Tíha vesmíru
Jennifer Niven
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345674/bmid_tiha-vesmiru-f3R-345674.jpg
4
779
779
Okouzlující love story, která vás dostane! Každý si myslí, že dobře zná Libby Stroutovou – tuhle odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž fotku s titulkem „nejtlustší teenagerka Ameriky“ otiskly před dvěma roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila – a nejen co se váhy týče.Stejně tak si každý myslí, že dobře zná i Jacka Masselina. Mezi spolužáky je oblíbený, randí s nejkrásnější holkou ze školy a na první pohled to může vypadat, že má všechno, co si může přát. Až na to, že trpí prosopagnosií – není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá.Když tedy na sebe Stroutová a Masselin rázem narazí ve škole, svět se obrátí vzhůru nohama – minimálně Van Burenova střední. A malér je na světě!... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno:
2017
,
Yoli (ČR)
Originální název:
Holding Up the Universe, 2016
více info...
Přidat komentář
Young adoult příběh, který sleduje dvě dějové linky, první je Libby, která se po mamčině smrti projedla k téměř 300 kg a druhá je Jack, chlapec, který je na škole dost oblíbený, chodí s nejhezčí holkou školy, ale zjistí, že trpí prosopagnosií (neurologická porucha, kdy postižený nerozeznává tváře) a stydí se to říct dokonce i rodině. Co se stane, když se protne příběh nejtlustší teenagerky Ameriky a kluka, který si zuby nehty potřebuje ,,udržet tvář" před kamarády? Nic hezkého, ale není vše tak, jak se zdá.
.
Příběh mi hodně dal, konečně kniha, kde figuruje i váhová problematika člověka v extrémním slova smyslu, ale ne anorexie, naopak obezita a její úskalí v pubertálním životě, to se mi na knize líbí. Další věc, do teď jsem netušila, že existuje prosopagnosie, další poznatek. Celkově se mi kniha líbila, ale že by mě vyloženě ,,vtáhla do děje" to se říct nedá.
Ze začátku jsem byla skeptická... Knihy o rakovině či jiných nemocech mě až tak neberou, ale takhle mě okouzlila. Kapitoly z pohledů obou hlavních postav, postupně se rozvíjející děj, který čtenáře nutí číst dál a dál a dál. Krásný, oddychový romantický příběh. Příběh, který vám ukáže, že "vás někdo chce" a hlavně že pokud si něco přejeme, nic není nemožné.
Na Tíhu vesmíru, jsem slyšela mnoho pozitivních i negativních ohlasů.
Nevěděla jsem ke kterému ohlasu se sama přidám.
Neříkám že je tato kniha jednou z nejlepších, co jsem četla, ale rozhodně není nejhorší.
Děj se rozvíjel pomalu, začátek byl napínavý, ale někdy i nudný.
Někdy jsem knihu jen projížděla očima a někdy jsem hltala jedno slovo po druhém.
U knihy jsem se dokonce i dost často smála, protože narážky Lib a Jacka jsou k nezaplacení.
Jenže poté co se kniha rozjela jsem opět slova hltala jedním dechem a v knize seděla snad i celý den, včetně školních hodin.
Děj byl strhující a nebylo to klišé jako z jiných knih, za co jsem byla velice ráda.
Konec byl nádherný a i já se usmívala nad poslední větou, kterou Jack řekl.
Nemůžu se dočkat další knihy od Jennifer Niven.
Knihu vřele doporučuji, avšak mezí mé top nepatří.
Knihy tohoto typu normálně nečtu, nicméně někde jsem četl příznivé hodnocení a proto jsem se rozhodl jí dát šanci.
No, musím přiznat, že to byl krok vedle. Hlavní hrdinka je sympatická a to, jak zápasí s nepřízní svého okolí je úžasné a nelze jí nedržet palce, nicméně pro dobrý dojem z knihy je to málo. Příběh Jacka naproti tomu působí přitaženě za vlasy a příliš neuvěřitelně. Možná je to psané opravdu spíš pro teenagery a já jsem na to už moc starý.
Vzdáleně příběh připomíná Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, ale srovnávat tyto dvě je deset a jedna (ve prospěch Hvězd, samozřejmě).
Líbilo se mi členění na krátké kapitoly, takže při přerušení se člověk neztrácí a některé citáty, kterými nepochybně stojí za to se řídit v životě.
Opravdu povedené knížka, Libby - bývala nejtlustší Američanka, Jack - trpí neurologickou poruchou, která mu znmenožňuje zapamatovat si tváře lidí. Nenudila jsem se.
Jsem ráda, že v knize byly kratší kapitoly, hezky se mi pak jezdilo v šalině, většinou mi to hezky vycházelo. Ale ke knize - na mě asi až moc "jednoduchý" příběh, jsme zvyklá číst tlustší a zauzlenější knihy (jakéhokoliv žánru) a tohle na mě bylo až moc jednoduché. Ráda jsem se ale dozvěděla o zvláštní nemoci jménem prosopagnosie, o kterém jsem vůbec neměla ponětí, že existuje.
Úžasná knížka. Moc se mi líbila, akorát ke konci mi nějak moc nesedla. Ale určitě se k ní někdy vrátím.
Hodně čtivá knížka. A i když je spíš pro náctileté, tak mě zaujala. Jack trpí prosopagnosií, což je choroba kterou jsem neznala. Je zajímavé zjistit, že jsou mezi námi lidé, pro které je vlastně neustále každý cizinec. I to jak mohou svou neschopnost rozpoznat lidi ve svém okolí maskovat. Také Libby mě zaujala svým přístupem k sobě a své obezitě a její otevřenost a přímost se mi moc líbila.
Od autorky jsem už četl knihu Všechny malé zázraky. Tato kniha byla výborná a řadí se k TOP knihám, které jsem přečetl v tomto roce. Kniha Tíha vesmíru nedosahuje u mne kvality knihy Všechny malé zázraky, přesto kniha nebyla špatná a zase mi otevřela nové obzory.
Kniha je vyprávěna z pohledu Libby a Jacka. Libby bojuje se svou tloušťkou, Jack je postižen nemocí, která se jmenuje Prosopagnosie (neschopnost rozeznávat tváře známých osob). Tato dvojice se jednoho dne setká a prožijí spolu řadu událostí. V knize se střídají pohledy do minulosti, také se setkáme s citáty z knihy Jako zabít ptáčka, kterou jsem přečetl v roce 2017.
Je smutné, když se někteří spolužáci posmívají svým spolužákům kvůli jejich tloušťce a mají stále dokola nepatřičné poznámky. Daného člověka to musí hodně ranit. Myslím si, že člověk by měl zůstat sám sebou, neměl by se měnit kvůli někomu jinému, jen proto, že se odlišuje od ostatních. Když někoho mám rád, tak určitě nikoliv kvůli tomu, jak fyzicky vypadá, ale co je v něm, jaký je uvnitř. Nikdy nepochopím a neztotožním se s tím, když se někdo někomu posmívá kvůli jeho fyzickým nedostatkům. Připadá mi to ubohé a smutné. Tito lidé by se měli nad sebou pořádně zamyslet. Pokud uvidíme, že se někdo chová špatně k našim kamarádům ve škole, určitě bychom neměli zůstat stranou a měli bychom se daného kamaráda zastat, aby měl pocit, že má nějakou oporu, že není na všechno sám. V knize se setkáme nad zamyšlením, jaké jsou důvody, proč se někdo chová hnusně. V knize se mi líbila i různá krátká zamyšlení Jacka.
Zajímavé pro mě byly informace o nemoci Prosopagnosie, kterou trpěl Jack. Nedokážu si představit, že bych nedokázal poznat svoji rodinu, kamarády či přátele. Bylo to pro mě něco nového, co jsem prozatím v knihách nečetl. Jak autorka sama v knize uvedla, ona touto nemocí netrpí, ale tuto nemoc má její sestřenice. Oceňuji, že také navštívila Výzkumné centrum pro prosopagnosii a konzultovala toto onemocnění s příslušným doktorem. Určitě to knize přidává na autentičnosti. V knize se dočteme, že touto nemocí trpěl také spisovatel Lewis Carroll, který napsal knihu Alenka v říši divů.
Myslím si, že tato kniha může být útěchou a nadějí pro ty, kteří se nějakým způsobem odlišují od ostatních lidí. Je důležité uvědomit si hodnotu sama sebe, mít sebe jednoduše rád, nepodceňovat se, být svůj, ozvat se, pokud se nám něco nelíbí a cítíme nespravedlnost vůči naši osobě.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Dokud žiješ, vždycky tě něco čeká; a i když je to něco zlého, a ty víš, že ano, co naděláš? Nemůžeš přestat žít. /z knihy Chladnokrevně, Truman Capot/
Nesuď nikoho, dokud neujdeš míli v jeho botách.
Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud neuvážíš věc z jeho hlediska... dokud si nevlezeš do jeho kůže a nechodíš v ní... /z knihy Jato zabít ptáčka/
Život je příliš krátký na to, abychom ho trávili souzením ostatních. Není na tobě, abys ostatním říkal nebo říkala, co cítí nebo kdo jsou. Proč ten čas radši nevěnuješ sobě?
A co se týče vás ostatních, zapamatujte si tohle: NĚKDO VÁS CHCE. Ať jste velcí, malí, vysocí, prťaví, pěkní, obyčejní, přátelští, plaší. Nenechte nikoho, aby vám tvrdil opak, dokonce ani sami sebe ne. Hlavně ne sami sebe.
Nečtu moc populární knihy, hlavně kvůli té propagaci, co kolem toho je, ale když to utichlo, rozhodla jsem se téhle knize dát šanci. Rozhodně zajímavý a vtipně podaný příběh dvou osob, které pojí víc než si myslí. Oba jsou sympatičtí a mají své démony. Líbí se mi, jak Libby bere svou váhu, protože ani já nejsem drobek a i když jsem nezažila takovou šikanu jako ona, byly časy, kdy jsem se musela naučit odrážet blbé narážky. U mě je ta kniha 100%.
Tíhu vesmíru jsem chtěla mít v poličce. Od toho co jsem četla z komentářů a obsahu, jsem doufala že to bude kniha, co vyvolá milý ohlas všude a vždy. To jsem se ovšem zmýlila, kniha mi do půlky připadala naprosto nudná a když se to začalo rozbýhat, autorka napsala spoustu hloupostí.
Osobně jsem optimista a věřím že láska může něco dokázat. Ale pokud kluk žijicí v reálném životě, má nějakou poruchu co mu zabraňuje vnímat a pamatovat si obličeje druhých, tak s tím láska nic neudělá. Avšak autorka si zamane, že z knihy s velice silným potenciálem, udělá něco ohavně sladkého a růžového. Kde láska dělá zázraky a z čista jasna si kluk "slepý na obličeje", vtiskne laskavý obličej jeho "lásky do paměti.
Popravdě kdo prožil dětství, ví že svěřit se s něčím, je pro každého malého chlapce/dívku, neskutečně přitažlivé. Pokud se za celý svůj život Jack s tímto problémem nikomu nesvěřil, není asi ůplně normální..
Pak chápu že je pro autorku pokušení vyvrátit všechny pohádky a příběhy o hubených holkách, ale co je moc, to je moc. Nemůžu říct, že jsem celou dobu nedoufa, že si Libby uvědomí, že je něco špatně a nerozhodne se to změnit. Bylo by to klišé, ale co už. Klišé byla celá kniha, tímto by se moc nezměnilo.
PS:nechci vám tady říkat, že láska nedělá zázraky, ale všechno má své hranice.
Je hodně nízká pravděpodobnost, že by se příběh stal skutečností, ale to nic nemění na tom, ze Jennifer prostě umí. Další její kniha, jejíž děj vás pohltí a nemůžete se o ni odtrhnout. Příběh poukazující na to, jak dokážou byt děti zlé a že v každém z nás je něco divného.
Tak na tuhle knihu ani nebyla potřeba záložka. Nešlo se odtrhnout. Ačkoliv je mimo jiné o šikaně, je knížka tak milá a dojemná... A dozvěděla jsem se spoustu věcí o prosopagnosii, kterou sama v hodně lehké formě mám.
,,Vezmu tě na měsíc a zpátky a nasbírám ti hvězdy na památku"
Fakt super kniha. Kéž by se takovéhle věci děly i ve skutečném životě...
Milé a svižné počtení. Asi úplně nevěřím, že by se nejhezčí kluk ze střední zamiloval do nejsilnější holky ze školy, jsem v tomto holt úzkoprsá. Zápletka nebyla nijak zvlášť zajímavá, ale dozvěděla jsem se něco nového o chorobě, kterou trpěla jedna z hlavních postav a o které jsem v životě neslyšela. Uvažování Jacka mi občas moc nesedělo a zdálo se mi až příliš dívčí. Dále také naivní a málo uvěřitelné chování Libby, například fialové plavky uprostřed chodby a obrovský nápis na holém břiše. Knížka určitě není špatná a naplnila mé očekávání.
Problémy obou postav jsou vyhnány do extrému a šance, že se spolu setká nejtlustší holka Ameriky a kluk s tak vzácnou poruchou, je minimální, na druhou stranu to ale dělá příběh zajímavým. Knížka je čtivá, vtipná, optimistická, milá... Však zjistěte sami. Dávám 4,5 hvězdičky. (čteno v angličtině)
tahle knížka se dá schrnout "skvělá pro naivní 16ti letý teen"(může to být pro starší i mladší, takže doufám, že chápete muj point) a já sem 16ti letá naivní teen a miluju to! Ano, příběh je to extrém. Holka, která byla nejtlusčí teen Ameriky a nejkrásnější kluk školy, který neoznává obličeje. Nereálné? Ano, asi. Ale ten příběh vás polapí, ať už je to charakterem postav, dějem, kterej je kapku předvídatelnej co si budeme...Prostě oddechovka, která zahřeje u srdíčka, zapíše se do hlavy a nebolí od ní ruce. A jako bonus vám to dodá spoustu selflove/sebelásky
Opravdu velmi dobrá kniha. Přišla mi zároveň dost reálná, ale i nereálná. Milovníkům love story doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Všechny malé zázraky |
| 2017 |  Tíha vesmíru |
| 2021 | Bez dechu |
| 2001 | Ledová pustina |
| 2023 | Až půjdeš, vezmi mě s sebou |
B.O.M.B.A.