Tisíc polibků
Tillie Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349237/bmid_tisic-polibku-X0c-349237.jpg
4
632
632
„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“ Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život. Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří. Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká. Samostatný román pro čtenáře od 14 let. Přichystejte si kapesníčky.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2017
,
Yoli (ČR)
Originální název:
A Thousand Boy Kisses, 2016
více info...
Přidat komentář
Ubrečená kniha opravdu určena pro čtenáře Young Adult. Proto mi na ní něco chybělo. Některé pasáže byly zbytečně natahované, příběh celkem tuctový. Až příliš se tlačilo na pilu co se týče vycucnutí ze čtenáře co nejvíce emocí. Z kapitol z pohledu Runeho šlo často cítit, že je psala žena.
SPOILER:
Nejvíc se mi líbil závěr poslední kapitoly s pouštěním lampiónů/polibků do nebe.
Čtení u mě probíhalo asi tak, že jsem přečetla třetinu knížky, a pak ji odložila. Do dalšího čtení jsem se musela nutit. Ale po dvou měsících jsem ji konečně přečetla.
Ačkoli musím uznat, že poslední scéna neměla chybu, bohužel také musím říct, že na mě byla knížka až moc přeslazená. Možná proto jsem u ní brečela jako malé dítě. Ale nikomu nesedne vše, že?
Mně nevadilo že je to moc sladký. Ale ta hlavní hrdinka mě štvala tím jak je dokonalá. A ten konec co to sakra bylo ?
Anotace zněla celkem zajímavě, ale stačilo si přečíst úryvek na zadní straně a okamžitě jsem ztratila většinu chuti číst. Takže jsem si knížku prolistovala a ten sirup, co ze stránek ukapával, mi úplně stačil. Taková šílená láska až za hrob v sedmnácti letech? Ale prosím vás. Je to jenom laciná ždímačka slz. Nejsem sice ani zdaleka cílová skupina, ale i pro tuhle věkovou kategorii existují knížky, které se i dospělými dají přečíst bez skřípění zubů.
Kdyby to alespoň mělo realističtější epilog, ale tohle? To jako vážně?
Tak tohle byla knížka, která mě totálně dostala. Při čtení posledních stran, mi slzy tekly po tvářích a vůbec jsem to nemohla zastavit. Až tak mě tento příběh zasáhl. Trochu mi to připomínalo Hvězdy nám nepřály, ale tohle bylo ještě víc dojemné. Od teď patří tato kniha k mým oblíbeným a mrzí mě, že jsem skoro rok odkládala přečten
SPOILER!
To bylo... hrozně smutný.
Já jsem prvně hrozně doufala, že se hlavní hrdinka nějak vyléčí, a když mi došlo, že ne, tak jsem byla hrozně zklamaná... Já samozřejmě chápu, že kdyby se vyléčila, tak by to asi ztratilo pointu, ale mně by se to tak líbilo tisíckrát víc. Samozřejmě je to jen můj osobní pocit, a někomu, kdo má rád takový smutný konce se to mohlo líbit.
Byla tahle kniha nominovaná na knihu roku? Protože jestli ne, je to zásadní chyba jelikož pro mě je to nejlepší kniha jakou jsem zatím za život četla. Příběh Popy a Runeho, mě dostal. Brečela jsem snad pomalu od první stránky a dočítala ji ve vlaku, když jsem jela na svět knihy a podotýkám, ten konec byl pro moje slzný kanálky to nejhorší takže se cítím teď docela trapně jelikož byl ten vlak přeplněný. Kniha má tolik myšlenek, že kdybych si měla dělat poznámky, tak přepíšu celou knihu :-) Tuhle knihu prostě musíte číst .... ale opravdu kapesníky sebou :-)
...... jednou nás všechny čeká cesta domů.....
,,Tehdy se mi zlomilo srdce pro srdce, které jsem právě zlomila. Pro to, které jsem se vždy snažila chránit."
Literatura, která rozhodně splňuje kolonku pro děti a mládež. Hodně naivní - nevěrohodná, ale přesto si přejete, aby aspoň v něčem byla pravdivá.
Přestože mě takto zpracované téma neohromuje, musím konstatovat, že na konci jsem spotřebovala několik kapesníčků.
Za tu uklidňující naději, že se jednou vrátíme ,,domů", přidávám jednu hvězdu.
Ale jinak souhlasím: přeslazená, ulepená cukrová vata. A zklamaná jsem nebyla, protože jsem tento vývoj příběhu předpokládala.
U téhle knihy jsem se hodně natrápila - nebavila mě ... pro mě je to od Tillie Cole velké zklamání, znám její sérii Sweet Home a tak jsem čekala daleko víc.
Námět není špatný, jen mi nesedlo, jak to autorka čtenáři podala, často mi přišlo, že čtu pořád dokola jedno a to samé ... ano - jsou tam části, které vás chytnou za srdce, ale celkový dojem to nijak nepozvedlo.
Moc hezky napsaný příběh. Sice smutný ale zároveň tam byli i šťastné okamžiky, které mě hřály u srdce. Upřímně jsem si u této knížky pobrečela.
Také musím říct, že tato knížka na to, že je to romantika, nebyla nějak úplně přeslazená. Takže si myslím, že tomu kdo úplně nemusí romantiku, by se mohla líbit.
Zakončení knížky mě trošku překvapilo, ale bylo hezké zakončení - sice to nedopadlo tak jak jsem čekala, ale autorka to zakončila skvěle. Ale hlavně si ten konec nečtěte na začátku!!!
Takže za mě určitě doporučuji! :D A těm komu se třeba líbila knížka Hvězdy nám nepřáli (mě se tedy nelíbila) se tato určitě bude líbit také :)
Tak přeji hezké čte :)
Asi to bylo přeslazený, někdy přitažené za vlasy ale prostě jsem pořád brečela a naprosto mě z toho bolelo srdce, kniha se mi strašně líbila ale zase ne tak aby jsem se k ní časem vrátila. Ten konec byl dokonalý, nemohla jsem si přát lepší ♥
U téhle knihy asi nebyla jediná stránka u které bych neprotočila panenky.
Poppy je vždy dokonalá, nic jí nerozhodí a po ruce má kupu životních rad... a taky tam má Runa. Runovy nálady se měnily tak často jak to jen šlo, v jednu chvíli se mile usmíval na 'Poppymin' a v další zatínal čelisti zlostí když si vzpomněl na svého 'taťku'.
Celé mě to děsně vytáčelo už od úplného začátku kdy se poprvé políbili až 'srdce málem puklo' a vážně se 8leté děti dokáží takto vyjadřovat?
Taky mi připadalo jako by si autorka myslela, že každý její čtenář trpí ztrátou krátkodobé paměti a tak neustále opakovala jak strašně se milují, jak si chyběli když se nevídali, jak moc si budou chybět a to všechno minimálně 2x na každé straně.
Myslela jsem si, že alespoň epilog ukáže jak se Rune během 10 let posunul v životě, ale bohužel to nic takového nebylo.
♥ Kniha mě očarovala! Nejdříve jsem si myslela, že mě bavit nebude, když je pro mladší ročníky. Ale jsem tak šťastná za její přečtení. Plakala jsem u ní asi 100x. Vím, je to strašně přitažené za vlasy. Ale je to kniha. A já u knih ráda sním ♥
Jak vidím, tak budu opět jediná, kdo měl opět špatný výtisk knihy. Kniha byla trapnou kopii knihy "HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY " která je stejná blbost jako toto. Říkám si jestli mám vůbec city, proč mě to netrápilo, že hlavní hrdinka má Hodgkinův lymfom a samozřejmě (jak už to bývá, to by jinak nebylo dramatické) musí přece ******* jinak bychom nepotřebovali tisíce kapesníčku a nedej bože kdyby se náhodou hlavní hrdinka vyléčila kniha by neměla to kouzlo...
Pro mě děj knihy velké klišé...ok...láska je krásná věc a každý jí prožívá jinak ale až takhle? Jim je nějakých 8 let a hned se políbí a slibují si láska na celý život? Proboha jsou to děti co ty vědí o lásce? Maximálně to, že se občas dají pusu a chytnou se za ruce - ale tohle? Až když člověk dospívá...ok...tak tam bych to brala a i chápu proč byl Rune naštvaný - myslím, že měl zůstat naštvaný a kouřit jednu cigaretu za druhou líbil se mi více takový než když ze s něho stala cukrová vata. A jeho slovo "Poppymin" - mě vytáčelo skoro na každé stránce k tomu oba používala slovo, která jsem si musela zvýraznit jenže to bylo všechno. Kniha mě prostě vytáčela tím jak mě neustála dokazovala, že hlavní hrdinové jsou pořád pořád a pořád beznadějně do sebe zamilovaný a nemůžou bez sebe žít. S takovým párem bych se fakt kamarádit ani nechtěla. Škoda, že kniha opravdu byla jak filmová romance z Hollywoodského scénáře.
Kniha je opravdu jak čokoládová poleva, kterou sníte a divíte se jak může být tak sladká až nereálně sladká možná je občas dobré snít o té čokoládové lásce a o klukovy s modrými pomněnkovými očima - škoda, že pro mě tato čokoládová poleva nechutnala - ale sakra Rune - jeho norština a cigarety (jo a ještě jedno klišé takových lidí co přestanou ze dne na den kouřit je fakt málo Rune jo a kvůli holce vůbec ne. OKAY?)
Ano,byl to slaďák. Ale tak trochu jiný slaďák. Prostě se vám dostane pod kůži. A přestože mám z epilogu rozporuplné pocity,dávám plný počet.
Už na začátku jsem tušila o jaký typ knihy se jedná a co asi půjde. Jelikož jsem mírný cynik, věděla jsem, že to asi nebude nic moc pro mě. Občas ale mám na takové knihy náladu.
Bylo to ale horší, než jsem si myslela. První polovina knihy mě bavila a tu další polovinu jsem dočítala opravdu na sílu. Pořád dokola se opakovaly určité situace a věty. Vše bylo tak extrémně sladké, až mě z toho bolely zuby. Myslím, že to bylo opravdu přehnané a nereálné. Za mě tedy velké zklamání.
Naprosto stejné pocity a dojmy jako @Kayla ❤❤snad nikdy jsem u knížky takhle nebrečela (a že já brečím u všeho), opravdu super
Krásný příběh zamilované dvojice ❤️❤️❤️ V průběhu příběhu jsem měla chuť brečet. Ale nakonec jsem se jen tak tak udržela a četla dál, ale posledních 80 stránek už jsem probrečela. Ale takovým způsobem, že jsem nebyla schopná tu knihu dát na jeden zátah. Musela jsem ji několikrát odložit, abych se vzpamatovala. ❤️ Nakonec jsem ji zvládla a zůstali mi akorát zarudlé oči. Prostě nádhera. Musím tedy přiznat, že někdo může namítnout, že je ten příběh hrozně nereálný a přitažený za vlasy, ale je to přece jen kniha, která je spíše fiktivní, než aby to byla realita. U mě kniha splnila účel
Chtěla jsem vytáhnout nějakou romantiku, tak jsem sáhla po této knížce a hned mi bylo jasné, že to nebude žádný happyend. Kniha se četla rychle, kdybych neměla o víkendu práci kolem domu, bylo by za dva dny hotovo. Jediné co mi trochu vadilo bylo, že se i jako malé děti chovali nepřirozeně rozumně. V těch sedmnácti bych to už brala ale to co bylo předtím uplně ne. No když se od tohohle odhlédne, dá se to brát jako příjemná jednohubka na proložení mezi náročnějšími knihami. Zajímalo by mě, proč konec dopadl tak jak dopadl, to nebylo vysvětlené a mě to vrtá hlavou.