Tisíc polibků
Tillie Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349237/bmid_tisic-polibku-X0c-349237.jpg
4
632
632
„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“ Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život. Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří. Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká. Samostatný román pro čtenáře od 14 let. Přichystejte si kapesníčky.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2017
,
Yoli (ČR)
Originální název:
A Thousand Boy Kisses, 2016
více info...
Přidat komentář
Věřím, že v pubertě by to byla moje oblíbená knížka, přeci jen kdo by takovou lásku nechtěl zažít.. Nyní na mě působila až moc naivně a přeslazeně. Přesto bych z ní vypíchla myšlenku, která stojí za to zapamatovat si v každém věku..
"Život je křehký, přesto se však v té křehkosti skrývá síla. A láska. A důvod. Připomíná nám to, že život je krátký, že naše nadechnutí jsou spočítaná a náš osud pevně dán, bez ohledu na to, jak tvrdě s tím bojujeme. Připomíná nám to, že nemáme promrhat ani vteřinu. Že máme žít na sto procent a milovat na dvě stě. Honit se za svými sny, vyhledávat dobrodružství, zachycovat okamžiky. Žít krásně."
Nikdy jsem ještě nezadržovala slzy už od samého začátku knihy. Než jsem začala číst tuhle.
Nikdy jsem necítila tolik smutku, klidu a štěstí najednou.
Jak jsem četla níže, ano, kniha byla místy sladká až přesládlá, ale víte co? Mě to vůbec nevadilo. Protože pro mě ta kniha byla jak balzám na duši s tolika krásnými slovy, že jsem si některé musela zapsat bokem.
Milovala jsem, jak hlavní hrdinka milovala život a moc bych si přála umět vidět krásu ve všem okolo, jako ona.
Tato kniha mě přinutila o hodně věcech přemýšlet a trochu přehodnotit svůj pohled na (na první pohled obyčejné) věci, jako je východ slunce, nebo probouzející se příroda na jaře. Věci, které vnímáme jako běžnou součást života.
Ale čas nám najednou může dojít, a pak budeme svádět boj, abychom mohli aspoň jeden východ ještě spatřit.
Krásná kniha.
Děkuji za ní.
Za mě až moc přeslazené, naivní a hlavní postavy mi lezly na nervy neuvěřitelným způsobem. Začátek knihy byl celkem slibný, ale bohužel nakonec se z příběhu zrodilo něco, co pro mě bylo naprosto nedůvěryhodné a celé mě to neuvěřitelně iritovalo. Ovšem, čtivé to bylo, takže se to nějak dalo přelouskat, ale v tomto případě jasně vidíme, že čtivý text ještě vůbec neznamená dobrý text, který vám něco předá. Pokud si však chcete přečíst přeslazený románek, který přečtete za pár hodin a nečekáte od něho vůbec nic, pak se by vám Tisíc polibků mohlo líbit..
Bylo mi jasné, že když je tam napsáno, abychom si připravili kapesníčky, že jich budu potřebovat jednou tolik, protože brečím u každé třetí knížky a moje očekávání se také splnila. První kapesník jsem použila už asi u 25. stránky. Moc hezká a dojemná knížka.
Nemám slov.
Ačkoliv vám kniha zobrazí naprosto čistou, upřímnou a pravou lásku, nepůsobí jako klišé. Při čtení budete plakat, smát se, litovat a přemýšlet.
Mnoha čtenářům dle mého změní pohled na svět a na život. A to jen tak nějaká kniha nedokáže...
5/5*
I když si radši většinou přečtu fantasy než nějaký romanťárny, tak se mi knížka hrozně moc líbila, protože ten příběh je nádherný. Celá ta kniha je moc krásná. I když přesto musím uznat, že chvílemi jsem se přemáhala s tím, že je to na mě možná trošku moc velká slaďárna. Ale to nic nemění na tom že ta knížka je skvělá, možná smutná, ale skvělá.
Nádherná kniha.. Dojemná a takovou lásku by si měl prožít každý.. Kniha mě velice zasáhla, tolik emocí a ten konec, nemohla jsem přestat brečet. Tolik jsem u žádné knihy ještě nebrečela. Při čtení mé srdce malém puklo. Tahle kniha bude dlouho uložená v mém srdci.. Moc doporučujiii! :33
Nádherná knížka... Nemám slov. Krásný příběh o lásce, který ve vás probudí tolik emocí, že se sami budete divit.
Dobře napsaná kniha ,krásný příběh a každý mi měl poznat takovou lásku,jaká je v této knize .Hodně jsem u mí břečela
Krásná, dojemná kniha. Slzička ukápla, spíš slzičky..celé balení kapesníků.
Krásné, dojemné.... nevím, co víc dodat :)
Postavy obě moc sympatické, Poppy byla prostě silačka a Rune, ten to nikdy nevzdal.
Slzy mě doprovázely skoro celou knihou, ale co mě úplně rozbilo, bylo posledních pár stran, kdy Rune četl dopisy od Poppy. A pak samozrejme epilog - smutný, ale nějakým způsobem šťastný konec. :')
Občas jsem měla chuť knihu odložit, pač jsem si říkala, že je to tak sladký, že z toho dostanu snad cukrovku... No, ale ke konci mi i slza ukápla a to mě jen tak něco nedojme :)
Tisíc polibků je dojemný, něžný a citlivý příběh o přátelství, lásce, životě a jeho pomíjivosti. A taky o porozumění a bezbřehé oddanosti, která se mi jako naivnímu snílkovi pochopitelně moc líbila :) Ano, je to dost sladké čtení. Ale taky se mi nikdy nestalo, abych většinu knihy probrečela, obzvlášť když jsem si nijak zvlášť neoblíbila hlavní postavy. Zvláštní knížka, která mi bude ještě nějakou dobu ležet v hlavě.
Toto mě dostalo.
Brečela,brečela jsem a pořád.
Je to úžasná kniha s krásným,ale opravdu krásným koncem i když se slzami,tak krásným.
Tisíc polibků je bezvýhradně nejlepší romantická kniha co jsem kdy četla. Probrečela jsem ji od začátku do konce, takže jestli máte náladu brečet, ideální. Je to tak sladké a budete se u vztahu Poppy a Runa rozplývat. Opravdu mohu doporučit! A nezapomeňte na epilog, u toho vám totiž totálně pukne srdce. Jakoby už z předchozích stran puklé nebylo že...
„Moonbeam hearts a sunshine smiles”
„Forever Always”
Zbývá mi poslední kapitola , srdce mi puká s každou stránkou víc a víc..."Moje nebe jsme my dva v kvetoucím hájku. Jako vždycky. Napořád sedmnáct." Tolik slz jsem ještě u knížky asi neuronila. A ty srdíčka ve sklenici..ach!!! Nic tak nádherného jsem dlouho nečetla.
Kolik krásy a bolesti je možné dát do jednoho příběhu. A je to vlastně jedno a totéž. Bolest a láska jako jedno. Pukání srdcí pro štěstí i zoufalství zároveň. Je to krásný příběh, plný radosti, smutku, ale i naděje. "Měsíční paprsky v srdci a v úsměvu slunce." Tento citát příběh v knize naprosto dokonale vystihuje. Trošku jsem se bála, co se mnou udělá a jak se budu po dočtení cítit. Občas mě některé knihy zasáhnou natolik, že jsem ještě měsíce ve velmi špatném rozpoložení. Ale tentokrát ne. Naopak si myslím, že mi pomohla - připomněla mi, že pro mě je to nejdůlěžitější na světě hluboká láska. "Navždy a věčně. A moje srdce málem puklo."
(SPOILER)
Pořád mě dokáže překvapit, jaké různé emoce ve vás dokáže vyvolat pár slov napsaných na obyčejný bílý papír. Tohle je kniha, u které jsem brečela od začátku. Nemohla jsem si pomoct. Nejhorší na téhle knize je, že se to opravdu stává. Autorka napsala skutečný příběh. Během knihy jsem zažívala štěstí, smutek, radost, bolest.
Od začátku jsem obdivovala Poppy za to, jak se s tím vypořádala. To, že zjistila, že má rakovinu a nepřežije to... Obdivovala jsem jí za to, že to prostě vzala a vyrovnala se s tím. Chtěla využít zbytku svého času, ne se jenom litovat a naříkat. A to, že poslední dny, týdny, měsíce svého života strávila s osobou, kterou nejvíc miluje, i když věděla, že dřív nebo později odejde... respekt. Taky se mi moc líbilo to s těmi polibky...
A Rune... nemám slov. Nedivím se mu, že se tolik změnil. Opustila ho holka, kterou celým svým srdcem miloval. Jeho spřízněná duše. Ale když se objevila, snažil se jí získat. Obdivuji ho za to, že s ní byl, i když ho to muselo moc bolet. Sledovat, jak jeho láska pomalu odchází. Miloval jí celým svým srdcem. Jeho první láska a vlastně i poslední.
P.S. Měj v srdci měsíční paprsky a v úsměvu slunce!
Kdyby se mě někdo zeptal, u které knihy jsem nejvíce brečela, tak je to tato. Je smutná, dojemná, krásná.
Str. 15: Babička vždycky tvrdila, že má v srdci měsíční paprsky a v úsměvu slunce. Znamenalo to, že je šťastná.
Mám z knížky takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu jde o krásný dojemný příběh, díky kterému možná začnete nahlížet na život trošku jinak. A opravdu budete potřebovat kapesníky. Hodně kapesníků.
Na druhou stranu je kniha až příliš přeslazená, a to podotýkám, že mám ráda romantiku. Poppy a Rune si téměř na každé stránce vyznávají lásku a neustále opakují ty stejné fráze. Na svůj věk se chovají neuvěřitelně dospěle - životní moudra, která ze sebe Poppy sype byste určitě nečekali od sedmnáctileté puberťačky. Kdyby měli hlavní hrdinové o pár let navíc působila by knížka určitě jinak.
Na obalu knihy je napsáno, že je román pro čtenáře od 14 let. Nejspíš jsem na knihu již stará, možná kdybych byla mladší vnímala bych ji také jinak.
Knížku doporučuji mladším čtenářkám, které mají rády romantiku.