Timur a jeho parta
Arkadij Gajdar (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393735/timur-a-jeho-parta-7OF-393735.jpg
3
165
165
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1979 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Тимур и йего команда (Timur i jego komanda), 1940
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem četla jako dítě a tehdy se mi líbila, ale myslím, že pro děti vyrpůstající v dnešní době by byla dost nepochopitelná.
Další z knih, kterou jsme ve škole měli jako povinnou literaturu. Ani nevím, odkud se vzala a proč, ale máme ji i doma. Zřejmě jsem ji dostala coby dítě. Možná, že si ji opět připomenu. :)
čítala som v detstve a celkom bavila...ušlo to, niektoré príbehy a dobrodružstvá Timurovej družiny sa mi páčili, kľudne by som sa k nim pripojila....vzhľadom k dobe nedávno minulej (v tej dobe dá sa povedať čerstvo minulej) mi ani tá agitka neprišla divná...naviac keď sa dej odohrával v Rusku..;)
kniha pre deti a mládež (síce už asi nie pre dnešnú), kde sa Timur a jeho kamaráti snažia aspon trocha zlepšiť svet a najmä pomocť ludom trpiacim vojnou
Ačkoliv se jedná o knihu pro děti a mládež, tak jsem si knihu přečetl a kniha se mi líbila. Moc se mi líbilo, že děti nezištně pomáhali lidem, kteří to nutně potřebovali.
Nejsem si jistý, jestli dnešní děti a mládež bude číst tuto knihu, ale rozhodně kniha stojí za přečtení. :)
Kdyby se hlavní hrdina jmenoval třeba Tomáš a v příběhu nevystupovali rudoarmějci, možná by to byla dodnes oblíbená dětská kniha. Mne bavila. Dodnes si vybavuju tu nostalgickou atmosféru, kterou příběh vyvolával, jako bych při čtení poslouchala jednu z těch smutných ruských harmonikových písní.
Jednoduchý příběh psaný zvláštní poetickou zadumaností, místy jsem skoro netušil, co se vlastně děje. Co mi ale uhranulo byly ilustrace Kamila Lhotáka, který několika čarami dokáže zachytit snad i charakter a náladu postavy.
Z nějakého důvodu jsem si představoval, že se postavy v knize domlouvají rádiem, ale přebytek stanic se ve Svazu objevil asi až po válce (v Amáru to popisovali jako fenomén, pro obrovskou rozlohu země, tedy kvůli zanedbatelnému dosahu stanic takřka neexistovala cenzura, v rádiích jely dětské party i váleční veteráni)
Krátká kniha o partě kluků, kteří se tajně pomáhají rodinám odvedených vojáků. Drobné skutky, jako je naštípání dříví či donesení vody, ulehčí nejedné babičce či vdově práci a udělají radost v těžké době. Situaci poněkud komplikuje jiná parta kluků a pak několik soukromých problémů Nádherná knížka.
Pokud pominu tu agitku a uvědomělost Timura a jeho kamarádů, jde o docela pěkný příběh. Rozsahem je to spíš povídka než přímo nějaký román. A ta agitka není až tak velká. Doufám, že někdo takový někdy žil, i když ta pomoc je trochu přehnaná (spíš její provedení než pomoc sama). Dnešní děti by to nepochopily a považovaly by Timurovce za blbce, což je škoda.
Slohově je to pěkné a příkladné pro děti. Jestli někdo takový opravdu existoval a choval se tak vzorově, není co vyčítat, spíše chválit.
Nedávno jsem si řekla, že bych si tuto knihu mohla opravdu přečíst, ten titul zní jako symbol profláklé sovětské tendenční dětské četby. Byla jsem překvapena geniálním tématem. Děti si ve vesnici označují domy padlých rudoarmějců a jejich rodinám tajně pomáhají. Myslím, že to je o velkých dobrých skutcích a v tomto směru úžasné.
Jako dítě mě knížka příliš nezaujala, ale přemýšlím, že bych se k ní teď vrátila a třeba nakonec hodnocení změním.
Četla jsem ji jako malá u prastrejdy na prázdninách, protože tam jiná dětská kniha nebyla a moc se mi líbila, ačkoli už tehdy byla hodně poplatná době. Dnešní děti by už podle mě nezaujala.
Jak úsměvně na mě dnes působí tajné dobré skutky čestného Timura a jeho party... Ale bavilo mě to a zavzpomínala jsem na dětství a plnění bobříků odvahy.
Tak tuto knihu jsem nečetl ani tenkrát, co byla v povinné četbě. A ani nyní, kdy jsem po ní sáhl jen tak že zvědavosti a v dočasné melancholii, mne vůbec neoslovila. Myslím, že i současnou generaci nikterak nadchne. Představa někomu skládat dříví, nosit vodu a jiné práce nezaujmou. A dokonce potujmu, tedy úplně zadarmo.
Timura jsem měla ráda.Měla jsem ho hned vedle Rychlých šípů.
Jaký měli ti kluci super život.Taky jsem to chtěla zažít
Pomáhat a chránit slabé a bezmocné.Udělat za někoho jeho práci,ale tajně (ten Gajdar byl asi magor)
Odnosit uhlí jako v Timurovi a vyplnit za to modré okénko podle Foglara.To byly sny mého dětství
Bylo to bezva dokud babičce nepřivezli uhlí a tím se splnil můj sen.Byl to černý den a přinesl mi prozření.
Od té doby si na svá přání dávám pozor.Můžou se totiž vyplnit.
Čítávala jsem tuto knížku nejen v dětství, ale i v pozdějším věku a nemůžu říct, že byla špatná...
Štítky knihy
propaganda pionýři příběhy pro děti
Autorovy další knížky
| 1956 |  Timur a jeho parta |
| 1984 | Čuk a Gek |
| 1956 |  Vojenské tajemství |
| 1976 | Škola |
| 1951 | Osudy bubeníkovy |
Knížka, kterou dnes už nikdo nečte. Tak trochu "Rychlé šípy" po Rusku (ty už taky děti skoro nečtou). Vždycky jsem si myslela, že se odehrává v době Velké vlastenecké války (1941-1945), ale podívala jsem se i na film a ten byl natočen už v r. 1940, tak ten příběh musel být z nějaké dřívější války, nebo byl po válce přepracován. Odehrává se v chatové oblasti nedaleko Moskvy, kde parta těch správných kluků pomáhá lidem v nesnázích. Hlavně rodinám těch, co mají někoho na frontě. Tedˇ se na to díváme jako na propagandu, ale myslím, že v SSSR v té době, to lidé opravdu tak prožívali. Jako dítě jsem slyšela píseň Svatá válka a nechápala jsem, jak pro někoho mohla být válka svatá. Otec mi to nedovedl vysvětlit a já teprve později pochopila, že pro občany SSSR ta válka byla opravdu svatá, protože osvobozovali svou napadenou zemi (ať si o tom dnes myslí, kdo chce, co chce). Samotná knížka má samozřejmě výchovný náboj, ale nepostrádá ani humor. Pro starší představuje vzpomínky na mládí, jak je vidět i z některých komentářů, pro mladé už jen propagandu.