histórie nepokojov v Kongu a Rwande a viac sa mi páčila kapitola o pomoci v Haiti po zemetrasení v 2010.
Úžasná kniha, úžasní lidé, kteří jsou ochotní obětovat své životy a své pohodlí pro záchranu jiných.
Opravdu pěkně a čtivě napsané. Doporučuji k přečtení.
Kniha je úžasně napsaná, čte se úplně sama.....poslouchala jsem i pár rozhovorů v různých pořadech s panem Trachtou a je fakt skvělý člověk. Musím jen doporučit......
Knihu můžu jen doporučit. Čtivá a záživná. Obdivuju, co vše jsou lékaři ochotni obětovat a podstoupit pro pomoc ostatním. Škoda, že zatím není žádné pokračování.
Neuvěřitelné, co člověk dokáže v extrémních podmínkách. Kniha byla úžasná, otevřela oči a donutila k zamyšlení nad dnešní situací.
Někde ke konci knihy autor napsal něco, čím mě úplně odrovnal (jako by nestačila celá kniha, že?): hlavním posláním bylo demytizovat stav lékařský (chirurgický) a ukázat tuto "kastu" jako obyčejné lidi, kteří neví, tápou, bojí se a pochybují - o moderním světě, medicíně a hlavně o sobě. Tichý dech je kniha, která nutně musí zajímat každého, komu není jedno svět, ve kterém žije. Brutální podmínky, střízlivé komentáře a hlavně nepřenosná zkušenost, kterou Jan Trachta zažil, jsou opravdu z jiného světa a já za ně děkuji.
Zajímavá kniha, vlastně první ucelené čtení z těch oblastí. Práce v misi určitě není pro každého, vypsat se z někdy děsivých zážitků může být léčivé i pro lékaře.
Začala jsem knihu číst s obavou, že to bude plné bolesti, smrti a lidského utrpení … a i přesto že to vše tam bylo, je to podáno tak citlivě, že jsem nemohla knihu nedočíst. Dokonce nechyběl humor a rozumná míra vysvětlení životních podmínek místních obyvatel … Lidí jako je Jan Trachta si velmi vážím za jejich nesobecký přístup k životu. Všem doporučuji!
Přečetla jsem jedním dechem a nad stránkama si postupně rovnala i vlastní zážitky z Afriky. Ač nejsem lékař a nemusím rozhodovat, kdo bude žít a koho nechat zemřít, většina ostatních postřehů a dojmů z Afriky i místního zdravotnictví mi přišla úplně přesná. Včetně naprosté neschopnosti odpovědět po návratu na otázku "Tak jaký to tam bylo?".......