Tisíc polibků
Tillie Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349237/bmid_tisic-polibku-X0c-349237.jpg
4
632
632
„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“ Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život. Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří. Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká. Samostatný román pro čtenáře od 14 let. Přichystejte si kapesníčky.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2017
,
Yoli (ČR)
Originální název:
A Thousand Boy Kisses, 2016
více info...
Přidat komentář
Bylo to čtivé, uslzené a vlastně se to dalo čekat. Přirovnala bych k Nezapomenutelné cestě od Sparkse tím plněním přání, pak PS: I love you od Ahern těmi dopisy po smrti manžela a Hvězdy nám nepřály od Greena tou rakovinou u mladých. Mělo to spoustu hezkých myšlenek, dvě spřízněné duše a lásku s velkým L. Mám výhrady, ale to tu nechci spoilerovat :)
"Měsíční paprsky v srdci a v úsměvu slunce."
Kniha je čtivá, děj zajímavý. Na můj vkus je však až moc přeslazený a hlavní hrdinové se na svůj věk chovali nereálně dospěle. Kdyby jim bylo o pár (desítek) let víc, byl by pro mne celý příběh uvěřitelnější..
Kniha, o ktorú som doslova zakopávala na každom kroku, ma nakoniec dostihla. A tak som ju otvorila a nechala sa príbehom pohltiť...
Keď nazerám na príbeh ako celok, musím uznať, že bol čtivý a určite nezanechal jedno oko suché, no vadili mi zdĺhavé popisy vzájomných pohľadov do očí, popisy dotykov a filozofických a vrelú lásku popisujúcich dialógov ťahajúcich sa cez x strán. Mám len ja pocit, že hlavní hrdinovia celých cez 300strán prežívali iba svoju lásku a nežili bežný život teenagera, ktorí majú domáce povinnosti, kamarátov, záľuby alebo učenie do školy? Keďže som čítala knihu v originále, mohla som si ju dávkovať v rozumných množstvách, bohužiaľ som mala nutkanie ju niekoľkokrát odložiť. Nakoniec som ale dospela k úspešnému koncu, ktorý prekvapil. Myslím, že by postačilo, keby autorka zakončila príbeh tak, ako sme všetci očakávali, no ona tam vtlačila happyend, ktorý sa mi zdal už prehnaný a mohla si ho odpustiť.
Každopádne tým, ktorí si chcú oddýchnuť pri niečom sladkom, knihu odporúčam. Verím, že si svojich nadšených čitateľov nájde
No, dlouho jsem v knihkupectvi vahala, jestli si tu knizku vzit nebo ne.. Na prstech nespocitam, kolikrat mi skoncila v kosiku a zase zpet na polici. Naprosto presne jsem totiz tusila, co me ceka. Zlomene srdce. To se ovsem s realitou neda ani v nejmensim porovnat. Nepamatuji si na knihu, kterou bych doslova probrecela od zacatku do konce. Nicmene, tady je. Z literarniho hlediska naprosto obdivuji tu bolest, kterou autorka dokazala vyjadrit. Takze ano, kniha dokonala.. Ale pripravte se na to, ze to bude bolet jako cert, jeste ted to roztristene srdce skladam dohromady. Navic pokud jste o nekoho blizkeho prisli, muzete cekat, ze se to vrati. Tisickrat hur. Jsem trosku rozpolcena, jestli knihu doporucit dal. Je dobra, clovek si uvedomi, co vsechno vlastne ma, ale to zoufalstvi.. Stoji to za to? Mozna by se melo zacit psat o hezcich vecech.. Spatnych veci je vsude kolem dost.
Vsude jsem na knihu videla kladne recenze a ac jiz nejsem v cilove skupine, zajimala me a zaujala me hlavne i obalka. Ti, kteri nekoho blizkeho ztratili, chapou proc prvni slzy prichazeji se zminenou 17 strankou. Take me to ihned dojalo. Celkove byla knizka hezka, ale chvilkama jsem si rikala, ze je tam te sladkosti az presprilis. Brala jsem knizku i jako ponauceni do zivota. Je tam plno silnych momentu, pri kterych Vam dojde, ze opravdu nema cenu resit nesmysly, ale radeji vnimat krasne malickosti kolem sebe, at uz z prirody ci od nekoho blizkeho. Nebrat krasna slova automaticky, ale zamyslet se nad nimi a vychutnat si je. Vychutnat si opravdu kazdy krasny okamzik, ve kterem se citime nadherne. Myslim, ze pokud ctenari vnimaji i tuto podstatu z te knihy, bude se libit.
Pane bože to byla tak krásná kniha. Nikdy jsem se u žádné knihy nerozbrečela až na tuhle. Zamilovala jsem si ji hned na druhé stránce. Prožívala jsem to s Poppy a Runem. Doufám že autorka napíše další nejakou takovouhle knihu. Přemýšlím ze si knihu přečtu znovu. Srdce mi málem puklo.
Měsíční paprsky v srdci a v úsměvu slunce
První slzy už na straně 17 ... uffff ... a pak další a další a další...a konec jsem sotva dočetla jak jsem přes slzy neviděla (přiznám se, že si mohli odpustit ten úplný závěr - poslední dvě stránky, ten už mi přišel dost zatažený za vlasy... ale ok)
Je to krásný příběh plný lásky, citu, porozumění, boje dětí proti rodičům, ztracená a nalezená láska, přátelství spolužáků... Je to romantika každým coulem. Je to spíš young adult čtení, ale i tak jsem si jí moc chtěla přečíst a nelituji. Nelituji ani jedné minuty, kterou jsem strávila s touto knihou.
Také nepatřím do cílové věkové skupiny. Ale jsem romantik celým srdcem. Kapesník jsem potřebovala až od 311 stránky. V této knize je úžasně popsán pohled na smrt. Úplně s ním souhlasím a už dávno se smrti nebojím. Vracíme se všichni domů. "Měsíční paprsky v srdci a v úsměvu slunce." Knihu každopádně doporučuji.
tahle knížka byla pro mě neuvěřitelná a já od té doby nejsem schopná přečíst jinou knihu, protože ona ve mě pořád zanechala stopu.
pokud aspoň trochu uvažuješ o přečtení této knihy a rozhodl jsi se si ještě před koupí, přečíst názory lidí, já jí určitě doporučuji.
nikdy jsem nečetla lepší knihu než Tisíc polibků, Rune a Poppy vás chytnou za srdce.
Nejsem cílová skupina této knihy, přesto přečtení určitě nelituji. Příběh Poppy a Runeho je krásný, silný, smutný, bolavý, ale i plný naděje a lásky. Pro mě osobně byl až moc sladký, ale lze to přičítat i tomu, že mi už dávno není -náct. Jak bylo zmiňováno již jinou čtenářkou, co se s Poppy vlastně děje, se dozvíte z obalu knihy - za mě hodně nedomyšlené. Samotný nápad na tisíc polibků se mi ale líbil, takže hodnotím kladně. Čtení nejlépe pro mladší čtenářky a romantické duše.
Vřele tento dechberoucí příběh doporučuji všem naivně romantickým duším, jako jsem já. A také těm, kteří si chtějí připomenout pouhopohou vzácnost prostého bytí.
"Poppymin, můj třešňový kvítek. Nedostižná kráska s omezenou délkou života. Kráska tak jedinečná ve svém půvabu, že nemůže vydržet dlouho. Je tu, aby obohatila naše životy, potom ji odvane vítr. Nezapomenutelná. Protože nám připomíná, že musíme žít. Že je život křehký, přesto se však v té křehkosti skrývá síla. A láska. A důvod. Připomíná nám to, že život je krátký, že naše nadechnutí jsou spočítaná a náš osud pevně dán, bez ohledu na to, jak tvrdě s tím bojujeme.
Připomíná nám to, že nemáme promrhat ani vteřinu. Že máme žít na sto procenta milovat na dvě stě. Honit se za svými snými sny, vyhledávat dobrodružství, zachycovat okamžiky.
Žít krásně."
Mi osobně tento příbeh nemohl dát krásnější poselství.
Kniha se četla dobře to přiznávám. Ale já jsem nebrečela. Přišla mi strašně přeslazená. Stále se opakovali ty samé věty o polibcích. Ale nejvíc mi vadilo chování Runeho k rodičům (hlavně tátovi) a celkové si Poppy strašně přivlastňoval. Vím. že mnozí se mnou nebudou souhlasit ale mě to tak prostě připadlo.
Tak jsem právě dočetla knihu Tisíc polibků. Musim říct, že mé tato kniha dostala... roztrhala mě na cucky. Ačkoli je to YA žánr, musím říct, že ukrývá v sobě smutek, dojetí a a něco tak nádherného ... přiznávám, skoro celou jsem jí probrečela. Ta kniha je tak nádherná, až mi z ní skoro puklo srdce....
Ach, ach, ach....záměrně jsem nečetla žádné recenze a nekoukala na recenzní videa, pouze jsem na instagramu viděla pár fotek kde se nad knihou čtenáři rozplývali...Udělala jsem dobře, čekala jsem toho od knihy mnoho a dostala jsem mnoho...jak každý brečel na straně 17 tak ja ale ne (asi je to tím že jsem všude četla že strana 17 je nejdojemnější)....
Kniha je tak krásná, romantická, bolavá a ještě nevím co víc....a mě uplně dostala, když se mé čtení blížilo ke konci měla jsem co dělat abych se ve vlaku, ve kterém jsem četla, nerozbrečela...a ten konec....páni, to jsem nečekala...nádhera...opravdu nádhera...
Doufám že autorka brzy přijde s další peckou..:)
Tak tohle byla ta nejvíc smutná, ale zároveň krásná knížka, kterou jsem kdy četla. Skoro celou jsem jí probrečela. A ten epilog mě rozbrečel nejvíc.. Nejdřív jsme nechápala co to čtu.. A pak jsem jen se slzami v očích zírala jak to dopadlo. Opravdu nejlepší zakončení jaké jsme kdy četla. Klaním se před autorkou. Nemám víc slov... Brečím ještě teď..
Tohle bylo jedno velké, milé a bolestivé překvapení... Už od první stránky jsem si byla jistá, že toto bude nezapomenutelný příběh... Kniha je plná krásných myšlenek, které jsem měla chuť všechny podtrhnout... Nevěřila jsem, že by mě mohlo něco tak dojmout nebo rozplakat jako Hvězdy nám nepřály nebo Všechny malé zázraky, teď už mám svou oblíbenou trojku... Jedna z nejlepších YA knih tohoto roku!
No upřímně,nevím co na téhle knize všichni máte... Asi již nepatřím do skupiny pro kterou je kniha určena... Ale mě kniha přišla naprosto praštěná,strašně preslazena...u knihy jsem nebrecela, nevím proč u ní všichni pláči,ale tahle kniha mě tak nedojala... Za mě lepší přečíst si hvězdy nám nepřali ta je poměrně líp napsaná a dá se to číst.. Tohle bych doporučila jak 12-14 letym holkám...mě se to prostě nelíbilo a nebavilo.... Jak už jsem psala jsou rozhodně lepší knihy s tímhle tématem.. Viz desky strany,kdy prostě již víte že hlavní postava v knize zemře (to se pak již kniha číst ani nemusí)...
Nejprve- romány mám moc ráda. Čtu je cca od 13 let. A již přesně tolik let je mým koníčkem četba.
Ke knize- samostatný román pro čtenáře od 14 let. A zřejmě zde je kámen úrazu. Nejspíš jsem na tuto knihu stará, protože jinak si nedovedu představit, proč mám z ní takový dojem.
Takže:
Chválím- českou i slovenskou obálku knihy. Nápad s tisíci polibky, symbol stop v písku (dokonalá pointa), nápad s lampiony. Návštěvu města, které nikdy nespí. Toť vše a odměněno 3*.
Kritika- Kýč !!! Kniha má 344 stránek. Proč ? Protože je tam tisíckrát napsáno- a vyrvalo mi to srdce z hrudi, srdce se mi rozervalo vedví, srdce mi puklo, srdce mi poskočilo... Milionkrát si vyznali lásku- prostě téměř na každé stránce si museli dokazovat, jak se milují. Opakování toho, co již víme a známe. Přišlo mi, jako kdyby autorka si říkala- oni určitě nechápou, že se milují. Tak to napíšu ještě jednou, a hned znova, a ještě jednou. Mně to velice kazilo čtení a od poloviny jsem si přála jediné- abych to už měla dočtené. Kdyby se odstranilo nadbytek vyznání lásky a párkrát slovo srdce, bylo by o hodně stránek míň. Runeovo chováni k otci a bratrovi. A ten epilog ??? Thessa (autorčina hvězdná asistentka) udělala špatné rozhodnutí. Ten tam rozhodně být neměl.
Dodatek- moje srdce málem puklo, než jsem to dočetla !!!
Rozkaz zněl jasně, napsat knihu, která vás rozpláče. Autorka v tomto případě tlačila až moc na pilu. Ze začátku jsem byla nadšená, ale s postupujícím koncem jsem přeskakovala víc a víc stránek. Neustále se opakující fráze a pukající srdce téměř každé stránce u mě nakonec vyvolávali jiné pocity než ty dojímavé...